penthyn4419
komentáře u knih
Otrok megaměsta
Tomáš Sekerka
Jak by řekl jeden klasik sovětské éry. Not great, not terrible. Mám ale jeden zásadní problém. Finální bitva, jakkoliv epická, mi spíš připomínala finále Flotily Země. Nechápete mě špatně, knížka to byla akční a vlastně i dobrá. Jenom jsem čekal něco jiného. Snad za to mohla volba prostředí, které se nakonec ukázalo jako nedostatečné pro nějakou složitější dějovou linii a neochota autora to měnit nebo snad jenom uspěchal vydání. Kdo ví, každopádně mi chybí minimálně zápisky z Willova deníku. Ale třeba knížka schválně končí dřív, než se dozvíme, jestli nakonec Erik vyhrál, nebo se Rubínový prostě bude muset nějakou dobu regenerovat a pak vše začne nanovo, schválně a dozvíme se to v další knížce, kterou bude právě Willův deník.
Carpe Diem - Reedice
Robert Fabian
Rád bych knihu nazval klasickým military scifi, ale to bych ji ukřivdil. Je něčím víc. Drží se sice klasického formátu - skoro až nedopatřením se hlavní hrdina dostane mezi sice elitní jednotky, ale zároveň ty nejvíce postradatelné, následuje tvrdý výcvik, a pak akce. Ale něco jí dělá živější, zajímavější. Možná za to může to množství detailů, poznámek a barvitého líčení okolí, že si čtenář živě dokáže představit celou scénu před sebou bez větších potíží. Možná má knížka prostě jen své kouzlo. V každém případě je pro mne jednou z nejlepších svého žánru.
Nájezdník z Pustiny
Tomáš Sekerka
Úvod do knihy mi přišel takový trochu nedospělý. Zbytek knihy občas trochu předvídatelný, milostná zápletka byla de-facto klasické klišé a děj možná trochu moc přímočarý. Ale přesně takové to být mělo. Jednoduché, přehledné, plné akce a hlavně spousta krve. Kombinace postapa, scifi technologií a klasické boje meči na jediném bitevním poli byla zkrátka epická.
Cizinec v cizí zemi
Robert A. Heinlein
Tak tohle se mi vyloženě nepovedlo.
Dočteno už skoro rok zpátky a já až dneska zjistil, že jsem k ní nic nenapsal.
Po knížce jsem sáhl nedlouho poté, co jsem přečetl hvězdnou pěchotu a chtěl jsem od autora víc tvorby. Stejně jako u Hvězdně pěchoty, i zde byla příběhová linka podložena tlustou vrstvou myšlenek a ideí. Zpočátku převládal sice příběh, ale ke konci šlo už jen o ty myšlenky a idee. Některé byly velmi zvláštní, jiné naprosto logické, ale ze všech si pozorný čtenář mohl alespoň něco málo odnést.
Pád Hyperionu
Dan Simmons
Ani si netroufnu odhadovat, jak dlouho tohle zabralo napsat. U prvního dílu jsem si myslel, že události, jako zmizení Heta Masteena, kdy po něm zůstala krev, která ani nebyla jeho, jsou záhady, které mají za úkol přinutit čtenáře myslet si, že štír je možná opravdu skoro až bohem, že může dělat nadpřirozené věci a podobně, ale jak jsem se prokousával příběhem, ta komplexnost a zauzlovanost příběhu, všechny ty díry v něm a a na první pohled nadbytečné odbočky do sebe začaly zapadat a začaly vytvářet jednotný ale přitom naprosto nepředvídatelný příběh.
Tohle je jedna z těch knížek ,které by svým rozsahem a přesahem byly kultovní snad i kdyby se lidem nelíbily.
Mlhovina v Andromedě
Ivan Antonovič Jefremov
Tahle knížka bylo jedno velké zklamání.
Na začátku autor čtenáře nadchl příběhem posádky lodi, jež se vrací z daleké pouti a kvůli docházející zásobě paliva to musí vzít zkratkou, která je nakonec málem stála život. I přes fakt, že jsem už tady narazil na spoustu logických nesmyslů, bral jsem je vzhledem ke stáří knížky a tehdejšímu komunistickému režimu s rezervou. Jenže pak se děj začal promíchávat s jinou dějovou linkou, která mi přišla nudná už od začátku, natož pak uprostřed, kdy se stala srdcem knížky. Je to škoda, protože kdyby byla knížkou pouze ta kratší linka, tedy ta ve vesmíru, knížce bych dal určitě plný počet bodů, ale takhle mě to stálo příliš mnoho úsilí se skrz ni prokousat.
Válka světů
Herbert George Wells
Nikdy bych nevěřil, že budu knížku číst tak dlouho. Důvodů k tomu není moc a jsou celkem jednoduché. Kromě toho, že jsem neměl tolik času, jak u minulých titulů, byl hlavní důvod ten, že byla knížka protkána v celku nudnými pasážemi, kde hlavní hrdina popisoval, kde roste jaký keř a kam vede která cesta. Co se však týče samotného nápadu, ten si zaslouží uznání (zvlášť na tu dobu). Rozhodně nelituji, že jsem knížku dočetl, ale po další Wellsově tvorbě už asi nesáhnu.
Světy za obzorem
Julie Nováková
Příjemné, oddechové, nenáročné, zajímavé čtení protkané hustou sítí zajímavých myšlenek a nápadů. Bylo to takové akorát. Ani moc ani málo. Dal bych 4,5, ale to tady nejde, takže dám pět a je to fér hodnocení.
Hyperion
Dan Simmons
Když jsem na tuhle knížku narazil poprvé, hned jsem věděl, že si ji budu chtít přečíst. Možná jsem měl trochu vysoká očekávání, takže mě dost překvapilo, když jsem po přečtení prvního příběhu neměl vůbec chuť číst dál. A pak se to samé opakovalo i u dalších. Ale jediní z toho plynoucí mínus je asi fakt, že jsem knížku četl asi měsíc. Jednotlivé příběhy byly někde mezi naprosto výborný a celkem ujde příběh. Ale spíš inklinovaly k tomu naprosto výbornému. Každý příběh vypravovala jiná postava a mnohdy ani nebyl z jejich života. Každý příběh byl úplně jiný, než předchozí a sám by dal za útlou knížečku. No, konečné slovo si ale asi nechám až k druhému dílu. Zatím však můžu říct, že jsem z knížky nadšený a na druhý díl se nesmírně těším.
Stalker
Arkadij Strugackij
Jsou knížky, které si zamiluju kvůli příběhu a jsou knížky, které si zamiluju kvůli myšlence.
Pásmo, záhadné prostředí, jež si autoři vybrali pro svůj příběh, bylo natolik zajímavé a fascinující, že příběh, díky kterému jsem mohl do pásma alespoň trochu nahlédnout mě chytl, jako málokterý jiný. Ale kdyby měla knížka jen příběh (a prostředí), řekl bych o ní pouze tolik, že se výborně četla. Samotná myšlenka pikniku mi v hlavě utkvěla asi nejvíc. Co když je pásmo jen hromada odpadků, které nám tady nechala cizí rasa, natolik vyspělá, že jsme jim nestáli ani za pokus se s námi dorozumět?
Enderův stín
Orson Scott Card
Bylo to mnohem lepší, než bych si dokázal představit, číst znova to samé, jen z jiného pohledu. Opravdu to bylo jako bych četl něco úplně jiného, jen ze známého prostředí. Pokud se vám Enderova hra líbila, tohle bude něco pro vás.
Temná hmota
Blake Crouch
Já osobně se o teoretickou fyziku zajímám a jakékoliv reality (ne jen ty paralelní) mě přímo fascinují, takže tohle bylo pro mě prostě něco. Ale jen co se myšlenek a zpracování týkalo. Trošku mě štvalo, že autor párkrát začal rozebírat a aplikovat nějakou teorii a vzápětí ji nějakým tvrzením potopil, ale vesmír fungoval dál, jakoby se nic nestalo. Ale všiml jsem si toho snad jen dvakrát a knížce to na váze moc neubralo a pokud není teoretická fyzika vaše hobby, tak si toho ani nevšimnete.
Mimozemšťané a hvězdy
Erik Simon
Knížku jsem přečetl už kdysi strašně dávno a dneska jsem na ni narazil doma v knihovně. Po krátkém prolistování jsem si vzpomněl na spoustu z těch povídek i na ty pozoruhodné myšlenky v nich. A vzhledem k tomu, jak jsou jednotlivé povídky krátké, by tu knížku dokázal přečíst snad každý.
1984
George Orwell (p)
Když jsem se ke knížce dostal, tak trochu jsem očekával příběh o jedinci, který se postaví proti všemu, co považuje za morálně špatné (což vlastně v téhle knížce znamenalo celou společnost) a něčeho dost podobného jsem se i dočkal. Celou dobu šel z příběhu cítit takový jakoby náznak naděje, takže mě konec nasáklý porážkou, ze kterého vystupovala snad jen beznaděj docela vyděsil.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Od sedmi do sedmi. Jedna knížka. Jedna neděle. Je čtvrt na osm večer a já před chvílí dočetl tuhle parádní knížku v rekordním čase. (Jedná se o můj osobní rekord ne světový.) Z toho si myslím můžete udělat představu o tom, jak je tahle kniha návyková. (Nebo taky o tom, jak moc nežiju "reálný život"). Každopádně musím pochválit snad všechno až na pár menších hrubek, kterých se ale dopustil až překladatel.
Rozhodně doporučuju přečíst, a pokud jste pořádný nerd, tak by byla čistá nerozvážnost nad touhle knihou ohrnout nos.
Protiúder
Joshua Dalzelle
Ačkoliv mi občas některé věci připadaly trochu moc zamotané, příběhu to neuškodilo a ubíhal velmi svižným tempem. Opět jsme se setkali s kapitánem plným protikladů, jehož reakce na některé události byly přinejmenším nepředvídatelné. Akorát bych rád věděl, jak vlastně vypadali Vruahnové. Mám takový pocit, že vlastně ani těla neměli. A taky bych možná do toho univerza přidal víc emzáků.
Mariňáci
Robert Fabian
Knižka nestojí na žádné myšlence. Má za úkol zabavit a to se jí daří výborně. První půlkou knížky jsem se sice prokousával jen velmi obtížně (bylo to nezajímavé), ale zbytek byl prostě bomba.
Volání do zbraně
Joshua Dalzelle
Strategie a politikaření, zvlášť když jsou zasazené do zajímavého příběhu, to je moje. A tady jsem si přišel opravdu na své. Prostě paráda. A toho konce se prý nemáme děsit tak uvidíme.
Válečná loď
Joshua Dalzelle
Spousta lidí, kteří recenzují tuhle knížku odkazují na podobnost s BS:G. Musím uznat, že mají pravdu. Žádné štíty ani transportéry a dokonce komunikace probíhá podle zákonů fyziky. Sice jsem se dočkali i energetických zbraní, ale i sám autor uznal, že jejich spotřeba energie by IRL byla neskutečná. V samotných soubojích mi chybělo pouze palubní letectvo, ale co se taky dá od torpédoborce čekat že.
Já osobně jsem zarytý fanoušek sci-fi, který na klasiku jako star trek nedá dopustit, ale troufám si tvrdit, že tahle knížka výše zmíněný pořad v mnohém překonala.
Xenocida
Orson Scott Card
Bál jsem se hodnocení, které čtenáři téhle knížce dávali. V mnohém je jejich kritika oprávněná, ale i tak dám plný počet. Tahle knížka není jako ty předchozí. Nemá napínavý příběh od začátku až do konce. Vlastně většina knížky s příběhem moc společného nemá. Vývoj postav? No, přinejmenším nepředvídatelný.
To co mě na knížce tolik zaujalo je ta filosofická stránka. Otázky které si málo kdo z nás dnes klade, natož aby se na ně snažil odpovědět. Není to knížka na zabavení, ale na přemýšlení.
P.S. Chtěl jse ubrat hvězdičku za to, že překladatel užil jiná jména pro prasečíky, kterým navíc říkal vepříci, ale to není chyba autora...