PerfectionistKa komentáře u knih

Hailee je taková nezajímavá slečna, která by chtěla být odvážná, a tak se vydá sama na road trip po USA. Najednou se ocitne ve Fairwoodu, kde žil její online BFF Jesper, který nedávno zemřel. Tam se seznámí s Jesperovým druhým BFF, Chasem, se kterým si samozřejmě neplánuje nic začít, ale jako na potvoru jí klekne auto, a tak tam musí zůstat. Pak se děje hromada zbytečností a rozjede se to až v úplném závěru, který ale končí tak otevřeně, že prostě musíte bezprostředně sáhnout po druhém díle i v případě, že vás to štvalo tolik jako mě.

Já a Bianca nebudem kámošky. Přesně to, co mě štvalo v 1. díle Půlnočních kronik, bylo ve velkém i tady. Nekonečné popisné pasáže na úkor akce ještě budiž, i když i toho bylo přespříliš, ale hlavně to OPAKOVÁNÍ. Mě by z toho trefil šlak, fakticky. Všechno. Furt. Dokola. Neskutečně mě kvůli tomu iritovala třeba Katie, postava, která se tam ani sama neobjevila. K tomu, abych ji neměla ráda, stačilo pořád Katie to a Katie tamto (ano, a to i přes ten konec).

Hailee na tom nebyla o nic líp. Tuctové, nezajímavé děvče a ani Chase nebyl bůhvíco. Mám moc ráda knihy s více POVs, nicméně to musí jít rozeznat. Chaseův vyprávěcí pohled mi připadal nudně obyčejný, kdyby to nebylo psáno v mužském rodě a občas tam nebyl nějaký typický mužský výlev, splynulo by mi to normálně dohromady. Bylo mi jedno, jak a kdy se dají dohromady, protože ta romantická linka byla jedna obrovská nuda. Na mě to byla příliš přepálená láska na první pohled, a co mě na tom mrzelo nejvíc, že byli bez špetky jiskry, chemie.

K tomu, jak o ničem byl samotný příběh, se mi už snad ani nechce vyjadřovat. Přísahám, že kdyby kniha měla o 250 (250!!) stránek méně, vůbec o nic bychom nepřišli. PŘESTO musím uznat, že to nějakou černou magií bylo čtivé, a čest výjimkám = vedlejším postavám, které jsem si oblíbila. Reálně dobrých stránek bylo asi těch 20 posledních - i když jsem to, co se stane, tušila - a zejména posledních 5, které mě sice nalákaly na pokračování, ale bohužel mě ani tak nijak nezasáhly. A aby z 416stránkové knihy bylo peckovních jen 20, to je smutné.

3 16.12.2021

Cadence je členka zdánlivě dokonalé a skutečně bohaté rodiny Sinclairových a jedna z “lhářů”. Tihle všichni se každé léto schází na rodinném ostrově Beechwood. Patnácté léto se jí tam stane nehoda, kvůli které utrpí vážné zranění hlavy a ze které si nic nepamatuje. Sedmnácté léto se vrací zpátky s cílem zjistit, co se stalo, protože všichni - její máma - strašně mlží a ona má pocit, že je za tím víc, než vůbec tuší… Tahle moje anotace tentokrát říká asi 3x víc věcí než ta oficiální, která je sice jakože mega cool, ale úplně k ničemu. Podle mě je klíčové tyto věci vědět, protože jinak budete zbytečně půlku knihy tápat (jako já), což nutné NENÍ.

Ty charaktery byly strašně ploché. Nevybudovala jsem si k nim vůbec žádný vztah, a tak, jak jsem četla, že to má být
strašně dojemné, tak mě to nijak nezasáhlo. Musím ale uznat, že to bylo napsané velmi zajímavě, poutavě. Nechytlo mě to hned od začátku, protože jsem se v první řadě musela zorientovat, o co tam vlastně jde. Když jsem se ale pořádně začetla (asi půlka knihy btw ), tak jsem to jiné, zajímavé, až lyrické psaní musela ocenit. Hlavně mě, jakožto milovníka pohádek, bavily ty pohádkové pasáže.

Bohužel jsem z toho děje nebyla vůbec tak odvázaná, jako někteří. Myslím, že kdybych neměla nakoukáno tolik filmů a seriálů s podobnou YA mystery tematikou, asi bych si to užila více. Takhle mi to nepřišlo nijak závratně ojedinělé a úžasné. Skoro celou knihu vůbec nic nevíte a nechápete, a když už tam přišel nějaký zvrat, tak mi nepřipadal nijak extra překvapivý. Celé je to naopak dost depkoidní a frustrující, hlavně Cadyiny myšlenky.

Rozhodně všem ale doporučuju zkusit si ji přečíst. Špatná kniha to není, je naopak velmi zvláštní a buď vám totálně sedne a dostane se vám pod kůži, nebo budete přemýšlet, co jste to sakra právě přečetli. A pokud třeba čtete/sledujete jen romantiku, určitě budete nadšenější (a šokovanější) než já.

3 12.12.2021

Ava má peníze, cosplaye, Star Wars, jednu celou kámošku a schopnost neviditelnosti. Jestli si teď myslíte, že právě popisuju nějakou superhrdinskou knihu, jste bohužel na omylu. Ava je prostě jen nezapamatovatelná. Když se jí ozve neznámý týpek ze školy, že našel její číslo ve skříňce, a tak se rozhodl jí napsat (tohle zní taky nadpřirozeně, co? ne, ani fantasy to není), doufá, že se jedná o nějakého obyčejného kluka. Proč? Protože “hezcí kluci se kvůli obyčejným holkám vůbec nesnaží”. O tom, zdali je Chris Carter (teorie s Bradem Pittem je těžce pravda) opravdu tak hezký a neobyčejný, zatímco Ava je ta obyčejná, bych se hádala…

V první řadě si pojďme říct, jak úžasně graficky zpracované tohle dílko je. Barvičky, fotečky, chatečky, soundtračky, všechno boží (ještě víc boží by to bylo už jen kdybych měla Spotify). Na MTJV jsem se těšila zejména proto, že Ava byla mou oblíbenou postavou v Navždycky. Bohužel prvních cca 100 stran jsem byla zklamaná. Díkybohu jsem se potom (přibližně od momentu, kdy si Lara a Will, chápete ne, poprvé volají) začetla. Prvně mě to nahlédnutí do toho, co všechno Avě v hlavě šrotuje, vyděsilo, než jsem si naplno uvědomila, že se až moc podobné myšlenkové pochody prochází i v mojí hlavě - takže jsem taky úplně ujetá a ani v mojí hlavě byste být nechtěli :D - a že se hlavně obě definujem jako “napůl nevyléčitelný romantik, napůl pesimistická mrcha”. Nevím, jestli jsem se kdy v nějaké větě viděla víc. Aviny myšlenky (a obecně myšlenky knihy) mě ve většině fakt bavily a kolikrát jsem se upřímně zasmála, bych ani oběma rukama nespočítala.

Nicméně u mě jsou tyto úchylky o dost mírnější. U Avy to bylo “prostě moc”, což jsem si říkala ještě dřív, než jí to v knize vyčetli ostatní. Moc popkulturních narážek (vůči Rozčarování mám teď reálně averzi), moc bujné fantazie (Ava byla extrém i na mě), prostě moc. Ale Ava to ví, Chris to ví, já to vím, Ola to ví, všichni to víme, takže si vlastně nestěžuju. Ještě k těm narážkám - kdo mě zná, tak ví, že já jedu reference neustále, ale v knize by podle mě mělo být důležité stanovit si hranici mezi jejich snesitelným a nesnesitelným množstvím na jednu stranu knihy.

U první kapitoly se mi protočily panenky. Už jsem se bála, že jestli to takový kýč bude furt, asi to nedám. Naštěstí tento fakt, který vlastně podnítil komplet celou zápletku, byl to nejvíc napřesdržku z celé knihy. A jeho vysvětlení/odhalení bylo nakonec i hezké. Obrovské plus má za mě kniha díky Tesse Carter, kterou jsem si celou knihu představovala a jejíž fotky v ní miluju! Moje teen a moje objektivní já se shodly na hezkých 3.5/5* a ukončila bych to tím, že mě mrzí zbytečně moc spoilerů a osobních preferencí, že vždycky Tony Stark a Peeta a že na Charlee se moc těším. A ještě víc na to, jak svůj happyend jednou dostane i Travis (moje nejméně oblíbená postava z Navždycky, já vím, neříkejte mu to!).

2 22.11.2021

Lucy Huttonová je přesvědčená, že nenávidí Joshuu Templemana. Oba pracují jako výkonní asistenti ředitelů jednoho nakladatelství a jsou nuceni spolu sdílet kancelář. Když se ale dozví, že jeden z nich má šanci povýšit na nový post ředitele, jejich nenávistné hry dostanou úplně nový rozměr. Lucy Huttonová je přesvědčená, že nenávidí Joshuu Templemana. Možná je ale mezi nenávistí a láskou tak tenká hranice, že to ani sama neumí rozeznat.

Klidně by se to mohlo jmenovat Padesát odstínů modré a dostálo by to svému názvu doslovně mnohem víc než ty druhé “Odstíny”. Teď teda tyhle díla vůbec nesrovnávám obsahově, jde jen o název, a kdo Má mě rád, nemá mě rád četl, tuhle modrou symboliku musí chápat :D

Jedná se o moc fajn rom-com, ale teda že bych si z ní sedla na zadek, to se říct nedá. Měla jsem trošku jinačí představy, takže se nemůžu ubránit vnitřnímu pocitu, že jsem lehce zklamaná. Čekala jsem lepší pojetí hate to love. Na jednu stranu to bylo vlastně originální, protože to bylo napsané tak nějak jinak, to moc nedokážu vysvětlit, na druhou to bylo místy totálně klišoidní a extrémně pohádkové, což jsem v takové míře vůbec nečekala.

Lucy mi žel nebyla zrovna dvakrát sympatická. Josh mi sedl rozhodně více, ale jestli ještě někdy někde uvidím oslovení “Jahůdko”, asi si to hodím. Občas mi ty jejich dialogy připadaly víc cringe než zábavné nebo vzrušující, občas to bylo naopak perfektní čtení. Takže já vám nevim. Ve finále jsou to takové 3-3.5*. Jistá jsem si ale tím, že kniha je naprosto ideální materiál pro filmovou adaptaci, jestli však nevyužijí všechny ty barevné detaily a symboliku, kterou kniha oplývá, tak budu teprve zklamaná. Bojím se podívat i na trailer, takže potom zhlédnu až výsledek a budu se modlit, ať to klapne.

3 17.11.2021

(SPOILER) Premiantka, bad boy, školní kráska, baseballová hvězda a místní Gossip Girl se sejdou po škole. Jeden z nich ale neodejde živý. Víc k tomu neřeknu, tohle si prostě musíte přečíst!

YA thrillery jsou už odnepaměti moje oblíbená oblast v seriálovém světě. V tom knižním však bylo tohle setkání s tímto žánrem moje první a jsem mega ráda, že jsem začala zrovna s takovou peckou. Téma mě zaujalo samo o sobě a úplně miluju jednak klišé nesourodé skupinky, která musí nakonec spolupracovat, jednak více POVs.

Nebudu vám lhát, nejvíc mě bavili Natewyn (hlavně teda Nate a až potom Bronwyn), protože knížky s úplnou absencí romantiky jdou pokud možno mimo mě. Hodně mě překvapil vývoj Addy, se kterou jsem se na začátku ani za boha nemohla ztotožnit, přičemž na konci mi přišla super. Líbilo se mi, jak to bylo celé vymyšlené, i když nemůžu říct, že mě to nenapadlo. Ale to vůbec nevadí, náramně jsem si to užila a už se těším na další autorčiny knihy!

Nakonec ještě menší srovnání se seriálem, který vyšel na motivy této knihy - doporučuju obojí, ale nezapomínejte na to, že seriál je na knize opravdu pouze založen, není to přesná kopie. Koukala jsem na krátký rozhovor s autorkou, kde říkala něco o tom, že dala tvůrcům seriálu seznam jejích oblíbených scén od každé postavy, a chtěla, ať se jich tam co nejvíc objeví. Jinak se připravte na hooodně změn a na to, že kniha je určitě celkově lepší, ostatně jako knihy většinou bývají (výjimka v podobě Shadow and Bone jen potvrzuje pravidlo :D).

5 09.11.2021

Jude je nejnovější přírůstek do Woodshillské rodiny, kam přijíždí za bratrem. Sama, bez peněz a se zničenými sny se nastěhuje k němu a k jeho 3 spolubydlícím. Shodou okolností je jeden z nich Blake, její ex, kterému ne-až-tak-dávno zlomila srdce. Blakeovi, který je už tak neskutečně mrzutý kvůli zranění, jež mu možná zničilo kariéru basketbalové hvězdy, se tato nová spolubydlící vůbec nelíbí. Je to proto, že ji už opravdu nemůže vystát, nebo platí rčení “stará láska nerezaví”?

Zjistila jsem, že mě moc nebaví situace, kdy spolu hlavní postavy byly už v minulosti. Taky mě rozčilovalo, že přes 300 stran jsem vůbec nevěděla, co se vlastně Jude v tom LA stalo (jakože domyslela jsem si to, ale řečeno to nebylo) a taky tam do té doby v podstatě nebyla žádná romantika. Rozhodně nejvíc slow burn linka ze všech 5 dílů.

Blakea jsem si zamilovala v Doufat znovu, bohužel tady mě tolik nebavil a Jude mi prostě nesedla. Rozhodně bych je přiřadila na úroveň Allie a Kadena. I když ti stále vévodí konci mého žebříčku dílů Znovu, tenhle bych zařadila hned před ně. Jsem si ale jistá, že kdyby Allie s Kadenem přišli později, bavili by mě víc, a naopak, kdyby série začala příběhem Jude a Blakea, bavil by mě o to míň. Snad mě chápete.

Tady jsem si totiž užívala hlavně to, když se objevily postavy z minulých dílů, Everly s Nolanem, Sawyer s Isaacem a - co by to bylo za mou recenzi bez Spencera :D - Dawn se Spencerem! A nejvíc nejlepší bylo, když se sešla celá Woodshillská parta. Škoda, že tomu nebylo ještě víc jako v předchozích dílech. Jude si žila moc ve svojí bublině.

Musím říct, že konec předchozího dílu, konkrétně epilog, na mě měl úplně jiný emocionální dopad. Tady to bylo fajn, ale proto, že jsem si Jude a obecně tenhle pár moc neoblíbila, mě to tolik nedojalo. Čekala jsem větší zapojení zbytku party a jsem lehce zklamaná, že nepřišlo.

Fakt nesnáším dočítání sérií a dokoukávání seriálů, které jsem si oblíbila. Nesnáším to, neumím to a tady to bylo obzvlášť obtížné. 4/5*, 3 oficiálně + 1 navíc za ostatní postavy. Opravdu jsem si je zamilovala, nechtělo se mi s nimi loučit a nejraději bych o všech četla ještě a ještě.

2 04.11.2021

Sam je tak trochu podivín, který by docela v klidu zapadnul mezi kluky z Teorie velkého třesku. Má rád svou rutinu, klid, pár svých kamarádů, až nepřirozeně moc zbožňuje horory a na všechno používá nějaké filmové hlášky. Život mu - na jeho poměry - obrátí vzhůru nohama Camilla, nová spolužačka, která se úplně bez okolků nakvartýruje k nim do party.

Právě Teorie mi na mysli přistála hned snad po první kapitole. Tam jsem měla taky ze začátku problém, než jsem se se Sheldonem a ostatními sžila. Dost mi to připomnělo i Navždycky nebo MTJV od Oly. Ne teda příběhem (i když v tom “o ničem” ději je taky určitá podobnost), ale těmi neustálými popkulturními narážkami. Jenže Ola má vkus jako já, takže u ní jsem si to povětšinou užívala. Tady byly reference převážně na horory a staré filmy, které znám leda podle názvu, takže mi ty narážky vůbec nic neřekly a nebavily mě. Samozřejmě i tady se našlo několik výjimek (Hříšný tanec!), ale byla to menšina.

Oceňuju, že romantická linka nebyla žádná insta-love. Ale co mě naopak zklamalo, protože to z hloubi duše nemám ráda nikde, je to (SPOILER, pokud knihu plánujete někdy číst), že se hlavní postavy daly dokupy až úplně v posledním momentě poslední kapitoly. Samozřejmě se těsně předtím stihli ještě odcizit, protože co by to bylo bez tohoto klišé, ale vážně mě irituje, jak to - třeba první polibek nebo cokoliv - je necháno až doslova na poslední stránku. (KONEC SPOILERU)

Moc jsem nepochopila ani pointu těch vedlejších dějových linek. Rozvod, karate a několik dalších (zbytečných) okrajových zápletek. Bohužel, bez nich by byla kniha asi ještě o větším prd. Číst knihu čistě z pohledu kluka taky nevidím každý den a nevím, jestli to beru jako plus nebo ne, nicméně mi to připomnělo moje milované Kdo chytá v žitě. Tam měl Holden Caulfield obdobně pochybné myšlenkové pochody, takže za to palec nahoru. Kluci v tomhle věku jsou jednoduše divní, tenhle styl vám proto musí sednout.

Knize docela ironicky pomohla slečna ve štafetě přede mnou, která nám ve skupině líčila, jak se jí kniha nelíbí, díky čemuž jsem šla do knihy s nulovým očekáváním, takže mě nemohla zklamat. Hodnotím jako průměrný průměr. Až tak hrozné to nebylo, bohužel komunikace byla i zde brána jako sprosté slovo. 2.5/5*

15.10.2021

Roxy je svobodná lovkyně všech možných magických bytostí, zejména duchů. Jednou takhle zachrání život neznámému týpkovi, čímž se vlastně stane jeho nejbližším člověkem. Proč? Protože zatímco ona nemá kvůli prokletí poslem smrti budoucnost, on nemá vzpomínky na nic z minulosti, a tak mu nezbývá nic jiného než zůstat s Roxy v jejich základně. Podaří se Roxy splnit nesplnitelný úkol a jak je do všeho zapletený Shaw?

Ze startu jsem byla zmatená z těch loveckých skupin, ale po objevení glosáře na konci (mohl být na začátku, ne že ne) jsem se rychle zorientovala. Spíš jsem si pak v průběhu čtení všimla, že byla spousta věcí zbytečně omílána dokola, místo toho, aby se vysvětlovaly ostatní věci, které jsem nepochopila. Nejednou jsem si řekla: okay, tohle už jsem četla aspoň 2x, tak proč se mi to znova vysvětluje? a to mě rozčilovalo.

Shaw mi byl určitě sympatičtější (i jeho výběrem jména) než Roxy. Nejsem bohužel fanda Londýna/UK, takže prostředí mě nenadchlo vůbec, ale to je jen můj osobní problém. Co mě naopak bavilo hodně, byly vedlejší postavy, kterých tam nebylo zrovna málo. Nejlepší byl Finn (a Giselle, mrk mrk) a Warden.

Kniha měla takové Shadowhunters vibes a mě utvrdila v tom, že mám raději královské fantasy, vytvořené v úplně novém vesmíru s takovým tím středověkým tónem (nebo dystopicky), než za přítomnosti magie v našem současném světě. Nakonec dávám 3.5*

Očekávala jsem, že budu nadšená více, bohužel, na to, že kniha má skoro 350 stran, se tam nic moc nestalo. Nejlepší bylo posledních cca 60 stran, které byly naopak dost napínavé. V sérii chci určitě pokračovat, zejména kvůli Shawovi, a viděli jste ty krásné obálky? Knihu doporučuju hlavně začátečníkům s fantasy, kteří normálně čtou třeba převážně romantiku. A já doufám, že té romantiky bude v příštích dílech více, protože tady skončila dříve, než vůbec začala.

1 27.09.2021

Everly je cynická studentka literatury, která vlastně vůbec neví, jestli chce to, co studuje, v budoucnu dělat. Kdybyste do této věty místo jména Everly doplnili jméno moje, platilo by to úplně stejně. Její cynismus vůči lásce však začal úplně vyvracet Nolan, profesor literatury, se kterým si rozumí jako s nikým jiným a z nějakého důvodu je jediný, komu se dokáže svěřit se svou minulostí. Zakázaná láska at its best!

Tentokrát jsem se na pokračování netěšila tolik, jako na čtení příběhu Dawn nebo Sawyer, přesto jsem byla upřímně zvědavá na zpracování tématu studentka X učitel. Ze začátku jsem si myslela, že Everly nakopu. Když je někdo vůči lásce ještě tak pětinásobně cyničtější než já, zákonitě musí být něco špatně. Naštěstí tady byl Nolan, který z ní upřímně vytahoval to nejlepší a o jejichž zakázané lásce mě neskutečně bavilo číst.

Obrovské překvapení přišlo na straně 215, kde jsem zjistila, že se tohle všechno odehrává současně s dílem Cítit znovu. Hned potom jsem se plácla do čela, že mi to nedošlo už dávno, vždyť se pořád jednalo o stejný zimní semestr, ale prostě mi to do té scény u Spencera nesecvaklo. Ta návaznost na jejich příběh byla boží, Isaac byl i tady zlatíčko a nezlobila bych se, kdyby tam se Sawyer byli více. Myslím, že by si s Everly rozuměly, ovšem kdyby jí půlku knihy nechtěla Sawyer vyškrábat žárlivostí oči… :D

Musím říct, jak jsem ráda, že se od 2. dílu motáme kolem Dawn a jejích přátel, takže je na scéně pořád ona. Díky tomu pomalu zapomínám na to, jak mě ten 1. díl s Allie a Kadenem nebavil a trošku si ho v duchu přikrášluju. Můj Spencer byl i tady zas a opět nejlepší a je mi jedno, jak už jsem s ním otravná :D On a Dawn jsou úplně táta s mámou celé téhle party a já to MILUJU.

Nejvíc mě překvapil Blake. Stala se z něj moje oblíbená postava tohoto dílu a moc, MOC mu přeju happyend, takže se teď už na poslední díl brutálně těším. Na druhou stranu nechci konec. Fakt ne. Už epilog tady mě úplně emočně dostal. I za něj nakonec přidávám plus k hodně silným 4 hvězdičkám, které jsem knize zamýšlela dát a které jsem předchozím dílům za ty závěry ubrala. Tady to konečně klaplo!

4 24.09.2021

Alina je světlonoška na útěku před Temnyjem. Společnost jí dělá její nejlepší-kdysi-kamarád-teď-už-milenec Mal, který zas utíká před trestem za dezerci. Moc dlouho jim to utajení nevydrží, díkybohu za to, a jsou nuceni se pod vedením jakéhosi přidrzlého piráta (pardon, korzára) vrátit do Ravky. Alina neví, jestli je pro ni důležitější láska (jakože Mal…) nebo moc (jakože záchrana jejích přátel, grišů, celé země… já osobně netuším, nad čím furt dumá), a když už si myslí, že ví, vždycky se něco pokazí, a ona se obává, že ztratí obojí.

Já vám povim, že ze začátku (přesněji 130 stran) jsem se vůbec nemohla začíst. Neskutečně mě iritovali Mal s Alinou, což nejlíp vystihl Temnyj jeho dvěma hláškami, které miluju: “Vy dva máte nepříjemný zvyk chovat se jako blázni a považovat to za hrdinství” a “Vy dva mi to tak usnadňujete. Bodnu ho a tobě teče krev”. Tak, jak mě Světlo a stíny (kniha i seriál) nahypovali, tak tady jsem se musela spíš nutit (a vůbec tomu nepomohly ty příšerně dlouhé kapitoly).

Tyhle moje pocity úplně vyvrátil Nikolaj Lantsov. To, že Nikolaj je na Bouři a vzdoru to nejlepší, vám řeknou snad všichni a já nebudu výjimka. Věděla jsem, že jeho postava přijde, ale neměla jsem tušení jakým způsobem, a že ten teda byl! Bála jsem se, že se mi nebude líbit, protože jakmile všichni někoho zbožňují, já ho zpravidla tolik nemusím - mám totiž komplex nadřazování nedoceněných postav (a jsem za to fakt ráda). Naštěstí Nikolaj a jeho sarkastické průpovídky aspirují na nejlepší postavu trilogie.

Jakmile jsme se dostali do Os Alty a vrátila se na scénu Druhá armáda, cítila jsem se opět jako doma, stejně jako Alina, a už mi ani nevadily ty dlouhé kapitoly, jak mi stránky ubíhaly pod rukama. Do toho navíc ten Nikolaj (a David!) a obecně fakt, že jsem celou knihu nečetla jen o tom, jak “Malina” utíká před osudem, čehož jsem se ze startu bála. K úplnému uspokojení mi tam chybělo víc Ženi (a celkově to, co se dělo na straně Temnyje, doufám, že nám to ukážou v seriálu) a méně Mal x Alina dramatu.

Obecně moc nechápu pointu Malovy postavy. Přísahám, že tam byl jen proto, abych měla nad čím protáčet panenky. Jejich chemie s Alinou je menší než nulová a Leigh asi neodpustím to, že v nich vidí jakoukoliv romantiku. Vždyť jsou víc sourozenci než Tolja s Tamarou. Na druhou stranu nevím, zda jsem tým Temnyj, protože tam tu romantiku taky nenajdete. I když po nasazení Bena Barnese do mé hlavy vlastně i jo, a teď zvažuju, zda je to dobře nebo ne, protože knižní Temnyj a Benův Temnyj mi nepřijdou jako tatáž osoba. Benovi prostě tu záporáckost (tohle jsem si právě vymyslela, že?) nevěřím.
4.5/5*, za Nikolaje a Davida.

4 13.09.2021

Sawyer je uzavřená, ve skrytu duše miloučká, potetovaná studentka fotografie, na kterou jednou v klubu prostě zbyde Isaac, protože všichni ostatní jsou rozpárování. Isaac je ne-úplně-dobrovolně-uzavřený a naprosto otevřeně miloučký student všeho, kam ho vzali. Jakmile na sebe jednou zbydou, začnou se na sebe vrstvit události, ve kterých se potkávají, až Sawyer napadne, že Isaac je ideální případ pro její závěrečný projekt, ve kterém by ho mohla změnit. Než teda zjistí, že jediný, koho tato spolupráce pořádně mění, je ona.

Kdybych se měla nějak popsat, řekla bych, že jsem mix Spencera a Sawyer. Říkáte si, že ty dvě postavy jsou tak rozdílné, že to nejde? Taky si říkám, ale očividně jde :D V Cítit znovu Spencer zas a opět dokázal, že je nejlepší postava, přičemž se tam vyskytoval všehovšudy jen tak 4x (a to ještě díky Dawn), ale pokaždé udělal něco úžasného a moje srdce zaplesalo. Byť i on tady našel konkurenci. Sawyer jsem si oblíbila už ve Věřit znovu a Isaac byl jednoduše zlatíčko. Jeho osobnost a rodina knihu neskutečně vylepšovali. Líbilo se mi taky, jak šlo poznat, že příběh vypráví Sawyer. Klela a nadávala sprostě, měla prostě jiný způsob vyjadřování a hned šlo poznat, že už nečtu pohled předchozích dvou vypravěček.

Trošku mě i tady (stejně jako v 1. a 2. díle) ale naštvalo, že ačkoli je kniha tak skvěle obsáhlá, ten závěr - snad tímto nic nespoileruju -, kdy se hrdinové konečně usmíří, byl prostě moc rychlý. Přesto mě tento díl bavil víceméně nastejno, možná dokonce i o chlup víc než Věřit znovu, a něco mi říká, že ani ty další už ho nepřekonají. Na 2. i 3. díl jsem se neskutečně těšila, zatímco na pokračování po Cítit znovu (a jeho hlavní postavy) už tolik ne. No uvidíme, třeba překvapí, protože ten svět je skvělý a já ho miluju.

Tomuto dílu bych ráda dala plný počet, nýbrž ve skutečnosti to je tak 4.7/5, opět za tu rychlost v závěru, a taky za to jedno obrovské klišé, které se ke konci objeví, a já ho v určité verzi předpovídala už v Začít znovu (MENŠÍ SPOILER - autonehoda - KONEC SPOILERU). Jinak mě příběh Sawyer a Isaaca upřímně dostal, Isaac je totální láska a nechápu, proč mám pořád zafixované, že nejlepší knižní kluci jsou “bad boys”. Ono ve skutečnosti opravdu nejvíc záleží na tom, jak je postava napsaná. A to Mona umí perfektně… na rozdíl od propracovaných konců :D Buď, anebo je opravdu těžké mě závěrem uspokojit.

2 30.08.2021

Dawn tráví veškeré volné chvíle psaním erotických novel a přemáháním se, aby si nic nezačala se Spencerem. Spencer tráví čas tím, že neustále vtipkuje a vše odlehčuje, za což taky občas schovává své skutečné emoce - no jako kdybych četla o sobě. S Dawn mám zase třeba společnou slabost pro Harryho Stylese. Jo, a pro Spencera...

Páni. Tomu říkám obrat. Můj vztah k ústředním postavám se tady naprosto překroutil vzhůru nohama. Tak, jak jsem si s Allie a Kadenem nesedla, tak moc mi Dawn a Spencer přirostli k srdci. Konečně mě někde bavila romantická linka friendship to love, které za normálních okolností zrovna nefandím.

Spencer je prostě láska. Byl mojí nejoblíbenější postavou už v Začít znovu a tady se mi to jen potvrdilo. Nic proti bad boyům, naopak, normálně je beru všemi deseti, ale Spencer je jeden z těch nejvíc pohodových sympaťáků, o kterých jsem kdy četla, a naprosto si mě získal. Já jsem normálně citlivá asi jako pařez, ale jak se tihle dva sobě postupně odkrývali, to byl neskutečný nápor i na moje (hluboko ukryté) emoce.

Volné série jsou skvělé, ale klidně bych tady brala míň Allie a Kadena (#sorrynotsorry) a více přátelství Dawn a Sawyer, protože ta mě úplně dostala. Myslím, že se z ní po boku Spencera brzy vyklube moje nejoblíbenější postava. A konečně se nám představily i postavy, jejichž jména znám z dalších dílů, a musím říct, že si moc díl např. s Nolanem nedovedu představit. Každopádně jsem zvědavá a mega se těším. Hlavně na Sawyer!

Reálně to je takových 4.5 hvězdy, a to proto, že konec mohl být rozepsanější. Epilog byl sice boží, ale to usmiřování předtím by fakt neuškodilo rozepsat. Od začátku (vlastně už od předchozího dílu) se jednalo o pozvolnější oťukávání, všechno šlo hezky postupně a netlačilo na pilu, ale pak to příliš urychleně skončilo.

Jinak miluju tu rozmanitost v názorech. Všechny díly téhle série sednou každému naprosto individuálně a doporučuju nebrat na to moc ohled. Já teď jen doufám, že ten nejhorší (Začít znovu) mám za sebou a že mě zbytek série bude bavit alespoň tak jako Věřit znovu :-)

5 30.05.2021

Vždycky, když čtu nějakou YA contempo a baví mě, mě potěší, že na to očividně ještě nejsem až moc stará, přestože je jasné, že cílovka už dávno nejsem :D Tohle byl příklad i této knihy, která sice měla pár much, ale její čtení jsem si užila.

Hlavní hrdinka Wren miluje Gossip Girl a absolutně netuší co se životem po střední škole. Já zase netuším, proč mě ten český název nalákal na podzimní čtení, když s podzimem to má společného asi tolik jako letošní jaro s jarem - moc ne. Já bych to pojmenovala spíš nějak jako “Svatba, na kterou nezapomenu”, což by děj vystihovalo mnohem lépe, ale budiž :D Wrenina rodina vlastní sídlo Camelot (jo, přesně tak!), ve kterém se pořádají různé svatby a další společenské události. A právě na jedné svatbě zachrání život klukovi, Graysonovi, který jaksi netuší co se životem už teď. Tak se rozhodnou, že si navzájem vlezou do životů a zkusí nevědět co se životem spolu.

Grayson je něco jako “bad boy”, což tvrdí spíš jeho minulost, než že by byl nějak “bad” aktuálně. Wren a její kámošky (Maddie byla nejlepší!) mu říkají intatlinálník (stejně to pokaždé přečtu blbě), protože je spojením intoše, atleta a kriminálníka - prostě dream kombo. Ze začátku jsem se sama se sebou dohadovala, jestli je mi sympatický nebo ne. Nakonec mi ale asi sedl více než Wren, stejně tak i jeho kapitoly. Bavil mě víc, jelikož máme totožný styl humoru, a to bylo pro něj jedno obří plus z mé strany. Moc mě taky bavily rodinné vztahy a vedlejší postavy, všechno bylo hezky plynulé a příjemné. Pořád to však byla YA romanťárna, takže hromada klišé, kluci všechno řešící násilím a do posledních pár stránek totální absence komunikace, prostě klasika. Není to nic světoborného, ale jako oddechové, vtipné čtení na odreagování to s klidným srdcem doporučuji dál! Určitě neváhejte, přestože to není nejnovější kniha.

2 06.05.2021

Kolonie je vesmírná scifi dystopie (což je moje kombinace snů, o které jsem doteď nevěděla, že ji mám) z Marsu, kde v roce 2217 existuje kolonie celá pod skleněnou kupolí zvaná Éós. Všichni tam berou pilule na potlačení emocí a jakýsi zákon jim tam třeba říká, že si dva Marťané při každém pozdravu musí složit navzájem kompliment, takže se všichni imrvére strašně přetvařujou a nikdo s tím - a obecně s ničím - zdá se nemá problém, dokud hlavní hrdinka Eva, dcera prezidentky (čti diktátorky) kolonie, nepřijde o bráchu a její matka nezruší veškerou spolupráci s Matičkou Zemí... přičemž jejím jediným snem je Zemi navštívit. Zemi, kde jsou oceány, můžete si zapálit oheň, poslouchat hudbu, která vyvolá skutečné emoce, a nadýchat se čerstvého kyslíku, který není konstantně přefiltrováván. A pak potká někoho, kdo jí tvrdí, že jí to umožní.

Hlavní hrdinka Eva mi totálně sedla. Jsme totiž v hromadě věcí úplně stejné. Obě máme obsedantní a kompulzivní sklony a různé takové “rituály”, které prostě musíme dodržovat, přestože si jsme vědomy jejich zbytečnosti. Obě všechno nadbytečně analyzujeme, nad vším moc přemýšlíme a obě zažíváme takové menší úzkostné krize. Jako kdybych četla o sobě. Hned jsem si díky ní přišla líp, že nejsem tak divná sama.

Jako narovinu, není to nic dystopicky převratného. Pokud máte po krk šablony holka-kluk-odboj proti režimu, tak z tohohle u vytržení nebudete. Tady se akorát jedná o režim na Marsu, což mě osobně tenhle scifi prvek hodně bavil, když teda pomineme fakt, že dystopie jsou můj nej žánr, takže mě bavila i ta šablona. Kromě toho ale kniha otvírá jiná zajímavá témata a donutila mě se zamyslet. Fakt jsem nečekala, že se v dystopii z Marsu budou řešit tak aktuální a důležité věci. Eva si na jednu stranu Zemi strašně idealizuje, díky čemuž jsem vnímala, jaké štěstí máme, nebo že bereme věci jako stromy, hudbu nebo západ Slunce za samozřejmost, na druhou stranu tam jsou pasáže, ve které obyvatelé Marsu Zemi odsuzují a vy zjistíte, že fakt mají proč. Všechny ty věci jsou fakt reálně přesné a je zajímavé číst o pohledu na Zemi z obou stran.

Musím ale vytknout obálku, která je hezká pouze zezadu - obávám se, že ta potenciální čtenáře odradí - a minus je vlastně i délka a absence pokračování. Tady bych vážně brala aspoň 100 stran navíc, spousta věcí mohla být vysvětlena podrobněji (hlavně poslední třetina knihy), nebylo by tam tolik insta momentů a taky mohla být prodloužená romantická linka.

Moc jsem od Kolonie nečekala, o to příjemnější je výsledek, jak to tak bývá. Myšlenky týhle knihy jsou za 5/5 a celý svět mě taky bavil, akorát škoda, že to nebylo rozepsanější. A nejlepší překvapení byla samotná Eva. Velmi, velmi osvěžující číst v YA o někom, kdo má tady ty obsedantně-kompulzivní sklony jako já. A ještě v dystopii!

2 13.02.2021

Přináším vám názor od někoho, nemá cit ani pro klasickou poezii, natož pak pro tu moderní. Nikdy jsem si nemyslela, že se do ní dobrovolně pustím nebo že mě bude bavit, ale stal se zázrak. Ne teda všeobecně, ale v případě téhle sbírky. Za tím, že moderní poezie úplně není úplně pro mě, si stojím pořád, ale tenhle poklad... ten mě prostě dostal. Miluju básně, které skvěle poukazují na mou podstatu feminismu, na tu, kterou podporuju. Přijde mi stále stejně důležité tohle uvádět, protože třeba aktuální novinka “Holky odnikud” prý tohle dost potlačuje - staví se k tomu stylem women over men. A tady jich bylo nespočet.

Moderní poezii, jak té insta, tak té knižní, plánuju nadále nevěnovat příliš pozornosti, protože nejsem její nadšenec, ale #girlpowerštinou (tohle slovo si asi nechám patentovat :D) mluvím plynule, takže tohle bylo nádherné. Feministický cit ve mně kvete a díky (Že)nám snad nikdy neuvadne, možnost každý den si z ní přečíst alespoň jednu báseň tomu dni hned dá hlubší smysl. Nám. Ženám. Děkuju.

11.02.2021

“Je jedno, jestli jsem posluhovačka z hospody, nebo princezna. Tvoji omluvu přijmu, až uvidím, že se k ostatním chováš s respektem bez ohledu na jejich postavení - nebo pohlaví.”

Jak mně se nechtělo rozloučit se světem Kronik pozůstalých, s vývojem Jezelie a hlavně, HLAVNĚ s Kadenem.

Největším (a čistě subjektivním) minusem Kronik jsou pro mě všechny romantické vztahy. Já jsem ten typ člověka, co romantiku v knihách vyhledává, ba přímo miluje. Skvělá romantická linka, a je jedno, jestli se jedná o hlavní nebo vedlejší dějovou zápletku, je pro mě něco jako must-have k tomu, abych si knihu/sérii oblíbila. Nebo jsem se to aspoň doteď myslela. Z toho, že to jde i jinak, jsem fakt v šoku :D Příběh několika království (Venda ❤️) mě naplno pohltily, aniž bych si užívala milostnou linku. A to jakoukoliv. Lia s Rafem mě za celé 3 knihy nepřesvědčili (naprosto bez chemie), stejně jako vztahová linka/vztahové linky okolo. Jedna třeba taková, která se vyvinula až tady, ale kterou jsem už od minulého dílu vytušila a přitom doufala, že se mýlím. Nebo ta o vztahu Kadena s Liou. Po tom, jak si nezasloužil její zacházení ve Zrádném srdci, jsem ráda, že tady jejich vztah už neřešil jakoukoliv romantickou úroveň (kromě konspiračních teorií v hlavě Rafeho :D), za to jejich přátelství mě v tomhle díle fakt těšilo.

Vlastně nejvíc boží byly scény Lia x Rafe x Kaden. Fakticky hodně odstavců v kapitolách z Liina pohledu začínalo “Rafe, Kaden a já”, a to bylo jako pohlazení po duši. Takové hezké nostalgické vzpomínky na Falešný polibek - přijde mi to jako neskutečná doba od těch událostí, přitom to není tak dlouho ani ve vesmíru Kronik, ani od mého čtení. Celkově ta přátelství, ať už Kaden s Liou a Rafem nebo všelijaká ostatní propojená mezi postavami, ta tomu nasadila laťku. Přesto jsem na konci (tím myslím tu final battle, ne úplně úplný závěr) čekala... ani nevím co, ale prostě... něco víc. Mnohem víc mě bavila část s převratem, to bylo něco.

Ve finále je to tak 4.5*. Zajímalo mě, jak všechno dopadne, ale poprvé v životě bych ocenila, kdyby se do hlavního příběhu nemíchaly milostné zápletky (i když jsem je čekala). Falešný polibek byl za mě stejně nejlepším dílem, ale každý byl úplně jiný, něčím výjimečný a neméně zajímavý. Svět jako takový mě bavil nadmíru, mapa v knihách skvělá, vedlejší postavy taky super (za mě byli nej “chrabří vojáci” z Dalbrecku a Gwyneth) no a Kaden... už jen kvůli němu je tahle trilogie srdcovka, která stála za to. Nejlepší charakter.

Jo a ženské hrdinky v čele s Liou byly koneckonců náramně emancipované. Taky boží.
“Myslíš, že jim máme pomoct?” ozval se Kaden.
Rafe zavrtěl hlavou. “Ne, děvčata to mají pod kontrolou.”

1 17.01.2021

Na úvod si myslím, že se hodí říct (je to smutné, ale rozmohl se nám tady ve spojení s Navždycky takový nešvar), že Storku, na základě které je kniha založena, jsem nečetla, Ola vím kdo je, protože Humbook, Zaklínače jsem neviděla a čokoládu nejim, takže číst o ní na každé druhé straně mě tím pádem spíš štvalo, ale aspoň jsem neměla nutkání se u čtení cpát :D Taky jsem si vědoma, že jelikož mi už nějaký ten pátek není náct, nejsem zrovna cílovka této knihy, a proto se to ani neprojeví v mém hodnocení - uvědomila jsem si při čtení totiž, že jsem někde mezi tím, že mi vadí povrchnost a náctiletost postav, a mezi tím, že z toho cítím dospělost Oly. Jako jo, ty fotky v chatu jsou super, ale až moc fancy, a který puberťák použije třeba slovo obskurní nebo mrkající emoji aniž by to myslel ironicky? Asi poprvé bych byla raději, kdyby autor byl pro mě jen jméno.

Při pročítání hodnocení tady na Databázi jsem ale snad poprvé zůstala v šoku, jak lidi umějí být nepřející a útoční. A jak zbytečně. Když vím, že jdu číst knihu, která všude hlásí, že je to naivní kniha plná klišé pro puberťáky, asi nebudu čekat něco převratného. Fakt jsem ještě nečetla recenzi, kde by někdo psal, že se jedná o revoluční a nejlepší dílo na světě. Všichni jsme se shodli, že je to akorát milý zlepšovák nálady a toť vše, tak proč se tady potuluje tolik překvapených lidí? :D Snížit hodnocení kvůli tomu, že je dílo psáno pro mladší a všeobecně se ví, že obsahuje plno klišé, nehodlám. To by bylo jako kdybych šla koukat na horor, a pak mu dala “odpad”, protože byl moc strašidelný.

No nic, scéna “první pusa” mi připomněla případ s Nemravnou dýní v HIMYM (kdo viděl a nečetl, tak asi spoiler, pardon :D), ale Tedovi jsem všechno sežrala i s navijákem. Mei ne. Přesto mě (podobně jako letos u Zaslíbené) na rozdíl od většiny nejvíc neštvala hlavní hrdinka (Mei x Hollis), ale někdo jiný - Travis. On basically nic neudělal, ale to je právě to. Jasně, Mei byla těžko stravitelná, ale aspoň jste věděli, na čem jste. Občas byla vtipná a občas jsem se v ní viděla (protože organizování a plánování!), takže za mě okay. Vedle toho Travis byl plochý jak přistávací dráha. K většině se naopak přidávám s tím, že nejlepší charakter měl Liam, takže se stal i mým oblíbencem, a na Avu v pokračování se moc těším.

Mám smíšené pocity... prvních 50 stran bylo fajn, taková milá oddechovka. Dalších 50 stran bylo až nezáživných (aspoň, že stále čtivých! Ola psát fakt umí), vyděsila mě tam nálož všelijakých insta-vztahů. Po 100. straně se to opět začalo obracet k lepšímu (Liam) a fakt mě to bavilo. Konečná klišé zápletka se stát musela, kdyby si všichni puberťáci všechno hned vyříkali, o čem by ty filmy a knihy byly, žejo? I tak mě to ale vytočilo. Tam byla Mei úplně nejhorší.

Grafika a koncept knihy je na čistých 5. Ale strany cca 50-100 bych úplně vyhodila nebo aspoň přepsala. Naprosto zbytečný pasáže (se zbytečnou postavou #sorrynotsorry) - nebýt to tam, či být to tam jinak, určitě by bylo mé celkové hodnocení ještě vyšší. Ale bavila jsem se, Ola píše strašně čtivě, chápu její humor, narážky, a díky těm messengerovým konverzacím to byla fakt jednohubka. Ale potom ta vazba, to byl oříšek. Na oko kniha fakt geniální, ale totálně nepřizpůsobivá a těžká jako kráva. Div mi ruce neupadly. Ale zase Navždycky kdyby Netflix natočil třeba místo tragické wattpadovské The Kissing Booth, svět by byl hezčím místem ...vidíte mé pomíchané myšlenky jo? :D Nakonec jsem se rozhodla pro 4/5, protože ve finále mám z knihy dobrý pocit. A nalákat na pokračování nalákalo :-)

4 26.12.2020

Přečteno a zpracováno v rámci seminární práce o politickém postoji KHB v Tyrolských elegiích a překvapivě mě to bavilo. Stěžejním bylo načíst si předem o životě Havlíčka, abych se zorientovala. Sice poezie, ale nakonec dílko pochopitelné, výstižné a sarkasticky zábavné. No a ultra tenké!

8 01.12.2020

Krásně zpracovaná kniha, nejvíc oceňuju, že není jen na letošek, ale můžu ji používat i další roky :-) Zatím jsem do ní ještě nic nezapsala, ale je tam prostor na vánoční recepty, nápady na dárky (což se bude rozhodně hodit, vždycky jeden rok něco vymyslím, že “na příště”, a do dalšího roku to zapomenu :D) i prostor na nějaké své myšlenky, na ohlédnutí za svátečním obdobím apod. Kromě místa pro vlastní vyplnění a kreativitu tam najdete tipy na balení (i s fotkama!), vánoční tradice u nás i ve světě nebo třeba vánoční playlist a watchlist. Je to celé úplně miloučké a sváteční, a pokud naprosto milujete Vánoce jako já, tenhle plánovač vám určitě udělá radost :-)

1 01.12.2020

Kaden. Já ho miluju. Musím předem upozornit, že tato subjektivní recenze bude hrát v jeho prospěch jak jen to půjde. Přestože je Lia fakt silná hrdinka, Kaden je rozhodně nejlepší postavou Kronik. Princ mě nikdy nebavil (tak jo, chvilku v Terravinu ve Falešném polibku byl docela fajn) a bavit mě asi ani nebude. Štve mě to, protože mi to dost kazí zážitek při čtení, ale prostě si mě nezískal a s Liou mají nulovou chemii. Připomíná mi podobně nepropracovanou, a tak bohužel nezajímavou postavu - Hurikána z HG.

Kaden má nejlépe vystavěný charakter a background a nejméně plochou osobnost, to mi nikdo nevyvrátí. Úplně v pohodě bych si přečetla knihu, kde by byl jen on, jak třeba nakupuje zeleninu. Hlavou mi vrtá, proč se ním Mary teda tolik zabývá, když nám nechala hlavní hrdinku zamilovat se do jiného? Toť otázka, na níž snad (spíš ne) naleznu odpověď v závěrečném díle.

Asi už jste pochopili, že romantickou linku Lia x Rafe jsem si zrovna neužívala a jejich milostná část příběhu mě ani nijak nedojímala, každopádně Mary psát umí, takže zbytek děje mě pohltil. Opět jsem ráda, že jsem si nečetla žádné recenze (strašně mě to vždycky ovlivní, ačkoliv se usilovně snažím aby ne) ani nějakou pořádnou synopsi (a ani anotaci dalšího dílu). Takže jsem u čtení zůstávala překvapená, naštěstí většinou příjemně, kam všude se příběh ubírá. Říká se, že není umění zahrát kladnou postavu, ale zahrát kvalitně záporáka. Tohle kdyby někdo zfilmoval (holka může snít), tak Komizar by byla určitě nejlepší role (a hned za ním Zabiják, to je jistý).

No a pak přišla třetí třetina knihy. “Hlava se mi pořád ještě točila ohromením z toho, že jsem tenhle jeho tah nepředvídala.” Lia přesně vystihla moje pocity. Jak jsem to mohla nečekat? Prvně jsem si ten zvrat samým vykolejením užívala, ale co to udělalo s mou nejmilovanější postavou... to mě zlomilo. A posledních asi 10 stran bylo jak utržených ze řetězu. Co to sakra bylo? Hned napjatě sahám po dalším díle a doufám, že mě konec nezklame.
Přese všechno můj finální verdikt: Falešný polibek se mi líbil více. V něm jsem si přála, aby si Lia vybrala Kadena, nicméně tady už si jen přeju, ať je šťastný on. Lia si ho za to divadlo vůbec nezaslouží. Takže pátá hvězdička je čistě pro něj. He deserves the world.

5 02.11.2020