MP17 komentáře u knih

Humorem se tu neplýtvá, není tu nic laciného a podbízivého, každý vtipný moment tu má přesně své místo, podobu a v drtivé většině je i dostatečně promyšlený. Charaktery jsou zajímavé, "zlo" dostává celou dobu přes hubu, nekonají se žádné trapné situace, prakticky nelze knize vůbec nic vytknout. Velké plus vidím také v tom, jak je podaná ta romantická linka - žádné tlačení na pilu, nic vulgárního, troufám si říci, že takhle nějak by to pojal Tolkien, kdyby se věnoval tomuto žánru.

17 13.12.2016

Ráno jsem si přečetl recenzi v Lidových novinách, odpoledne jsem zaběhl do knihkupectví a hned první večer jsem měl přečtenou téměř čtvrtinu knihy. Nic jí nepomohlo to, že jde o pořádnou "tlusťošku" - jedná se o tak strhující příběh, že mi na ní stačilo několik večerů. Úzkost, zmar, strach a všudypřítomná zima, to jsou hlavní atributy, které Bernard Minier servíruje opravdu chutným způsobem. Nevím, kdy naposledy jsem si tyto pocity při čtení tak užíval. Stejně tak nezůstane čtenáři lhostejný osud hlavních (kladných) postav, které jsou jen obyčejnými lidmi s běžnými starostmi, ale zároveň přistupují ke svěřeným úkolům opravdu obětavě a za každých okolností si zachovávají čistý morální štít.
Opravdový svěží vítr v porovnání s valnou většinou "severské produkce"...

16 03.02.2015

Dodnes nechápu, jak mohl Orwell takhle přesně vystihnout ty různé typy stranických kádrů, včetně těch vzájemných rozepří a následných likvidací. Pokud je toto mezi povinnou četbou, tak je to jen dobře, protože mladá generace si pak může lépe uvědomit, o čem komunismus (resp. jakákoliv jiná stranická diktatura) je.

13 31.10.2019

Sebestředný, zákeřný, mocí posedlý buran si na třistapadesáti stránkách vyřizuje účty s těmi, které zcela neovládl, nebo těmi, kteří si dokonce dovolili mu oponovat. Pořád někoho cituje (asi nemá mozkovou kapacitu na nějaké vlastní zásadní výroky) a bez mrknutí oka lže a překrucuje.
Kniha by se spíš měla jmenovat "Jak duševní mrzák k moci přišel".

Já vám nevím... dlouho sem se na tuto, často citovanou, klasiku chystal, ale mé výsledné dojmy jsou poněkud rozpačité. Možná je to tím, že už jsem se (hlavně ve filmech) s obrazy světů Orwellem inspirovanými několikrát setkal a proto na mě ten jeho popisovaný svět nezapůsobil tak intenzivně. Navíc příběh jako takový není kdovíjak strhující, takže si mě kniha nepřidržela tak, jak bych očekával.
Na druhou stranu musím velmi ocenit autorovy vize a povědomí o společnosti. Z některých opravdu mrazí.

10 02.04.2015

Základní kámen mých (tuzemských) dějepisných znalostí. Neuvěřitelné, jak rychle a snadno tato kniha obohatí povědomí o našich dějinách už u nejmenších dětí. Fungovalo to u mě a stejné je to i u mých dětí.

10 05.02.2015

Prostředí Krkonoš dodává našinci na puncu zajímavosti, jinak se jedná o (víceméně) Ďurovu standardní kvalitu. Nemohu si pomoci, dokonalá chemie a jiskření se dostaví pouze tehdy, když své názory zkříží Stein a Barbarič. Jaroš prvního jmenovaného poslouchá na slovo, s druhým se vlastně ani moc nebaví, to není tak úplně ono, byť sám o sobě je to možná nejzajímavější postava. Jinak vlastně není co pořádně vytknout, snad jen (opět) malý počet stránek, za pár hodin hotovo.

8 14.08.2019

Film je skvělý, knížka jakbysmet. Hodnotit knihu po četbě z donucení je nespravedlivé a taková hodnocení jsou pak dost zkreslující. Také jsem byl mladý, také jsem měl povinnou četbu a moc se mi do toho nechtělo. Řešil jsem to tak, že jsem vždy shlédnul knihu zfilmovanou a profesorka nevycházela z údivu, co všechno jsem za tak krátkou dobu "přečetl". Ať to byl Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, nebo právě Ostře sledované vlaky (i když v tomto případě se jedná zřejmě o jednu z mála knih, kdy je přečtení rychlejší, než shlédnutí filmu).
Současné netrpělivé mládeži bych doporučil řešit to také tak a neplivat pak v návalu vzteku na něco, co si to určitě nezaslouží. Z Hrabalova stylu psaní (obecně) také nejsem úplně nadšený, ale v tomto krátkém formátu to vůbec nevadí. Na druhou stranu je ale Miloš Hrma strašně zajímavou postavou, která by možná zasloužila toho prostoru víc - citlivý, zároveň statečný a obětavý, k tomu všemu pak dobrý pozorovatel a glosátor.
Už jen pro tu netradičně vykreslenou atmosféru konce války si kniha zaslouží pozornost.

8 16.01.2017

Kniha, ze které mám docela dobrý pocit, ale zároveň vím, že se z ní dalo vytěžit víc. Kromě Mii a jejího dosavadního života je vše načrtnuto jen tak povrchně, hlavní zápletka není moc sofistikovaná a ta berlička spojující postavu X s postavou Y je skoro až směšně vynucená a účelová. Lehce nad průměrem, další knihu od autora si rád přečtu, ale určitě je zde velký prostor pro zlepšení.

7 22.02.2016

Společně s "Alešem" a druhou částí "Čendy" je tohle pro mě nejzábavnější kniha této party z Holešovic. Příběh o tajuplné skříňce je docela poutavý a samozřejmě nechybí potřebný humor a jiskření mezi kluky.

Není to zas taková řacha, jak jsem dle ohlasů a hodnocení zde očekával. Obě dvě časové linky jdou v opačném směru - ta aktuální je velmi zábavná na začátku a postupně ztrácí na zajímavosti, naopak ta vzpomínková se stává postupně víc zábavnou. Bohužel ale ani na chvilku mě kniha nepohltila nadobro, nikdy se mi nestalo, že bych bojoval s klížícími se očními víčky, jen abych mohl zůstat vzhůru a pořád si číst a číst. Proto nemohu hodnotit jinak.

6 05.11.2019

Robert Bryndza už seká knihy jako Baťa cvičky a je to docela znát. Kniha působí dost roztříštěně, děj nemá kdovíjaký spád a některé dějové linky jsou zcela zbytečné.

6 30.10.2019

Těžko něco dodávat k woodwardovu komentáři, zcela se s ním ztotožňuji.
Osobně mi kniha pomohla lépe se zorientovat v carské éře. Autor není tendenční, cítím snahu podávat objektivní fakta, to ale v případě Ruska a jeho imperiální politiky i tak stačí k tomu, aby člověk jen kroutil hlavou.
Stalina jsem měl odjakživa za zrůdu, ale to, že i v takovém okamžiku, kdy mu bušil Wehrmacht prakticky na domovní dveře, byla jeho prioritou likvidace nějakých nešťastných kavkazských národů, to byla pro mě novinka, která mi dosavadní názor na něj ještě spolehlivě potvrdila.

Rusko je zvráceně fascinující země, ať má jakékoliv politické zřízení. Člověk zde vůbec nic neznamená, ať si klidně vymřeme, hlavně, že zabíráme další území a že utlačujeme (nebo aspoň strašíme) ty, kteří se mají lépe než my. A je tomu tak dodnes.

6 02.01.2017

Ďuro opět nezklamal, lepší než předchozí díl a zejména kvituji to, že se tu našlo víc prostoru pro kaprála Jaroše. Nekonaly se nějaké extra dramatické "twisty", to ale příběhu vůbec nic neubralo na zajímavosti a napínavosti.
Dle zakončení soudím, že pokračování na sebe nechá čekat trochu déle a to je, vzhledem ke kvalitám celé série, určitě dobré rozhodnutí.

Hodnotím 4,5, zaokrouhluji nahoru :)

6 02.12.2016

Rádoby skandální konspirační slátanina. Hádanky pro děti, drama pro babičky z kavárny Slavia.

6 09.02.2015

Co si tak matně pamatuji, tak tohle je nejspíš první kniha, kterou jsem kdy měl v ruce. Dodnes jí vlastním a čtu z ní dětem.

6 05.02.2015

Nejsem si úplně jistý, jestli byla zápletka natolik silná, aby utáhla samotnou knihu, ale jelikož se jedná o první díl série, jsem ochotný v tomto ohledu přimhouřit oči. Kapitán je sympatický týpek, rozhodně v porovnání s komisním, odměřeným a někdy až zaslepeným Steinem z paralelní autorovy ságy.

Stejně jako tatjana pokládám za zcela zbytečnou a samoúčelnou odbočku do mlýna, vůbec mi to do příběhu nesedí, jako by si Ďuro pomíchal stránky s nějakou "roganovskou" knihou (vtip).

David Gemmell je v tomto žánru, mnou definovaném jako "(ne)hrdinská, čtivá, mírně braková, historická, pseudo-fantasy literatura" nedostižný, ale Juraj za ním zas o tolik nezaostává.

5 11.09.2020

Společně s druhou půlkou "Čendy" jsou právě v této knize úplně nejzábavnější příhody čtyř spolužáků z Holešovic. Cirkusový úvod povedený, kolem klubovny a záležitosti s vůdcem je hodně zábavy. Při čtení o cestě vlakem na Karlštejn se dodnes směji nahlas.

5 04.11.2019

Jedna z lepších knih ságy o Erice Fosterové. Z vraha jde opravdu strach a napětí je zde vykonstruováno povedeně. Jen ten závěr... nemám rád, když se lidé (ve filmech a knihách) chovají bezdůvodně jako pitomci. Mimochodem v určitém ohledu Robert Bryndza začíná trochu "Troškovatět" jestli mi rozumíte...

5 30.10.2019

Po mírném přešlapu v podobě Zkurveného (divný pocit, psát takové slovo spisovně) příběhu je zde Minier opět se sérií o Martinu Servazovi a zjevně je ukázkovým příkladem pro rčení "ševče, drž se svého kopyta". Ačkoliv je zápletka až moc překombinovaná a závěr není kdovíjak strhující a překvapivý, tak i přesto se jedná o klasické Minierovo zajímavé psaní, které čtenáři nedovolí knihu jen tak odložit. Na úplné maximum to není, nicméně i tak převládá absolutní spokojenost.

5 14.08.2019