Peyka komentáře u knih

Autorka opět nezklamala. Nádherná kniha o neskutečné odvaze, pravé lásce a přátelství, neuvěřitelné síle lidského ducha.

Před autorkou smekám. Je to Paní vypravěčka! Její příběhy mě fascinují. Jak elegantně spojí prvky módy a válečné útrapy, mistrně vykouzlí příběh, který dává smysl, u kterého se čtenář zamyslí i smočí kapesník.

Skye a Nicholasovi jsem moc fandila, Liberty jsem nesnášela, Margaux jsem obdivovala. Malinko jsem tušila, kam to spěje, ale autorka dokáže udržet ve čtenáři naději. Části z koncentráku mi byly nepřijemné. Opět perfektní propojení minulosti a současnosti, s nečekanými zvraty a nostalgickým vyústěním.

Určitě doporučuji a těším se na další.

29 21.08.2022

I mě před cca 18 lety naprosto nadchl příběh mladého čaroděje a jeho přátel. Bude mi třicet a stejně mě stále fascinuje svět kouzel a Harryho dobrodružství. Vždycky přemýšlím, jak to ta Rowlingová vymyslela, to je jednou za život. Všechny ty výrazy jako jména kolejí, Bradavice, mozkomorové, smrtijedi, hulák,..klobouk dolů...samozřejmě patří velký dík panu Medkovi jakožto dvornímu překladateli Harryho Pottera, díky němu získala tato nezapomenutelná série i české čtenáře. :)

Téhle knihy je všude habaděj, té knihy má každý dost - doslova plné zuby, ale v dobrém slova smyslu.

Celosvětový humbuk kolem Půlnoční knihovny započal již v roce 2020. Kdo Matta Haiga znal předtím, ví, že v mládí trpěl depresemi a svými self-help knihami motivuje čtenáře k lepším zítřkům. Psaní je pro ně terapií. Např. jeho Důvody, proč zůstat naživu se hodně povedly.

Půlnoční knihovna přináší sice spoustu zajímavých myšlenek, ale zároveň se nám tak trochu vysmívá! Jasně, kdo by nechtěl do-over, vrátit se zpátky v čase a jisté věci změnit. Bohužel to takhle nefunguje a jako smrtelníci čelíme běžnému životu a smrti denně.

Autor se ale i snaží vyvrátit fakt, že ne každá špatná zkušenost nebo pro nás fail musí mít negativní vliv na budoucnost a vývoj osobnosti. Nora byla pro mě malinko pesimistická a neobjevila se u ni zpočátku žádná sebereflexe. Moc se litovala a hned to zabalila, to je hrozně snadné.

Každopádně, některé životy byly zajímavější, některé nudnější. Možná to ve výsledku bylo až moc překombinované. Jak to dopadne, je vcelku jasné už od začatku.

Kniha se čte velmi dobře, co se týče kompozice. Krátké věty, krátké kapitoly, jednoduchá angličtina (četla jsem v originále).

Takže lidi, chybama se člověk učí, po jednom neúspěchu se nezahrabejte, naopak vás to posílí. A jestli potřebujete zvednout náladu a začít myslet pozitivně, přečtěte si Půlnoční knihovnu, protože "the only way to learn is to live"! :) (jediný způsob, jak se poučíme, je začít žít.) Život je přeci krásný a vše, co nás srazí na kolena, nám zároveň dá obrovskou dávku kuráže!

24 28.02.2022

Moje první setkání s autorkou a za mě něco nepopsatelného. Kniha ke mně pronikla až do morku kosti. Partnerské vztahy jsou složité a Hooverová naprosto výstižně vykreslila, jak rádoby "dokonalý" vztah může jít do háje (v tomto případě řečeno velmi nadneseně).

Moje nálada se měnila v průběhu každé stránky. Kapitoly jsou rozděleny na "tehdy" a "teď." Musím říct, že úsměv na tváři jsem měla při čtení "tehdy" kapitol, a brečela jsem u kapitol "teď." Ano, opravdu jsem ke konci knihy i brečela, protože mi jich bylo líto, ale zároveň jsem cítila Quinninu frustraci, apatii, smutek, a obdivovala Grahamovo odhodlání, bezmoc a zároveň oddanost. Velmi povedený překlad Anny Křivánkové a její bohatý český jazyk.

Tahle kniha čtenáře dostane. Budou hrdinům fandit, smát se s nimi i plakat, chvílemi rezignovat i zuřit. Takové vztahy bohužel bývají. Holt jsou nevyzpytatelné a je jen v lidských rukou, jak je uchopí! Tak moc bych si přála, aby aspoň třetina párů bojovala jako Graham a Quinn! :)

24 26.03.2020

Za mě wow! I když normálně tento žánr nevyhledávám, od kolegyně jsem slyšela jen samou chválu.

Sama sebe jsem překvapila, když jsem knihu otevřela a za pár dní ji přečetla. Přes pomalejší rozjezd jsem se dokázala začíst a autorka udržela mou pozornost až do samého konce.

Doba druhé světové války kontrastující se současným světem, dvě ženy, každá svým způsobem jedinečná, odhodlaná , nespoutaná, silná - takové postavy literatura potřebuje!!! Prolínání minulosti a současnosti bylo dokonale načasované, krásně do sebe zapadalo.

Velmi málo se mi stane, že si oblíbím všechny postavy. Tady se to vyplnilo. Každá postava byla originální, inteligentní, odhodlaná podstoupit cokoliv, aby dosáhla svého cíle. Nevím, která žena mi byla více sympatická - obě silné, sebevědomé a bláznivě zamilované. :-)

Jasně, něco bylo přitažené za vlasy, dosti nereálné, ale v literatuře většina z nás nehledá realitu. Nicméně, příběh byl založen na skutečných postavách i skutečných událostech (viz autorčin doslov).

Já jsem nadmíru spokojená. Určitě si přečtu i Skříň plná Diora. :-)

21 30.01.2022

Taková krimi naruby. Backman opět nezklamal! I když tak do třetiny jsem si říkala, co to je za ujetinu. Kniha byla tak "blbě" napsaná, že už i já jsem si přišla jak blbec. Ale Backmanův "vidlácký" humor přešel ve filozofické polemizování o našich běžných životech, a jak každý náš krok může ovlivnit koloběh událostí ostatních lidí. Ta česká obálka je opravdu hodně morbidní, ale výstižná.

Kniha je geniální. Dovedla bych si ji představit jako divadelní inscenaci. Publikum by čůralo smíchy, nechápavě civělo a slzelo do kapesníčků. Za mě literární zážitek, obrovsky nabitý emocemi a morálním poučením, tak jak jsem u pana Backmana zvyklá.

20 31.03.2021

Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.

20 16.06.2018

Jakožto pravidelná autorova čtenářka jsem si nemohla ujít ani tuhle knihu, opět mě z velké části nezklamala.

J. P. Delaney má pokaždé vytříbené, neotřelé téma - futurustické domy, robotí manželky, v knize Věř mi naopak sehrála hlavnu hrdinka švindl století. Tady zvolil téma záměny dětí, což není zas tak úplně originální, nicméně záleží, jaké je zpracování. Zas tak špatné to nebylo.

Od prvních stránek jsem byla vtažena do děje. I když reakce obou párů byla absurdní a šílená, bylo mi jasný, že to nebude jen tak a čekala jsem na moment, kdy to půjde do kytek. Někdy se "playing nice", jak zní originální název, nevyplácí, a je lepší "playing hardball."

Styl a kompozice se mi u něj vždycky líbí. Krátké věty, krátké kapitoly dokáží udržet čtenářovu pozornost.

Nicméně ke konci to bylo až moc překombinované a malinko nedotažené. Tomu soudnímu líčení bych věnovala víc pozornosti. Mrzelo mě, že to nebylo rozepsané.

Kniha, která je sice dobře napínavá a čtivá, ale nechala spoustu zmatečných a nedomyšlených konců. Každopádně, autora číst nepřestanu. Za mě stále nejlepší Ta přede mnou. :)

18 20.06.2022

Vize budoucnosti, kde technika je nový Bůh a knihy jsou hřích. "Žije se ze dne na den, lidi se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco jiného než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem a utahovat matky?" Bradbury poukázal už tenkrát na to, že konzumní společnost spěje do záhuby, dnešní doba je toho důkazem. Svět podle autora, plný moderních telestěn, mechanických ohařů a oheň chrlícího salamandra, děsí na celé čáře. Vize jeho budoucnosti je temná, plná válek a ohně. Člověka z toho mrazí. Na jedné straně máme Montaga - člověka, který chce prolomit konvence a KLADE DŮLEŽITÉ OTÁZKY, a na druhé straně jeho manželku Mildred - typického konzumního spotřebitele (celý den kouká na televizi, chodí na nákupy a po návštěvách). Svět, kde je slovo intelektuál považováno za nadávku. Hvězdičky strhávám za poslední část, která je popisnými scénami až moc natahovaná, přesto Montag na útěku a konečné vyústění vzbuzuje ve čtenáři určitou naději. Bradbury perfektně vykreslil totálně imbecilní společnost bez vlastního názoru. Jen bacha, abychom se tam nedostali!

18 17.06.2018

Perfektni! Jsem naprosto nadsena! Uz dlouho jsem necetla takhle promyslenou a kompozicne takhle slozite vystavenou knihu. Autor vyborne kloubi prvky detektivniho romanu a thrilleru se svymi znalostmi umeni...prostredi francouzskeho Giverny je vykresleno realisticky a zacleneni Moneta a obdobi impresionismu v ramci celeho deje je primo fascinujici...rozzuzleni je necekane, myslim, ze malokdo si vse posklada dohromady, i kdyz autor dava v prubehu indicie, a samotny konec knihy na zaverecnych dvou strankach je dojemny. Urcite zarazuji do mych oblibenych titulu. Doporucuji tem, kteri maji radi chytre knihy na urovni s detektivni zapletkou a nestastnou a zvracenou laskou :)

18 06.01.2018

Velmi úsporný román, ale s velmi aktuální a důležitou myšlenkou. Autorčino noblesní psaní vytváří čtenářům úsměv, slzičky v očích i nechápavé výrazy v obličeji. Český překlad Alexandry Pfimpflové zachoval tu nonšalantnost a francouzskou náturu, kterou román má.

Řekla bych, že se jedná o "roman d'apprentissage" (společenský vývojový román). Sledujeme Lou, které je sice třináct, ale neustále si klade otázky týkající se okolního světa dospěláků. Pak narazí na bezdomovkyni No a spolu navážou velmi nepochopené a téměř nereální přátelství. Připojí se k nim i Louin spolužák Lucas, který je tak trochu rebelem a třídním flákačem. A to je právě to, co nám chtěla autorka sdělit. V životě potkáme nespočet lidí, ve škole, na táboře, v práci, na stáži, a vytvoříme si určitou skupinku, kterou nazýváme přátele. Většina z nich nevydrží celý život, ale zajisté nám předají kousek sebe, a tím nám pomohou vyspět, i když je známe třeba jen krátkou chvíli.

Téma bezdomovectví na mě působí jako symbol vyhoštění, neporozumění a samoty. Sice ani Lou ani Lucas nejsou fyzicky bez domova, jsou ale sami, jejich rodiny jsou polorozpadlé - proto si navzájem pomáhají, podporují a dokáží No porozumět. Žádný z tří protagonistů nikam nezapadá, jsou si odsouzeni sobě navzájem, aby se v životě posunuli. Ne nadarmo se říká, že v přátelích máme druhou rodinu.

Tahle kniha je jak tikající bomba. Víme, že něco vybouchne, bohužel nevíme kdy a kde. Autorka si čtenáře pěkně vychutnává i na tak málo stránkách.

Pro mě první autorčina kniha, ale rozhodně nebude poslední. 85%

16 05.05.2021

Teď jsem dočetla a mám toho tolik na srdci! Vůbec nevím, kde začít. Kniha mě naprosto pohltila. Dlouho jsem se nesetkala s tak zajimavou, zároveň tragickou postavou. Výborně. Evelyn měla vše, co má románová postava mít. Skvěle vykresléná.
Autorka příběh napsala tak poutavě, že mi přišlo, jako bych to prožívala s ní. Ke konci mi malinko ukáplo.
Téma pro mě nebylo překvapivé ani šokující, ale kdyby kniha vyšla v 60.,70. i 80.letech, řekla bych, že by měla jiné přívlastky. A Hollywood je starý zkažený Hollywood-nenechá na nikom suché kalhoty. :)
Evelyn budete milovat i nenávidět, smát se i brečet, ale nikdy to nevzdáte a najdete trochu pochopení! Vždyť kolik takových Evelyn běhá po světě?! U mě se určitě zařadí mezi nezapomenutelné postavy! Naprosto perfektní kniha!

15 16.03.2023

Moje první Nesbovka, dlouhou dobu jsem se mu vyhýbala kvůli komerci, ale tahle kniha mě dostala. Perfektně vystavěná, komplexní severská detektivka, skládačka, která dává smysl, když vše poskládáte správně. Prostředí Skandinávie je pro detektivky prostě jako dělané, ponurá chladná atmosféra (doporučuji knihy od dvojice jménem Lars Kepler nebo knihy Samuela Bjorka).

15 16.03.2018

Káva a cestování v čase?! To jde přeci dohromady. Ještě k tomu přidáme neapolskou píseň z roku 1880 s názvem Funiculì, Funiculà (velmi volně přeloženo Lanovkou...) a dílo je na světě.

Nadčasová kavárna právě s neapolským názvem, se zaměstnanci syrovými, realistickými a trochu i absurdními, a tajemstvím ještě bizarnějším, čtenáře chytne a nepustí. Každý má jen jedinou šanci a naděje se skrývá právě v šálku kávy.

Japonská literatura je známá svým realismem, syrovostí a absurditou, ale vždy se pod pokličkou skrývá geniální myšlenka. Knihu jsem přečetla za dva večery, naprosto mě děj pohltil. Ostré přímé řeči, krátké věty, krátké kapitoly dělené do přehledných odstavců. Každý příběh měl něco do sebe; dojemné, úsměvné, realistické byly všechny. Za takových okolností, za jakých zvažovali hlavní protagonisté návrat do minulosti, se nebylo čemu divit. Kdo by toho nevyužil?!

Nápad s cestováním v čase je v tomto případě podmanivý a originální. A i když se zdá, že na první pohled se po návratu nic nezmění, omyl. Změní se totiž úplně vše. I ta káva vystydne, tak je tomu i v životě. Pro mě jedna z nejpozitivnějších knih, která se ke mně dostala. :)

14 23.06.2020

Za mě hodně dobrý! Autorka vystihla vnitřní svět naprostého introverta. Postupně se čtenář dozvídá víc a víc, proč je Eleanor taková. Kniha je psaná ich-formou, což vždycky lépe vtáhne do děje. Sama jsem Eleanor fandila, aby to dotáhla do zdárného konce. Čtenáře kniha nutí číst dál a dál, aby se konečně dozvěděl, jak to s ní dopadne. Při čtení jsem se zasmála i zamračila, kulila oči i bylo mi do breku. Eleanořiny myšlenkové pochody byly občas na zabití, ale postupem času se jí naučíte mít rádi ;) Kniha hodně podobná Muži jménem Ove od Fredrika Backmana. Opravdu můžu doporučit! Knihou sledujeme Eleanořiny pochody, jak se vyvíjí, mění, její povaha, názory i vzhled. Naprosto mě fascinovaly odhodlání a kuráž, které Eleanor měla. ;)

14 16.06.2018

Dlouho jsem s knihami od Agathy váhala, přeci jen nemusím ani Poirota ani slečnu Marplovou, tudíž jsem dala přednost knížce, kde ani jeden z nich nevystupuje :D. Musím říct, že jsem byla nadšená. Stísněná atmosféra izolovaného ostrova, pouze deset osob závislých v podstatě jeden na druhém, postupně mizejících za nejasných okolností...Agatha dokázala ve čtenáři vzbudit pocit úzkosti a napětí až do konce. Sice ten konec je celkem přitažený za vlasy, ale vezmeme-li v potaz, že je to psané ve 40. letech minulého století, kniha předčila svoji dobu, a vlastně tak i paní Christie, které se ne nadarmo přezdívá královna detektivek. Právem tato kniha patří mezi jedny z nejlepších knih vůbec!

14 07.03.2018

Já nemůžu jinak, než souhlasit s uživatelkou bookworm90. Kniha mě velmi příjemně překvapila a pozitivně naladila. Matthew píše osobitým, ale lidským stylem, se kterým se každý čtenář ztotožní. Nejedná se o obyčejný memoár, ale o jakousi pouť životem, kdy se snaží všechno zlé proměnit v dobré - krásný význam slova "greenlights".

Ohromně lidsky a syrově popisuje svoje dětství, rodiče a jejich italské manželství, svůj šílený výměnný pobyt v Austrálii, jeho průlom v "Dazed and Consufed," jak získal roli ve filmu Čas zabíjet (což je mimochodem vynikající soudní thriller podle knihy Johna Grishama), jak se chtěl vymanit ze žánru "rom-com". Od začátku do konce je z něj cítit sebejistota, nebojácnost a odhodlání něco dokázat.

Při čtení se člověk nasměje, uroní slzu a řekne si, že ten McConaughey je fakt borec. Já se dost nasmála, když vyprávěl, jak následoval své "mokré sny." :-) Prostě borec!! Nechci víc prozrazovat, protože kniha stojí fakt za přečtení.

Kompozice se mi moc líbila, prokládání úryvků textů z jeho deníku (občas teda píše jak prase, měla jsem problém něco vůbec přečíst, četla jsem v originále, takže nevím, jak si s tím poradili čeští vydavatelé, nekoukala jsem do našeho vydání), básně a polemizování nad slovy (např. slovo "unbelievable" = neuvěřitelný).

Fakt smekám, on si při tom psaní na nic nehraje. Na rovinu řekne, že si jako mladý užíval, líbil se ženským, a on věděl, že je pěknej, tak toho patřičně využíval. :-) Líbila se mi pasáž věnovaná seznámení s jeho manželkou Camilou, která je pro něj dodneška "mermaid" (mořská víla). Už fakt nechci dál prozrazovat!

Kniha je nabitá optimismem, nadějí, ale hlavně hořkosladkou pravdou, že ze všeho špatného se dá těžit a záleží jen na nás, jestli si chytíme to správné pomyslné zelené světýlko! :-)

Doporučuji i jeho speech na předávání Oscarů, kdy získal sošku za roli v Dallas Buyers Club. Mluví o hledání svého hrdiny, občas si to pustím, když potřebuji namotivovat. :)

13 31.07.2021

"Král je žebrák a hra skončila." Jak výstižné! Společný debut dvou sester se náramně povedl. Perfektní lahůdka psychologického žánru. Naprosto fantasticky vykreslené dvě odlišné ženy, které se snaží přežít a doběhnout jednoho muže.

Kniha dává hodně prostoru pro vývoj obou hlavních protagonistek, velmi pomohlo rozdělení na tři části.

První část plyne ladem a namlsává čtenáře na velký break. V polovině se láme led a příběh dostává jiný, dynamičtější spád. Druhá polovina knihy jede jako blázen. Daphne je bojovnice až do konce, Amber je ubožačka - až do konce. A Jackson?! Radši bez komentáře. Ať si každý udělá obrázek sám. Střídání er- a ich-formy dodalo příběhu dynamiku a schopnost udržet čtenáře ve střehu.

Líbilo se mi propracované vyústění i finální konfrontace. Takhle má vypadat psychologický thriller.

*Mám pár postřehů z českého překladu. Občas se objevovaly překlepy, a zvláštní slovní obraty a reference. "Náramek ve tvaru kruhu?!" Trochu krkolomné. Neustále se opakovalo slovo "dívka" odkazující na Amber, což se mi moc nehodilo do kontextu.

13 15.12.2020

U mě bohužel zklamání, ale je to moje chyba, protože tyhle ženské románky mě nikdy nenadchnou. Bohužel se kniha tváří jinak, než čím ve skutečnosti je.

Příběh je tuctový, nenabízí nic nového, navíc je to psané takovým uspěchaným stylem, až je to odfláknuté. Potíže s přečtením ale mít nebudete, kniha se čte jak po másle, přečetla jsem při pár cestách vlakem Praha - Pardubice.

Tak naivní a stupidní hlavní hrdinku jsem dlouho neviděla, nebo spíš mi neutkvěla v paměti. Mužský hrdina byl slaboch, nechtěla bych ho ani za nic, na mě působil strašně asexuálně. Pořád mě udivuje, že jsou ženy, které si takové chování nechají líbit. :(

Měla jsem ale pocit, že autorka klouže tak nějak po povrchu a úvodní exclaimer, že je příběh založen na skutečnosti, moje obavy ještě umocnil. Cítila jsem, že hodně bylo vynecháno, odfláknuto i přikresleno, včetně happy endingu.

Kniha se měla jmenovat Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy nebo Kostlivec ve skříni. Body dávám fakt jen za čtivost. 30%

12 20.06.2021

Opět kvalitní Odeonka! Cop je příběh velkých obětí a ještě větších zisků. Autorka, povoláním herečka a filmová režisérka, vytvořila velmi působivý příběh tří žen, který se čtenáři vryje do paměti. Nejsem moc fanouškem feministické literatury, v některých titulek jsou muži až moc zatracováni a ponižováni, s tím já moc nesouhlasím, nicméně, toto dílo je jedno z nejlepších svého žánru, ačkoliv muži v něm působí apaticky, až zženštěle.

Sledujeme syrově popsané osudy na první pohled odlišných hrdinek (ano, hrdinek!), které spojí symbol pevného pouta - cop. Vlasy slouží odjakživa jako vizitka sebe samého, jakýsi odkaz našich předků. Autorka velmi krásně použila tento symbol k propojení osudů třech mladých, silných žen, které se nekompromisně snaží zbourat místní konvence a začít nový život. Spojení Smity a Giulie dopomůže Sarah k novému životu. Vybočení ze stereotypů, touha po svobodě a pevná vůle jsou transkontinentální. Každá z žen musí v životě něco obětovat, Smita svoje vlasy, Giulia ukončí dříve své mládí a Sarah svůj zdánlivě dokonalý život přední montreálské advokátky. Myslím, že ženy minulosti bojovaly za lepší zítřky, abychom se měly co nejlépe. To samé bychom měly dělat my, ženy moderní doby a ženy budoucnosti. Podle mě se s touto knihou ztotožní každá čtenářka, i v tom nejzapadlejším koutě světa. Takže, holky, buďte otevřené, spontánní, cílevědomé a neoblomné!

Téma tabu je v knize také obsaženo, je třeba o problémech mluvit, nebát se rozvést konverzaci. Nepřiznání si problémů právě způsobuje vnitřní neklid a tím způsobená vážná onemocnění. "Když se o něčem nemluví, neexistuje to," což je pěkná blbost. To neplatí jen pro ženy, někdy si sami prostě stačit nebudete.

12 03.02.2021