Mr.Fox komentáře u knih

EMOCE.. Tahle kniha je jich plná a doslova se mnou díky tomu hýbala. Něco tak emotivního jsem dlouho nečetl, snad naposledy nejvíce podobného Evžena Oněgina, ale i ten byl o poznání slabší. Dokonalé citové dílo o soucitu a neopětované lásce jednoho mladého muže k jedné choré dívce, která je neustálou příčinou konfliktů a dějových zvratů. Co zpočátku vypadalo jako slibný válečný román z 1. sv.v. se nakonec ukáže jako propracovaná a promyšlená psychologická love story, a já tleskám. Bravurně vykreslené postavy, které dokáží oslovit, a ten konec, ten mě dostal (vážně jsem po celou dobu věřil v happy end)..

Nakonec to byla právě netrpělivost srdce, která mě nutila brát knihu do rukou každou volnou chvíli. Tímto dílem si mě Zweig naprosto získal!!

16 31.07.2015

První setkání s autorem a první přečtená kniha ryze detektivního žánru. Měl jsem trochu obavy, jelikož nejde o můj šálek kávy, ale jak mě nakonec překvapila! Harry Hole mi od začátku hrozně připomínal Henryho Chinaskiho od Charlese Bukowskiho. Myslím, že tito dva knižní “hrdinové” by si mohli na literárním poli podat ruce. Představa mrazivého zasněženého Norska s nádhernými přírodními scenériemi v protikladu s řádícím masovým vrahem libujícím si v estetickém modelování svých obětí vytváří tu správnou děsivou atmosféru. Čekal jsem skvělou opěvovanou knihu a té se mi dostalo, rozhodně předčila očekávání. Po dlouhé době opět kniha, u níž jsem zažil, co dlouho u jiné ne - totiž že jsem ze zvědavosti, napětí a nervozity x-krát přeskakoval řádky a stránky, jak jsem se nemohl dočkat konkrétních rozuzlení. Děj odsýpá příjemným tempem, snad jen trocha zmatku z několika úvodních časových linií, než se v závěru vše spojí a zapadne. Příběh graduje, vysvětluje, svádí z cesty, nechává přemýšlet, i jazykově a překladem těší na duši. Ze závěru jsem trochu rozpačitý - sice knihu uzavřel dle očekávání (co se odhalení a vysvětlení vrahovo pohnutek týče), ale přišel mi takový zbrklý s ohledem na samotnou akci, příliš vyumělkovaný a soustředěný na Harryho osobní boj (chyběla mi přítomnost ostatních postav-kolegů, racionální chování) - čekal jsem dopadení Sněhuláka ve větším stylu. Závěr byl zkrátka takový americký Holywood s nesmrtelným poldou... Ale možná mě jen přepadlo zklamání, že už jsem u konce. Zážitek z četby a přemýšlení o tom, kdo bude Sněhulákem a s jakou pointou... to byla zkrátka síla! Skvělá severská detektivka na dlouhé zimní večery. Rozhodně doporučuji.

12 31.12.2020

Kniha bude přínosem pouze tomu, kdo má otevřenou mysl. Otevřenou hlavně pravdě - že vskutku je vše v životě tak jednoduché, jak se píše. Jen my sami si jej děláme o tolik složitější.

Knihu jsem vzal do ruky z důvodu, že mám chuť něco v životě změnit a zároveň si u čtení oddychnout. Již jsem ji v minulosti jednou četl. Asi jsem se ale potřeboval dostat v životě o kus dál, aby mi dala to, co nyní.

Z knihy se rozhodně nedá doslovně vycházet, ale obsahuje jednoduché pravdy, které lidé v dnešní době už zapomněli, či odmítají vidět/přiznat. Vše je v životě tak jednoduché a složité, jaké si to uděláme. A stačí pouze chtít, věřit a všímat si světa kolem, a vše je možné.

Obálka nakladatelství IKAR je stejně magická, jako příběh samotný. Pohodové večerní čtení, které bych přirovnal k Malému princi v "dospělejším" vydání.

Rozhodně doporučuji přečíst každému a nenechat se nikým a ničím odradit. Názor by si měl udělat každý svůj vlastní.

11 30.08.2017

Sakra!!... Autor mou pozornost v rámci příběhu tolikrát zlehka svedl nepodstatným směrem, tolikrát nepřímo poukázal na možného vraha, aby mě v dalších kapitolách donutil vše přehodnotit a mé podezření vyvrátil. A nakonec, když už se zdálo, že v tomto duchu bude vedena celá kniha a já se uklidnil, přivykl, a čekal na finále, mě na posledních pár stranách takto zničil!!...

Příběh se stane naprosto dokonalým až ve chvíli, kdy jej dočtete a vracíte se k jednotlivým kapitolám. To odhalení propracovanosti příběhu je v tuto chvíli geniální. Odhaluje, co jste nevnímali jako podstatné. Najednou - i když zpočátku nevěříte, že co autor naznačuje, je pravda - zjistíte, že to tak vskutku mohlo být. Vše do sebe krásně zapadá. Je otázkou, zda mu uvěříte - či spíše, komu z hlavních postav uvěříte.

Zkrátka a dobře, naprosto perfektní dílo. Už si ani nevzpomínám, proč jsem knihu vzal do ruky. Nejspíše to bylo na základě komentářů zde uvedených. Myslím, že by si kniha zasloužila více pozornosti, než se jí dostává. Jde o jedno z mála děl, které mě donutilo hodinu po přečtení listovat knihou a přemýšlet. Co mi uniklo a co jsem přehlédl?! A v tom to právě je - možná, že vůbec nic... Nakonec, konec si každý můžeme přebrat po svém. A o tom to právě je.

10 12.10.2017

Tak se mi zdá, že nás ve školních lavicích ošidili o podstatné informace nedávných dějin.. O utrpení Židů za 2. světové války (koncentrační tábory, vyhlazovací tábory aj. zvěrstva páchaná Německem a Hitlerem) ví dnes téměř každý, ale o tom, co Židé prožívali ještě v předválečné době (viz obsah knihy), ví už málokdo. Stejně tak je Remarque jedním z mála spisovatelů, kteří se zabývali tímto tématem předválečné emigrace a dokázali jej tak mistrně vystihnout.

"Miluj bližního svého" je má třetí kniha od Remarquea, stejně úchvatná jako obě předchozí (Na západní frontě klid, Cesta zpátky). Četla se mi jedním dechem a vyzdvihl bych na ní především propracovanou charakteristiku hlavních i vedlejších postav, jejich vzájemnou propletenost a taktéž věrohodnost celého díla. Těžce zkoušená láska Ludvíka a Ruth, provázená neustálým strachem a nejistotou, mi při četbě hodně připomínala Pavla a Ester z knihy "Romeo, Julie a tma" od Otčenáška. Remarqueova tvorba je pro mě zkrátka fascinující výklad a výpověď (mezi)válečných dějin, a taktéž sonda do mezilidských vztahů těchto krušných dob..

..."Vypijme doušek na znamení odporu k tomuhle papíru, milý Hubere! Je to zvláštní, jaké moci dosáhl nad lidmi! Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se však třeseme před potištěným papírem - až už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás však lze vyřídit už kouskem papíru!"...

9 03.06.2015

Zweigova povídka z období první světové války, zasazená do Vídně, pojednává o Židu Mendelovi (v knize Jakobu Mohlovi), postarším kavárenském povaleči a knižním géniovi. Ten je v oblasti knižních artiklů naprostá špička oboru; není titulu, který by neznal, či který by mu neprošel rukou; celé dny vysedává v kavárně Gluck, zahloubán do knih, nenechaje se ničím a nikým rušit. Vyprávěno z pohledu osoby, o které víme pramálo - slouží zde pouze jako uvaděč, který si ke “knihovníkovi” přijde jednoho dne pro radu; po dvaceti letech se prostou náhodou ocitne v téže kavárně a odkrývá jeho osud.

Po knize jsem sáhl na popud chtíče, přečíst si další titul mistra Zweiga. Ideálně kratšího rázu, než mu zas přijdu na chuť. Nezklamala, naopak nakopla k další četbě. Hodnotný doslov Pavla Eisnera. Zájemcům doporučuji.

8 20.01.2019

Krátká, emočně nabitá. Velmi mě zasáhla. Splín a melancholie hlavního hrdiny mnou vyloženě prostupovaly. Psána krásným básnickým jazykem. Plná láskyplných smutných skutečností. Naivita a vyidealizovaná představa první nešťastné lásky je mnohým z nás jistě dobře známa. Místy jsem se ztotožnil se svou vlastní zkušeností. Žel, je to tak - občas nade vše milujeme, ale ať děláme, co děláme, naše láska není opětována. Srdci neporučíš...

Další povedená severská detektivka vhodná právě do tohoto sychravého počasí. V pořadí má druhá kniha od Nesba, první byla celkem logicky Sněhulák. U této knihy mi děj přišel trochu více zamotaný, byť jsem se neztrácel, každopádně závěr mi sedl více a působil přirozeněji, než u druhé zmíněné knihy. Byť se jedná o sérii, oceňuji, že ji lze číst na přeskáčku s téměř nepatrnou absencí znalosti vzájemného provázaní postav. Nebyl jsem si jistý, zda v této sérii pokračovat, ale po tomto dílku si mě autor získal.

5 25.11.2023

Velmi překvapující! Zpočátku mi vadil ten styl psaní, ala “neřeším přímou řeč, odstavce, kdo z postav co říká - všechno to smíchám dohromady a čtenář se s tím nějak popere,” ale... Jakmile si na to zvyknete a necháte se unášet sněhovou vánicí dál na cestě příběhem, tak to za to stojí! S mnoha myšlenkami a konflikty jsem se ztotožnil, další díky knize pochopil. Líbily se mi protiklady postav, jejich propracovanost a celková reálnost. Známé hlášky z českého prostředí a myšlenky každého z nás. Např. část se zamyšlením se nad okurkou v Mc burgru byla skvělá. Po dlouhé době kniha, kterou se nebojím doporučit každému ve svém okolí. Díky za ní! :-)

5 17.05.2019

U téhle knihy vám stačí přečíst pár příběhů, a hned víte, co držíte v ruce. Knihu, která svými hrdiny a kresbami okouzlí každého čtenáře. Bez výjimky a rozdílu věku. Do této knihy se zkrátka zamilujete. :-)

5 29.12.2018

Četl jsem kdysi o pár let mladší. Nebudu lhát, dost mě to rajcovalo. A ačkoli jsem se po dotčení cítil vnitřně mravně znechucen a knihy ihned poslal o dům dále, přeci jen sem si je po čase opět zakoupil a zařadil do knihovny. Jednou za čas se k tomu dá vrátit. Zpestřit si četbu trochu jiným soudkem. Svým způsobem se vlastně jedná o skvost svého žánru. To však podle mě nemění nic na tom, že se jedná o odporné smilstvo pro honimíry!!

Úžasné!! Knihu jsem měl doma dva roky a stále jsem se jí vyhýbal a upřednostňoval jiné. Jednak z důvodu jejího rozsahu, hlavní dívčí hrdinky a slovenštiny, ve které jsem ji koupil.. Kombinace těchto činitelů byla ale nakonec naprosto dokonalá. Přičtu-li originální příběh a smíchání mnoha žánrů, vzniká nám kouzelný mix, o kterém není nutno debatovat a je potřeba začít číst, pokud jste ještě nezačali.

Samotný příběh na mě zpočátku působil jako zamotaný a nesrozumitelný a knihu jsem často odkládal. Neměl jsem ani tušení, o čem by měla pojednávat. Zaujetí přišlo kolem sté stránky, kdy se autorka přestala zaobírat dějovou omáčkou a vrhla hlavní hrdinku (resp. hrdinky) k jejich kýženému cíli. Hlavní zlom pak nastává kolem dvousté stránky, kdy se Vandě rozváže jazýček a děj frčí bez hluchého místa až do konce. Pak už jsem se od knihy nemohl odtrhnout, dokud jsem ji nedočetl.

Nejvíce se mi na celé knize líbily propracované charaktery Melanie, Poutničky, Jareda a Iana. Také motiv milostného trojúhelníku přidal ději na váze a vytvořil zajímavé zápletky. V lecčems se Hostitel přiblížil předchozí sáze Stmívání, ze které zde autorka uplatnila několik ověřených motivů. Závěr bych možná okleštil o poslední dvě kapitoly (příp. jen o poslední), ale i takto jsem s ním spokojen a jsem zvědav, čím nás autorka překvapí příště.

5 29.03.2015

Tak tato kniha si u mě v knihovně zaslouží čestné a výjimečné místo. Po sérii Metro a Budoucnosti mě autor nepřestává překvapovat. Zmiňovaná ponurá atmosféra děje ve mě vzbuzovala vzpomínky na jiné čtené ruské romány. (Ti Rusové to jinak asi opravdu neumí.) S hlavním hrdinou jsem soucítil a sdíleli jsme společně tíseň, napětí, netrpělivost i těch pár drobných radostí. A občas i tu sklenku něčeho ostřejšího. Dychtil jsem se spolu s Iljou dozvědět z toho kouzelného zařízení o Petrovi více a fascinoval mě ten téměř dokonalý přerod pohlížení na Petra až s pochopením jeho chování a pohnutek. Krásná sonda do mezilidských vztahů, nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát - hlavně chování a myšlení lidí. Je zajímavé se při četbě občas pozastavit a zamyslet se nad jistým faktem. Totiž, jak může v dnešní době díky technologii někdo za někoho "zaskočit", a stát se vám něco, někdo vás může v podstatě na omezenou dobu ještě přidržovat při životě. Děsivé! Nicméně kniha se stává mou srdcovou záležitostí, tenhle styl já zkrátka můžu!

4 25.11.2023

Filmové zpracování jsem viděl mnohokrát, ale četl jsem poprvé až nyní. Obojí si neskutečně užívám, a nejen u tohoto dílu, u celé série. Líbí se mi, že se filmové zpracování původní knižní předlohou doplňuje o další (pro mě dosud neznámé) podstatné příběhové informace a zároveň velice věrně kopíruje hlavní dějovou linku. Stejně jako mnoho předchozích čtenářů, i já se začátkem prokousával o něco déle a knihu jsem dokonce na pár týdnů odložil. Od části se započetím turnaje tří kouzelnických škol jsem však bral knihu do ruky každou volnou chvíli a dočetl ji během relativně krátké doby. Na co jsem si nemohl zvyknout, tak na prezentaci Viktora Kruma - přišel mi podaný hloupoučce, byť na mě tak působil záměrným pozměněním spisovné češtiny v rámci přímé řeči. V tomto bodě mi zkrátka vstávaly vlasy na hlavě, když jsem si pod ním představil vážného a vcelku sympatického filmového představitele. :-) Líbily se mi neustálé trable s Ritou Holoubkovou a postava Alastora Moodyho mě zaujala stejně jako Lupin v předchozím díle. U tohoto dílu mám z dosud prečtených poprvé pocit, že kdybych ho četl podruhé, nebude to na škodu. Naopak si myslím, že si všimnu mnoha nyní přehlédnutých detailů, které mi s dalšími knihami začnou do sebe více zapadat, doplňovat se a nabalovat. Teď teprve cítím, že se to pořádně rozjede a neskutečně se na tu jízdu těším! :-)

4 21.11.2020

Skvělé! U tohoto dílu už je hodně znát, že se autorka vypsala a drží svět HP pevně v rukách. Předchozí dva díly se mi líbily, ale první byl takový pohádkový a ve druhém mi něco chybělo. Tohle má šťávu a grády! Neskutečně se těším na pokračování, které nehodlám zbytečně odkládat. Z prvních tří dílů zatím nejlepší!

4 27.07.2020

Závidím autorovi myšlenku i schopnost ji rozvést do tak obsáhlého celku. Zpočátku tam tedy bylo x pasáží, které byly na můj vkus příliš rozvleklé a prokousával jsem se jimi pomalu a knihu častěji odkládal, ale ve výsledku po jejím dočtení si uvědomuji, že k pochopení celku byly potřeba. Ocěnuji, že se autor nebál vytasit s tak problémovým hrdinou, jakým 717 skutečně byl. V nekonečném žití popravdě nevidím nic lákavého a psychické stavy hlavního hrdiny naprosto chápu. V takovém světě nezbývá, než se upnout k přesvědčení v poslání činit správnou věc, kterou byla v případě 717 regulace populace. Naprogramovaně bez zbytečných myšlenek činit to, co je potřeba a své city, dojmy a přesvědčení o smyslu celé věci a smyslu žití tlumit pilulky štěstí a radosti. Tedy až do té doby, než vám někdo či něco pomůže otevřít oči. S blížícím se závěrem jsem louskal stránky po stovce, od části s vykreslením Barcelony mě kniha naprosto pohltila a já si na ni konečně utvořil názor, který jsem do té doby neměl ujasněný. Po sérii Metro fascinovaně vrtím hlavou, že i zde se autor se svou myšlenkou tak skvěle popasoval a byl opět schopen sepsat něco tak obsáhlého. Jsem zvědav, jak si pohrál s Textem, na který se nyní chystám. Závěr knihy byl překvapující a i když jsem dopředu neuvažoval, jaký asi bude, tak tento by mě rozhodně nenapadl (teď myslím kým 717 nakonec byl, ne co udělal). Kniha se určitě dá s odstupem času přečíst znovu, jelikož když už po dočtení znáte celek a máte nadhled, více oceníte jednotlivé rozvleklé popisující pasáže a pochopíte tak lépe hlavního hrdinu, jeho vazby na okolní postavy i samotnou myšlenku autora. Překážkou může být obsáhlost, kterou asi málokdo bude chtít louskat znovu. I přesto fascinující čtení, ke kterému se po čase určitě vrátím. 4,5*

4 17.03.2020

“Duše se přece nerodí černá. Zpočátku je jasná a průsvitná. Teprve postupně tmavne, skvrna za skvrnou, kdykoli si odpustíš něco zlého, najdeš pro to ospravedlnění, namluvíš si, že je to přece jen hra. Jednou čerň převládne. Člověk si sám toho okamžiku všimne jen málokdy, protože zevnitř se dá jen obtížně poznat. Ale mně bylo najednou jasné, ze právě nyní a teď překračuji hranici a od té chvíle budu jiný člověk. Navždy.”

První kniha série mě fascinovala a čtu ji celkem pravidelně v období Vánoc. Druhé knize jsem dlouho odolával na základě hodnocení a komentářů. Po přečtení, resp. již v jeho průběhu, jsem si uvědomil, že jsem se bál zbytečně. Je to stále tak mrazivé a chytlavé, že mi desítky stran dělaly společnost každý večer. Nehledal jsem souvislosti a návaznosti příběhu na první knihu a tím sem si četbu užil o poznání více. Naštěstí si po x přečtení první knihy stejně nepamatuji vše dopodrobna a mnoho věcí se mi slévá z herních adaptací. Mám-li hodnotit, lehce slabší než Metro první + otřesná korektura, která nic nepodchytila. Především zpočátku knihy, co třetí strana, to chyba bijící do očí a kazící čtení (skloňování jak z Google překladače)... 85%

4 30.11.2019

Tápu tápu a nemohu nalézt správná slova k vyjádření toho, co cítím po dočtení knihy. Hrozně moc se mi líbila a četla se sama. Vtáhla mě do příběhu a jeho postav natolik, že jsem od sté stránky četl a četl na jeden zátah, dokud jsem nedočetl. Žel, absence spánku se druhý den v práci negativně projevila, ale to je věc jiná. Prožíval jsem ji a nechápu, že na mě tak moc zapůsobila. Ale jsem za to rád. Knihy by měly člověka poznamenat a něco v něm zanechat. A tato kniha to “něco” v sobě rozhodně má.

4 10.09.2019

Woow, tohle bylo šílené čtení... Připomínalo mi to tak trochu S. Zweiga říznutého s E. A. Poem. Takový mix romantické, mysteriózní, hororové a psychologické četby. Úžasné!! Paradoxně mě nejvíce zamrzel osud kocoura. Jinak sem se do hrdinů vyloženě vciťoval a trpěl s nimi. Nechal jsem se tím plně prostoupit. A přiznaje si slabošství, zbláznil bych se z toho hned!!

4 03.12.2018

Velice příjemné večerní čtení na jeden zátah. Neočekával jsem nic, snad jen jistou podobnost k autorovu “Evženu Oněginovi” či Dostojevského “Bílým nocím”. Nebylo to sice tak protkané láskyplnými monology a dialogy, jak jsem doufal, ale zase zde převládal odsýpající příběh. Četla se krásně, stejně jako jiné autorovi knihy. A ten jazyk... Puškina já zkrátka můžu!

4 23.11.2018