Péťa Z. komentáře u knih

Tak tohle jsem si vychutnávala při cestování vlakem. A smála jsem se u toho tak, že jsem si musela dávat pozor, abych nevypadala jako blázen. Ale zase - kdo ze spolucestujících viděl obálku knihy a přistihl mě při zadušeném výbuchu smíchu, nikdy se netvářil pohoršeně.
Možná, že to taky četli... :-D :-)

45 14.05.2022

Malého prince jsem četla několikrát. Po pár letech jsem si přála knížku k Vánocům. No a mám ji doma stále při ruce. :-) Někdy si jen tak nalistuju libovolnou stránku a na chviličku vypnu... Je to prostě srdcovka.

Myslím si, že je podstatné, kdy knížku poprvé vezmeme do rukou.
Jako malou by mě to nejspíš neoslovilo tak jako v pozdějším věku. Nebo bych to úplně nedocenila... Ale za zkoušku tenhle poklad rozhodně stojí!

38 15.02.2022

Tak jsem se konečně dostala k přečtení knížky. A myslím, že se podívám i na film s mým oblíbeným Čermákem. Doufám, že ten konec je i ve filmu!

Hartl píše vcelku vtipně, má to spád a vlastně je to taková nenáročná četba, která dovede zlepšit náladu. Ještě si od Hartla něco přečtu. :-)

Nemyslím, že užité vulgarismy byly na škodu. Autor s nimi nakládá vcelku uváženě, "nepodbízí" se. Děj přeskakuje z jednoho kamaráda na druhého a čtenář se se všemi ztotožní a sympatizuje si nimi. Mně se to líbilo. :-)

„Teda kluci, tohle bylo lepší než orgasmus! Já jsem vyplavil tolik endorfinů, jako snad ještě nikdy!“
Prvok poznamenal, že kdyby místo šukání chodil běhat, nemusel mít teď doma pičí farmu, a všichni se s úlevou začali smát.

Myslel na to, kolika tisícům situací musí člověk v životě čelit, aby obstál. A jak může jediná od základu chybná reakce způsobit řetězec konsekvencí, ze kterých se už člověk nemusí být schopný vymotat. Některé chyby časem prostě bují jako rakovinové buňky.
Tušil, že právě tato dnešní situace byla klíčová, a že taky byla výslednicí jeho selhání v řadě situací předchozích.

33 21.09.2022

Inspirativní v mnoha ohledech... Příběh je plný moudrosti a pokory. Ilustrace jsou pastva pro oči. Nádherná knížka!

33 15.01.2022

Předvídatelný, leč velmi milý příběh, který je zasazený do pěkného prostředí.

Nepřišlo mi to tak tuctové jako v jiných románech, kde po vzplanutí dojde většinou kvůli zbytečně vyhrocené hlouposti nebo nedorozumění k odluce a následně k odpuštění...

Děj je uvěřitelný, čtivě napsaný. Romantická linka není nijak trapná ani urážlivá, celkem vkusně a s rozmyslem vymyšlená.

Kdybych se v knize dočetla trochu víc o práci au pair, bylo by to perfektní. Takhle to opravdu vypadalo spíš jako dovolená u senzační rodiny s hromadou volného času. Ale to je detail.
Tento druh literatury čteme zřejmě kvůli něčemu jinému. :⁠-⁠)

Oceňuji konečně dobře psanou knížku bez chyb a překlepů!

K Vánocům jsem dostala třetí díl. Proto jsem se nejdříve začetla do prvního dílu půjčeného z knihovny. A určitě se těším i na dvojku, než se pustím do toho, co mám doma. Autorky styl psaní se mi líbí.

32 06.02.2023

(SPOILER) Otřesný osud Betty a její dcery byl natolik poutavý, že jsem ho "prožila" s hlavními hrdinkami, ačkoliv jsem u překladu tohoto příběhu neskutečně trpěla.
Hůř napsanou knihu, co se týká stylistiky a gramatiky, jsem nečetla. Malá a velká písmena? Interpunkce? Slovosled? Pochopení pravidla při psaní mně/mě? Dělení kapitol?... Překladatel by si zasloužil odebrat zpětně honorář za takovou slátaninu. :⁠-⁠D
Překlepy byly to nejmenší, co mě obtěžovalo...

Styl vyprávění ujde. Největší podíl na tom, že jde o dobrou knihu, nese ale samotný příběh.

Oceňuji slovníček na konci.
Taky mě inspirovala exotická kuchyně - některé pokrmy vyzkouším.
Takže kniha mi dala i něco nového.
Proto tedy budu shovívavá a ubírám "pouze" jednu hvězdu za již zmiňované. :⁠-⁠D

Závěr, přestože jsem věděla, jak to musí dopadnout (jinak by nedošlo k vydání knížky), byl napínavý a dojemný.
Pro mě to byla výprava do dalekých a neprobádaných krajů. O Íránu jsem nevěděla takřka nic. Spoustu věcí mě zajímalo a vyhledávala jsem si je na internetu.
Barvitě popsané každodenní situace v tomto, pro mne nepochopitelném, světě mi zcela konkrétně navodily tamější hrozivou atmosféru.
Vím jistě, že sama bych v takových podmínkách jen těžko hledala odvahu a sílu jako hlavní hrdinka.
Její dcera, tak maličká, byla rovněž nesmírně statečná. Neumím si ani představit, jak obě několikaměsíční "návštěva" Íránu musela poznamenat.

Moody byl vykreslen jako něžný a pozorný partner, kterého duševní porucha proměnila v psychopata. Myslím, že varovně vztyčený prst nepoukazuje vyloženě na islám, na fanatické náboženství jako takové... Lze se poučit i v jiném - a to v celkové prozíravosti při zamilovanosti a taky v potřebě zůstat sám sebou, i když se člověk může během tohoto stavu dost změnit.

Podle recenzí už příběh odradil spoustu žen od bezhlavého zbláznění se do exotického chlapa. Takže účel to zřejmě plní.

Když se konečně Betty a Mahtob podařilo vrátit se domů, spadl mi kámen ze srdce. Dopis od Ellen ale naznačuje, že jejich budoucnost nemusí být úplně růžová. Moodyho už totiž v Íránu jeho přátelé po onom útěku neviděli.

Je to jen další intrika od samotného Moodyho, který přiměl Ellen dopis poslat matce Betty? Nebo skončil v zajetí pásdáru? Pokouší se dostat se zpátky k manželce s dcerou a pomstít se?
Kniha v závěru podněcuje k mnoha úvahám.
Dokonce jsem přemýšlela i nad tím, jestli je ten byrokratický systém nespravedlivý pouze pro manželku a matku dítěte... Napadlo mě totiž, že i když to muselo být peklo (a je štěstí, že z něho obě hrdinky vůbec unikly), Moody přišel o svůj veškerý majetek. Vůbec se ho nechci zastávat, ale dokážu si představit jeho rozhořčení.
Vždyť prakticky celé roky vydělával peníze pro rodinu pouze on. Pozdvihl životní úroveň Betty, která si v té smetánce libovala, zatímco se starala o děti a o domácnost (to absolutně neznevažuju).
Pro jeho chorobnou mysl tohle musí být taková křivda, že se s tím asi nemůže nikdy smířit...

Betty je NUCENA (že by to byl její úděl?) žít ve strachu o blízké a o sebe po zbytek života. Vysoká cena za chybu, kterou učinila svým odjezdem do Íránu... Leč pravda, mohla dopadnout mnohem hůř. :⁠-⁠(

Film jsem neviděla, ale když bude příležitost, mrknu se na něj taky.

A nakonec doporučuji všem, koho se tento pravdivý příběh dotkl, aby si vyhledali aktuální informace, jak jsou na tom dnes hlavní postavy z knihy.
Já jsem si tím teď, při psaní komentáře, odpověděla na všechny nezodpovězené otázky.

32 07.10.2022

Líbila se mi nejen pro ty pohádky, ale především pro ilustrace, které jsem často překreslovala a napodobovala. U téhle knížky jsem vydržela taaak dlouho. :-)

31 16.05.2022

Pohroužil se s uhánějícím vlakem do tmy a zavřel oči...
Když je otevřel - na několik kroků před ním, oddělena od něho dvěma cizími těly, stála dívka, zrovna přistoupivší do vozu. Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.

„Proč se máme tak velice rádi?“ zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč.“
„Ptám se tě proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty.“
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím.“
„Ty to nevíš?“ zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se smála.) A naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, kdy, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží.“
...
„Ale co ti ostatní?“
„Kteří ostatní?“
„Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou s námi?“
„Ať dělají totéž co my! Ať milují!“

30 03.01.2024

K Dášence jsem se vracela znovu ve školce, když jsem o ní četla dětem před spaním. Mám radost, že i u nich má knížka velký úspěch.

30 15.05.2022

Švec se na mě obrátil, oči plné slz. „Vidíš, moje milá? Jak říká staré přísloví. Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy.“

Ta žena v zrcadle byla děsivá, zvlášť když jsem si uvědomila, že jsem to já. Tváře jsem měla obalené sazemi, pod očima jsem měla kruhy od žalu z věcí, které jsem viděla. Na světě jsem jednadvacet let, ale poslední měsíce mě změnily. Začala jsem si zpod nehtů drhnout zaschlou krev a špínu a myslela jsem na výčitky, které do umyvadla nespláchnu.

„Hm. Ty oči. A ten nos, po tobě. Moc pěkný,“ řekl. Políbil holčičku na temeno hlavy a zavřel oči. Vypadal překrásně. Joana na něj hleděla. Taky jí připadal krásný.
Otevřel oči a zašeptal mi: „Je to neuvěřitelné. Ona je celá ty, je tvoje matka, tvůj otec, tvoje země.“ Znovu ji políbil, sehnul se ke mně a pošeptal mi do ucha. „Ona je Polsko.“ Bezděky jsem zdvihla ruce a natáhla se pro dítě.

Chtěla jsem, aby ochutnala naše jídlo. Mým rukám nesnesitelně chyběl dotek pomoučeného těsta. Mým uším chybělo praskání placek s jablky na pánvičce a mým očím duha z ovoce a zeleniny v zavařených sklenicích na poličce. Válka všechno zbavila barvy a nezbývalo po ní nic než šedivá bouře.
Chtěla jsem, aby poznala nejen Polsko, ale hlavně mé Polsko.
Přitáhla jsem si ji blíž a polsky jí pošeptala: „Nebyla žádná ghetta, žádné pásky na rukáv. Často mě uspával vánek proudící dovnitř otevřeným oknem. Je to pravda. Kdysi to bývalo takové.“

Sloužím muži, který na bedrech nese velké břímě. Důvěrně si rozumíme a máme mnoho společného. Dnes večer jsme se bavili o loajalitě. Ujistil jsem ho o své oddanosti německé věci. Také jsem se mu svěřil, že jsem kdysi cítil soucit s podřadnou rasou. Buď si jista, že jsem veškerý soucit vyrval i s kořeny. Vím, že je to slabost. Je třeba se jí nadobro zbavit. Jsme dobří Němci. Je to naše právo. Je naší povinností prosívat písek, hledat zlato a z něj odlévat silnější páteř našeho národa.

„Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všecko, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád ještě máš co dát.“

29 03.01.2024

Ačkoliv jsem dřív viděla film, který mám moc ráda, tak mě knížka bavila a určitě se k četbě ještě někdy vrátím.

27 14.05.2022

Tuhle knížku mi daroval můj přítel jen tak pro radost. Bylo to moje první setkání s autorkou. Příběh Lou mě zavedl k dalším knížkám od Jojo a já jsem za to moc ráda. Autorka je už jednou z mých oblíbených.

Samotný příběh hlavní hrdinky se dotkne kohokoliv v jakémkoliv věku, troufnu si říct.
Je to čtivě a svižně psané, dojemné, vtipné a nezapomenutelné.
Peťu, moc díky, že si tuhle knížku budu moct kdykoliv přečíst znovu! :-)

26 14.05.2022

Po druhém dílu ze série jsem na pokračování neměla chuť. Nakonec jsem si ale přečetla i tento díl, když už jsem ho měla doma. :-)
Četbu jsem si užívala od samého začátku. Nápad vzájemné "výpomoci" je v základu otřepaný. Je víc než jasné, jak se to bude vyvíjet, ale bylo to fajn! Autorce se u mě dařilo vyvolat emoce, takový ten pocit motýlů v břiše, nasadit přiblblý úsměv a fandit hlavním postavám. Taky to bylo zábavné.
Postavy jsou zajímavé a zapamatovatelné. Za mě je tohle nejlepší díl a jsem ráda, že jsem mu dala šanci. :-)

25 09.03.2023

U nás doma se Honzíkova cesta předčítala často před spaním, protože brácha má stejné jméno. :-) Ilustrace jsou pro děti přitažlivé.

25 16.05.2022

Perfektní čtení, které pobaví a nutí k zamyšlení. Autor má velmi sympatický styl psaní. A připomíná mi Jona Snowa, jen trochu typičtější česky zakulacený chlapík... :-) Autora jsem neznala, ale baví mě sledovat jeho příspěvky na internetu. Chtěla bych ho mít za kámoše. Velmi inspirativní člověk! Z knížky jsem si poznačila hromadu mouder. Dala by se citovat skoro celá... :-)

24 03.01.2024

Konečně jsem si našla čas a mohla si přečíst další titul od Torey. Já její knihy miluju! Vždycky jsou smutné i trochu veselé a chytí za srdce. Všechny!

Přehlížená holka mi nabídla i něco navíc - mám pocit, že autorku znám zase o kousek blíž. Prozradila totiž věci, které sama v dětství zažila. A proto je určitě pro ni taky snazší vžít se do svých dětských klientů/žáků a lépe je pochopit.
Krom toho, že ji nesmírně obdivuju, je mi hrozně sympatické, že Torey ze sebe nedělá hvězdu. Není neomylná a dokáže to nejenom přiznat, ale taky chybu napravit a neustále na sobě pracovat.

Epilog jsem probrečela...
No, jsem trochu rozladěná z toho, že jsem přečetla další knížku a už mi jich moc nezbývá. Torey prostě píše o zajímavých věcech a umí to napsat perfektně.

Chci, abyste mi pomohla, řekla konečně. Jako těm dětem z vaší knížky. Chci být ve vaší třídě.

Nechápu, jak jste mohla dostat práci, při které děláte s lidmi, protože tentokrát jste to fakt podělala.

Najednou se rozhostilo takové to ticho, které nastane, když se někomu svěříte až moc. Eloise zvedla ruku a na chvíli si zakryla ústa. Pak řekla mírnějším tónem: Ona to tak nemyslela. Vím, že to máma tak nemyslela. Měla jsem vztek, protože jsem nikdy nemohla dělat to, co ostatní děti, ale vím, že za to mohlo jenom to pití a fet. Tyhle věci jsou jako nemoc. Jakmile vás dostanou, je z vás jinej člověk a zapomenete, koho máte mít ráda.

Chcete, abych vám řekla, jak jste pro mě důležitá? Chcete, abych si myslela, že vaše odmítnutí je důležité? Takže nic takového, vážená paní. Vy jste jenom zasraně malej přídavek na hromadě jiných odmítnutí, protože mě odmítla už máma a odmítl mě táta a odmítla mě babička, takže jsem na odmítání profík. S každým odmítnutím jsem silnější. Nebrečím kvůli vám. Brečím proto, že jsem tak strašně nasraná, že to skoro nemůžu vydržet.

Chtěla jsem, aby moje sestra byla přesně taková, pitomá a škaredá a bez šance, jenže není. Pravda je, že když jsem se podívala na Betty, pokaždé jsem viděla sebe.
Buddugu.
Buddugu, Betty. To je fuk. Nikdo si její jméno nikdy nezapamatuje. Je to jenom další holka, kterou budou všichni přehlížet.

Eloise nemluvila, když kameny posunovala. Pohltilo ji to natolik, až se zdálo, že skládá nějaké složité puzzle. Nepřestávala a já si všimla, jak se jí svaly pomalu uvolňují. Počáteční ztuhlost těla povolovala. Konečně se zastavila. Jeden kámen byl na polapená, jeden na bezmocná, několik zůstalo vedle papíru, všechny zbývající na smutná.
Zvedla hlavu, podívala se na mě a usmála se. Mám vás ráda.

Tohle určitě nebude platit o každém. Ano, někteří lidé jsou hlupáci, protože prostě jsou. Ale jiní budou milí. Jiní budou mít pochopení. Všude najdeš hodné lidi a zlé lidi, ať půjdeš kamkoli a budeš mluvit jakýmkoli jazykem.

24 10.06.2023

Autor se podle mě dobře popasoval s příběhem o několika lidech v rámci několika let. To vzájemné propojování a rozcházení osudů mě bavilo.
Knížka je psaná čtivě a místy vtipně. Ale nevyrovná se o tolik zábavnější knize Prvok, Tečka, Šampón a Karel.

24 09.03.2023

Parádní čtení, co mě nepustilo ani na chvíli.
Celá část o tkadleně byla strhující! To bych vyzdvihla ze všeho nejvíc.

Mezi hlavními postavami to opravdu jiskří celou dobu. Až jsem si říkala, kdy se už konečně něco stane... Ale to postupné dávkování je právě to ono. :⁠-⁠)
Na druhou stranu pozdější e. scény jsou leckdy vyobrazené zbytečně důkladně, zůstala bych někdy spíš u náznaků.

Spousta věcí navazuje.
Říkáte si, no jo, vždyť v jedničce to bylo tak a tak.
Mám chuť si celou sérii někdy přečíst znovu. Člověk u toho prostě vypne a baví se.

Autorka o postavách přemýšlí a děj ubíhá, ani nevíte jak. Všechno je celkem promyšlené. Dočkáte se bezvadné práce s příběhem, s návazností a se slovy. Nechybí humor a napětí.
A já patřím mezi čtenářky, kterým tahle série sedla, i když už nejsem úplně cílová skupina. :⁠-⁠)
Už se těším na třetí díl!

24 22.11.2022

Nechala jsem se nalákat na vysoké hodnocení knihy, které ale neodpovídá pro mě kvalitnímu a zajímavému čtivu. Škoda, do čtení jsem se musela nutit. Přitom námět je fajn.

Na začátku knížky se uvádí, že je styl záměrně psán jednoduše a nespisovně. Tak jsem se to tak snažila brát, ale vlastně mi to celou dobu nesedělo. Myslím, že naivita vyprávění škodí příběhu ze všeho nejvíc.

Gump sní o návratu ke svému prvnímu člověku, který se o něho postaral. Jeho poslední "páníček" o něj zpočátku vůbec neměl zájem, nevšímal si ho, ani se na něj nepodíval... A proto mi ty jeho závěrečné přeslazené výlevy srdce nepřišly ani trochu uvěřitelné.
Z příběhu vlastně vyplývá, že Gampa ocenil především kvůli holce, kterou potkával při venčení. A tak ho začal mít rád...
A po Béďovi už Gamp nějakých těch pár stran ani nevzdechl (oproti celé knížce). Chybí mi tam nějaké závěrečné smíření, dotažení příběhu.

Chválím nápad s moudry a různými citáty. Ale prostě celkově zklamání, za mě je to málo. Děj by si zasloužil víc rozpracovat.

„Lidi ve skutečnosti nejsou zlí. Jsou jen lidi, kteří nepochopili, že není rozdíl mezi zvířatama a lidma, a že ve frontě na lásku vždycky stojí úcta a takový to napojení mezi bytostma, a pokud je člověk nemá, tak tu frontu na lásku nikdy nevystojí.“

„Lidi si v srdcích hodně často ubližujou, lásku si přece nejde získávat silou nebo strachem, láska je něco čistýho, veselýho, svobodnýho, jenže lidská láska není ta psí, která má k srdci jen jednu cestičku, člověk těch cest vymyslí několik, a když to jednou nejde, tak hned přejde na druhou a na třetí, až nakonec vždycky dostane, co chce. Člověk prostě potřebuje vlastnit a jsou lidi, co se o srdce nedělej, nedokážou pochopit, že srdce, jak psí, tak lidský, je nekonečný jako vesmír a každej se do něj vejde.“

24 26.09.2022

Danny je můj první knižní hrdina, do kterého jsem se zbláznila... Škvorecký dokáže psát odlehčeně o nelehkých věcech. Ke knížce se určitě ještě budu vracet.

24 21.05.2022