New-radus komentáře u knih
Řekla bych, že název je trochu zavádějící. Opravdu nehledejte 21 přesných postupů, jak zítra najít pana Dokonalého/slečnu Dokonalou. Jde o řekněme 21 zamyšlení, které nás vedou dovnitř nás samých, nutí nás přehodnocovat naučené vzroce chování a především myšlení.
Vyzkoušeno na vlastní kůži a funguje. Osvojila jsem si z knihy jen to nejjednodušší a nejzákladnější, nepatrně jsem změnila úhel pohledu a komunikaci. Rázem se dějí zázraky.
Skvost z knižních trhů na hradě Helfštýn z roku 2016. Kniha mě naprosto oslnila. Tak trochu "animovaná"... Myslím, že každý se v ní najde ;-)
Pro spousty čtenářů to bude jen další z příruček "pozitivního myšlení" a "zákona přitažlivosti". Jestli skutečně funguje? Tak to vám budu moci sdělit až za mnoho měsíců, možná let, možná až na sklonku života. Rozhodně mě však kniha dostala z deprese, že "na nic nemám peníze". I když budeme zastávat stanovisko, že tyhle věci nefungují, tak musíme uznat, že díky tomu pesimismu, který máme uvnitř nastavený, dost možná přehlídneme možnosti, které se nám nabízejí. A už za to popostrčení, abychom přepnuli z černé na růžovou, přečtení této knihy stojí...
Velmi příjemné, když se vám chce jen tak zalistovat a přečíst si pár zajímavých a inspirativních myšlenek.
Kniha plná zajímavých myšlenek - velmi inspirujících, ostatně jako vždy.
Alef byla první kniha, kterou jsem od Coelha ochutnala. Do té doby jsem Coelha znala jen útržkovitě z citátů. Alef mě nakopnula k nekonečnému maratonu čtení jeho knih. Nicméně tuším, že tohle je přesně ta kniha, kterou musíte přečíst v pravý čas, jindy vás neosloví.
Nadšená jsem byla pouze z první povídky, tam mi ani nevadila ta "boží tendence". Ale v dalších povídkách to bylo tak násilné, škrobené, že jsem myslela, že knihu nedočtu.
Kniha mě naprosto zklamala. Další z těch, které jsou jako bakalářská práce. Deníky jsou evidentně lacině vykonstruované, nejsou žádným anonymizovaným případem. Navíc je to dost subjektivní pohled muže na mateřství. Největší tragédií je kapitola o šestinedělí. Počínaje rádoby vtipem o ženě, která neumí dělit šesti, konče náhledem na odmítání sexu po šestinedělí, kde žena působí jako frigida zblblá hormony. Ani čárka o zraněních a hojení, prostě typicky mužský svět "vydržel jsem 6 týdnů a mám nárok".
Kniha je rozhodně zajímavá pro někoho, kdo uvažuje, že by se pustil do nějakého vlastního podnikání. Pro mě (ale asi je to dost subjektivní) měla kolísající úroveň. Někde za půlkou jsem si říkala, že ji odlžím nedočtenou, ale pak mě další kapitola zase chytla.
Ach... To bylo něco pro milovnici příruček, pin up stylu, éry Velkého Gatsbyho a glamour. Kniha mě nadchla velkým formátem, krásnými fotografiemi i podrobným návodem jak být jako ona, jako Dita von Teese. Ale přiznávám, že to je pro opravdové fajnšmekry. Někoho by všechny ty podrobnosti mohly nudit.
Sešitek, který jsem přečetla za odpoledne, ovšem rozhodně ne proto, že bych se nemohla odtrhnout. Slabý odvar všech knížek pozitivního myšlení.
Moc příjemný průvodce módou plný zajímavostí s geniálními ilustracemi a grafikou, která i z méně zajímavých informací udělá zajímavé. Kniha není jen nudným přehledem historie módy a styly, ale i praktickým rádcem.
Přemýšlím, kdy jsem naposledy přečetla knihu na jeden zátah. Už roky ne. Kdybych měla napsat knihu já, mohla by vypadat takto. Na spoustě stránek jsem se poznávala, na mnoha místech jsem splývala s Kateřinou a čekala na každou další "radu" Klause. Rituál s Helen jsem prožila až na kost. Božské. Doslova. Děkuji, že mi přišla do života.
Poměrně čtivý příběh, který vás několikrát v průběhu knihy "píchne do žeber" a vy si uvědomíte, že přesně tohle jste teď potřebovali slyšet (číst).
Nebýt čtenářské výzvy, knihu bych odložila snad v první čtvrtině. Stále jsem čekala, jestli se to třeba nějak zajímavě vyvine a ono nic. A doslov zabil definitivně celý tento brak.
Poněkud moc americké, nabubřelé a přitom návody dost ošizené. Více méně je fajn prohlédnout si obrázky jako galerii a zase zavřít.
Mám pocit, že jsem se nedozvěděla nic převratného, nic co bych dávno nedělala nebo nečetla jinde.
Škoda. Moodyho mám moc ráda. Ale tohle byla taková ta klasická snaha "hodil by se nějaký další díl". Ačkoliv jsem sama regresi podstoupila a vím o čem píše, měl by se držet svého kopyta. Oceňuji snahu přistupovat k tomu objektivně a s pro něj typickým akademickým přístupem.
Knížka mi určitě dala nahlédnout do světa mužského myšlení. Uvěřitelná je i existence pěti skupin, do nichž se ve vztazích řadíme. Docela dobře jsem i v této mužské verzi dokázala otypovat sebe. Celkový dojem trochu sráží přílišný amerikanismus.
Objektivně je to jako s dobrým filmem, který se protáhne do dalších dílů... Téma mi přijde poněkud vyčerpané a kniha v podstatě nepřináší nic nového, parafrázuje předchozí dva díly. Nicméně subjektivně jsem ráda, že mi Madame Chic připomněla, jak být chic :-) Ocenila jsem zejména úroveň v oblasti pracoviště, také přiznání, že zlaté časy a ani ty nejhorší netvrají věčně a že nejtěžší je udržet si úroveń v těch nejtěžších chvílích. Fandům rozhodně doporučuji, méně nadšení čtenáři se možná obejdou.