Nočnípták komentáře u knih

Tak jsem sérii začala od 6. No, snad to nevadí. Jsem nadšená. Zase jeden normální detektivní příběh, kde neteče krev proudem a kde vyšetřování je praktické a logické.

21 06.02.2020

Když jsem Toulky četla poprvé, bylo to jako číst detektivku. Napínavé, čtivé, stránky ubíhaly a vůbec se nechtělo jít spát. Od té doby si v nich občas listuji a také hledám informace, které využijí vnoučata do školy. Teď jsem ale tenhle 4.díl přečetla zase celý jako kdysi. Těch informací, které jsem našla a neznala/nebo zapomněla?/. Opravdu jsem byla překvapená. Těm, co mají rádi historii knihu moc doporučuji. Vlastně jakýkoli díl Toulek stojí za to si pročíst.

Výzva 2019 - 20. Černobílá obálka

21 16.01.2019

Enzo je zpět! Tím mě Peter May moc potěšil. A zase hvězdičky nestačí. Líbilo se mně tady všechno. Zápletka, vyšetřování i změny, které se za devět let staly v Enzově rodině. Enzo stárne, ale pořád je to on - můj oblíbenec.

20 24.07.2022

"Three Pines je stav mysli. Když dáme přednost toleranci před nenávistí, dobrotě před krutostí, laskavosti před šikanováním. Když se rozhodneme nebýt cyničtí a mít naději. Pak žijeme v Three Pines."

Tato autorčina slova vyjadřují přesně můj názor na pennyovskou, vlastně neexistující vesničku. Miluju Three Pines a její obyvatele.

20 16.07.2022

Můj první Dán. Dlouho jsem čtení této knihy odkládala. Vždycky ty, které máme doma v knihovně čekají a čekají a stále je předbíhají ty půjčené, které musím vrátit. Teď mě mrzí, že jsem jí zespodu hromady těch na čtení, nevytáhla dřív. I když začátek se mně nijak zvlášť nelíbil. A chvíli trvalo než jsem si udělala pořádek ve jménech. Jednou totiž postavy jmenovali příjmením, pak zase křestním jménem. A těch postav je tam opravdu dost. Těžko jsem se dějem prokousávala a říkala si, že to přece není možné, když toho Dána tak chválí moje kamarádka medlovice. Asi jsem si vybrala nějakou slabší dánovku. A najednou to přišlo. Čtu a nemohu se odtrhnout. Paráda. Přečteno za dva dny. Měla pravdu medlovice. Už se těším na další.

20 04.02.2022

Pavel Čech nechal dospět Rychlé šípy. Trochu to bolí u srdce, ale vlastně je to dobře. Vždyť každý z nás vyroste a dospěje. Tak to přeju i Červenáčkovi, Rychlonožkovi, Jindrovi, Jarkovi a Mirkovi. Pro další a další malé čtenáře zůstanou v knihách Foglarových navždy kluky. Pro nás dospělé Pavel Čech vytvořil nádhernou knihu. Kluci dospěli. Citlivěji to udělat nemohl. Myslím, že panu Foglarovi by se Červenáček líbil.

20 10.05.2021

Takový příběh, jaký nám předkládá Kristin Hannah, se určitě v mnoha manželstvích stal. Láska a závislost na psychicky nemocném nemá většinou východisko. Tak dlouho Cora váhala s útěkem až bylo vlastně pozdě. Příběh se mě líbil, nejvíc jsem si ale užívala popisy nádherné aljašské přírody. Obdivovala jsem Leni, městskou dívku,pro kterou se drsná Aljaška stala domovem. Také nešlo si neoblíbit postavu Velké Marge. Happyendový konec bych mít nemusela, protože tak by to v životě určitě neskončilo. Ale na druhou stranu jsem zase ráda, že se Leni vrátila domů na Aljašku, kterou milovala.
V podobných knihách je uvedena Kde zpívají raci. Já nějak tu podobnost nevidím. Snad jenom popisy přírody mají ty dvě společné. Velká samota tak trochu zaostává ve výrazových prostředcích / to může být překladem/ a korekturách. Tak nad tím přimhouřím oko. Dávám 4* a těším se na Slavíka.

Knižní výzva 2021- 9. Kniha, kterou jste objevili díky Databázi knih

20 09.05.2021

Jedním slovem - SKVĚLÉ. Trochu víc akční a chvílema i nepravděpodobné, ale na zážitku to neubralo. Aspoň mně ne. Zase to známé městečko a jeho obyvatelé. Lidský a mně blízký Armand Gamache v boji proti zákeřným protivníkům. Přesto vyřeší svůj případ. Happy end na konci byl očekávaný a docela jsem si ho i přála. Zase 5*.

Výzva 2020 - 17. Kniha, v níž se odehrává svatba nebo pohřeb

20 28.01.2020

Rozmarýna Rozm - je nás víc koho zlobí zlobí anotace, které píše někdo, kdo knihu nečetl. Viz diskuzi. Tam jsem se navíc dozvěděla, že tahle anotace už byla takto napsána v originále.

20 14.12.2019

Tim Weaver a jeho David Raker opět nezklamali. Kniha čtivá, děj odsýpá. Nemohla jsem se odtrhnout, četla skoro celou noc a druhý den ještě dvě hodiny. Zase jsem se těžko loučila, mrzelo mě, že už je konec. Dávám 5* a vím, že je to sakra málo.

20 15.11.2019

Takový komplexní pohled na lidské tělo mi chyběl celá léta. Zatím každý lékař léčil jenom to, co spadalo do jeho oboru. Snad se již blýská na lepší časy. Snad už bude více těch, kteří dokáží ze své úzké specializace nahlédnout někam dál a léčit podle toho. Mne o tom přesvědčil postoj a názory pana profesora Koláře.

Vzácný, lidský přístup k pacientům - to je pan profesor.

Než jsem knihu začala číst, měla jsem obavy, že to bude takový suchý, odborný rozhovor. Že nebudu všemu rozumět. To jsem se spletla.Tahle kniha, to je pro mne nejen krásné počteníčko, ale hlavně moc příjemný pocit ze setkání s člověkem, který dokáže i laikovi vysvětlit a přiblížit svět fyzioterapie.
Škoda, že něco takového jsme neznali již před 40, 30 nebo 20 lety. Čeho všeho by jsme se vyvarovali, na co si dali pozor. Ale vlastně, na to poznat něco nového, lepšího není nikdy pozdě, ne?

20 30.01.2019

Z dětství jsem měla Neználkovy příhody. Proto jsme našim dětem pořídily i Neználka ve Slunečním městě a Neználka na měsíci. Ať jsem se snažila sebevíc, nezaujal je. Nenutila jsem je a četla si sama. Že jsou knihy poplatné režimu? No a co? Které v té době nebyly? Dětem je to jedno a dospělí by se nad tím měli pousmát. Nejčastěji beru do ruky právě Neználka ve Slunečním městě. Kolik jsem jen kdysi namalovala obrázků podle této knihy. A ty názvy a jména. Pan Nosov měl ale krásné nápady. Myslím, že vnučce se bude knížka líbit tak jako mně. Sama si ji v knihovně vybrala, tak čteme pře spaním. Když usne, tak si čtu dál. Dneska jsem už na konci. Zítra však začnu zase od desáté kapitoly.

20 18.08.2018

Byla jsem zvědavá na knihu psanou formou dopisů, ale myslela jsem, že to nebude asi nic moc pro mne, že jenom tak nahlédnu a uvidím. A viděla. Co viděla, přímo jsem zírala. Včera večer jsem začala číst a už mám přečteno. Všechny ty postavy jsou tak blízké. Jako bych je znala. Jako bych s nimi žila. Autorce se povedlo přiblížit nám fiktivní příběh jako kdyby byl skutečný. Škoda, že již nic nenapíše.
Čtenářská výzva 2018. 16. Poslední kniha /již nežijícího autora/

20 14.05.2018

Druhý díl trilogie. Opět zážitek. Od knih Petera Maye se nemohu odpoutat. Ještě dlouho po přečtení ve mně doznívá pocit uspokojení z neobyčejné četby.

20 11.05.2018

Zjeví se někdy volán nevolán kapitán Nemo nebo Korkorán....Něžné verše pana Seiferta,které v několika vydáních ilustroval Jiří Trnka.Ty byly upraveny pro děti.Některé básně jsou zde navíc,např.Píseň o jízdě na kolenou,Píseň o slabikáři.Některé chybí.Myslím,že to však vůbec nevadí.Vždycky říkám,že každé dítě by mělo mít v knihovničce Maminku,Broučky a Malého prince.Tak jsem se také postarala,aby je mé děti a vnoučata měli.Každý z nich má svoji osobní Seifertovo Maminku.Jenom na ty dva nejmenší ještě čekají v mojí knihovně.Mám s ilustracemi Jiřího Trnky,Karla Svolinského,Ludmily Jiřincové.Ale už teď vidím,jak kupuju jiné,protože nevím,které se vzdám.Komu je smutno,potřebuje pohladit,nebo se jen tak rozněžnit a zavzpomínat, ať si přečte Maminku.

20 02.04.2018

Takové knihy jsou opravdu moc potřeba. Gump nám vypráví o sobě, o věrnosti k člověku, ale i o životě pejsků z množíren a útulků.
Film jsem neviděla, ale knihou zklamaná nejsem. Přečtěte jí opravdu za jedno odpoledne, nebo večer. Jsou v ní moc pěkné ilustrace a také fotky lidí a psů, podle nichž je příběh napsán.
Možná, že někteří lidé se po přečtení vydají do útulku a přivedou si domů psího parťáka.

19 27.01.2024

Moje druhá kniha od pana Javůrka. Líbila se mně už jeho prvotina Chaloupky, tahle je ještě lepší. Někomu tady se zdají postavy ploché, jednoduché. V takovém krátkém časovém úseku asi s tím víc udělat nejde. Mně to vůbec nevadilo, ale je pravda, že já na knihách s tímto tématem spíš prožívám historickou linku. Takže ostatní možná přehlížím. Co jsem však nepřehlédla je práce korektora. Teda ona spíš není než je (ta práce).

19 16.01.2023

Tento rozhovor nemá chybu. Zajímavé případy. Z vyprávění pana Mareše cítíte profesionalitu a umění podat události jasně, čistě. Otázky pana Moravce jsou zajímavé a jenom na dvě nebo tři pan Mareš neodpověděl. Přece nemůže dávat návod jak vraždu provést.
Kniha se mně líbila, četla se dobře a rychle. Na televizi se dívám opravdu málo, ale Případy 1.oddeleni jsem viděla a tohle je moc pěkné doplnění seriálu. Tak teď budu asi muset zhlédnout i Devadesátky.

19 11.01.2023

Heboučké, sametové zastavení a zklidnění v této neklidné době. Obdivuji paní Klevisovou. Že jsem nadšená z jejích detektivek, to mě moc nepřekvapuje, ale že tak prožívám její povídky o kočkách, z toho jsem úplně vyjevená. Někdo tady psal, že některé povídky nebyly ukončené, že by byl děj třeba rozvinout. Mně se líbí právě proto, že si mohu vymýšlet co bude potom. Jak by tak mohl děj pokračovat. Nad minulou knihou povídek jsem začala snít o zrzavém kocourovi. Teď nad povídkou Kocour školníkem v tom snění pokračuji.
Jako dítě jsem milovala Kocoura Modroočka. O kočkách pěkně píše i autorská dvojice PON. Ovšem nad povídkami paní Klevisové jsem opravdu skoro vrněla, jak píše níže Alena S. A až si jednou toho zrzouna pořídím, budeme vrnět spolu.

Knižní výzva 2021 - 20. Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty

19 12.07.2021

Případy oddělení Q čtu napřeskáčku, tak jak jsou volné v knihovně. Zatím mi to nevadí. Každý příběh je ucelený. To co je tam naznačeno jako linka táhnoucí se všemi díly není pro hlavní děj důležité. Tenhle díl se mi líbil mnohem víc než Marco.
Carl je opravdu takový normální, žádný superman. Někdy mě štval, přesto ho mám ráda. Severské thrillery ráda nemám, ale tohle byla docela normální detektivka. Navíc žádné problémy s alkoholem u hlavní postavy, které se u jiných autorů snad množí. Za 5*.

19 19.02.2021