Petoklad komentáře u knih
Saturninovi jsem se dlouho vyhýbal, protože mě štval film. Nedávno jsem knize dal ovšem druhou šanci a ejhle - zřejmě se stářím a moudřením se dostávám do toho správného rozpoložení, chytám drobné nahrávky na vtip, čtu mezi řádky, pokyvuji hlavou nad lidskými slabostmi. Skvělá četba! A jsem zvědav, jaký bude ten další Saturnin od Macka. Mám mu dát šanci?
Originální prostředí, i příběh, přečetl jsem naráz. Líbili se mi ty kontrasty mezi postavami, jejich přístup k životu.
Nádherná kniha, která otevírá srdce. Dnes se může jevit příliš jednoduchá, ale je třeba chápat období jejího vzniku a tehdy byla přelome, úkazem.
Kniha, která stála u zrodu mnoha ochranářských snah 20. století, řekl bych že spolu se vstupem na Měsíc, kdy lidstvo prvně vidělo tak nějak polopaticky, že obýváme stejnou planetu, sjednotila Elsa lidi v lásce ke zvířatům. Příběh je nesmírně čtivý i po letech, její smrt vždy zasáhne. Nesmrtelná kniha.
Upřímně tuto posedlost Ziburou nechápu. Jistě je originální a vtipný a odvážný, ale ty knihy jsou hlavně a oněm a ne o cestách. A jakmile člověk přečte jednu, pak už ví vše a Zibura se jen opakuje.
Zibura ziburovatí, je to stále jedna one man show, i když umně skrytá za slova o pokoře a objevování příběhů lidí. Je to přesně ten povrchní typ dnešního mladého muže, který rádoby filozofuje, ale vlastně mluví pořád hlavně o sobě. Přitom takový šikovný kluk by to mohl být, ale za záře reflektorů, ta mu dává...
Co říst, z úcty k paní Mornštajnové a za snahu dávám pět hvězd, ale myslím, že sama autorka ví, že je tam jakási snaha hlavně vydat další knihu, co jí tlačí v pozadí. Děj nemá takovou vnitřní jiskru a naléhavost, aby byl vyprávěn, jako v jiných jejích knihách. Pointa na konci je slabá náplast, která me už, ukodrcaného nezáživnými životy protagonistů, vlastně nezajímá. Pořád jsem čekal, co se stane, a ono nic.
Tak tohle je přesně klasika, která nestárne. A je to proto, že reálie zůstávají zajímavé a jednak je to stylem. Zajímavé je, že žádná z dalších Waltariho knih se Egypťanovi ani zbla neblíží. Vyprávění je svkěle rytmizované, průpovídky typu "jsou mouchou v mých uších" jsem si začal zapisovat. Hluboký román, který nepustí.
Kniha, která roste s vámi. S každým rokem rozumíte více slovům a tomu, co je za nimi.
Skvělá detektivka, napětí od začátku do konce, vyvrcholení nečekané, alespoň tedy pro mě, nejsem žádný detektivkový matador. Takže za mě spokojenost.
Nezapomenutelný příběh, který vtahuje víc, než by si literární řemeslo zasloužilo.
Kniha, která se zakousne a nepustí. Útlá a graficky krásná.
Mě je to líto, ale autor mi připadá jako čím dá větší pozér. Nechce údajně nijak moralizovat - ale vším, co vyjde z jeho úst nedělá nic jiného. Falešná skromnost a pokora, vystřelit osten a pak nasadit tvář smířlivého, který chápe ty ostatní. Svoje štiplavé názory nedokáže "obhájit", jsou to jen dojmy a je jich na mě prostě moc a čiší z nich faleš, abych je bral nějak vážně. S touhle to proti selfíčkům nevyhrajem.
Opět vtipem i láskou a pochopením naplněná kniha.
Pán Prstenů je klasika, kterou někdo miluje a někdo nesnáší. Já jsem to první.
Moje dětská klasika, trochu jiné pohádky, a ilustrace už jako pro dítě pro mě byly krásnější, než Trnka.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, máte-li rádi tajemno, zapeklité zápletky, soustředěnost a - Eca.
Nechápu nízké hodnocení. Mě se kniha líbila, má spád a co je nejdůležitější, líbila se synovi, který ji zhltl za dva dny. Takže není o čem, splnila svůj účel, obohatila dětský svět příběhem.
Jemné, taková jednohubka, ale nelze u ní vypnut docela, pohladí, i podrápe. Velice stravitelně se poučíte o duchovních zákonitostech.