pedroK komentáře u knih
Jasněže nejvtipnější pasáže jsou ty, kde se prdí ostošest! Četly jsme s dcerou nahlas a pobavily jsme se obě. Je to Nesbo, takže děj má spád, je to napínavé i vtipné. Teď vezmem Konec světa (možná).. :)
Nejsem překvapená, že Jo napsal knihu o prdění. V jednom rozhovoru popisoval, jak se s bratry předháněli, kdo bude prdět nejvíc..a když nebyla máma doma, přidal se i táta :)
Ten příběh se mi líbil moc. Libby je fantastická. Jack trochu prevít, ale tak nějak za to nemůže. Bylo tam mnoho zajímavých postřehů, zeména u Libby. Pocitově popsané tak, jako byste to prožívali s ní. Dočetla jsem, náhodně jsem knihu otevřela na nějaké straně a začala číst znovu.
Brala jsem knihu do rukou skepticky, avšak byla jsem překvapena, jak kniha napsaná někdy před válkou dokáže být poutavá a čtivá i pro dnešního čtenáře. Kritik by řekl, že je to historická slátanina typu "Angelika", ale já to brala jako oddechovku, a byla to po delší době možná místy naivní ale jinak velmi příjemná a napínavá četba. Klidně si vezmu i další díl, který by měl volně navazovat na první.
Jedna z nejhezčích knih, co jsem četla. A přečtu ji zas.
Byla to má první Gaimanova kniha. Přečetla jsem natotata, nešla odložit. Napínavý, zajímavý příběh. Doporučuji. Ale není to kniha pro děti, to si fakt nemyslim.
Kniha, která není možná tak rychle čtivá a strhující, ale je tak nabitá informacemi o meziválečné době, že mi objasnila mnohé o tom, jak se v té době žilo obyčejným lidem, proč byl Hitler zvolen masou. Jak bychom reagovali my v té době bez zkušeností z historie, které máme? Přivedlo mě to k mnoha smutným úvahám o společnosti. Ale knihu rozhodně doporučuju, jaksi doplňuje vědomosti, co získáváme v dějepise. Bratři Wintrovi jsou neskutečně sympatické postavy, byť každý z nich jde na opačnou stranu fronty.
Jak už tu někdo psal..knihy Jackie Collins jsem měla ve škatulce "četba pro holky, nezájem". Jednou jsem s mámou jela na dovolenou, ona si s sebou brala Šance, já nějaký příjemný odpočinkový válečný dryják. A co se nám nestalo,obě jsme v půli dovolené dočetly. Ona měla další svou četbu, neb na dovolené se jí nechtělo zabývat se umíráním v koncentráku, bombardováním Londýna apod. Ale já už jsem si mohla další četbu vybrat jen z její nabídky. A to jsem koukala, jak jsem se do té holčičí četby fofrem začetla! A později zhltla i další díly Lucky S. Ale Šance se mi líbíly nejvíc..asi že byly první. Lucky je prvotřídní miláček. Určitě po Lady Boss se mi knihy líbily moc, pak mi to už asi trochu zevšednělo.
Kniha, která by se měla stát povinnou četbou rodičů a pedagogů, aby se vyvarovali tolika chyb, co udělali rodiče a učitelé Melindy. Trestuhodné! Už zapomínáme, jak složité je dospívání. Kolik se toho odehrává v dětech, zatímco mlčí...? A to i bez prožitého traumatu. Sledovala jsem Melindu, jak se den ode dne propadá do deprese a čekala, kdy si toho rodiče všimnou a začnou se o ni starat..marně.
Kniha je psaná v přítomném čase, což tu mnoha lidem vadí, ale já si myslim, že sem právě ten přítomný čas patří, protože je to výpověď pocitů, které se právě vyvíjí a událostí, co se zrovna dějí. Příběhu to dodává na autentičnosti. Rodiče, čtěte! A přemýšlejte!
Kniha je rozdělena na dvě části..předtím a potom. Předtím je vše zábavné, zajímavé, pro hlavního hrdinu i čtenáře nové. Pak se stane věc. A už nic není jako dřív. Pokud se jiným čtenářům zdá, že to jaksi ztratilo jiskru, pak je to právě tím, co se stalo. Ta událost prostě zdánlivě zastavila životy hrdinů a oni museli hledat, jak jít dál v novém..Aljaška je vykreslena s přesvědčivými skoro manio-depresívními rysy, kterými dostává své okolí do neustálého překvapení. Tempo obou částí knihy je právě tímto chováním dáno. Četla jsem s chutí. Zajímal mne konec a byl překvapivě "plný". Já bych knihu doporučila, ale je třeba se nad ní zamyslet, pak pochopíte její význam a doceníte, není to úplně oddychová četba jako Dick Francis.
Prostě typická napínavá "Nesbovina"...milovníkům napětí doporučuju. A ani to nakonec nebyla takový krvák, jak se zprvu zdálo. Už napsal drsnější..Musí se číst v kuse, jinak se člověk ztrácí. Není to jen plytký jednoduchý příběh, ale složitý jako život sám.
Bavilo mě to moc. Četla jsem ji už dávno, ale zaujala mě a pamatuju si ji dodnes. Přečtu si ji znova.
Brilantní finská variace na slečnu Marplovou..se píše na přebale knihy. Mno, je to typicky finské, je to milý příběh, dostává vás věrohodně do tamního prostředí. Ale je to příběh o seniorech ve Finsku a jak se jim žije, sociální poměry, pocity. Vtipné to místy je, ale kdo zná finskou literaturu, víc by ani nečekal. Nedá se říct, že je to strhující a nemůžete se odtrhnout. Takže není to mainstream, ale je to zas něco jiného než hromady thrilerů, které se liší jen způsobem vraždění, počtem mrtvol a barvou vlasů prvoplánově sympatického vyšetřovatele.
Musím říct, že jsem čekala něco jiného. Na začátku sem tam humorná historka, přičemž ve své podstatě se nejdená o humornou tématiku ani omylem, ikdyž se nám to tak autor snaží podávat. S přibývajícími stranami jsem pociťovala větší a větší antipatii k otci psychiatrovi vzhledem k jeho chování k mamince Joachima. Nebavilo mě to, d očtení jsem se nutila a poslední třetinu jsem ani nedočetla.
Typický suchý britský humor, který jemně ale naprosto trefně vystihne humornost situace tak, že se smějete ještě pět minut. Odehrává se v 19. století, ale ty postřehy muži versus ženy, to je nadčasové. Inteligentní humor, který já bych nazvala "výstižný".
Ani jsem si neuměla představit, že z tohoto má být love story. Přitom to nemohlo dopadnout jinak. A konec rovněž ne. Kniha je čtivá, má jiskru. Postavy vykresleny srozumitelně. Řekla bych, že všechno bylo standartně oukej, až na závěrečné líčení rozloučení. Tohle si prostě nikdo nemohl vymyslet. Bylo to tak opravdové, tak živé, ač umírání, až vám to dralo srdce na kusy. Toto musela autorka prožít, to se jen tak vymyslet nedá. A tím tuto love story povýšila nad mnoho ostatních, protože byla..opravdová.
Skvělý thriller, já jsem to zhltla. Mám Iru Levina ráda a tady jsem se začetla jedna dvě, aniž bych věděla, jak moc dobrý to bude! Obě knihy super!
No, Michala mám ráda, vždy se s dětmi skvěle pobavíme na představení. Ale tato kniha mě nenadchla. Znovu už ji asi číst nebudem.
Odeonek jsem přečetla několik a tato se mi zdála velmi povedená, vtipná, ironická. Lehké veselé čtení.."Lidé skoro umírali smíchy, když uslyšeli, že Merlin Broadstone byl zavražděn. Už léta nedošlo k tak populární násilné smrti...odhadovalo se střízlivě, že existuje na padesát milionů podezřelých s namoženými svaly....". Čtěte a pobavte se!
Sněhulák, Levhart...jsou ty drsnější thrillery z pera mistra Jo Nesboa. Napínavý, dokonale promyšlený. Ale místy opravdu kruté scény. S další a další knihou Jo přitvrzoval, zdá se mi. Nicméně je to miláček Harry, kdo vás vzal za srdce, a tudíž máte smůlu, musíte číst a prožívat to s ním znova.
Nejsem příznivec sci-fi, moc jsem jich nepřečetla, ale Ira Levin je pan spisovatel. A tato kniha mi vzala dech. Když tu někdo srovnával Orwellovo 1984, Ten báječný den je mnohem čtivěji, živěji napsaný román. Určitě se k němu zas vrátím.