PetK komentáře u knih

Paní Mornštajnová má dar, pro který by spisovatelé (asi) vraždili: dokáže psát naprosto plynule a "jednoduše", umí nádherná slovní spojení, která ve výsledku působí naprosto přirozeně, a přesto ani jediné slovo není nuda.
Stejně jako u předchozích knih, i tady se věnuje dramatům jedné rodiny, která jsou ukryta pod povrchem. Pomalu odkrývá důvody, proč postavy jednají tak, jak jednají, a my postupně začneme chápat. Vzpomněla jsem si na svého dědečka, u kterého jsem přesvědčená, že nás měl hrozně rád, ale neuměl to dát najevo. A když, tak hartusením a pokusy o tvrdou výchovu. Asi ho to taky nikdo nenaučil jinak... Kniha je vlastně plná smutku, nedorozumění a nepochopení, přesto se loučí náznakem naděje.
V příběhu je ukrytý jeden významný wow efekt (který samozřejmě neprozradím). I bez něj by byla knížka úžasná, s ním je geniální. A i když mě to na první dobrou nenapadlo, i konec se dá vykládat dvěma způsoby... Prostě a jednoduše krása.

26 28.07.2019

Mám ráda knížky, které mě nutí googlit a vyhledávat si informace, reálie, historické milníky, významy... a významný přínos Šikmého kostela vidím v tom, že spoustě lidí přiblížil jednu etapu našich dějin a jednu oblast, o které toho velmi málo ví (já z jižní Moravy taky). Že Ostravsko je kraj razovity tak nějak všichni víme, traduje se to, ale že tam "chleba byl vždycky ještě o něco tvrdší než jinde" a že se to táhne z historie, to už nám moc nedochází. Takže za tohle určitě díky, zase jsem se dozvěděla něco zajímavého a myslím, že i důležitého.
Z doslovu je jasné, že rešeršemi strávila autorka opravdu spoustu poctivého času a domnívám se, že nad některými údaji musí slintat i etnografové (solné pouti). Zkrátka dostanete nejen hezký román, ale taky se takto příjemnou formou trochu vzděláte.
Příběh je poutavý, sága přesahující generace. Forma vyprávění velmi hezká, příjemná a zajímavá. A emoce tomu samozřejmě nechybí, i když jsem u toho nebrečela (viz některé příspěvky v Co čteme na FB). Karin Lednická se pro mě každopádně zařadila mezi další autorky, které dokazují, že současná česká ženská próza je mimořádně kvalitní.
Jedná se prý o první díl zamýšlené trilogie, na což říkám jen - už aby to bylo!

23 20.06.2020

Po Chirurgovi další kniha Petry Dvořákové s mužským hrdinou v hlavní roli. Vyhořelý bývalý kněz se vrací do běžného života mimo církev a do domu, který zdědil po prarodičích. Symbolem jeho návratu a postupného znovustavění nového života se stane zahrada, do jejíž obnovy se s vervou pustí.
Osobně mám ke katolické církvi poměrně kritický vztah a myšlenky bývalého kněze mi dost často mluví z duše. V knize se kromě únavy z pokrytectví církve objeví ještě jedno závažné téma, o kterém jsme zvyklí přemýšlet velmi černobíle a pouze z jednoho úhlu pohledu. Oceňuji, že autorka přidala i jiný náhled.
Čte se velmi dobře a lehce.

19 02.01.2023

Pokaždé, když dočtu knížku s podobným tématem, zakončím ji sama pro sebe slovy: "Komunisti jsou ku.vy." Příběh o tom, jak se někdejší "panstvo" chovalo k řeholnicím, je neskutečný, v tom je největší síla knihy. Je cítit, že Tučková si, stejně jako v předchozích případech, dala velkou práci s bádáním, i když pak s reáliemi nakládala velmi volně, což může být rozporuplné. (Kopanice a Žítkovou máme za kopcem a co se tady strhlo po Žítkovských bohyních, rezonuje, bohužel většinou ve zlém, dodnes).
Upřímně, zhruba v polovině knihy se mi kvůli střídání časových rovin začali plést jednotliví kněží a události. Tady je třeba přiznat, že na tom mám velký podíl tím, že jsem se často ke čtení dostala až večer, přečetla malý kousek a usnula. Určitě by si to zasloužilo větší zátahy, aby příběh plynul.
Nebudu spoilerovat, ale jedna věc mě v knize hodně, hodně zatahala za tykadla, protože pravděpodobnost, že by se to mohlo stát, je fakt mizivá. To mě trochu rozladilo a i když jsem dočetla už zhruba před týdnem, pořád mi to vadí.
Nemůžu tedy dát plný počet hvězd, ale zdůrazňuju, že ta knížka je velmi důležitá svým tématem. Psát Tučková umí, čtivost tomu rozhodně nechybí a téma... jak jsem psala na začátku.

19 23.06.2022

Pamatuju si pár knih, kde mě poetika vyprávění a příběhu okouzlily. Namátkou Pískový vrch nebo Zulejka otevírá oči. A teď mezi ně budu řadit i Raky. A podobně jako třeba u Owena Meanyho jsem si kladla otázku: Jak může něčí fantazie vůbec zplodit takový příběh? Kde se to bere?
Časová rovina drsného a zároveň dojemného a něžného života mladé Kyi od dětství a dospívání v bažině se prolíná s linií pozdější, vyšetřováním vraždy. A až postupně se čtenář dozvídá, jak to spolu vše souvisí a co všechno se událo před vraždou místní fotbalové hvězdy. Aniž bych chtěla spoilerovat, i vyústění knihy bylo alespoň pro mě nečekané, nejen úplným závěrem.
Každopádně se jednalo o úžasný čtenářský zážitek. Klobouk dolů i před překladatelkou, která se nejen poprala s mnoha názvy flóry a fauny, ale především našla nádherné slovní obraty, které vykouzlily v knize jedinečnou atmosféru.

19 15.11.2020

Ženské romány téměř nečtu, ale tohle bylo příjemné, zcela odpočinkové audio. Sice od druhé kapitoly víte, jak to dopadne, ale poslouchala jsem to především díky hygge, které hraje důležitou roli v celém příběhu. A ano, jak jsem předpokládala, potřebuju jet do Dánska a zítra budu péct skořicové šneky. :-)

Edit: Povedly se a byly vynikající. :-)

18 27.09.2023

Ruta Sepetys otevírá a přibližuje širší veřejnosti těžká a bolavá témata minulosti. Což je skvělý počin. Tento příběh mi trochu připomínal můj oblíbený román Zulejka otevírá oči. Jen si vyměňte Tatarstán za Litvu... Ty zvěrstva byly šílené a vidíme, co se stále děje dnes. Rusko je nemocné už minimálně sto let. :-( Audio bylo povedené.

18 01.07.2023

Kdo se v tom aspoň trochu nepoznal, ať hodí kamenem... Petra Soukupová má vlastně jen jedno téma a tím jsou rodinné vztahy, ale za mě ať se ho drží, protože to umí fantasticky. S tím, jak si neumíme říct to podstatné, jak si (ne)záměrně ubližujeme a snažíme se ve vztazích všechno (často marně) vybalancovat, míří přímo na komoru. Chvílemi mě až chytla úzkost, jak skvěle umí popsat vztahy a pohnutky v rodině. Opět výborné.

18 02.02.2023

Přemýšlím, co bych tomu vytkla, a nemám co. Knížka se čte velmi dobře, je v ní skvěle vykreslená situace kluka, okolo kterého mají všichni dospělí svoje strasti a slasti a na jeho problémy a radosti už nikomu nezbývá kapacita. A tak je často na všechno sám, a to víc, než by měl. Z knihy čiší obrovský smutek, sem tam vystrčí růžky naděje. Autorka hezky zachytila proměnu a dospívání kluka v mladého muže, která proběhla dřív, než by měla. Doporučuji.
Pokud vás tenhle typ literatury zajímá, pak doporučuju i Poupátka a Pak už jen tma - dvě české knihy z podobného ranku.

18 07.07.2022

Opět vynikající badatelská práce Karin Lednické, kdy smyšlené postavy nesou skutečné příběhy. Ve druhém díle bylo o něco víc politiky než v prvním, což chápu - bylo to to, co lidské osudy v té době nejvíc ovlivňovalo. Přesto mě víc baví ty "lidské" příběhy, když člověk (bohužel) nemá moc povědomí o historických souvislostech, může se občas ztrácet. Přesto udělala autorka vše pro to, aby právě ty souvislosti podala srozumitelně, a především je oživila a dala nám nevzdělancům vůbec vědět, že něco takového se dělo kousek od nás. Jak bobtná počet dětí a jejich partnerů a jejich dětí, občas jsem se musela zastavit a zamyslet, o kom že je to řeč, ale to je jen drobný detail, který připisuju na vrub mojí blbé paměti. :-) Každopádně je to skvělý počin, který přesahuje hranice "pouhé" literatury.

18 25.03.2022

Velice příjemné překvapení. Taková historie naší země 20. století na příběhu jedné rodiny. Všechny eskapády, doplněné o oficiální dobové novinové úryvky. Všechen hnus války, komunismu, naděje Pražského jara, Sametové revoluce až po nové tisíciletí.
Hlavní postavy, bratry Hadrbolcovy, nelze nemilovat. Stejně jako faráře, který vzhlíží k Fryštenskému. Co mě ale opravdu potěšilo a za co dávám pět hvězdiček, je velmi jemný a suchý humor, který na několika místech vygraduje až do grotesky. Ze začátku jsem si říkala, že to možná ani není záměr, jak byl ten humor jemný ("Bratři v Kristu a lágru!" oslovuje farář Hřib své spoluvězně v Leopoldově při tajné noční mši), ale postupně ho přibývalo. To mě moc potěšilo. To téma to tak nějak hezky přirozeně odlehčilo, aniž by zlehčovalo cokoli z hrůz a utrpení, kterými si postavy prošly. Tato témata bývají veskrze vážná, proto dávám pět hvězd - za tu odvahu i citlivé zakomponování humoru do tak vážného tématu.

17 02.09.2019

Pár dnů po přečtení jsem si ještě nechala na vstřebání knížky, na kterou jsme (co si budeme namlouvat) všichni čekali dva roky (nebo jak dlouho). A musím říct, že mě to prostě bavilo a byla to jízda jako blázen. Harry jak ho milujeme, temnota jak ji známe, a do toho "tyvole" efekt hned někde v kapitole šest a pak druhý na konci. Jasně - asi už se autor nevyhne tomu, aby z Harryho byl pomalu Superman, ale ono už to k tomu tak nějak patří. Nesbo se s tím nemaže, nakládá a srovnejte se s tím, jak umíte.
Ještě by mě zajímalo, zda s tímhle vývojem počítal už někde od 10. dílu, protože to tak vypadá. A taky to vypadá na možnost dalšího dílu. Takže si zase pojďme dva roky kousat nehty.

16 04.11.2019

Karin Lednická umí najít příběh. To dokázala už v Šikmém kostelu. A právě proto jsem si sama tak trochu naběhla na vidle - i když jsem o této knize četla, čekala jsem další "Šikmý kostel". Životice jsou spíš kombinací příběhu a faktografie. Vlastně mi to nevadilo, jen mi chvilku trvalo, než jsem si na to zvykla. Problémem pro mě bylo množství jmen a vztahů, i když autorka dělala, co mohla, aby psala srozumitelně.
Rozhodně vítám, když se populárně naučnou formou otevírají polozapomenutá témata, která by zapomenuta být neměla. Navíc pro rodinné příslušníky stále živá. Takových "Životic" bychom zřejmě našli víc a je moc dobře, když se podobné příběhy dostanou do povědomí formou, jakou zvolila KL - je skvělé, že "slávu Šikmého kostela" přetavila v něco, co přesahuje hranice odpočinkové literatury, a dokázala ji dostat k mnoha čtenářům.

15 17.10.2022

(SPOILER) (spoiler až v posledním odstavci) Krásná, krutá, divoká, neodolatelná i nebezpečná Aljaška jako symbol chorého vztahu a choré mysli, které jsou výchozím bodem příběhu.
Začátek pro mě byl pozvolnější a okolo třetiny jsem se začala mírně ošívat v obavě, že se z toho vyklube nekomplikovaný příběh, který pojede po prvoplánové linii. A pak to začalo. Hannah připravila na následujících stránkách několik prudkých zákrut, které jsem nečekala. A fakt mě tím potěšila.
Aljaška musí být opravdu výjimečná, člověk má hned chuť ji poznat, pravda, asi spíš jako turista než stálý obyvatel. Hodně zajímavý je i vhled do problému domácího násilí, který ukazuje, že vztah agresor-oběť nemusí být takový, jak se šablonovitě může zvenčí zdát. (A jak zhoubný je i pro nejbližší okolí.)
Podobně jako u Slavíka, který se mi mimochodem taky velmi líbil, pro mě autorka konec přisladila trochu víc, než by moje okoralé srdce žádalo, ale tak je to ženský román, musím to tak brát. :) Každopádně chytrý, čtivý a moc hezký ženský román.

14 19.07.2020

Petra Klabouchová si zvolila těžké téma... o kterém je ale potřeba mluvit, a to především s těmi, kteří tvrdí, že za komunistů bylo líp. Ne, nebylo, komunisti jsou svině. Poté, co jsem četla pár čtenářských postřehů, jsem se obávala ještě víc drastických scén, ale nebyly "potřeba". Ta hrůza, která se děla, byla patrná i tak.

13 04.01.2024

Opět standardně skvělá Klevisová, teď ještě navíc skoro u nás doma. :-) Její detektivky mají jakousi klidnou, konejšivou atmosféru, což je docela nezvyklé spojení. Tahle série mě baví.

13 18.05.2023

Jako věděla jsem, že v Česku žije řecká komunita, ale proč a kde se tady vzala, to jsem (ke své hanbě) vůbec netušila. Mám ráda knihy, u kterých si i díky beletrii můžu rozšířit obzory, nutí mě googlit a zjišťovat další informace.
Příběh se čte hezky, příjemné plyne. Řeší traumata, radosti i strasti obyčejných lidí, na pozadí desítek let dějin od 2. světové války až do současnosti. A člověk by se hned rozjel do Řecka...

13 02.04.2023

No jako uf. Dílo rozsahem krátké, ale hlavu vám zaplní víc než dostatečně.
Jak silně může na mladého člověka, ještě dítě, působit prostředí, ve kterém se cítí nemilovaný, odstrkovaný, ponižovaný a vždycky tak nějak špatný, i když ve skutečnosti nic zlého nedělá. Jak zhoubně může působit nepochopení a neochota přijmout cokoli vybočujícího z (ab)normálna.
Vnímání z pohledu dítěte je zpracované skvěle, až jsem si říkala, že to Dvořáková nemohla nezažít. A říkejte si, o chcete, třeba že nikdo není černobílý, ale ta matka je ultrakráva.
Možná se mě to celé tak dotklo, protože to není fikce, pro mnoho dětí je to realita a každodenní chleba. Je mi z toho úzko.

13 01.08.2020

Silný příběh na téma nelásky, slabosti a mlčení, kde na vše zlé doplácí především ti nejzranitelnější - děti. O rodině, kde je všechno už dlouho úplně špatně, a tak není divu, že z ní ani Cácora nemůže vyjít "zdravá". O dětských emocích a neúměrném tlaku, který nutně vede ke katastrofě. Kniha působí smutným a tísnivým dojmem, je čtivá tak, jak to autorka umí.
Podobně jako v Tichých rocích použila motiv, který se nepozorovaně vine celou knihou a až na konci si řeknete - aha?!? Teda, v ideálním případě by to tak mělo být. Mně kauza okolo Toybox tuhle katarzi vzala, protože jsem se bohužel nedokázala vyhnout očividným (a řekla bych, že záměrným) spolierům v jejích komentářích na sociálních sítích.
Každopádně "číst novou Mornštajnovou" pro mě i přesto byl požitek.

12 03.05.2023

Už při čtení "dospělých" knížek Petry Soukupové jsem obdivovala její empatii a způsob, jak umí dokonale vyjádřit vnitřní pohnutky svých postav. A teď si říkám, že sama musela být divné dítě, protože jinak to není možné. :-) Dovedu si představit, že takový příběh může být skvělou terapií pro děti, které si připadají (nebo jiným připadají) divné. A rozhodně to není jen "dětské" čtení. Mimochodem jsem poslouchala, za povedené audio hvězdička nahoru.

12 23.05.2022