Petrush komentáře u knih

Knížka o lásce, o manželství a také, nebo možná hlavně, o stárnutí.

3 29.10.2018

Běžně tento žánr nevyhledávám. A přišlo příjemné překvapení. Chvíli mi trvalo se na tón knihy naladit, ale pak už to hezky ubíhalo. Zajímavé myšlenky, místy vtipné, místy vážné. Celkově tuto knihu hodnotím jako vyváženou všehochuť a netradiční čtení.

3 25.07.2018

Pěkná a nápaditá oddychovka, nenáročné čtení. Více však nečekejte. Dobrý tip na cesty do práce nebo na dovolenou.

3 25.07.2018

Nepochybuji o tom, že je pro miminka nesmírně důležité být co nejvíce fyzicky u maminky. Ale autorčin názor, že když dítě v tak těsné blízkosti matky není, že to má za následek věci jako je touha po dobývání horských vrcholů, touha po majetku, drogová závislost aj. - obávám se, že takto přímočaře a jednoduše to na světě nefunguje.
Zajímavé byly autorčiny popisy žití indiánského kmene. Třeba jejich vztah k práci nebo to, jak jsou děti vychovávány v širším okruhu a nejen výhradně rodiči.
Některé věty v knize nedávaly úplně smysl, možná to bylo českým překladem.
Knihu bych doporučila především těm maminkám, které jsou nahlodané názory "staré školy" - tím myslím názory typu "Když ho budete tak moc nosit, tak ho rozmazlíte! No a pak to bude vyžadovat pořád!" apod. Díky knize dojde k uvědomění, že je potřeba dát dítěti maximum fyzické přítomnosti - čím více kontaktu, tím lépe.

3 25.07.2018

Silná kniha. A vlastně hnusná kniha. A taky smutná kniha. Taková, která v člověku zůstane a nezapadne do propadliště v paměti. I po mnoha letech od přečtení budete vědět, o čem byla. Ne jako knihy, které člověk přečte a stěží si za čas podle názvu vzpomene, jestli je vůbec četl, natož o čem se v nich psalo.

3 25.07.2018

Knihu jsem četla už dávno, ale pořád ji řadím mezi výborné. Neuvěřitelně mě tehdy chytla, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

3 24.07.2018

Čtivá, zajímavá, inspirující, graficky hezky zpracovaná a určitě doporučeníhodná kniha.
Sympatické je, že autorka nic nevnucuje a má pochopení i pro odlišné přístupy. Navíc je kniha místy opravdu velmi osobní, čímž se autorka čtenáři více přibližuje. A také se mi velmi líbí autorčiny aktivity a názory týkající se stravy ve školách.
Své názory autorka podkládá různými studiemi, ale čtenář není zahlcen "technickými detaily."
Kapitola o jídle je nejrozsáhlejší, přesto mi tam ale chyběla konkrétní doporučení ohledně konkrétních potravin, hlavně těch, ve kterých nejsou odborníci úplně zajedno (např. ryby plné toxinů, oleje a vhodnost jejich použití atd.).
Kapitoly, které se netýkají jídla, byly často jen "zběžné", což je škoda. Autorka se do nich mohla ponořit pořádně anebo je raději vynechat (protože působí trošku jako kompilát blogových příspěvků).
Přestože s autorkou nesouhlasím ve všem a mám těch pár výtek uvedených výše, knihu rozhodně dopouručuji.

3 24.07.2018

Obsah knihy bych shrnula asi takto: láska je volba, je to rozhodnutí (zamilovanost ne, ale láska ano). Pokud se rozhodneme pro lásku, může tato kniha pomoct v tom, jak dávat partnerce/partnerovi najevo lásku tak, aby to chápal, tj. v jeho primárním jazyce lásky. Pokud je pro manžela důležité a považuje za projev lásky to, že má navařeno a je uklizený botník, tak manželka mu bude vařit (ač vaří nerada) a uklízet botník (ač jsou jí rozházené boty úplně jedno). A pokud je pro manželku důležité a považuje za projev lásky to, že si s ní manžel bude povídat a pozorně jí naslouchat, tak manžel jí věnuje denně třeba čtvrt hodinu plné pozornosti a půjde kutit do garáže o něco později (ač by se svému kutilskému projektu nejraději věnoval 24 hodin denně).
Autor rozebírá jednotlivé jazyky lásky vč. jejich dialektů - slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt. V závěru knihy dává tipy, jak poznat svůj a jak partnerův primární jazyk lásky, krátce se věnuje také tématu rodičů a dětí.
Hlavní poselství knihy je v tom, že máme sami možnost zlepšit vztah a atmosféru ve vztahu. Po změně našeho přístupu je velká pravděpodobnost, že partner zareaguje ve stejném duchu. Podobnou myšlenku rozvíjí např. kniha Vztahy bez stížností.
Kniha je celkem útlá, ale klidně mohla být ještě stručnější. Způsob psaní mi moc nesedl.

2 01.04.2024

Optimistické, idealistické, sociální. První část knihy se věnuje sekulární etice - ukazuje nenáboženské důvody, proč se chovat morálně (eticky). Druhá část knihy je praktičtější, věnuje se bdělosti, emocím, několika typům meditace apod.
Četlo se to dobře. A ano, určitě by to tu vypadalo úplně jinak, kdyby takovým způsobem přemýšlelo více lidí.

"Ten nejpodstatnější problém, myslím, spočívá v tom, že věnujeme příliš mnoho pozornosti vnějším věcem, hmotným stránkám života, a zanedbáváme etický rozměr a naše vnitřní hodnoty."

"... musíme si však být vědomi toho, že potíže nikdy nevyřešíme jenom tím, že se zavedou nové zákony a nařízení. Zdroj problémů totiž spočívá v rovině jednotlivce. Když lidé postrádají integritu a morální hodnoty, žádný systém zákonů a nařízení nebude stačit. Pokud lidé upřednostňují materiální stránku věci, pak budou stále přetrvávat nespravedlnost, korupce, nerovnost, nesnášenlivost a hrabivost - vnější manifestace zanedbávání niterných hodnot."

2 13.04.2023

Romantická oddychovka, od autorky takový slabší průměr.

2 21.02.2023

Pořád stejné. Stejně dobré. Prostřední část byla slabší (např. vložené povídky).

"Vy máte nějakou úchylku na listí? Viděla jste, kolik ho v parku je? To bych radši hrabal písek na Sahaře..."

2 09.02.2023

Celá knížka se zabývá tím, jaký má minulost a výchova rodičů vliv (často nevědomý) na to, jak se pak chovají ke svým dětem a jak je vychovávají. Autorka se v první části věnuje tématům jako např. boj o moc s dítětem, urážky a ponižování dítěte, nálepkování (lenoch, stydlivka, nešika apod.), narušování soukromí, trestům, fyzickým trestům, když rodiče dítě rozčiluje svou povahou, když rodič dítě nedokáže mít rád nebo jedno z dětí má raději atd. atd. Ve druhé části rozebírá příčiny, např. vyčerpanost, hormony, opakující se minulost, soupeření, vyhýbání se emocionální bolesti, věrnost zvykům rodiny rodičů ad. Třetí část se zaměřuje na jednotlivá období vývoje dítěte od těhotenství až po dospělost a v čem to které období bývá pro rodiče náročné a proč. Poslední část jsou praktická cvičení. Autorka v ní postupně prochází typy problémů z první části a dává k nim otázky a náměty k přemýšlení.
V knize by mohlo být více odkazů na zdroje. Stojí za přečtení, pokud je čtenář ochoten přemýšlet o sobě, své minulosti a zpracovávat svoje pocity. Věřím tomu, že v ní určitě něco každému brnkne na jeho strunu.

"Čím víc rodič uplatňuje svou moc nad dítětem a chová se autoritářsky, tím víc se dítě musí bránit, aby si udrželo pocit své identity. Dítě, zapletené do hry o moc, nemá jinou volbu než vzdorovat, aby nemuselo popřít sebe sama."

"Trestat děti je boj proti pocitu bezmoci. Když trestáme, máme iluzi, že jednáme, že "něco děláme", aby věci fungovaly lépe."

2 27.11.2022

Autorka představuje 12 způsobů myšlení, které vedou k tomu, že žijeme v mentálním vězení. Např. role oběti, mechanismus vyhýbání, zanedbávání sebe sama, pocity viny a studu, omílání "co by kdyby", snaha změnit ostatní podle svých představ a očekávání, trpkost a výčitky vůči partnerovi, život ve strachu, svázání předsudky, neschopnost odpuštění ad. Na konci každé kapitoly je pár tipů, jak v daném tématu pokročit a udělat změny k lepšímu. Na většinu věcí jsem narazila už jinde, ale tady to je výborně sepsáno. Kapitoly jsou překvapivě krátké a přitom výstižné.
Autorka knihu napsala ve svých 93 letech. Hlavní poselství je v tom, že život je dar, který ale nevyužijeme nebo dokonce sabotujeme, když zůstáváme zajatci v mentálním vězení, které si sami svým myšlením vytváříme. A že každý si může zvolit, jak bude smýšlet a jak bude reagovat.
Výborná kniha. A navíc mi přišla kvalitně přeložená.

"Člověk ale dost těžko může volně žít a dýchat, pokud se neustále snaží někoho změnit, do většiny situací vstupuje s předem danou představou, jak se věci mají, a pořád si hlídá, jaké má kdo skóre. Podmínkou vnitřní svobody je totiž uvědomit si, že máme vždycky na vybranou, jak budeme reagovat."

"Dokud má člověk potřebu si pořád něco dokazovat, neskutečně ho to svazuje."

2 04.11.2022

Kniha dává hodně otázek. Odpovědi nedává žádné. Ale těch otázek a námětů k přemýšlení...

2 04.09.2022

Líbil se mi autorův dovětek: Hodně lidí knihu nepochopilo. A každý si v ní najde to svoje.
Těžko hodnotit. Sice dobře napsáno, ale výraznější rezonance u mě chyběla.

2 31.08.2022

V knize je spousta zajímavých poznatků, které má autor podložené dlouhou praxí. Je napsaná poněkud těžkopádně a není moc čtivá, což je škoda (autor sám v úvodu přiznává, že neumí moc čtivě psát). Občas mi unikalo, jak autor něco z něčeho vydedukoval. A občas mi přišly některé příčiny-důsledky dost zjednodušené.
V první části knihy najdeme poznatky od těhotenství až po dospělost. Autor zmiňuje důležitost rituálních procesů (období vzdoru, začátek dospívání a po dokončení střední školy uvítání "dospělého dítěte").
Dál rozebírá role v rodině, vazby dítěte k mámě, tátovi, sourozencům, vazbu máma a táta, máma a sourozenci atd. Upozorňuje na rizika střídavé péče a dává pro ni určitá doporučení. Kritizuje situaci, kdy starší dítě chodí do školky, když je máma doma s mladším. A také kdy dítě musí chodit do školky a není na to ještě niterně připravené.
Dál se autor věnuje konkrétním 16 "maličkostem". Mezi tyto "maličkosti" patří např. naučit děti rozlišovat hlad a chuť a neplýtvat jídlem, dostatečně děti mazlit (protože něhou nelze rozmazlit), dávat dětem dostatek a ne nedostatek ani přehršel podnětů (přičemž nuda není špatně), pořídit dětem sourozence nebo aspoň parťáka v rodině přátel či příbuzných, dbát na pravidelný spánek, dostatek pohybu (běhání venku místo sezení u tabletu), osamostatňovat děti (v pravý čas a vhodným způsobem), naučit děti být užitečný (děti mají mít povinnosti - činnosti užitečné pro ostatní. Uklízet hračky není povinnost, ale samozřejmost), vytvářet pohodovou rodinnou atmosféru, zajímat se, povídat si atd.
Opakovaně je v knize zmiňovaný obrovský význam vazby s mámou a důležitost něhy a doteků (dítě si tuto potřebu nemá sytit s paní učitelkou v mateřské školce, ale s rodiči, hlavně s mámou), kopírování vzoru, sexuální identita, role tatínků, jejich chování k mámám/ženám (v žádné knížce o výchově jsem se ještě nesetkala s tak "proženskými" radami mužům, např. že muž má ženu respektovat/ctít jako první a ona má vlastně "za to" respektovat/ctít jeho). Autor zmiňuje důležitost chválení resp. důležitost konstatování reálných dovedností (místo "ty jsi šikulka").
Za klíčovou rodičovskou výchovnou kompetenci považuje emoční neutralitu (uvědomovaným způsobem kontrolujeme svoje emoce, abychom nereagovali způsobem, který by dítě poškodil). K tomu je podle něj potřeba ještě schopnost většího nadhledu a vlídná trpělivost.
Každé dítě je jiné a má jiné potřeby a na rodičích je, aby každému dítěti dávali to, co je optimální zrovna pro něj (a ne pro sourozence nebo co si myslí, že by potřebovat mělo). V závěru knihy se autor krátce věnuje tématu školy a učitelů. Nemáme přenášet svou odpovědnost za děti (výchovu) na instituce.
Líbila se mi závěrečná kapitola Užitečné tipy, kde autor částečně shrnoval již řečené a také útržkovitě zmiňoval svoje různé další postřehy. Jméno růže v doporučené literatuře docela překvapilo.
Knížka je hutná a stojí za přečtení. Věřím, že si tam každý najde to svoje. Při hodnocení jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdičkami.

"Děti vám vždy "odpustí", že neměly nejmodernější věci, ale neodpustí vám, že jste nebyli doma a nebyli spolu."

2 20.08.2022

Od knihy jsem neměla žádné očekávání, o to větší přišlo překvapení. Není to vlastně kniha o výchově, je to kniha o bytí rodičem resp. o bytí vědomým člověkem. První cca dvě třetiny knihy mi přišly výrazně lepší než závěr. Autorka se často opakuje, např. "Jak můžete naučit děti respektu, když nerespektujete sami sebe? Jak můžete děti naučit sebeúctě, když nemáte úctu sami k sobě?" apod.
Autorka doporučuje zahodit očekávání a plány pro své děti, nechat je být a nechat je rozhodovat v tom, na co stačí. Velmi podobné rady (včetně tématu emočních zranění) se dočteme např. v knize Kéž by to naši četli, akorát každá z autorek to popisuje jinými slovy. Rovněž kniha Dítě na vlastní pohon vlastně radí něco dost podobného a v ní to autoři pojali vědečtěji s odkazy na studie.
Autorka Vědomého rodiče na to jde přes osvobození od posuzování, hodnocení, analyzování, od svého ega (popisuje ego vnější image, ego dokonalosti, ego lpící na společenském postavení, ego, které lpí na konformnosti a přizpůsobivosti, ego lpící na udržení kontroly nad druhými), přes emoční zranění, posazení se se svými emocemi, přijetí reality místo snahy o její změnu, přes důvěru v život, ve štěstí právě teď a ne "až...". Klade důraz na to, že je potřeba na děti (a vlastně nejen na ně) reagovat ne ze svého ega a nahromaděných emočních zranění (která si často neseme ze svého dětství), ale vědomě, bděle, přítomně, adekvátně dané situaci.
Říká, že vše záleží na tom, jak si danou skutečnost interpretujeme. A také že pokud se rodiče zaměřují při svém přístupu k přítomnosti na to, co jim chybí, co nemají a postrádají, začnou to jejich děti kopírovat a nahlížet na svět očima nedostatku.
S dětmi doporučuje zavést hlavní a pružná pravidla, podporovat v dětech autenticitu (vnitřní bytí) a sebeovládání (vycházení s druhými lidmi), aby si mohly osvojit schopnost vědomého jednání. Těšit se z krásy obyčejnosti svého dítěte, zaměřovat se na proces, nikoli na výsledek. Vyjadřovat vděčnost. A rozvíjet rodičovské umění vyjednávání a umění odevzdání se.
Zlobení zrcadlí nenaplněné emoční potřeby dítěte - tj. je nutné přijmout svůj podíl na chování svého dítěte. Obecně autorka odmítá tresty a doporučuje místo trestů poukazovat na to, kdy se dítě chová žádoucím způsobem. Najít v tom, co udělalo špatně, aspoň špetku toho, co udělalo dobře. A doplňuje to otázkou: "Věříte tomu, že vaše dítě potřebuje být motivováno tím, co je v něm dobré, anebo má být spíše motivováno trestáním?" Nicméně v závěru knihy některé tresty zmiňuje (postavení do kouta, domácí vězení, odebrání oblíbené hračky nebo činnosti). To mi sice osobně moc nesedlo, ale v kontextu se to dá chápat asi tak, že reakci na dítě je potřeba přizpůsobit svému i jeho temperamentu a osobnosti. Takže jinak budeme jednat s poddajnými dětmi a jinak s rozhodnými, energickými a tvrdohlavými. Mimochodem proto jsou vlastně jakékoli konkrétní výchovné rady liché.
Knihu považuji za přínosnou a inspirativní. Je to mix východní filozofie a západního myšlení. Určitě nemusí sednout každému. Jak už jsem psala, autorka se až moc často opakuje (i když uznávám, může to být záměr) a závěr mi přišel slabší, takže nedávám plný počet hvězdiček.

Několik náhodně vybraných citátů:

"...naše děti nepotřebují naše představy, očekávání ani naši nadvládu či kontrolu, ale jediné, co opravdu potřebují, je to, abychom na ně byli vyladění celou svou pozorností a byli jsme s nimi plně přítomní."

"Změny v chování dětí vycházejí ze změny ve vztahu s jejich rodiči a jsou jejím důsledkem."

"...často projevujeme svým dětem souhlas a ocenění za jejich činy, nikoli za jejich pouhé bytí. Oslavovat a oceňovat bytí svých dětí znamená dovolit jim existovat bez našich svazujících očekávání. Znamená to těšit se z jejich existence, aniž by tyto musely udělat jedinou věc, cokoli dokázat nebo dosáhnout jakéhokoli cíle."

"Žijeme jen velmi málo v přítomnosti a nemáme čas na vychutnání si neobyčejnosti našeho obyčejného života."

"... je nezbytné přijmout své děti takové, jaké jsou." (a k tomu doplním název jedné z podkapitol: Své dítě dokážeme přijmout pouze do takové míry, do jaké přijímáme sami sebe)

"Lpění našeho ega maskuje naše strachy..."

"Prostřednictvím svých dětí můžeme podobně jako v divadle přihlížet celému představení svých vlastních nezralých projevů, a to ve chvílích, kdy v nás naše děti vyvolávají intezivní emoce..." (a k tomu dodává, že děti ty pocity nevyvolávají, pouze probouzejí nezpracované emoční problémy našeho dětství. Ale my je za své vlastní intenzivní emoční reakce obviňujeme.)

"Kdybychom se přestali pouštět do typických bitev "buď já anebo ty" a namísto toho jsme si řekli: "Všichni okolo mě jsou mým zrcadlem", reagovali bychom na náročné situace úplně jinak. Tradiční dynamika "rodič versus dítě" by ustoupila do pozadí a namísto ní bychom si uvědomili, že naše děti jsou často moudřejší než my a dokáží napomáhat našemu duchovnímu vývoji stejně účinně, jako my napomáháme jejich vývoji."

"Výchova nemůže být založena na přístupu "Už jsem řekl, a hotovo"".

2 22.05.2022

Sice je už v názvu knihy uvedeno "v širších souvislostech", ale stejně mě ta šíře překvapila. V první kapitole se dočteme např. o Sokratovi, Platónovi, Keplerovi, Darwinovi, Newtonovi a mnoha dalších. Autorka probere mj. evoluci, kvantovou fyziku, teorii strun, astrologii, fraktály. V knize také opakovaně zmiňuje teorie, o kterých říká, že sice nejsou v současné době vědeckou komunitou uznávány, ale že stojí za to o nich přemýšlet. Na příkladech uvádí, že dříve byly taky některé teorie ve své době nepochopeny, jejich autoři zesměšněni, potrestáni a čas pak ukázal, že jejich teorie byly více či méně správné.
Celkově na mě kniha působí poněkud nevyváženě a nerovnoměrně. Jakoby kompilát kapitol, které spolu někdy ne úplně souvisí a nenavazují. Některé kapitoly jsou psány naprosto srozumitelně (např. ta o rodokmenu), jiné jsou tak odborné, že vypadají spíš jako článek do odborného časopisu (např. ta o laboratorních metodách a diagnostických genetických vyšetřeních).
Obecně autorka v knize cituje, ale často se také dočteme "bylo prokázáno, že..." bez odkazu na citaci. Vzhledem k citovaným zdrojům nelze publikaci považovat za čistě vědeckou (cituje např. web celostnimedicina.cz).
Dočteme se, že geny nejsou až tak určující, jak se dlouho předpokládalo (vyjma určitých geneticky podmíněných chorob, kterým je určena jedna kapitola). Naopak se ukazuje, že činnost konkrétních genů se vypíná a zapíná v závislosti na prostředí, a to jak vnějším, tak vnitřním (strava, stres, láskyplné vztahy, spánek ad.).
Autorka zajímavě popisuje řídící procesy lidského těla, metabolismus, mikrobiom, hormony. Dává doporučení ohledně toho, co můžeme v našem vnějším a vnitřním prostředí ovlivnit (konkrétně se věnuje stravě, dýchání, meditaci, pohybu, spánku). Jde vesměs o aktuální doporučení, která se lze dočíst i v jiných publikacích (např. Cirkadiánní kód, Proč spíme, Velmi osobní kniha o zdraví, Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda). Vlastně nic až tak překvapivého či podrobného nepřináší. Témata jako hormonální disruptory, pesticidy, znečištěné životní prostředí zmiňuje autorka jen stručně. Při doporučování jednotlivých potravin by se podle mě hodilo kromě benefitů upozornit také na rizika (např. kontaminace ryb).
V závěru knihy je část věnovaná psychice, emocím, archetypům, hlubinné psychologii. Je to sice všechno zajímavé a čtivě napsáno, ale vlastně je to (a vzhledem k rozsahu asi být musí) takové klouzání po povrchu. Je potřeba to brát jen jako přehled a v případě zájmu si o tom zjistit víc.
Zajímavá mi přišla kapitola psaná z pohledu teorie systémů.
Vydání knihy mi nesedlo - formát A4, hodně těžká. Na modré písmo jsem si zvykla bez problému. Alegorický styl ilustrací se ke knize hodí.
Kniha má celkem široký záběr, pokrývá hodně témat do různé hloubky, zdůrazňuje velký význam psýché. Některé kapitoly mě zaujaly víc, jiné míň.

"Tři základaní vlivy dané geny, psýché a prostředím nejsou od sebe jasně oddělitelné, naopak tvoří velmi provázaný systém, kdy jedna složka ovlivňuje druhou. Toto je potřeba mít vždy na paměti. A to je také hlavní poselství této knihy."

2 20.04.2022

Po přečtení skvělé knížky Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly jsem chtěla určitě přečíst i "pokračování" Sourozenci bez rivality. Kniha nezklamala. Spousta tipů, jak podpořit dobrý vztah mezi sourozenci: místo popření negativních pocitů je připouštět, nechat dítě tyto pocity nakreslit nebo napsat, děti nesrovnávat, nepřisuzovat jim role, nevěnovat pozornost agresorovi, ale poraněnému, nechat řešení sporu na dětech, zamezit fyzickému ubližování (děti od sebe oddělit), složité opakující se problémy řešit společně s dětmi (nechat je vyjádřit se, sepsat návrhy řešení - toto je podrobně popsáno např. v knize Výchova bez poražených). Autorky dál doporučují, aby každý rodič s každým dítětem trávil pravidelně čas zvlášť (a v tomto čase nemluvil o ostatních sourozencích), nebát se vyrážet na výlety občas odděleně místo všichni společně atd.
V knize je řada příběhů, příkladů dialogů, četlo se to velmi dobře. Nicméně Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly považuji za přínosnější a zdařilejší.

2 10.12.2021

Kniha je vhodná spíš pro rodiče starších dětí a teenagerů. Hlavní myšlenka je v tom, že máme dětem předávat zodpovědnost a nechat je rozhodovat ve věcech, ve kterých na to už stačí (tj. jsou schopné vyslechnout pro a proti a zhodnotit to) - i když se rodičům kontroly vzdává těžko, rozhodnutí potomka se jim nelíbí nebo si myslí, že nejlepší by pro něj bylo něco jiného. Autoři nabádají k principu být konzultantem místo být šéfem.
Dále radí, jak nebojovat u domácích úkolů (hlavně konzultujte, nešéfujte), upozorňují na důležitost spánku, doporučují nechávat odpočinout hlavu (denní snění, meditace), věnují se nástrahám technologií (začněte u sebe, snažte se pochopit nová sociální pravidla, podporujte pobyt v přírodě, místo peskování raději informujte atd.), vnitřní motivaci (nastavení mysli, autonomie, kompetence, sociální začlenění, úroveň dopaminu, prožívání stavu flow), systému školy a výuky, přístupu k dětem s poruchami učení, ADHD a autismem, zvládání testů ad. V každé kapitole je bohatě odkazů na zdroje a nejčastější otázky rodičů k danému tématu.
Jde sice o americkou knihu, nicméně gró zůstává použitelné určitě i u nás. Četla jsem ale také výrazně lepší knihy na téma výchova, takže dávám jen tři hvězdičky.

"Myslete na to, jak vašim dětem s vámi je. Jak chcete, aby se cítily?"

2 11.11.2021