painthers komentáře u knih

Katarze. Tahle kniha dokáže být mnohým lidem katarzí, proto ji doporučuju. Ač je psaná čtivým způsobem a proložena zajímavými kazuistikami, není však snadná. Zadrhla jsem se na ní poměrně na dlouho. Konfrotnuje s náročnými tématy - s vlastní smrtí a konečností, strachem ze svobody, odmítáním zodpovědnosti za svoje činy, ztrátou smyslu života. Všechna tato témata mohou maskovaným způsobem vyvěrat lidem v psychoterapii nebo při životních obtížích.
Knihu by si měl přečíst každý psychoterapeut.
Od Yaloma pak zejména vítám i citace a odbočky k jiným autorům, ať už z pole psychologie, tak i filosofie.

“Pouze já mohu změnit svět, který jsem vytvořil.”
“Konfrontací s vlastní smrtí některým lidem teprve započne opravdový život.”

3 15.06.2021

Fikce, která je geniálně zasazená do reality doby počátku psychoanalýzy a Nietzscheho tvorby. Vypůjčuje si reálné historické postavy a jejich životní příběhy, vyobrazuje zdařilou psychoterapeutickou práci. Dalo by se říci, že je cílem díla i seznámit čtenáře s hlavními myšlenkami Nietzscheho, ale nejsem si jistá, jestli bych je z toho pochopila dobře, pokud bych je neznala už předem. Určitě se ale jedná o zdařilou knihu, kterou ráda doporučím dál, přečetla jsem ji za dva dny, pohltila mě.

3 18.04.2021

Lékařská Hlava XX.
Tento žánr není obvykle mým šálkem kávy. Tahle kniha (případně i její druhý díl) jsou ale takovým “must read” mezi lékaři. V něčem doopravdy zrcadlí lékařskou praxi, ať zde více ve zdravotním systému USA než u nás. “Napiglovat lékaršké karty” a “odlifrovat pacienta jinam” bude ale všude dost obdobné a nám z profese poměrně známé. :-)

3 25.03.2021

Parádní kniha. Poutavě napsaná autobiografickým stylem, takže se dá téměř dát na jeden zátah. Metodika "vědecké metody" v této knize je sice poněkud otazná, ale nějak mě to nedráždilo a i pro samotné zamyšlení to stačí.
Je možné, aby se lidé skrze halucinogeny zvládli napojit na mikrosvět a propojit se tak se společným vědomím cestou DNA?

3 07.09.2020

Fascinující průlet dějinami a historickými milníky tvora Homo Sapiens. Jak je možné, že z tvora na stromech postupně ovládl celou planetu a začal si v mnohých aspektech hrát na boha?
Kniha byla velice čtivá, nejvíce mě však bavila na začátku, kde vypráví o starověku, kognitivní a zemědělské revoluci. Ke konci v moderních dobách mě už bavila spíš méně.

3 07.01.2020

Myšlenka neurčitosti je skvělá a je určitě zajímavé si ji v různých životních i společenských situacích uvědomit. Dala by se shrnout ale tak na třetinu textu, zejména v techničtějších částech knihy jsem u toho už nedokázala udržet pozornost. Ale jinak mě Taleb občas bavil, zejména svýma myškama za límec důležitým lidem. :-)

3 06.12.2019

Kniha mapuje to, jak člověk smýšlí a jak se někdy (ne)logicky rozhoduje. Je nabušená vědeckými závěry a poznatky, aplikovatelnými do běžného života i ekonomie. Abych ale pravdu řekla, moc mě nebavila, autorův styl psaní mi tolik nesedl.

3 10.11.2019

U téhle knihy mi došlo, proč je svoboda ve společnosti tolik vzdálená. Lidé mají sklony k nesvobodě, v různých formách. A zjevně se je nepodaří asi nikdy zcela překonat.

3 28.09.2019

Kniha, která shrnuje dosavadní vědecké poznání o spánku. Skvěle a poutavě napsaná jak pro úplného laika, tak i pro člověka s lékařským vzděláním. Rozhodně bych ji doporučila každému, kdo chce pro svůj zdravý životní styl něco udělat - tedy přikládat spánku náležitou důležitost.

3 28.09.2019

Asi to hodnotím pozitivněji jak někteří ostatní čtenáři, protože já v knize vnímala hlavně tu myšlenku - že ve 40. letech se o mnoha věcech nemluvilo, že vztahy byly založené na nějakých nevyřčených předpokladech a očekáváních a že i lidé, co se měli rádi, okolo sebe našlapovali v uctivé vzdálenosti. Poslední stránky byly krásným melancholickým ohlédnutím za životem. Knihu jsem četla v originále, tak nedokážu hodnotit českou verzi.

2 01.03.2024

Soubor esejů o současné společnosti prokládáný rozhovory s různými spisovateli a akademiky. Za mě excelentní, nepochybuju, že tahle kniha půjde na konci roku do mého TOP výběru za letošní rok!

2 08.01.2024

Tohle byla zase radost pro moje filozofické srdce. K Matěčkový jsem od začátku do konce cítila neuvěřitelný obdiv, jak se snaží vyjádřit slovy to, co slovy vyjádřit běžně nelze, a jakým způsobem dokáže myšlenky velkých moderních filozofů dále rozvíjet, interpretovat a jaké kniha klade člověku otázky. Je to skvěle napsané, ale rozhodně nečekejte nějakou oddechovku. Chce to plnou pozornost, místy se vracet a možná ani tak se vám nemusí podařit vše chytit. Také doporučuji alespoň bazální znalost Hegela, Nietzscheho, Camuse, Schopenhauera - usnadní vám to čtení (já sama filozofem nejsem, pouze nadšencem).

2 06.10.2023

(SPOILER) Krása, moc hezké, těšilo mě to. Kniha je českým překladem sinoložky Berty Krebsové, kterou doplnila svým výkladem a komentářem k intepretaci ostatních překladatelů. Ač taoismus necítím jako sobě vlastní, je jednou z největších nadčasových světových filozofií, ve které si něco najde každý. Dále bych si zde dovolila nechat nějaké poznámky k dílu, primárně sama pro sebe.

Dílo má nejasnou dobu vzniku (asi 3.-4. stol. př.n.l.), pře se vedou i o autorovi - někdo považuje dílo za kompozici více autorů. I o samém autorovi Lao-c jsou historické údaje dost nejasné. V taoismu se moudrý člověk oprošťuje od věcí tohoto světa, protože v nich nevidí žádnou hodnotu, jsou to pouhé slupky, pomíjivé jevy, jež zatěžují a spoutávají mysl člověka a brání mu dostat se k jádru života. Není to rezignované odevzdání se jako ve stoicismu, ale plnost a návrat k jediné pravé existenci.
Cílem je člověk - čím méně je formován zvenčí, čím více se od věcí dovede oprostit a zachovat si původní prostotu, tím plněji a dokonaleji žije. Taoismus odmítá instituce s jejich příkazy a zákazy, odmítá moc a násilí a jakékoliv zasahování, neboť to vše narušuje přirozený běh a přirozenou míru věcí. Taoismus odmítá nejen přílišné úsilí o vědomosti, ale i přehnanou touhou po dokonalosti a svatosti, neboť za tím se skrývá snaha vyniknout a odlišit se, což vše je oddálením od původní jednoty, celku. Taoismus nechce nikoho formovat, zlepšovat, neboť snaha napravovat lidi vede k pokrytectví, snaha řídit lidi vede k pohromám ve společnosti. Proto poučovat beze slov a jednat bez zasahování je vrcholem taoistické moudrosti. Je třeba se oprostit nejen od nadměrné žádostivosti, ale i od jednostrannosti, zaujatosti, příchylnosti, je třeba se oprostit i od sebe sama, nechtít nic svého, nežít pro sebe, nelpět na svém životě. Tao je věčně měnlivé, zároveň stálé. Nemá jméno, je vším a zároveň ničím.
Čína si nikdy nevytvořila pojem personifikovaného boha. Konfuciánství dalo člověku kult předků a taoismus v nejstarších dobách dal možnost vyžít se v magii a kouzelnictví a později pod vlivem buddhismu se přiblížil k určité formě náboženství. Nejvyšší bytost jim nahrazovala nebesa, čili příroda - tao.

Na závěr odcituji dvě moje nejoblíbenější části:

'Patříš na ně - a nevidíš je,
proto se nazývá nepatrné.
Nasloucháš mu - a neslyšíš je,
proto se nazývá nevýrazné.
Chceš je uchopit - a nezachytíš je,
proto se nazývá neurčité.

Toto trojí nelze dále probádat.
Směšuje se a prolíná v jedno.
Jeho nejvyšší část není jasná,
jeho nejnižší část není temná.
Je nepřetržité a neustálé,
je nepojmenovatelné.

Vždy znovu se vrací k původní nebytnosti.
To je, proč se nazývá
tvar beztvarého, obraz nezobrazeného.
Proto se nazývá neurčitelné.

Jdeš-li mu vstříc - nevidíš jeho tvář,
sleduješ-li je - nevidíš jeho záď.
Kdo obsáhne tao dávných dob,
může řídit přítomné jsoucno,
může poznat počátek pradávnosti.
To je to, co nazývám odvěkostí tao.'

---

'Ten, kdo ví, nemluví,
ten, kdo mluví, neví.

Uzavírat se vnějšku,
zamykat brány (svých smyslů)!

Zmírňovat svou ostrost,
pořádat svůj chaos,
tlumit svou zář,
ztotožňovat se s vlastním prachem.
To je, co nazývám tajemství stejnosti.

Proto zde nemůže být přilnutosti -
a tedy ani odcizení,
nemůže zde být ziskuchtivosti -
a tedy ani poškození,
nemůže zde být povyšování -
a tedy ani ponižování.

Proto je to tím nejvzácnějším na světě.'

2 09.07.2023

Tenhle román mi od začátku čtení asocioval slova synchronicita a pomíjivost. Netypická forma, jakou je sestaven, ještě víc umožňuje dojem, že svět jsou naházené střípky náhod, událostí, známostí a že svět běží překotně dál a neumí se nikdy zastavit. Kousky příběhů skládají Kolibříkův život plný štěstí i neštěstí, a ač ten si zakládal být pořád stejný a stát na místě, i jeho nakonec pohřbil čas a přenechal jen ve vzpomínkách dalších generací.

2 03.06.2023

Já se teda přiznám, že mě tohle klasické dílo filosoficko-ekonomického velikána Smitha vůbec nebavilo, ale ono samozřejmě není jako zábava koncipováno. Trochu mi připomínalo Aristotela, který ve své Etice Nikomachově rovněž třídil lidské chování a pocity do různých kategorií. Z historického hlediska chápu, proč jsou obě tato díla tak zásadní, jelikož tato systematická práce a dosavadní pozorování musela být někým uceleně sepsána, ale dnešnímu člověku slouží (podle mě) primárně pouze pro historický kontext. Nic zásadně přelomového totiž čtenáři nesdělí. Pro ekonomii, která je vědou o lidském jednání, je ale důležité takhle obsáhlé a zásadní dílo, které se lidskému jednání věnuje.

2 29.05.2023

(SPOILER) Camus sám sebe nepovažuje za existencialistu, ač byl mezi ostatní takové autory či filosofy zařazen, já k existencialismu tíhnu více. Tato kniha pro mě ale byla velkým estetickým zážitkem i přes to, že tam, kde já už za vší tou absurditou začnu hledat to, co lidskou duši a společnost přesahuje, u něj tam není nakonec nic.
Dále budu asi i trochu spoilovat, takže pro zájemce o knihu dávám výstrahu předem.
Absurdno jako koncept na mě působí jako něco, co člověk dokáže svojí myslí zachytit jen letmo, ale do samotného jádra se nedokáže dostat - alespoň mně se to teda nedaří. Camus vidí jako vzpouru absurdnu víc žít, žití v přítomnosti, hromadění dobrodružství, rozhojnění duše naopak uvažovanou sebevraždu vidí v knize jako stvrzení principu absurdnosti. Asi je to mojí inklinací k tomu hledat za vším ten metafyzický smysl, ale pokud tam není, vlastně moc nerozumím tomu, proč je zrovna to intenzivnější žití a odmítnutí sebevraždy s absurdnem tolik v rozporu. Spíš se mi zdá, že je to jen jednou odpovědí na to, jak s časem v tomhle absurdním světě naložit a jak si rozšířit pole možností i na ty, které dnes ve společnosti považujeme za nepřípustné nebo protispolečenské. Souzním s autorem v tom, že teprve uvědomění si absurdnosti může mnohým lidem pomoci prožít pak život víc naplno.
Příběh o Sisyfovi je krátký - v podstatě nám říká jen to, že i Sisyfos může být šťastný, jelikož duší se může bohům vzepřít a svůj úděl tedy přijmout a dělat s úsměvem. Ostatně nejsou naše snahy v tomto životě často také jako opakované a nikdy nekončící tlačení kamene do kopce?

Knihu jako takovou nelze brát jako klasické filozofické dílo - i v kontextu poválečné doby se jednalo především o esej, která s sebou nesla ducha doby a předávala myšlenky autora. I proto vyjadřuje spíš pocity a myšlenky autora a společnosti tehdejší doby (vyvolávající obrazy estetickou formou) než ucelené filozofické koncepty.

Na závěr odcituji větu z komentáře v knize od Evy Beránkové: Stejně neexistuješ! A jestli ano, mě hned tak nedostaneš!

2 18.05.2023

Kniha táhlá, kdyby byla třetinová, asi by mě zaujala víc. Dočetla jsem ji trochu na tlak, bavily mě jen části a poměrně pěknej závěr.
Musim se ale přidat ke komentujícím níže, že překlad je OTŘESNEJ. Mně fakt až za polovinou došlo, že název Cesta do Tramtárie má bejt vlastně Utopia avenue, jak se jmenuje celá ta kniha. Že někdo nechá název knihy v originále, ale název kapely pak v celý knize překládá do češtiny (a ještě takhle), mi přijde tak debilní, že jsem si to za celou tu dobu fakt nespojila dohromady. Asi spíš nedoporučuju.

2 14.04.2023

Deset příběhů z terapeutické praxe, které často konfrontují téma smrti, konečnosti života, jeho smyslu, stáří. Yalom je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, je čtivý a šla jsem tedy na jistotu. Nezklamal. :-)

2 05.04.2023

Nejsem si jistá, jak knihu ohodnotit. Místy je tíživá, temná, snaží se ukazovat, jak se v dystopické společnosti pere vyspělejší společnost s tématy jako smrt, stárnutí, vůle k životu. Taky se dotýká mnoha kontroverzních témat - zmiňuje klimatické změny, eutanázii, psychiatricky nemocné, snahu šokovat skrze umění, perverzi, boj proti kapitalismu, gender… jednotlivé příběhy slouží k hlubšímu zamyšlení nad existenciálními tématy.

2 10.12.2022

Kniha čtivá a v lecčems podnětná - v buddhistické teorii vysvětluje akceptaci svých personifikovaných negativních stránek a pomocí imaginace jejich zvědomění a rozpouštění v soucitu.
Některé konkrétní případy této metody chödu mi přišly až moc přehnané. V druhé části knihy se autorka věnuje rozdělení různých lidských démonů (včetně egocentričnosti, démonů euforie z úspěchu apod.).

2 19.11.2022