parxel komentáře u knih

Cesta ledového muže je kniha o tzv. Wim Hofově metodě. Podle mého názoru nepřichází Wim Hof v podstatě s ničím novým. O příznivém účinku otužování věděla už moje prababička a práci s dechem se věnovali jogíni dávno předtím, než praotec Čech vylezl na Říp. Wim Hof pouze dodává třetí složku a tou je kabaretní představení v podobě různých eskamotérských kousků.

Někomu to třeba nesedne, ale doba je prostě taková, že na to spousta lidí slyší. Když jim budete říkat, dělej něco pro své zdraví, otužuj se, pracuj s dechem, je to zadarmo, tak to s nimi ani nehne. Za to když si jako Wim Hof lehnete na dvě hodiny do ledu, vylezete na nejvyšší horu Afriky nahoře i dole bez a uděláte z toho pořádný záznam na youtube, tak se lidi můžou přetrhat. Na to se pak nabalí pořádný marketing, drahé semináře, literatura a je to.

Za mne Cesta ledového muže neříká nic nového a převratného, ale pouze opakuje a připomíná staré známé a léty prověřené pravdy. Jenom v trochu novém kabátě. Nakonec je to na každém z nás, zda se budeme válet doma u televize, necháme si narůst pupky a vypěstujeme si všechny možné i nemožné civilizační choroby a nebo zvedneme zadky a uděláme něco pro sebe a svoje zdraví. Takhle jednoduše to vidím a nic složitého v tom nehledám. A pokud někoho nakopne tahle kniha, tak proč ne.

4 27.03.2023

Zátiší s Vranami bylo moje první setkání s dvojicí autorů Lincoln Child & Douglas Preston. Do knihy jsem ve velmi rychle začetl a moc se mi líbila její atmosféra. Hodně mi připomínala kultovní seriál Městečko Twin Peaks.

Pro ty z vás, kteří zmiňovaný seriál neznáte, tak si to na chvíly zkuste představit. Malé městečko, ve kterém chcípnul pes (zde doslova :)), kolem dokola se vlní lány kukuřice, staré indiánské pohřebiště opředené legendami, neobvyklá vražda a do toho všeho se z čista jasna objeví agent FBI, ze kterého má místní šerif svrbění na zadnici. No prostě paráda.

Já osobně jsem si Zátiší s Vranami moc užil. Je to mysteriózní detektivní příběh se vším všudy. Třešničkou na dortu je vynikající postava agenta Pendergasta, která celý příběh posouvá o stupeň výš. Bez něj by to prostě nebylo ono. Jedinou drobnou výtku mám k závěru, který byl na můj vkus zbytečně moc akční. Nicméně to nijak neovlivnilo můj výsledný dojem, který byl vynikající. Knihu doporučuji všem příznivcům tajemně laděných příběhů.

1 13.03.2023

Cestu ke svobodě jsem si vybral, protože jsem se chtěl dozvědět něco o budhismu. A přišlo mi, že nejlepší je jít přímo ke zdoji. Tedy ke knize napsané hlavním duchovním vůdcem tibeťanů Dalajlámou. Je to kniha stručná, ale obsahuje vše podstatné. Osobně její přínos spatřuji zejména v tom, že si postupně uvědomuji, že některé na první pohled abstraktní "myšlenky" mohou mít velmi konkrétní a praktické dopady na můj vlastní život.

Neznamená to, že budhismu věřím nebo rozumím, ale zkrátka po mnoha letech, kdy pro mne byl zahalený mlhou nejasnosti, mne jeho myšlenky začínají oslovovat a to nejenom v rozumové rovině, ale zejména v rovině vnitřního prožívání. V tomto smyslu kniha naplnila mé očekávání a doporučuji ji každému, kdo vnitřně cítí, že se potřebuje posunout dál a neví jak. Domnívám se, že tato kniha vám může poskytnout mnoho cených podnětů.

1 11.03.2023

Mrtvá kočka je malá útlá knížečka plná zenových příběhů a koánů. Osobně jsem zenu nikdy moc nepřišel na chuť a koány jsem považoval za takový podivný úlet bez hlubšího smyslu. V poslední době, však tento svůj vnitřní postoj začínám přehodnocovat a začínám si uvědomovat, že na tom asi něco bude.

To nic nemění na skutečnosti, že mám po přečtení této knihy pocit, že jsem skoro nic nepochopil. Tak pořád hledám způsob, jak to uchopit za správný konec a stále ne a ne ho najít. Naštěstí jsem tak trochu nezmar a nevzdávám to. A podle prapodivné logiky zenu zřejmě hledám ten okamžik, kdy to vzdám a konečně mi to dojde a stane se ze mě bódhisatva nebo nějaká jiná potvora. :)

V nejlepší tradici zenu doporučuji tuto útlou knihu všem čtenářům, ale nečtěte ji.

01.03.2023

Děti zmaru volně navazují na Děti času. Hlavní dějová linie se taktokrát soustředí na vývoj inteligentního druhu chobotnic a vše opět vyvrcholí konfrontací s druhem pavouků a lidí z Dětí času.

Přiznám se, že popis světa chobotnic byl pro mne mnohem méně srozumitelný a pochopitelný, než popis světa pavouků. Současně mi příběh přišel nepřehledný, špatně jsem se v něm orientoval a při zpětném ohlédnutí mám pocit, že mne moc neoslovil. Prostě jedna z těch knih, která mnou prošla jako nůž máslem, ale nic víc.

Zkrátka tato kniha mi moc nesedla a podle mého názoru je celkově slabší než předchozí díl. Nicméně věřím, že se najdou čtenáři kterým se bude líbit. Já osobně však nemám žádný důvod se k Dětem zmaru znovu vracet.

28.02.2023

Sám a sám je osobní zpovědí člověka, který strávil osamotě několik měsíců na předsunuté meteorologické stanici v oblasti Antarktidy. Schodou nešťastných okolností se přiotrávil oxidem uhelnatým a nebýt jeho kolegů asi by tam zemřel.

Upřímně si sám sebe v podobných podmínkách vůbec nedovedu představit. Když autor líčil, jak se oteplilo a teplota dosáhla na 18 stupňů pod nulou, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Prostě nic pro mne. :)

Velikou výhradu mám ke stylu, kterým je kniha napsána. Přišel mi nezáživný, krkolomný a příběh se mi nečetl moc dobře. Podle mého názoru je vidět, že autor nebyl spisovatel a možná, že svou roli sehrál i špatný překlad, což nedovedu posoudit.

Celkově hodnotím knihu třemi hvězdami, protože po čtenářské stránce mi přišla spíše průměrná. Její hodnotu spatřuji především v osobní a autentické výpovědi. Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi skutečné příběhy o souboji člověka s drsnou přírodou.

13.02.2023

Půl krále pro mne bylo velkým zklamáním. Upřímně přiznávám, že svou roli sehrálo i příliš velké očekávání. Po přečtení série První zákon jsem očekával temnou fantasy, s detailním popisem postav a jejich vývoje atd. Nic z toho jsem nedostal. Tohle bylo všechno v takové hodně "light" verzi, ale nic pořádně.

Půl krále jsem nakonec dočetl, ale s velkým sebezapřením a pocitem, že to nestálo za to. V dalším čtení série nebudu pokračovat. Obecně bych od Abercrombieho doporučil jiné knihy např. z již zmiňované série První zákon.

1 12.02.2023

Adrian Tchaikovski mne zaujal svou knihou Klec duší a proto jsem se rozhodl, že od něj zkusím něco dalšího.

Děti času jsou klasickou sci-fi, která se odehrává v daleké budoucnosti. Příběh má dvě paralelní větve. Jedna se soustředí na planetu, kde se jako důsledek lidského zásahu vyvine vysoce inteligentní hmyz a druhá se soustředí na zbytky lidstva, které putují v hybernační lodi a hledají nový domov. Okolnosti nakonec svedou oba druhy k vzájemné konfrontaci.

Přestože z toho co jsem napsal, by to mohlo působit, že kniha je o konfliktu dvou různých druhů, tak tomu tak není. Děj se totiž mnohem více soustředí na vývoj v delším časovém hozintu a na odlišnost vývoje obou kultur. To se stane i hlavním prvkem závěrečného rozuzlení. Více již nebudu prozrazovat.

Na knize mne nejvíce zaujalo její pojetí. Děj se odehrává v horizontu několika století, ale přitom je líčen z pohledu stále stejných postav. Hmyz má něco jako kolektivní paměť a lidé vždycky pár let hybernují. Na druhou stranu mi hlavní postavy přišli trochu chladné a moc jsem se s nimi nezžil.

I přes zmíněný nedostatek dávám Dětem času plný počet hvězd. Kniha mne velmi rychle vtáhla do děje, zaujalo mne její pojetí a překvapil netradiční závěr.

3 12.02.2023

Hraničářův učeň je kniha, ke které jsem se dostal, když jsem hledal dárek pro své syny. Jedná se o čistou fantasy. Přestože postavy mohou místy působit trochu přímočaře a černobíle, tak mě osobně přijde, že pro mladší děti je to ideální.

Mě jako dospělákovy se kniha líbila. Více mne zaujala témata ohledně rodinné minulosti hlavních postav. Z tohoto pohledu mi kniha přišla celkem chytrá a měla mi co nabídnout. Navíc velikánské plus dětské nadšení. Těším se, až si s dětma přečtu druhý díl.

10 22.12.2022

Knihy Stanislawa Lema jsou pro mne v určitém smyslu nadčasové. Četl jsem Solaris, Fiasko a další knihy a vždy mne zaujaly svým nápadem a neotřelým pohledem na věc. U Návratu z hvězd to bylo trochu jiné. Přestože téma pro mne bylo velmi poutavé, tak vlastní zpracování mne moc nezaujalo. Nedovedl jsem se do hlavního hrdiny pořádně vcítit a chápal jsem ho pouze rozumově, což mi na dobrý čtenářský zážitek u podobného typu knihy nestačí.

Podle mého názoru napsal Stanislaw Lem lepší a zajímavější knihy, než je Návrat z hvěd. Není to samozřejmě tak černobílé, protože každému sedne něco trochu jiného. Já jsem se každopdáně v této knize nenašel a případným čtenářům bych doporučil jiné knihy od tohoto zajímavého poského autora.

1 22.12.2022

Osudová přitažlivost Gravitace je další ze série vědecko populárních knih. Od ostatních knih se odlišuje zejména tím, že se soustředí výhradně na astronomii a astronomické objekty. Nenajdete v ní téměř nic o kosmologii a kosmologických modelech.

Osobně oceňuji detailní popis různých procesů, které probíhají ve hvězdách, v aktivních galktických jádrech apod. To se mi opravdu moc líbilo. Na druhou stranu je tato publikace celkem hutná. A pokud si z ní chcete něco odnést, tak to zabere určité úsilí a čas. Není to zkrátka kniha, kterou proletíte letem světem jako zrychlíku.

Mě osobně se Osudová přitažlivost Gravitace moc líbila a obohatila mne o lepší chápání výzkumu, který se provádí v astronomii. I přes to, že kniha není úplně snadná na čtení, tak bych jí vřele doporučil všem zájemcům o astronomii a přírodní vědy.

2 22.12.2022

Knihy Dana Simmonse ve mne vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Některé mi přijdou zajímavé a mám chuť se k nim po čase vrátit. Jiné mi připomínají dlouhou útrpnou pouť. Pustá duše se nechází někde upostřed mezi těmito dvěma póly. Kniha má velmi zajímavé téma a mě osobně se velmi dobře četla. Nicméně zklamal mne závěr, který se nesl v duchu "králíčku a země se zachvěla". Kdo četl Hemingwaye, tak asi tuší na co narážím a ostatní se nechte překvapit. V každém případě se domnívám, že Dan Simmonse napsal lepší knihy, než je Pustá duše a proto dávám pouze průměrné hodnocení.

10.12.2022

Jupiter je krátká a popisná kniha o výzkumu Jupiteru a jeho měsíců. Podle mého názoru osloví tato publikace zejména fanoušky astronomie. Na ostatní čtenáře může působit trochu podivně, protože přiznejme si to, číst si o tom, jak vznikly nějaké rýhy a podobné útvary na Jupitrerových měsících nezní úplně záživně. Každopádně za mne spokojenost a jako doplňková literatura k astronomickému kurzu naprosto ideální.

10.12.2022

Vědecko populární knihy čtu moc rád a na Periodické království jsem se těšil. Bohužel mi nesedlo metaforické pojetí, které se prolíná celou knihou, a čtení jsem po cca 20-30 stranách ukončil. Zkrátka tato mi kniha nesedla a proto nedávám žádné hodnocení.

Číst tuhle knihu mne moc nebavilo. Přišlo mi, že mi stále něco uniká, ale nevěděl jsem co. Teprve v závěru mi do sebe vše krásně zapadlo a já měl pocit, že tento příběh ve mne zanechala něco hlubšího. A toho si cenním.

1 25.08.2022

Z této knihy jsem trochu na rozpacích. Briana Greena znám především jako fyzika. V knize "Až na konec času" se však pouští mnohem dál. Zabývá se vznikem života, vývojem komplexních biologických tvorů, vývojem řeči, a mnoha dalšími otázkami z evoluční biologie, psychologie, náboženství atd. Problém spatřuji v tom, že je velmi dobře poznat hranice, které části textu píše z pozice odborníka a kde se lidově řečeno nechává unést svou fantasií. Přestože i tyto části píše s odkazem na zdoje, ze kterých čerpal, jsou více obecné a celkově takové nemastné, neslané.

Osobně jsem si nejvíce užil kapitoly 2 a 3, ve kterých autor velmi podorobně vysvětluje pojem entropie a její fyzikální interpretaci. Dále kapitoly 9 a 10, ve kterých popisuje životní cyklus hvězdy. Zde jsem si ujasnil některé detaily, které jsem nepochytil na astrokurzu v pražském planetáriu. Tyto části knihy se mi moc líbili.

Vzhledem k výše uvedeným výhradám nemohu knihu jako celek doporučit. Pokud bych se k ní vracel, tak bych si přečetl pouze výše zmíněné kapitoly a ostatní přeskočil. Takto mi přijde, že se na jednom místě motá moc věcí dohromady a to mi nesedí. Kniha navíc obsahuje rozsáhlý počet poznámek pod čarou, které jsou umístěny v závěru knihy, což je značně nepraktické a neustálé listování tam a zpět narušuje plynulost čtení.

2 24.08.2022

(SPOILER) Šibumi je skvělý román. A to dokonce tak moc, že se divím, že ještě nikoho nenapadlo ho zfilmovat. Příběh je přitom z dnešního pohledu celkem banální, ale to co mu dává jedinečný šmrnc je hlavní postava.

Postava najemného vraha, který ovládá umění "hoda/korosu". Takže je schopný vás zabít třeba kancelářskou sponkou, roličkou od toaletního papíru nebo čímkoliv co vás napadne. Ano i prázdným obalem od tyčinky deli. Prostě sympaťák na první dobu. Něco jako kříženec Stevena Seagala s Thórem, jenom mu místo kladiva dáte do ruky mucholapku.

Proti němu stojí nadnárodní koncern zlých ropných magnátů, kteří jsou režiséry na velkém jevišti zvaném svět. Neunávají hranice, ovládají vlády a dokonce i proslulou CIA. Možná i KGB, ale o té se v knize nic nepíše.

Karty jsou rozdány. On je ten hodný a ropný magnáti ti zlí. Jak to asi dopadne, si každý dovede představit, ale i přes očividnou předvídatelnost je to skvělý čtení.

Dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku, pohlaví a čehokoliv jiného.

5 10.08.2022

Komturova smrt je již několikátá kniha, kterou jsem od Murakamiho četl. Podle mého názoru je pro jeho tvorbu charakteristická určitá racionální neuchopitelnost. A té se vám v přiměřené míře dostane i v této knize.

Pokud bych však měl vyjádřit, co bylo hlavním poselstvím této knihy, tak musím upřímě přiznat, že vlastně vůbec nevím. Po jejím dočtení ve mne zůstal pouze jakýsi neurčitý pocit, že hlavní hrdina svým konáním zabránil spáchání něčeho zlého. Něčeho, co se mohlo přihodit, ale vůbec netuším, co to mělo být.

I přes zamlženost celého příběhu, jsem si čtení moc užil. Moc se mi líbila atmosféra a taková jakoby prostá obyčejnost. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří nelpí na tom, že musí za každou cenu vše pochopit, ale mají rádi oslovení na úrovni emocí a intuice.

11 10.08.2022

Deset malých černoušků jsem četl v rámci čtenářské výzvy 2022. Přestože detektivní příběhy moc nevyhledávám, tak tento mne v několika ohledech zaujal. Jednak povahou vyšetřovatele, kterým nebyl žádný nadaný všeumětel typu Hercul Poirot, ale spíše sbor dobrovolných hasičů. A za druhé rozuzlením, ke kterému dochází jakoby náhodou "post mortem" a nese ve stylu vzkazu v láhvi. :-)

Celkově "Deset malých černoušků" předčilo má očekávání. Knihu doporučuji a to nejenom v rámci čtenářské výzvy.

28 09.08.2022

Dračí chrám je prezentovaný jako příběh o šaolinu. Mě osobně po přečtení této knihy přišlo, že jsem se o šaolinu vlastně nic moc nedozvěděl. Sem tam nějaká zmínka o cvičení, ale mnohem více jsem vnímal různá poučení inspirovaná budhismem.

Za sebe nedovedu posoudit, které z popsaných zážitků se skutečně přihodily a které si autor vymyslel pro potřeby tohoto románu. Některé příhody na mne však působily lehce vyumělkovaně. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si čtení užil a knihu bych doporučil všem zájemcům o budhismus a východní filosofi.

09.08.2022