pietroaretino komentáře u knih
" Války se zúčastnila spousta koní, byli to spolubojovníci, a tolik jich zahynulo a my jsme je snědli. "
" Člověk ve válce je děsný a nepochopitelný. "
" Tak nám řekni, co chceš spálit ? "
" Boha chci spálit ! "
120 stran. Připoutat jsem se nedokázal. Pro popisované události a postavy v knize jsem nenalézal porozumění. U některých pasáží jsem měl docela protivné pocity. Irvingův styl mi nevyhovoval. Čtenář a kniha se minuli a nepodařilo se jim navázat spojení.
" Máma mě kdysi nosila v břiše a já jí pak vyšel z těla vagínou. Teď jsem měl v žaludku pro změnu já ji a brzy mi měla z těla vyjít zadkem. "
" Domnívám se, že každý nosí nějaké břemeno a že je příliš nevnímá. Nastane však chvíle, kdy stéblo slámy přihozené na jeho bedra způsobí, že se celá postava sehne k zemi, dech zeslábne, pot stéká do očí a všechny city se mění ve zvířecí touhu po odpočinku. Jen odhodit tu tíhu, jenom se uvolnit z jařma. V tu chvíli si nepamatujeme, že nás tlačí stéblo slámy, a zdá se nám, že celá země, a dokonce i nebesa leží na našich bedrech. Každý se v tom okamžiku bázlivě rozhlíží, kam by to břemeno shodil, a když spatří souseda - s čistým srdcem ho rozdrtí! "
V Zacharovi došlo na Zacharovi u Zachara k Zacharovi, který si vyžádal dva Zachary. Zachar jel po Zacharovi ze Zachara do Zachara. O Zachara později došlo na Zacharovi ze Zachara k Zacharovi se Zacharem. Zachar Zachara, Zachar Zachar, a jeho Zachar, Zachar Zachar, byli na Zacharovi mrtví.
" Neměl už téměř žádné žíly, ustoupily až ke kostem, aby tak unikly hledající jehle. "
" Každá kráva se dá podojit, každý pes předběhnout a každé peníze ukrást."
" Nechápala, že tento muž je z rodu milenců, a ne z rodu otců. Od chvíle, kdy věděl, že je těhotná, vzdaloval se jí a proti své vůli k ní pociťoval nechuť. Už dříve říkával, že žena, která splnila úkol rozmnožovatelky, není už hodna lásky. Co ho v lásce přivádělo do vytržení, byl onen let dvou srdcí k nedostupnému ideálu, ono splynutí dvou duší, jež jsou nehmotné, všechno to nepřirozené a neuskutečnitelné, co vkládají básníci do lidské vášně.....Pomyšlení na malého tvorečka, který se z nich zrodil, na lidskou larvu, jež se zmítá v tom těle a jež ho už potřísnila a zhyzdila, vnukalo mu téměř nepřekonatelný odpor. Mateřství dělalo z té ženy zvíře. "
" Chytil jsem ji kolem krku a řek: Udělala jste dvě špatný věci, paní Nugentová. Donutila jste mě, abych se otočil zády ke svý mámě a vzala jste mi Joea. Proč jste to udělala, paní Nugentová? Neodpověděla.Párkrát jsem s ní práskl o zeď, v koutku měla rozmazanou krev a natahovala ruku, aby se mě dotkla, ale já natáhl pistoli. Jednou rukou jsem ji zvedl z podlahy a střelil jí tu patronu přímo do hlavy, udělalo to plop, jako když do misky spadne rybička. Když se někoho zeptáte, jak máte zabít prase, řeknou vám, aby jste mu přeřízli hrdlo napříč, nedělejte to, přeřízněte ho podélně. Pak tam ležela bradou nahoru a já ji otevřel, strčil jí ruku do břicha a nahoře v pokoji jsem všude po zdech napsal PRASATA. "
Skutečně brilantní román.
" A potom byl mrtvý, tak mrtvý, že nemohl ani zemřít."
V MLZE
"Kurva jsem, to je pravda, ale zkysaný pivo chlemtat nebudu".
ZEĎ
"Obsypali mrtvolu oběšeného, namačkali se jeden na druhého, škrábali se a kousali, mlaskali, jak jim chutnalo, a nebožtíkovy kosti jim chřupaly v zubech. "
" Mí rodiče byli bratr a sestra jako jejich rodiče. V naší rodině jsme všichni totální kreténi už celé generace. Tohle pokrevní rodičovství se však u mne zastaví: i své sestře totiž připadám příliš ohavný".
- "Začít od nuly. S ničím. Ne s ničím, ale skoro. S ničím. Žádné trumfy, žádné zbraně, žádný majetek, žádná práva, žádná důstojnost."
- "Jako pes."
- "Ano, jako pes."
...... když člověk jednou spáchá vraždu, velice brzo začne považovat za maličkost loupež, a pak se dá na pití a přestane světit den sváteční, potom se začne chovat nevychovaně a přestane dodržovat závazky, jak se jednou dostaneme na šikmou plochu, neví se, kde skončíme, a mnozí si zapříčinili svou vlastní zkázu tou či onou vraždou, které v daný moment nevěnovali žádnou velkou pozornost. Konec citace.
" Rechele zakouší nejrůznější muka. Zlý duch jí nadme jeden prs, až je jako měchýř. Noha jí oteče jako bečka, šíje jí stuhne. Na stehnech a v podpaží se jí udělaly mokré vředy, z nichž teče hnis. Rechele ze sebe vytahuje kamínky, chlupy, hadříky a červy. Třebaže už dlouho nic nejedla, často zvrací a vydáví všelijakou havěť......"
" Aniž jsem o tom věděl, směřoval jsem domů. Měl jsem velký hlad a nalezl jsem na ulici třísku, kterou jsem hryzal. To pomohlo. Že jsem na to dříve nepomyslil ! "
" Divadlo musí bolet. Musí především bolet. Musí bolet tvůrce, zprostředkovatele a v neposlední řadě příjemce. Když byť jen v jednom z těch článků uspokojuje, pak to není divadlo. Pak je to jenom obyčejná inscenace. Bolelo to? To by měla být kontrolní otázka pro všechny, kdo vycházejí z divadelního sálu.
Divadlo by mělo pravidelně platit lidi, aby stáli venku a kladli tuhle otázku těm, kteří po představení vycházejí ven. A pak je zmlátili. Tak by se oddělil póvl, ti, co tam chodí pít bílé víno a předvádět kožich ze stříbrné lišky.Pryč s nimi. "
" Svoboda je stav milosti, a my jsme svobodní, jen pokud za ni bojujeme. "
" Většinou stačím vystopovat své myšlenky až k té pošetilé, ponižující chvíli usnutí, kdy se duch musí vzdát potřebám těla, jež se s otrockou podřízeností ukládá do temna noci a nic mu není milejší než předstírat nepřítomnost."