pavel.2 komentáře u knih

Shrnuto: nuda od začátku až do konce.
Jelikož mám knihy o zombíkách v oblibě, tak jsem knihu neodložil a dočetl, ale i tak bylo už od prvních stran jasné, že to není ono... Občas ale nastane nějaký zvrat, který z knihy udělá dobré počtení - což byl taky důvod, proč ji neodložit. Ale žádný takový zvrat nenastal...
Dá se říct, že kniha je plná akce. Ale postavy jsou ukrutně ploché, občas jsem měl dojem jakoby tam byla jen jedna hlavní postava a ostatní jsou jen jeho částí, pro doplnění děje...

2 03.01.2022

Za mě: skvělé!
Začátek mi přišel malinko zmatený, ale věci se postupně vysvětlovaly, napětí a zvědavost mě poutaly ke knize čím dál tím víc až k závěrečnému vyvrcholení. A hlavně je to scifi tak nějak ve stylu tradiční náplně toho slova, a po tom se mi stýskalo :-)
Rozhodně chválím fantastický překlad, protože v knize je množství vtípků a jemných narážek, které by se asi jinak ztratily...
ALE naopak mnoho patvarů jde na vrub autora, mě tedy -ai- všude možně a hromady novotvarů docela vytáčely. Jako je fajn že tak pan Brin upozorňuje na masivní prostoupení světa, který popisuje, umělou inteligencí, ale silně pochybuji, že by to kdy přešlo do běžné mluvy (leda v PR a reklamě). Například říkat aindroid namísto android mi doposud nezačalo dávat smysl...
No nic, jinak prostě skvělé počtení - Brina mám rád, povídky, Pošťáka a Praktický efekt. Série Pozvednutí je asi Brinova celoživotní láska, já ale po Slunečním poutníkovi ničím dalším nepokračoval... A Existence mě nutká to přece jen zkusit :-)

2 01.12.2021

Akční, rychlé a zase akční. Trochu mi to připomnělo film Crazy Joe s Jasonem Stathamem.
Od Fabiana jsem čekal něco jiného, se záhadami a tajemnem, tady je víc detektivna a "lidské" temnoty ve světě budoucnosti. Vzdor tomu kniha předčila mé očekávání a rychle jsem ji zhltnul.

2 11.11.2020

Výtečná akční oddechovka. Nic hlubokého, řežba za řežbou střídaná bezvědomím :-) Čte se rychle, autor píše dobře a osvěží vtipné hlášky, např. "Zkusil jsem se vytrhnout. Nešlo to. Tak jsem aspoň vzpurně zamrkal."

2 28.10.2020

Na úvod: Lovci monster mě zrovna neoslovili, takže jsem neměl v plánu si další knihy tohoto autora přečíst. Akce sice byla výtečná, ale hlavní hrdina mi na rtech vyvolával znechucený úšklebek (a to pak vypadám blbě), který ostatní kvality Lovců monster přebil...
Ale u Drsné magie mě zaujalo téma i vysoké zdejší hodnocení. Takže jsem knihu zkusil a hle: skvělé! Hrdinové i jejich protivníci okouzlující, propracovaní, se správnou porcí temnoty, resp. hrdinství, k tomu dobrý, eskalující příběh, spousta záhad a originality.
Ve výsledku jsem rád, že jsem touto sérií nezačal, protože namísto abych byl otráven Lovci monster, tak se moc těším až se začtu do dalších dílů Grimnoirských kronik a dalších jiných sérií.

2 12.10.2020

Výborné - jsem celý rozlámaný, protože jsem celou neděli a čas po práci věnoval této trilogii. Vše co jsem už napsal k předchozím dílům platí i pro tento, tak se dál moc rozepisovat nebudu... Ale takhle jsem se snad do ničeho tak nezačetl (a rychle nepřečetl), i když jsou nesporně i nápaditější knihy, se zajímavějšími světy a sympatičtějšími hrdiny, tady je to prostě celkově tak nějak ideálně rozložené.

2 01.06.2020

Tak něco tak zbytečného se mi často do ruky nedostane... Ač tedy většinu knih pana Stančíka považuji za skvostné čtení, zde jeho silné stránky prostě nejsou... Ne že by byla nouze o nápady a fantazie, ale jsou zoufale nemastné a neslané, navíc bídu této knížky ještě násobí snaha o zviditelnění sponzora, nudné, neplastické a nezajímavé reálie světa budoucnosti a ploché postavy s nerozvinutým příběhem. Jediné co bylo aspoň trochu zajímavé byla Škoda Legion a temný nepřítel, ale to na aspoň průměrnou kniha ani zdaleka nestačí.
Jasný odpad a nezdařená snaha psaní na zakázku, ve svém hodnocení bych s chutí využil i pestrého slovníku vulgarit, ale shrnuto, škoda stromů, které musely padnout, aby tato kniha vznikla (a i kdyby to vyšlo i jen jako e-book, tak škoda uhlí na výrobu elektřiny, aby tahle skrumáž slov byla zobrazena).

Hlavním hrdinou je Ožralý břídil, který si v lihovém opojení při hraní karet udělá dluh u člověka (tedy spíš démona), kde neměl, a při jeho odpracování se dostává hlouběji a hlouběji (v podstatě se ze dna zahrabává hloubš do bahna)... Magie, alchymie i démoni zde mají své místo, ale na knize je výjimečná atmosféra - taková reálná, jako by ti démoni byly prostě věcí naprostou běžnou.
V příběhu se pak čtenář dostává pomalu, ale jistě z jedné léčky do druhé, aby nakonec zjistil, že stejně vše není tak, jak se zdálo.
Těším se na další díl.

2 27.03.2019

Není to až tak dobré čtení, jako Enderova hra, ale stejně si zaslouží 4 hvězdičky.
Příběh Enderova bratra Petra, který je na tom inteligenčně velmi podobně, ale navrch má v sobě touhu po moci - a tak již od dětského věku tahá za nitky, buduje světový názor pomocí článků pod pseudonymy a krůček za krůčkem tak postupuje ve svém plánu...
Opět poutavé a doporučeníhodné čtení :-)

2 28.02.2019

Poznámka na úvod: koukám, že v r. 2019 Endymion znovu vyšel v překladu Petra Kotrleho. Čte už někdo??? Je to dobrý překlad? Horší asi nebude, tak doufám, že znovu vyjdou i pokračování, protože příběh sám je dobré počtení...

Na hodnocení téhle knihy jsem se nemohl dočkat, sám netuše, kolik hvězdiček dát. Nakonec jsem se rozhodl jen napsat, co se mi líbilo a co ne.
Co se NELÍBILO je překlad - jak jsem teď zjistil, nejsem v tom sám. Na jednu stranu, sám být tak dobrý v angličtině jako překladatel, to bych chtěl. Ale takhle zprznit jinak dobrý příběh je zvěrstvo - např. hluboký radar, co to je? Jakože je dlouhý? Být to to jediné, přivřu oko, ale sonar by člověk pochopil hned. Dále označování jmen - M. Endyminon, A. Bettik... U Bettika to tak bylo i v Hyperionu, ostatní jména byla normální, tak proč najednou zde takhle? Navíc by překladatel měl použít nejen jednotný styl s předchozími díly, ale i stejná jména - například Tau Ceti Centrum, TC2, zmíněné v Hyperionu mnohokrát, je zde Tau Ceti Střed - to překladatele nekoplo do očí, proč je tam ta dvojka??? Achjo, strojovým překladem to takhle pokazit, vážně škoda...

Jinak k příběhu, ten je dobrý, klasické schéma dobrodružného putování. Překvapivě ten 300-letý posun oproti Hyperionu je úplně hladký a návaznost v pohodě. Že je hlavní hrdinkou 12-letá holka také není nijak rušivé (jelikož jsem četl Sirotky ze šroubovice nedávno, naopak jsem o to zvědavější, s jakými myšlenky a schopnostmi se u ní setkám - no zatím autor šetří, ale kniha je tím o to zajímavější). Vůbec s vykreslením všech postav je Simmons na výši, jsou plastické a uvěřitelné. A samozřejmě je v knize mnoho záhad - Aenea umí proplouvat skrz Brány (zde samozřejmě pojmenované Přenašeče), Pax má technologie skoků bez časového dluhu, k tomu bojovnici se schopnostmi snad stejné jako měla Moneta...

Takže příběh dobrý, asi ne až tak jako u Hyperionu, ale děsivě to ruší ten amatérský překlad (s prominutím Ivo Reitmayerovi - docela zvažuji, že následující díly buď číst nebudu, nebo je zkusím přelouskat v angličtině).

Takže Norské dřevo pro mě znamená to, co jsem tušil už u Bezbarvého Cukuru... - že jeho knihy něco postrádají. Děj tam je a je podaný dobře, se zajímavými detaily, to je v pořádku. Ale když jsme na škole psali na češtině nějaké práce, bylo tak nějak povinné členění na úvod, stať a závěr. No a Murakamiho očividně úvody a závěry nebaví natolik, že si vystačí prostě s výsekem vyprávění. A to mi dost vadí, absence závěru mě rozčiluje i u některých knih mistra King, ale u něj to není tak nějak pravidlo.
Abych jen nekřivdil, čest výjimce 1Q84.
Jinak k samotné knize, hlavní postavou je student Tóru a pár semestrů a prázdnin, k tomu jeho přátelství s různými lidmi, zejména pak nějak se ženami... Vážně to nezní špatně, čte se to dobře a v půlce knihy jsem se už začal orientovat ve jménech (to mi u japonských a fiktivních jmen moc nejde, ale fakt je, že jsem místy nevěděl kdo s kým :-) ), vyprávění je občas hodně detailní, zatímco jinde dost přeskakuje a pak bum, čekáte že vám zbývá 50-100 stran do konce - ale ne, už žádná další strana.
Takové podání tedy rád nemám.

2 19.02.2019

Hodnotím jen jako první polovinu příběhu - čtení je dobré, jako celek bych ale patrně hvězdičku přidal... Nejvíc mě samozřejmě zaujaly části s Baklym. Záhadou taky zůstává, co se děje s magií ve městě? Prostě Baklyho způsob řešení problémů je skvělou nadsázkou, jak po světě chodit - ale ostatní části knihy této úrovně zábavnosti nedosahují. Ke konci knihy je tedy načato mnoho dějových linek a nemůžu se dočkat, až dojde k jejich vyřešení.

2 24.01.2019

Sentimentální a zvláštní kniha, moc se mi líbila - za mě jedna z nejlepších kingovek.

2 18.01.2019

Romantika mě tu tedy neoslovuje, ale když už se do Temné věže člověk začte, tak to zkousnu :-)

2 18.01.2019

Oscar Wilde je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale zrovna Obraz Doriana Graye považuji za slabší.

2 16.01.2019

Příjemné počtení, na knihu jsem se vrhl po shlédnutí filmu. Film zde ale dokázal precizně předvést to, co žádná kniha mít nemůže: perfektní hudbu a krásné záběry přírody. Z toho důvodu považují - výjimečně - filmové zpracování lepší předlohy.

2 16.01.2019

Příjemná oddechová série - zatím přečteny všechny díly krom posledního. Tenhle první považuji za nejlepší. Sešity F. Rehfelda v rámci série jsou horší. Netěšilo mě shrnování děje z předchozích sešitů, ale nečíst je po sobě, ale třeba s ročními odstupy, asi bych si tuhle kritiku odpustil. Dále ještě malá kritika překladu, Carnivore znamená masožravec, zatímco v knize právě tohle slovo přeloženo nebylo. Mohlo to překladatele napadnout, význam slova karnivor nás učili snad už na základní škole v biologii...

2 15.01.2019

Za mě nejlepší kniha z Oggerdovského cyklu. 5 hvězdiček dávám za celkový dojem, který ve mně pan Šlechta a hrdinové tohoto cyklu vždy zanechávají - jeho postapo svět je promyšlený a celkem temný, technologie budoucnosti záhadné, postavy plastické... Ale například oproti Miroslavu Žambochovi, což je můj český autor číslo 1, pan Šlechta zaostává.

2 10.01.2019

Dávám plný počet hvězd, ale následující díl série, Zlomení andělé, se mi líbili ještě víc. Jde o prvotřídní počteníčko, od kterého se těžkou odpoutává.

2 01.01.2019

Posloucháno jako audiokniha.
Stylem psaní se (bohužel) blíží Mementu - tedy skoky do děje odprostřed, nenavazování a neukončování některých částí. Oproti My děti ze stanice zoo, kterou považuji za velice dobrou, je tohle výrazně horší čtení - i když zas o dost lepší než Memento a s velkým potenciálem, který tím stylem psaním zůstal nenaplněn.

1 14.04.2024