olle3 komentáře u knih

Ačkoliv jsem byl obeznámen s kvalitami autora už z Marťana, Spasitel byl pro mě obrovským překvapením, snad až překvapením roku. Obálka i předsudky mne od čtení odrazovaly, ale jakmile jsem knihu otevřel... řekněme, že být ta situace okénkem komiksu, ze stánek Spasitele by zářilo světlo a mě vlály vlasy vzad. Takovou nálož erudice a profesionality, perfekcionismu, zábavy, kreativity a fantasie jsem nečekal. Takhle si představuju hard sci-fi, takhle si představuju hluboký a poutavý příběh, takhle si představuju originální dílo, které rozesměje, dojme a našponuje až k prasknutí. Tolik emocí v tak lehce stravitelné formě jsem si nemohl vynachutnat. Hlavní hrdina je sympatický, vtipný, chytrý, lidský a když jde i o jeho přítele, nakonec i odvážný. Tenhle příběh zbožňuju a Spasitele bez váhání řadím ke špici toho nejlepšího, co jsem kdy četl. Povinná četba.

29 03.09.2023

Rešerše, studium a vůbec, nezanedbat průpravu je důležité u knihy každého žánru.
U románové kroniky to platí čtyřnásob. Zde si domácí úkol autorka splnila víc než na výbornou a na výsledku je to znát. Bezútěšné osudy hrdinů jsou ještě bezútěšnější s vědomím, že se odehrávají ve skutečných reáliích, podepřené skutečnými událostmi. Jedno vím jistě, v těch končinách a těch časech bych žít (a rubat) nechtěl ani za nic.

25 17.09.2022

Každý spisovatel si do jisté míry nastaví vlastní pravidla příběhu a pokud to udělá dobře, je originální, chce předat nějakou myšlenku, jeho postavy zaujmou a podaří se mu to všechno převést do praxe, pak dílo dosáhne svého ideálu. Perfektní výtvor se pozná také tak, že by i sebemenší změna na něm vedla k horšímu. Stejně jako jinde – přidat či ubrat kámen na soše nebo barvu na plátně by neprospělo ničemu. Takže ať si říká kdo chce co chce o subjektivitě umění, dobrý příběh existuje a od toho špatného se rozeznat dá.

Nyní si představme, že by se kvalita knihy měla vyjádřit rýsováním. Nebylo by těžké poukázat na nerovnosti a nedokonalosti klikaté čáry. Ale co říci o přímce? Je geniálně jednoduchá. Její vlastní název ji uchopí a víc už dodat netřeba.
Proto se mi o dobrých knihách píše hůř, než o těch špatných.
A že Křížová palba dobrá kniha je. Dokonalá linka, rovná, jako záda jogína. Každé slovo na správném místě, každá věta uhlazená, každá metafora vypiplaná k dokonalosti.
Vždycky dokážu ocenit, když se autorovi daří psát “víceúčelově”. Jako příklad takového psaní uvedu přímou řeč, ve které (většinou) sděluje postava zprávu samotnou, ale i něco o sobě samé (třeba výběrem slov, chováním, hantýrkou atd.) U těch nejlepších knih, jako u Křížové palby, je vyjadřování ještě víceúčelovější. Zde popis dokresluje reálie pro lepší představu okolí, informuje o zajímavostech skutečných míst nebo událostí Prahy (které ani někteří rodilí Pražáci neznají) a ještě baví podáním. A že umět zaujmout každým odstavcem, obzvlášť v městském prostředí, je opravdu umění. Autor je buď velmi inteligentní nebo věnoval spoustu času přípravě a studiu. Pravděpodobně však obojí.

Trochu jsem se obával vedlejších případů hrdiny, že budou samoúčelné a v příběhu jen proto, že má postava také své zaměstnání, kterému se musí věnovat. Ale děje se krásně propletly a uzavřely i se svými malými pointami, tak jak to má správně být.
Prostě parádní a prvotřídní kus práce, který mě chytl a pustil až na konci, blaženého, obohaceného a zkormouceného z toho, že jsem se nedržel a zhltnul jej příliš rychle. Detektivní žánr není můj nejoblíbenější, ale na tom nezáleží. I kdyby Kopřiva opět změnil literární styl, i kdyby začal psát Encyklopedii pohlavního života pro dospívající, stejně budu první, kdo si ji koupí.

V porovnání s úvodním dílem Rychlopalby jsem se sice tolik nenasmál (i když třeba typická jednomrtvolová studna mě opravdu dostala), avšak nekupoval jsem Srandokaps, ale román, a toho jsem dostal pořádnou porci. I tak jsem si druhé pokračování užil více. Možná mi lépe sedla zápletka. Možná jsem už trošku věděl, na co mám být připraven.
U první knihy jsem čekal krvavý steak a dostal jsem (výborný) čokoládový dezert. U druhé už jsem věděl, že se mám těšit na sladké a na co chuťové pohárky připravit.

P.S. Ověřovat si to zřejmě nebudu, ale zajímalo by mě, nakolik se vylíčené prostředí drží skutečnosti. Věřím, že policejní praxe, žargon a zákony jsou přesné do puntíku, ale zajímalo by mě, co je pravdy třeba na podvodných tricích realitek… I když odpovědět bych si pravděpodobně mohl sám…

Hodnocení: 5/5
Verdikt: Kdo se mnou půjde zaklepat autorovi na dveře a ujistit se, že už pracuje na třetím pokračování?

15 01.07.2020

Za poslední dobu jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do ruky.

Musím se přiznat, že neoriginální slovní spojení "virtuální realita" ve mně ze začátku nevzbuzovala velké nadšení - stejně, jako obálka. O knize jsem do té doby neslyšel a nečekal jsem nic extra.

O to víc jsem byl překvapen, když se z titulu vyklubal jeden z těch, o kterých se pak říká, že se čtou "jedním dechem". Strhující dobrodružný příběh, perfektně vykreslená virtuální realita, s kterou se okamžitě ztotožní každý hráč (sám jsem hrál kdysi WoW), ale i ten, kdo má jen trošku představivosti. Velmi se mi líbil koncept, ve kterém byl vlastně hl. hrdina sám proti celému světu - a to jak tomu reálnému, tak tomu virtuálnímu.

Velmi mne zaujal svět, ve kterém je možné cokoliv a přesto má svá pevná pravidla. Autor do posledního zbytku využil jeho potenciál a přesvědčil mě o tom, že jestli/až někdy bude nějaká dokonalá virtuální realita naprogramována, mohla by vypadat takhle.

Prostě skvělá práce ve všech směrech. A i když si mé hnidopišské já našlo nějakou výtku, zpravidla byla o stránku později vyvrácena nebo vysvětlena.

SPOILER!
p.s. Hlavnímu hrdinovi jsem fandil tak urputně, že kdyby to nakonec nedopadlo dobře, autora bych si snad našel a dal mu jednu do zubů.

Hodnocení: 5/5

15 26.10.2017

Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr.
Ale to by byla škoda, protože kupodivu je.
Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým.
Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další.

Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě.

Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim.



Hodnocení: 4/5

15 30.08.2017

Verdikt: Přehlasovaná houbová brilantnost.

14 12.01.2022

Některé knihy se člověk nutí dočíst, u některých se nutí nečíst tak rychle, vychutnávat každé slovo. Tohle je ten druhý případ. Rychlopalba je jak vybroušený diamant a záměna jakéhokoliv slova za jiné by vedla jen k horšímu. Jestli jsem byl vůči detektivnímu žánru (u Kopřivy) ze začátku skeptický, hned první stránka mé obavy rozmetala. Pět hvězd hlavně za to, že jsem se každou druhou stránku chechtal jako blázen.

12 10.10.2016

Verdikt: Úderné, hluboké, strhující, nevytknutelné. A k tomu děsná bžunda.

11 12.01.2022

Verdikt: Nahlédnutí do jiného světa, do jiných myslí a jiných zvyklostí. Časem trochu omrzí stylistika, nebo spíš její absence, což ale vyváží fakt, že je vyprávění sepsáno podle skutečnosti.

11 03.04.2021

Verdikt: Řemeslně dokonalé sci-fi ze staré školy nabídne příběh jistý v kramflecích, přesvědčivý v detailech a velký v nápadech.

11 02.01.2021

Přečteno jedním dechem, nemohl jsem se odtrhnout. Třicetiminutová pauza na oběd ještě nikdy nebyla tak krátká...

Ten čtivý, věcný, starospisovný (vím, že to není slovo) a jaksi pragmatický styl psaní mi učaroval už od první stránky. A onu striktní pragmatičnost jsem pak obdivoval i na postavách, pro které nebylo tváří v tvář vyhynutí myslitelné, dělatelné nebo říkatelné cokoliv, co by nesměřovalo k právě jedinému úkolu - přežít. Čili zajistit si potravu, porazit nemoci, predátory i počasí.

A nezdivočet. S tím spojená nutnost zachování vědomostí a hluboké myšlenky kolem samotného tématu jen podtrhovaly, jak moc o tom autor přemýšlel, a jak moc mu to pálí.

Nevím proto jestli obdivovat víc postavy a jejich psychologii, originální popis exotických a smrtonosných rostlin a živočichů nebo krásně vykreslené prostředí úpadku a beznaděje, do kterého byl děj vsazen.

Kladným hrdinou tu byla každá postava knihy a já jsem mu přál nad záporákem, matkou přírodou, vítězství z celého srdce. Nerad to přiznávám, ale ke konci mi málem ukápla slza...

Hodnocení: 5/5
Verdikt: Ztvárnění fauny a flóry stylem, že by se i Avatar měl někam zahrabat

11 26.09.2019

Po technické stránce není co vytknout, kniha rozhodně stojí za přečtení. Avšak nejedná se záležitost, která by uchvátila příběhem nebo postavami, vlastně obecně příběh ani moc nehledejte. Je to spíš dokumentaristická rekonstrukce ilustračního pohledu na hypotetickou situaci, psaná co nejpřesvědčivěji, i za cenu určité tenze. Jak by mohlo probíhat, kdyby v Pražské podzemce vypadl proud? To se v této knize dozvíme. P.S.: I když, ať nežeru, na úplném konci mi slza stejně málem ukápla!

10 03.09.2023

Verdikt: Žádné simsala bim a kouzlem vznikne z ničeho něco, tady má magie jasně dané principy. Je nebezpečná, přitažlivá a mocná. A to platí o všem od postav a jejich konfliktů, až po celý Žambochův fantastický svět. Prostě kdo umí, umí a jen tak umět nepřestane.

10 12.01.2022

Verdikt: Padouch odporný, prostředí temné a detaily morbidní. Perfektní!

10 18.06.2021

Kaji se za pochyby u předchozí knihy. Zpětně chápu, že jejím jediným nedostatkem bylo rozhodnutí rozdělit celek do dvou dílů. V kuse by byl příběh celistvější a návaznější - i když by to byl asi pořádný fascikl.

V knize druhé už šlo do tuhého, dočkali jsme se očekávané akce a kruh se začal uzavírat.

Vymyslet Baklymu důstojného soupeře se zdá jako tvrdý oříšek, ale podařilo se to jak v aréně, tak s Věcí na konci. Nezničitelnému zabijákovi pak držíme palce stejně, jako by to byl prostý smrtelník.

Pan Žamboch si nastavil sice příčku vysoko, ale znovu dokázal, že pod ní klesnout nehodlá. Opět exceluje nejen v popisu akčních scén, v detailech a popisu prostředí, ale i v psychologii a vývoji postav. Čtenáři pak nezbývá, než zuřivě hltat odstavce, aby věděl, jak to, sakra, bude dál.

Skvělá práce!

Hodnocení: 5/5
Verdikt: Nejsem Bakly - jen to nejlepší je pro mě dost dobré.

10 18.07.2019

Chyba, že jsem se dal na recenze a koupil rovnou celou trilogii. S young adult nemám zkušenosti, pokud je však pravda, že se pravidlo neříkej, ale ukaž záměrně ignoruje napříč celým žánrem, tak to teda potěš koště. Ve Faja byl nevěrohodný svět, zákonitosti, všechno – ale to chování postav bylo nejhorší. Charaktery vedené záměrem autorky, ne vlastní motivací – na jíž se vlastně celkově nehrálo. Co však ocenit musím je chytře vymyšlené a zcela zásadní tajemství (kdopak se to pod hidžábem schovává ve skutečnosti?), které udržuje napětí a pozornost. Takže i když jsem při čtení trpěl, z touhy „vidět“ kapitánův výraz, až jej pravda flákne mezi oči, jsem málem všechny tři díly dočetl.

9 17.09.2022

Verdikt: Pohádka o tom, jak inkvizitor málem k rozumu přišel. Hloupoučká, zábavná, i když obojího ne tak moc.

9 18.06.2021

Verdikt: Hodně bych se divil, kdybych kdy na lepší příběh v hlavní roli se psem narazil.

9 27.10.2020

Pan Žamboch si sám sobě nastavil laťku tak vysoko, že by bylo s podivem, kdyby ji dokázal neustále překonávat. Tím nenaznačuji, že je snad u konce svých sil, jen, že se mu s touto knihou laťku posunout nepodařilo.

Zpracování bylo jako vždy mistrné, postavy jako vždy autentické... tentokrát tam však chybělo něco, co v předchozích knihách ne. Něco, z čeho se posadíme na zadek, něco, co nás nutí natrhávat stránky při zuřivém otáčení. Trocha víc napětí, možná.

Upřímně mě překvapily krátké příběhové linie hlavního hrdiny. Kapitoly přeskakovaly z postavy na postavu dřív, než se stačil člověk pořádně začíst. Samotný Bakly byl sebedestruktivní a skvělý, jenže se bezcílně toulal městem a neměl vlastně co na práci - což přiznává i on sám. To je trochu škoda. O hlavním hrdinovi očekáváme, že bude hlavní a že bude mít nějaký cíl.

Je ale pravda, že se jedná teprve o první část, a jak je známo, děj graduje na konci, ne na začátku. Možná, že v druhém díle bude všechno tak, jak jsme zvyklí a ukáže se, že ten první byl jen rozehrávkou ve velkolepé a krvavé hře. Uvidíme.


Hodnocení: 4/5
Verdikt: Příhodnější název by byl: Baklyho dcera Zuzana, obyvatelé města Grafzatzy a Bakly

9 30.01.2019

Já věděl, že knihy s přívlastkem "světový bestseller" nemám číst. Nepoučil jsem se.

První kapitola jako samostatná povídka, kterou jsem četl kdysi v Ikárii (nebo XB 1), byla geniální. To vše, co v ní bylo nevyřčeno, dělalo příběh mimořádným.

V celé další nástavbě bylo vyřčeno vše a stojí to za prd.
Kdybych měl dílo charakterizovat Jedním slovem, bylo by to - nepřesvědčivé.

On nápad nebyl tak špatný - nebýt neskutečně nezajímavého stylu vyprávění, vznikla by z toho dobrá kniha. Ale styl vyprávění je důležitý. Bohužel.

"Juillete se zmocnilo radostné vzrušení jako u krysy, která narazila na obzvláště velký drobek."

"...zabubnovaly nedočkavé střely."

a tak dále...

Nevím, jestli to má na svědomí líný korektor, překladatel nebo sám autor, ale je to hrůza. Za to však třetí hvězdu dolů neubírám. Ubírám ji za "světový bestseller". To už vážně lidi nepoznají dobrou knihu od špatné, nebo je to všechno jenom reklama?

9 14.05.2017