Moška komentáře u knih

Pět dokonalých hvězdiček pro dokonalou knihu.
Namlsaná z loňské Noci literatury, kdy jsem úryvek slyšela při autorském čtení za výlohou knihovny a natěšená po přečtení Snaživek, jsem se na Charakter moc těšila; zklamaná jsem rozhodně nebyla. Myslím (doufám), že ovlivněna nerudností pana Brixe budu shovívavější ke starým nerudným mužům v mém okolí. Jeho náhled na budoucí zákaz kuřáckých restaurací mi mluví z duše, ač jsem nekuřačka. (Odkud vyženou kuřáky, tam vtrhnou matky s nevychovanými uřvanci...) Moc se mi líbí Šimáčkův cit pro rozdílnost postav. Nenachytáte ho, že by se jeho postavy nechovaly přesně v souladu se svým charakterem. Prudký konec mi málem vytrhl knihu z ruky. Přišel v okamžiku, kdy jsem se už delší dobu nechávala kolébat rytmem příběhu, který mi - opravdu - připomínal rytmus mého města... (ano, "su z Brna").
Těším se, až se potkám s další knihou pana Šimáčka.

10 07.07.2014

Nejsem věková kategorie hrdinky a přesto jsem se báječně pobavila. Vykreslení povrchní holky, která pro získání zazobaného manžílka udělá cokoli, je brilantní. I to, jak všichni ostatní jsou podle hrdinčina myšlení nemožní a zaostalí. Naprosto skvělé mi připadá její způsob vyjadřování, s minimálním větným dělením. Při čtení jsem měla podobný pocit (směs smíchu a zděšení), jako když slyším v šalině podobné typy slečen chrlit jednu větu za druhou, každou stejně pitomou, téměř bez nadechnutí - a často i bez výslovnosti.
Krom obratu "být profi" jsem převzala do svého slovníku i název této kategorie dívek. Je to tak dokonale výstižné, že jsem dosud užívané "pipinky, nány a barbíny" odložila na smetiště.

4 07.07.2014

Dílko milé, místy dost popisné. Ale neurazí. Po nadšených recenzích a (místních) komentářích jsem se těšila na větší dávku anglického humoru. Sice jsem chvílemi měla pocit, že čtu jídelní lístek, na druhou stranu se mi sbíhaly sliny při představě těch jídel. Co jsem si ale opravdu užila, bylo uvážlivé tempo životního stylu obyvatel Provence, přehlížení moderního shonu a vyšilování.

3 04.06.2014

Kniha úplně nenaplnila mé očekávání, přesto uznávám neotřelé téma, dobře napsané a hodně mne bavil překlad jmen některých postav (pan Hleedey - strážný nebo pan Pennyzeck - majitel obchodu). Ke konci mi připadalo, jako by autorka nevěděla jak dál, tempo příběhu trošku zpomalilo, ale ne natolik, aby mne to odradilo od dočtení. Jedná se o dílko humoristické, tudíž ani nevadí lehce šablonovité vykreslení postav, především z královské rodiny.

1 29.04.2014

Z počátku jsem k ní přistupovala jako ke knize pro ne úplně dospělé čtenáře, trošku s nadhledem "sečtělého". A pak mne vtáhl způsob vyprávění posmutnělé Smrti a její vidění lidského konání. Mnohokrát jsem se otřásla nad popsaným utrpením. Mnohokrát mne rozbrečela. Ke konci to bylo mé srdce, které zemřelo.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu koupila a budu se k ní ráda vracet.

P.S. Ta obálka s motivem z filmového zpracování je strašná...

6 28.04.2014

Dočetla jsem. Opuchlé oči, vypadám jak meloun. Hlava plná... Napsaného příběhu, vyslovených myšlenek, nevyřčených inspirací.
Navzdory rakovinám, umírání, smrti postrádá obvyklý narůžovělý sentiment. To mne dostalo. Jak se mladí milují navzdory. Vtipkují navzdory. Žijí navzdory. Nakonec smrt stejně přijde.
Naposledy mne podobné téma tak moc dostalo u Segala a Otčenáška...

4 05.04.2014

Psychothriller pro mladé, nikoli jen pro ně. Skvěle napsáno, plynulá dějová linka, nečekané větvení prvotního problému. Na můj vkus okatě snadný přesun od vypořádání se s psychickými následky traumat ke vztahu s vrstevníkem. To je však jediná má námitka...

1 04.04.2014

Četla jsem hned po knize Hledači mušlí, která mne naprosto nadchla. Září je jiné, ale stejně dobré. Od té doby je většinou čtu za sebou. A dokonale mne překvapilo, když se najednou v Září objevila jedna z postav Hledačů mušlí a pokračovala svůj život zde.

2 22.03.2014

Touto knihou jsem se s Pilcherovou setkala poprvé - a hned mne nadchla. Přestože je řazena mezi autorky píšící tzv. ženské či milostné romány a to právě nevyhledávám. Hledači mušlí se vymykají a to naprosto. Byli mi oporou v těžkých chvílích a po mnoho zim (vážně, několik zim po sobě) mi pomáhali z depresí. Možná proto, že Penelopa to měla ještě těžší :-) Myslím, že až do smrti mi budou některé myšlenky vyskakovat v hlavě bez předchozího varování.

1 22.03.2014

Patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Jako mladá jsem si díky ní hodně věcí urovnala. Střet náboženských a civilizačních kultur, plus generační kolize... Tato, Doktoři a Love Story - Segalova topka :-) Jen doufám, že to žádného amíka nenapadne natočit. Určitě by z toho vznikl žánrový sladkobol.

2 22.03.2014

Mám moc ráda knihy, které stírají nedotknutelnost témat, dovolených ztvárnění a zažitých představ. Jako tato.

3 20.03.2014

Jedna z knih, u čtení kterých mne mrzí, že nevládnu angličtinou. Překlad je velmi dobrý, ale myslím, že některé situace čeština pro svou naprostou odlišnost není schopna pojmout... Ale i tak si to pokaždé moc užívám :-)

3 20.03.2014

Líbila se mi. Právě pro u bezprostřední náladu.

K této knize jsem přistupovala bez předsudků, ale i očekávání a dobře jsem udělala. Dle mého mínění autor nevyužil obrovský potenciál, který mu takto načrtnuté téma nabízí.
Poměrně plytké vykreslení postav i vývoje děje podtrhl patetickým jazykovým projevem kombinovaným s až okatou familierností. Naopak radost mi autor udělal netradičně znázorněnými názory na křesťanskou víru a Boha, mnohokrát mne vyprovokoval k zamyšlení, ale nikdy slibnou myšlenku nedovedl k hlubšímu propracování, což je dle mého názoru veliká škoda. Nicméně některé myšlenky ve mně zůstavají a rozhodně mne obohatily.

14.02.2014

Taková srandička pro mládež. Steklač jako vždy, kvalitní zápletka i používaný jazyk...

25.11.2013

O vylézání z ulit, nacházení vztahů, schovávání za maskami... Vyprávění bohaté myšlenkami až filozofickými a četnými odkazy na klasickou literaturu. Je znát autorčina obliba ruských autorů. Příběh neakčně (což je v tomto případě jednoznačné plus), ale neustále plynoucí, s nenadálým krátkým vzepětím ke konci knihy. Rytmem vyprávění mi evokuje podzimní pomalou širokou řeku. Přesto, nebo možná právě proto, Vás vtáhne do sebe, Renée, Paloma i Kakuro se stanou Vašimi přáteli a jejich snobské okolí Vás bude popouzet, stejně jako je. Doporučuji velmi.

5 21.11.2013

Tak tuto knížku prostě miluju. Patří mezi nejkrásnější pohádky i pro dospělé...

2 24.10.2013

Prostě nádhera. Možná smutná, někdy moc smutná, ale tak jaksi něžně... U Knoflíku jsem brečela...

5 24.10.2013

Pratchetta jsem dosud četla na přeskáčku, tak jsem raději nedávno sáhla po prvním dílu (přesto, že na pořadí nezáleží...) A zase mne dostal. Prostě si fantasticky užívám jeho způsob hry s obrazovým a litrárním vyjadřováním. Některé jeho obraty vstoupily do našeho rodinného slovníku, hň, hň.

22.10.2013

Miluju Dahlovy pointy! (Ano, vím, že už jsem to zde psala :-D). Je to už mnoho let, co jsem ji četla, ale na pečenou kýtu se nedá zapomenout!!!

2 22.10.2013