Niu komentáře u knih

Jsem mile překvapena. Krásná knížka. Morgan sice trochu držkatá, Lil bez mateřských pudů ... Perfektně vystavené charaktery postav. Příběh sám velmi zajímavý. Jen na tom konci jsem se trochu zamotala do toho, kdo je kdo a o ždibec mi ušla ta propojenost. Myslím, že to mohlo být v závěru ještě o trochu líp dovysvětleno. Jinak povedené dílo, které stojí za přečtení.

17 29.10.2022

(SPOILER) Chmmm, ... Po letech jsem se vrátila k prvnímu dílu a k navození té pravé podzimní atmosféry a rozhodla se v sérii pokračovat. První díl jsem hodnotila celkem dobře, ale u tohohle nevím. Je to celkem paradoxní, protože zrovna druhý díl se mi líbí ve filmové verzi ze všech filmů nejvíce. Ano ano, je to kvůli tomu velkému chlupatému kožichu :o) Taky proto, že ve dvojce není (ano - není) Edward tak často :o) Mne osobně se líbí ta část, jak se Jacob vybarvuje. To ostatní už moc ne, takže z celé knihy jsem si užila ten prostředek. Na začátku i na konci jsem skřípala zuby. V prvním díle mi Bella nepřišla až tak moc toxická, jako tady. Nelogická, paličatá, ulhaná. Chudák Charlie. Za mne Bella ne a asi si dám teď pauzu. A já taky nechápu, jak si může užívat chladné objetí jako z kamene a pak být nadšená z Jacobova hřejivého těla. No prostě ... Hrrrrr. A chudák Jacob - jen využit.

14 22.10.2022

Já jsem i nadále unešena příběhy Charlieho Parkera. Baví mne to vyprávění o historii míst, minulosti osob a jejich rozhodnutích. Mělo to hororovou atmosféru více, než ostatní díly. Mně osobně se nejvíce líbily části z lesa. Hlavně ten začátek jsem četla večer a pak jsem se bála :o) Mírné doplnění o rodinné záležitosti. Sam je vtipná a v kombinace s párem Louis-Angel to nemělo chybu :o) A jednu zajímavost jsem našla ve spojení s Kanadou. Není to tak nedávno, co jsem četla knihu od Louise Pennyové Pohřběte své mrtvé, kde byly informace o boji na Abrahamových pláních. Tady se autor taky zastavil. Je super najít propojení o historii ve více knihách (jedná-li se o jiné věci než světové války a velké revoluce). Divím se, že má tahle série tak málo komentářů. Ale je to skvost, bohužel zapadl v mainstreamu.

13 19.10.2022

(SPOILER) Řekla bych, že tak po patnácti (i více) letech jsem si přečetla znovu. Chtěla jsem si navodit tu pravou podzimní sychravou atmosféru a městečko Forks k tomu přímo vybízelo. A vlastně ten příběh se ani na podzim neodehrává. Ale ty mraky, déšť, mlhy, zima apod. - asi jsem v menšině, ale mne to v říjnu prostě chybí (letos v 2022 je strašně teplý podzim). Viděla jsem i film (několikrát), ve kterém je taky dobře zachyceno počasí :o)
Ale teď ke knize, dost o počasí :o) Nepatřím mezi až takové nadšence všeho upířího a pamatuju dobu, kdy to fičelo. Já jsem kopala za tým Jacob. Ale myslím, že značnou část čtenářů dost ovlivnilo filmové zpracování, u kterého (kromě počasí :o)) značně skřípu zuby. Filmové ztvárnění Edwarda - ne, prostě ne. Takže proto Jacob. Ale v knize mi to tak nepřišlo. Ale v českém překladu byly na Edwardovu adresu věty typu: uchechtl se, pohrdavě se zasmál apod., což mi moc nesedělo k lásce až na věčnost. Taky mě dost mrzelo, že Bella byla vystavená jako cukrová panenka, která se rozpustí, pokud si dřív nepodrazí nohu a nohu druhou. Někdy byly dost zdlouhavé jejich dialogy. Já si nejvíce užívala asi tu první část knihy, kdy se Bella seznamovala s prostředím a kamarády. Pak už to bylo takové hodně do červena. Ale celkem vtipné. Vztah s Charliem byl celkem takový nijaký. No, ale v mých letech jsem to přelouskala celkem rychle a brala jsem to jako pohodovou četbu. Pokračovat budu dál v sérii.

20 13.10.2022

(SPOILER) Moje první knížka od B. A. Paris. A možná na čas poslední. Je to dáno žánrem. Román pro ženy, ale je tam i drama, psychohrátky, a tyhle knihy já nemůžu a nechci číst moc často. Kniha určitě není špatná a je dost čtivá, takže když jsem se do toho ponořila, chtěla jsem si jen potvrdit mé domněnky. Myslím si, že někdy tak ve druhé třetině začnete tušit, co se stalo.
Knihu bych definovala větami použitými v příběhu:
"Nechci jí lhát, ale pravdu říct taky nechci." a "Pravdu, celou pravdu? Nebo jen její část?" - Tyhle věty vystihují vše - lži, lži až se ti od pusy práši (vlastně tak přemýšlím, jestli spíš Pravda, nebo lež se neměla jmenovat tahle kniha). V tom mě Finn strašně dráždil, jak sám o sobě říkal 41 let a 195 cm. A já se ptám - čeho? Hromady hnoje. Ano, vypovídá to o tom, že nemám ráda, když někdo lže a to ještě všem pěkně do očí (proto moc nečtu tyhle manipulativní věci). Layla a Ellen - to se dalo očekávat, ani k jedné jsem si vztah nevytvořila. Ale už asi dlouho nechci slyšet o nikom jménem Layla. Příběh byl asi zajímavý (otázka jestli uvěřitelný) už jen tím, že jsem se u toho takhle vztekla :o) Ale závěrečná věta byla nej: "Jedna věc mě ale trápí ze všeho nejvíc, a to je tohle: Kdybych Laylu doopravdy miloval, poznal bych ji přece všude." Za mne nejsympatičtější byli Tony, Harry a Ruby, ale ti neměli až takový prostor. A nakonec ty mlýny pak přece jen zamlely.

20 08.10.2022

(SPOILER) Tak tohle byl bizár a vůbec nevím, jak mám hodnotit. Budu se snažit ukočírovat myšlenky. Hezká obálka a příjemná cena v Levných knihách.
I když se už neřadím do cílové skupiny čtenářů, jen stěží bych ji označila jako knihu pro děti a mládež. Po přečtení Měsíčních kronik jsem si myslela, že Levana je jediná nejšílenější postava ve fantasy knihách. Královna zde? Té Levana nesahá ani po kotníky. Tolik zbytečné krutosti, podlosti a vražd. Ano. Byla naprosto šílená. Chudák naivka Twylla. Knížka se četla celkem dobře, ale právě pro ty manipulativní věci jsem se do čtení i trochu nutila. Celkem útlá knížečka, ale teda stalo se tam toho hodně. Ne vždy vše dávalo smysl. Víc jak polovinu je to takové tááááááhlééééé, v závěru se toho stane až moc, přidá se tam ještě jedna pověst o zlé příšeře a zakončí se to (zřejmě) o několik desetiletí později. Ne úplně vše tam bylo objasněno. Mno, já vám nevím. Chvilkama značně teatrální (slůvko vypůjčeno z knihy). Holka měla recht na konci, nač se crcat s takovými břídily. I když ten závěr by se bez ťukání obešel. No nic. Takový slabší průměr.

11 03.10.2022

(SPOILER) Jsem určitě ráda, že jsem si knížku přečetla. Původně jsem někde narazila, že existuje s vesmírného prostoru i film, ale nejdřív jsem se chtěla seznámit s knihou. Mno, mám trochu zvláštní pocity. Začátek byl skvělý - vysvětlení, co to je Solaris, přistání, seznámení s posádkou, ta temnota ... Protože byl večer (a tma :-)), musela jsem přestat číst. Tak moc mě to děsilo. Pak nastalo ALE. Děj s ženskou postavou a dialogy mě strašně unavovaly a nepřinesly nic, jen spoustu nevyřčeného a nedokončených vět. Najednou byly i tak už dlouhé kapitoly nekonečné. Co se týká kapitol popisujících historii Solaris, tak to mne celkem bavilo, ale až do doby, než jsem se začala ztrácet v symetriádách a asymetriádách. Nějak víc jsem chtěla pochopit, co stojí za tím rozvratem pracovníků. Byl popisován jen ten Kelvinův zážitek. A ten konec, hm. Ale jinak na šedesátá léta dobrá sci-fi.

19 02.10.2022

Skvělý příběh. V knihách se mi líbí právě tento typ vyprávění o dobách minulých, přátelství až na věky, a pak i ten dopad na současné dění. Trochu jsem se vrátila sama do devadesátek, což byl pro mne čas dětství. Anna s Agnes se mi trochu pletly, než jsem si zvykla, kdo je kdo. Anna jako vyšetřovatelka na mne působila chvilkama dost nijace, ale byl to záměr autora, aby si nechala nakašlat na hlavu a pak velmi mile překvapila rázností, co se v ní skrývá. Stejně jako v prvním případu i zde byla arogantní autorita, která zametala pod koberec (bylo jich mnohem víc). Oblíbila jsem si Jense, ale mrzí mne, že nedostal větší prostor. Agnes mi k srdci nepřirostla. Psáno to bylo čtivě, že jsem opravdu chtěla vědět celé to rozmotání. No, ve výsledku to bylo víc zamotané, než by se mohlo zdát, ale ten úplný závěr by někoho napadnout mohl. Jen by mne zajímalo, jak to bylo dál, co zmínění obyvatelé Nedanas. Za mne super čtení, které jsem si nechávala na první podzimní dny. Doporučuju.

23 25.09.2022

Až po přečtení pátého dílu Hladový duch a komentářů k němu jsem se dozvěděla, že tato kniha má být pokračováním a vracet se k případu s Olivierem. Asi jsem to trochu nečekala a měla jsem knihy za samostatné jednotky - coby detektivních případů.
S čím jsem velmi spokojena je zimní atmosféra, fujavice, vichřice, kupy sněhu, procházky a veselý Henri lapající sněhové koule, horké nápoje a skvělé jídlo.
Tentokrát to nebylo tak moc o Three Pines, ale část se tam přece odehrávala. Je pravda, že mi chyběly postavy z této vesničky.
Spíš než jako detektivku jsem to vnímala jako historický román, který se zabýval vztahy mezi Kanaďany a Angličany. Bohužel, téma mi není moc blízké a všude tam, kde se řeší strategie bitev nebo politika, mne to moc nebaví. Jako bych to nemohla uchopit, dostat se na dřeň. Taky jsem měla pocit, že řada věcí byla nevyřčena postavami (pro čtenáře), ale že si postavy něco řekly, mrkly na sebe, jakože ony přece vědí. No jo, ale já ne :o)
Na počet stran a množství děje + změny prostředí děje (Three Pines, Quebec, minulost, přítomnost, pohled Gamache, pohled Beauviera a další), tam bylo zmatení, že to nebylo od sebe odděleno, vše se tak nějak slévalo a prolínalo dohromady. Tomu by určitě prospělo dělení do více kapitol.
To, co se stalo Gamachovi před tímto případem, bylo zde tak natahováno, až to nervy drásalo. Chápu, že to byl účel. Ale ten konec, jak to Gamache vzal ... ? Nebyl schopný přijmout to, že udělal vše. Vina a slíznutí smetany bylo na jiné straně. Staví to tamní policii do dost špatného světla. Bohužel se moc nezdařil popis přestřelky, to bylo tak divné a zmatené. Raději zůstat u popisu poklidného řešení vražd.
Detektivní část z knihovny - vlastně jen tak mimoděk vyřešeno, pachatel chtěl být dopaden.
A co v Three Pines? Už to ztratilo své kouzlo. A ten závěr? Co to jako bylo? Tohle bylo už moc.
I když se mi knihy hodně líbí svou atmosférou a táhnou mne příběhy jednotlivých postav, nebaví mne na nich okamžik vyřešení případu - zdá se mi, že nám nebylo odkryto vše a dokoná se to jen tak nějak mimochodem.

18 18.09.2022

Za mne je dřívější tvorba Jojo Moyesové prostě skvělá. Moje první kniha od ní byla Než jsem tě poznala. Pak série pokračovala. Po ní další díla. A knihy, která autorka napsala v prvních letech roku 2000, směle konkurují právě té jediné knize, která byla zfilmovaná. Tuto hodnotím velmi vysoko. Tohle snad psal sám život. Tentokrát jsem si přečetla anotaci, ale nějak jsem z toho usuzovala na jinou zápletku. To co jsem dostala, předčilo má očekávání. Zapomněla jsem, kdy se příběh odehrává a připomnělo mi to některé zfilmované díly Poirota od Agathy Christie, období mezi válkami. Postupně se mi odkrývalo, kdy se to tak asi mohlo odehrávat. Nečekala jsem, že kniha bude mít dvě dějové linky, ale to už je pro Jojo specifické. Nemůžu ani slovy vyjádřit, tak silné, bolestné, plné všemožných pocitů. Co já vím? Možná v jiném životním období bych knihu odložila, že je to příliš. A možná jsem právě tohle potřebovala. Tak moc jsem všem držela palce. Bohužel někdy je až moc lidí a nedává to správný součet. Připomnělo mi to film Podivná tajemství a knihy Zahrada v měsíčním svitu a Zapomenutá zahrada. Nemyslím si, že by to byly spoilery, spíše to ve mne vyvolalo tyto asociace. Charaktery byly vystaveny opravdu zdařile - od upjatých konvencí anglické smetánky, přes manýry umělců po možnost se volně nadechnout. Ach, jak ta rozhodnutí v minulosti ovlivní tolik osudů v budoucnosti. Stále se ptám, jak se Jojo daří zakomponovat do jedné jediné knihy tolik věcí. Jen bych se ráda dozvěděla více o osudech Celie a její rodiny. Už mi došla slova. Snad jen, určitě si přečtěte. Knížka si zaslouží více pozornosti.

21 03.09.2022

Aaaa, já myslela, že to je detektivka. A ono ne :o) Nevadí, část byla i detektivní. Série je zajímavě pojatá dle ročních období, což se mi líbí. Já si tuto nechala na konec srpna září, což ve mně evokuje takový konec léta. Líbilo se mi prolínání přítomnosti a minulosti. Trochu jsem nemohla přijít na chuť Veronice a vlastně celé té rodince. Ale příběh mě zaujal. Do většiny věcí jsem se trefila, takže mne spíš bavilo to rozkrývání a mrazilo mne při tom. Tu úplnou třešinku na dortu, ten poslední díl skládačky, jsem neodhadla. Ale aspoň na mne čekalo nějaké to překvápko :o) Jsem zvědavá, v jakém duchu se ponesou zbylá roční období.

23 01.09.2022

Přistupovala jsem k dalšímu dílu jako k odpočinkovce, neb je to přece jen netradiční typ detektivky protkané humorem snad v každém řádku. Primárně vlastně ani neočekávám, že mě zaujme detektivní zápletka, ale spíš setkávání Charley s duchy. Najetí do příběhu je tak trochu hr, až mě překvapilo jak hr přišla stopka (myslím snad hned první kapitola). Nemohla jsem tentokrát přijít na kloub celé té záležitosti s Reyesem, hate-love prvky moc nemusím, páč to nemá hlavu patu. Na to jak je Charley bezprostřední, tak se v některých situacích chová dost dětinsky, což ubíralo na věrohodnosti. Chvilku si dám pauzu a pak šup do Třetího hrobu :o)

11 30.08.2022

(SPOILER) Celou knihu jako bych měla před očima clonu, která mě držela od tohoto příběhu a znemožňovala mi ho vnímat naplno jako jiné knihy. Trochu mi to připomnělo od autorky Tajemství sídla Craven Manor - nevím, čím to je, ale knihy s hlavním hrdinou mužem, nějak nejsou to pravé ořechové v této sérii. Obdivuju a usmívám se té naivitě, jak se všichni zcela na mizině pouští do oprav baráku jako kr.va. A ještě k tomu sami samotincí. Možná kdyby ten začátek byl zaměřený na tu rekonstrukci - Guy by si tam pozval někoho, kdo by mu pomohl, aspoň pro představu. Nebo aspoň jel na čumendu s mámou. Ale ono se to semlelo celé nějak rychle, že jsem ani nestačila zachytit tu atmosféru - jak taky, když všude byla tma, roční období neurčité, prakticky cokoli učinil, k ničemu to nebylo. Strašidelné to bylo, i když od autorky jsem četla už strašidelnější domy. Spíš než duchařina to byla slasher-duchařina. Chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne s Amy. Ten závěr byl dost psycho. Mno, celkově takové nemastné neslané. Ale Guyovi držím palce.

16 26.08.2022

(SPOILER) Tahle knížka vás rozhodně nenechá chladnými. Zadržovala jsem slzy, seč jsem jen mohla, ale ten pocit, že vám puká srdce, že vám ty slzy vytečou snad ušima, nepotlačíte. Stejně tak, jako je knížka netradiční svými příběhy, tak určitě bude netradiční i přemýšlení čtenářů po přečtení.
Na autorčinu prvotinu je to opravdu perfektní tvorba. Kniha se velmi lehce četla, příběhy plynuly i přes náročnost tématu, pomohly k tomu i dělení do dnů a celkem krátké kapitoly.
Na druhou stranu jsem přemýšlela, jak se mi teď neustále do ruky dostávají knihy, jejichž hlavní hrdinové jsou nesnesitelní lidé. A opravdu ne, tady neuvažuji nad HD a změnami, které Maru provázely. Mara byla přesně ten typ člověka, který potřebuje mít vše pod kontrolou, vše zvládat sama, jako by nestačilo, že se jí daří v kariéře, jako by chtěla víc. A možná opravdu platí, že se štěstí jednoho dne vyčerpá. Přemýšlela jsem, jestli právě některé nemoci, které jsou zakódované v našich genech, nepředurčují povahu a velikost ega k tomu, aby vše stihl, než nastane čas. A pak, když to přijde, vezme člověku přesně to, co je pro něj v životě nejdůležitější. V případě Mary kontrolu nad tím základním, jejím tělem. Mara měla neskutečné ego a hodně mi v knize vadilo. Navíc některé situace, které se snažila před manželem utajit, by v reálu snad ani nešly - měla nehodu v autě, ale o tom se nemluvilo, kam se to auto podělo? Navíc ji přepadaly podivné záchvatovité stavy jen pokud byla sama, nikdy ne před rodinou a věřím, že zrovna tohle musel by stresový faktor. To samé inkontinence. Asi bych tam našla i více chyb. Mara nenáviděla své měnící se tělo a mne mrzelo, že to nepřijala, byla proti němu, proto to měla tak těžké.
Co se týká příběhu Scotta a Laurie. Nevím, jak to chodí s péčí o dítě v tamním státě, o tom, komu bude svěřeno apod., ale očekávám, že zas tak jednoduché to není. Vztah Scotta s Curtisem byl nádherný, zato Laurie ... Těžko uvěřit, že po všech jejich pocitech, by v závěru knihy takhle obrátila. Scottem manipulovala a on vypadal jako totální ňouma. No, ale skončilo to, jak to skončilo.
Musím říct, že na začátku knihy jsem si říkala, ne, autorka přece nemůže nechat hlavní hrdinku udělat to. A ejhle, fakt může. Překvapilo mne to. Dávám palec nahoru Harrymu, ten byl skvělý.
Protože byla kniha tak těžká, smutná, celkem jsem se těšila, až dočtu. Určitě mi bude ještě dlouhou dobu šrotovat v hlavě. A jsem ráda, že jsem se díky ní dozvěděla více o HD. I když jsem měla určitý názor na povahy osob v knize, tak dávám plný počet hvězdiček, knížka si to zaslouží.

13 25.08.2022

(SPOILER) Tenhle román psaný v devadesátých letech považuju za průkopnický v lidských vztazích. Možná v japonském sociálním/vztahovém/rodiném životě to tak, jak autor popisuje, chodí. Abych řekla pravdu, v naší kultuře tenhle typ ghostingu je až posledních pár let. Co já vím, přišlo to s kontaktama přes aplikace? Kdy se to stalo, že neplatí již dříve slíbené a na všechno se odpovídá možná. Je to jen 176 stran, ale čtení to bylo náročné. Kniha odrážela autorovy záliby v hudbě (i vlastně část názvu je nějaká píseň), v plavání v bazénech a co já vím, tak asi i v sexu. Mně jako ženě se do rukou dostanou knihy o hlavní postavě ženy, Murakami je specifický právě mužskými postavami, což je fajn, protože přiblíží jejich myšlení ženám. Ale v dnešní situaci, co se děje v mezilidských vztazích, úplně nevím, jestli to přiblížit chci. Kniha se mne dotkla už jen proto, že já mám v životě takovou Šimamoto v mužské podobě. Myslím, že všichni kdy někoho takového měli v životě. Tahle kniha se všemi pocity Hadžimeho mne jen utvrdila v tom, že lepší je zapomenout. Zapomenout na takové lidi, co by od vás chtěli vše, sami nic nenabízí a jen vám rozvrátí život. Ty chyby, které jsem nechtěla, aby Hadžime dělal ... ne, chtěla jsem mu říct. Ale byl to jeho příběh. On musí najít tu správnou cestu. Ale dlít v představách a vracet se k tomu, co bylo, je cesta do pekel. Většina hrdinů Murakamiho knih je soustředěna na sebe - tady to bylo patrné třeba na příkladu Hadžimeho dvou bezejmenných dcer.

17 25.08.2022

(SPOILER) V mysli vraha je jedna z těch lepších detektivek, co jsem kdy četla. Až na nepatrné drobnosti v charakteru hlavní postavy Zoe, nemám nějaké negativní komentáře. Práce, kterou Zoe dělá, mne fascinuje. To, jak přemýšlí, jak skládá jednu informaci za druhou a jak bylo v knize trefně psáno - hledá seno v kupce sena. Původně jsem si myslela, že půjde o knižní předlohu k filmu stejného názvu s Hopkinsem, ale ne. Líbily se mi návraty v čase o Zoeině dětství. Bylo to nervy drásající, napínavé, úplně jsem cítila ten zmar. Možná jen bych trochu posunula věk Zoe v té době - úplně si nedovedu představit možnost v té době a v jejím věku, dostat se k literatuře o sériových vrazích (ale nemožné to asi není). Pachatele vražd určitě trefíte hned, jakmile se vám dostane do čtecího pole. Velmi komické byly dialogy Tatuma a Marvina :o) Levné knihy se hodně lepší ve své nabídce a jsem za to ráda.

21 21.08.2022

(SPOILER) Ty brďo, nevím, kde začít. Začátek byl excelentní. Zima, sněhová bouře, mráz, do toho cesta prostě někam a cíl úplně někde jinde, temné sídlo s jedním jediným obyvatelem, omezené zásoby jídla, nefunkční telefon, elektřina... Vtáhlo mne to hned. Mám ráda autorčiny popisy prostředí. Byla mi zima a v domě jsem se třásla strachem ze tmy. Nevěděla jsem, do čeho jdu, ale tak trochu jsem si myslela, že půjde o něco jiného než v sérii Strašidelné domy. Moje překvapení, když se Clare musela popasovat s podivnými věcmi, co se v domě děly. Ahá, takže duchařinka, super. A pak přišlo ale. Zhruba v době zničení zahrady, útěk Clare pro vysílačku a obnovu paměti, co že se to vlastně stalo. Čekala jsem duchy, čekala jsem matku-ducha, čekala jsem nějakého zavražděného zaměstnance v domě (ducha), čekala jsem ... co já vím, třeba další dítě vězněné někde v kobce. Ale co jsem teda nečekala, byli zombíci. Jako, fíha. Připomělo mi to trochu film Úsvit mrtvých (myslím), knihu Červený vrch, snad i Resident Evil. Prostě něco podobného. No, úplně nevím, jestli to naplnilo moje očekávání, ale to už je spíš moje chyba :o) I když vlastně na konci knihy se něco přece jen naplnilo. Solidně jsem se i bála a číst tuhle knihu otočená ke dveřím zády, to nebyl dobrý nápad :o) Romantická linka mi nepřišla až tak rušivá, přihlédnu-li k Dorranově výchově. A jo, ve výsledku jsem spoko :o)

15 20.08.2022

Tohle bylo fakt vtipné. Smála jsem se skoro celou knihu. Ona i ta obálka vyvolává jistou nadsázku a že půjde o dosti odlišnou detektivku. Ty schopnosti Charley jsou úžasné; co jí závidím, je prořízlá pusa, pichlavý jazyk a pohotová mysl s jakou všechny uzemní :o) Líbí se mi, že i když je to o smrti, tak jinak, z druhé strany, zábavněji, lehčeji ... neumím najít pravé vyjádření. Chtělo to být čteno samo :o) Asi vyšší moc. A záhadná romanticko-erotická linka byla vtipná. Určitě si přečtu další pokračování.

15 13.08.2022

(SPOILER) O tom, že existuje něco jako dvojka Osvícení, jsem se dozvěděla nedávno. Nečetla jsem si anotaci (což dělám málokdy) a říkala jsem si, že si zajedu do Colorada mrknout se na Overlook. Nečekala jsem, že se setkám s Dannym. Páni, to bylo tak .... skvělé :o) Kingovu tvorbu miluju od dětství, leč teď jsem už dlouho nic nečetla (myslím, že naposled snad Dolores Clainborneovou). Musím zas jeho knihy zařadit, spíš ty dlouhé (povídky obecně moc nemusím). Začátek je pomalý, než se seznámíme se všemi postavami. U Kinga mi to nevadí, buduje solidní vztah čtenář-postavy, dělá to tak, že na konci několika set stránkové knihy se nechcete pustit. Bylo to promakané, to od Dannyho dětství, co se stalo po Overlooku, přes důležité okamžiky lidstava. Nádherný dar a smysl, co mu byl dán do vínku. Jeho přátelé, kteří pochopili nebo museli pochopit, pak ti zlí. Bylo to tak skvěle vylíčené, jako bych se dívala na film, mozek a fantazie jela na plné obrátky. Strašně se mi líbil i ten závěr s jeho kolegou v hospici, slzy se mi draly do očí. V poznámce autora jsem se dozvěděla, že se Kingovi nelíbilo zfilmování Osvícení, což mě dost překvapilo, neboť jsem měla zato, že King má hlavní slovo při produkci atd. Ale zmiňoval se i o tom, že poprvé je prostě poprvé a remaky nejsou úplně ono (to já můžu za sebe třeba potvrdit u hororu To, za mne vede jedině ten, co byl natočen popvré). Super, doporučuju všem, kdo rádi "Kingovky".

21 13.08.2022

(SPOILER) Asi začínám být trochu zklamaná. Jsem z Kate unavená. Stále ty stejné chyby a stále se nepoučí. Jasně, detektivky jsou o tom, aby tam byl jeden tahoun, který to celé zaštiťuje, ale tohle funguje jen a pouze za předpokladu, že tam nějaký tým je. A ten v těchto knihách rozhodně není. Je to celé jen o Kate, o ní a nikom jiném. Poslední dobou, čím víc toho přečtu, tím už ty příběhy nějak ubírají na kvalitě. Zato kvantity v knihách je požehnaně. Myslím si, že příběh by měl dost velký potenciál na to stát se psychothrillerem/detektivkou, ale ten závěr to pohřbil. Navíc celá ta akce v utajení - dokážu si představit, co by se s tím vším dalo udělat, co napíchnout, co sledovat, hlavně kolik lidí do toho zapojit, prostě pro sichr. Udělat si pár amišských kamarádek byl fajn nápad, ale bohužel až v samém závěru; události, co mu předcházely úplně nevybízely k důvěře. Opět nechybělo pár zmínek o minulosti, Tomassetti v roli kvočny a několik encyklopedických pouček ve stylu ... práce v utajení spočívá .... Přitom celé to bylo nemastné neslané. Sakra, kde je ten sehraný tým, jehož člen zná přesně své místo, kde si každý navzájem kryje záda?! Aha, už to chápu, když se šéfka rozhodně dělat svou práci několik tisíc kilometrů daleko, tak vlastně komu chce šéfovat. A navíc, trochu pochybuju, že je jediná ne-amiška, která ovládá jejich řeč. No...Ne. Čtivé to bylo. Ale co nepochopím je nedomyšlenost obálek. Proč je na každé letní výjev, když se příběh odehrává v zimě?!

10 06.08.2022