monulka komentáře u knih

To bylo vážně hustýýýý. Smutný, niterný, beznadějný, když se ponoříte, mrazí z toho. Protože tohle není jen kniha. To se i děje. Kéž by každé dítě na světě dostalo svůj prostor a beztrestný nárok na svou individualitu.

17 02.09.2022

Došly mi slova.. Kniha mě dojala a to není častý jev. Pohltila mě a já jí ráda obětovala pár večerů a noc. Nosím ji v hlavě, i když už je pár dní mezi přečtenými knihami. Malý syn mi dal do kapsy od bundy kůrku chleba.. Nahmátnu a zase je tu Hana.. Chtěla bych říct, že ten příběh byl nádherný, ale jak použít takový přívlastek, když je tu zlo koncenračního tábora a všeho, co s tím souvisí? Autorce děkuju, moc.

16 15.10.2017

Trvalo mi to. Než jsem se začetla. Dvakrát jsem knihu odložila. Až napotřetí přečetla. Ale to už jedním dechem. Tíživé. Když se člověk do toho vcítil, tak pukalo srdce. Tolik nedorozumění, lží, manipulace. Ale uf, nechť si to přečte každý, kdo nadává. Na demokracii a naše životy nyní.

13 19.02.2024

Tak jak to Soukupová bravurně umí. Život. Popsané každodennosti řítící se do průseru. Román začne v neděli odpoledne a skončí za pár let v sobotu ráno :-)) Bez ohledu na to, zda se něco vyřešilo. Život nemá řešení. Prostě plyne. Průsery se stávají. A nemusí mít nějakého viníka, na kterého lze ukázat prstem. Je to ten nezadržitelný sled událostí, náhod, emocí. Knihy od Soukupové si vždycky velmi ráda přečtu. Ale už je posílávám až na výjimky dál. Nechávám je také plynout životem.

13 19.01.2024

Famózní kniha. Myslela jsem, že ji budu číst aspoň týden, ale nestihla jsem ani zamrkat a kniha byla u konce. Žádná pasáž nenudila. Nádherné čtení, průřez dějinami, autorce děkuji.

11 16.04.2020

Asi jsem chytla knihu do ruk v pravou chvíli :-) Nemohu si stěžovat, že by kniha neměla spád nebo že by začátek byl nudný. Pro mě ne. Ty pocity Rachel byly tak dobře popsané, že já cítila, jak mizerně jí musí být a cítila jsem lítost. Po knize jsem chytala každou volnou chvíli a nebylo jich třeba hledat moc, poněvadž tato kniha je takový ten hltací počin. Vřele doporučuji.

11 13.06.2016

Komentář Eremites mi mluví z duše.. Niterný příběh. Vše cítíte spolu s knihou - vůni i bolest. Co dodat? Vždycky jsem milovala vůni rozkvetlé lípy, ale teď si spolu s ní vzpomenu na Annu.. A tak nějak více sleduji, co všude kolem roste :-)

10 14.06.2017

Mě to prostě baví! I když jsem těžce mimo doporučenou kategorii (Pro děti a mláděž :-)), tak první i druhý díl jsem zhltla, ráda se nechávám unést tím dobrodružstvím, vše s hrdiny prožívám a jsem za takovou knihu ráda. Fotografie tomu dodávají punc, vždycky je zblízka studuju :-) a věřím, že i díky tomu mi kniha zůstane v hlavě.

9 02.06.2016

Od autorky jsem už kdysi cosi četla, asi Bábovky, v moment čtení to asi ušlo, ale nic nezbylo. Foukneš do pěny jsem dostala, dlouho jsem se knížce vyhýbala. Teď jsem ji popadla a v podstatě zhltla. Já nevím, kniha nemá valné hodnocení, je tu dost kritizovaná, ale mně to přišlo prostě hodně dobrý. Jiný než bych čekala. Mile mně to překvapilo. Ty niterné obraty, rychlý proud šílených myšlenek. Já cítila ten roztříštěný vnitřek hlavní hrdinky. A ke konci už jsem se musela smát, jak se člověku v té největší naštvanosti v životě prostě nic nedaří. Nevím, co mi z té knihy nakonec zbyde, ale mám chuť si ji přečíst znova..

8 14.02.2022

Četly jsme s dcerou (8 let). Je zřejmé, že kniha není pro každého. Úvodní kapitolu četl s dcerou děda a ten mi rovnou řekl, co jsem to koupila za blbost, že se tam nic neděje, jen tam celou dobu lítaly víly :-) Jenže dcera i já jsme docela vnímavé, empatické, fascinují nás obrazy, jak malované, tak ty životní obrazy kolem nás. A my jsme se těšily na každou novou kapitolu. Pro nás fascinující kniha, plná pocitů, byť někdy těžkých. Kniha se zdá smutná, ale má naději. Se synem (5 let, torpédo) bych ji nečetla, ten by se do toho nedokázal vcítit :-) Ale pro nás čtenářky byla vážně kouzelná :-) A jako bonus nádherné ilustrace!

7 26.01.2021

Tomu tedy říkám nadčasovost! Neřekla bych do sebe, že se mi může líbit kniha, která byla napsaná "tak dávno", ale knihu jsem přečetla jedním dechem, zatajeným dechem :-)

7 29.09.2020

Kniha byla brilantně napsaná, což o to. Ale strašně mě vysávala. Ta ženská na vsi, která odvyprávěla 2/3 knihy byla tak negativní. Byla přesně taková, od kterých se snažím držet dál, prostě všechno špatně, pomluví, zkritizuje. Ono to tak je, ale prostě jsem byla ráda, že už mám dočteno.. Lze to pochopit?

7 12.01.2020

Tohle, prosím, nikdy nedopusťte.. Aby vaše rodina přesně takto fungovala. Každý neseme své bolesti a křivdy z dětství, ale naše děti za to nemohou. Kniha je bravurní, četla se velice dobře, čímž vyzdvihuji laskavost slov překladatelky.. Ale bylo mi úzko. Kniha mě mocně vtahovala do pocitů dětí - především Lydie a Hannah.. Pět velkých zasloužených hvězd.

7 29.09.2018

Pohlazení. Milé a mnohdy dojemné zároveň. Fejetony nejlépe vyzní, když si je člověk dávkuje postupně. Je škoda je číst na jeden zátah. Před spaním jeden dva fejetony a nechat doznít v hlavě. Jen mne mrzí, že jsem na podobné knihy nenarazila dřív, abych pak nemusela některých věcí ve výchově litovat...

6 16.10.2023

Člověk má při čtení této knihy pocit, že se nic neděje a pořád čeká, co bude. A ono nic. Ale to šedé, prašné NIC je popsáno tak skvěle, že se vám ta kniha bude v myšlenkách pořád vracet. Po přečtení jsem zkoušela i film, ale marná snaha. Kniha vás donutí představovat si tu krajinu a to, co zbylo. Film se zkrátka k mým představám ani nepřiblížil..

6 06.09.2012

Za mě skvělé! Nic jsem od toho nečekala, Elle si nekupuju, takže pro mě byly všechny fejetony nové. Akorát jsem původně nevěděla, že jsou to fejetony z časopisu, takže jsem se divila, že se některé myšlenky, věty a situace opakují, ale nebylo to jistě původně zamýšlené na knihu, takže to tak berme... Aňa mi rozzářila pár večerů (mám dvě malé děti, takže uf :)), odvedla mé myšlenky na to, co je důležité, pobavila mě. Její náhled na svět je mi blízký, takže, Aňo, děkuji :-) Ilustrace, obálka, záložka, to je bonus k tomu všemu. Hezká kniha do domácí knihovny :-)

5 18.02.2017

Jsem vděčná za takové knihy. Které mi dokážou příblížit mně neznámou dobu tak realisticky, že cítím, jaké to muselo být. A cítit tu hořkost, že skutečnost byla tisíckrát tíživější. Opravdu krásný příběh, konec už jsem napětím hltala a musela zamačkávat slzu. Bezmoc a ryzí láska k dítěti. Kniha v hlavě zůstane.

5 21.11.2016

Výborná kniha, přečetla jsem fakt jedním dechem, pobavila mě, zaujala i dojala :) Ke konci mi však začalo chybět pochopení pro konání hlavní hrdinky. Ale jsme různí lidé, možná i 25tiletý člověk dokáže mít tak silné kořeny a vazby a nechce se hnout z místa, i když si pořád myslím, že pro starého člověka to musí být vždy těžší než pro mladého člověka, který se může rozletět kamkoliv chce. Takže mi Hana chvilku lezla na nervy, ale jen chvilku ;) Určitě se pustím i do dalších knih Hájíčka, tohle byla moje první a super!

5 27.06.2016

Od Petry Soukupové jsem četla všechny knihy a všechny se mi líbily. I tato. Nechci porovnávat, která byla lepší a která horší. Každá kniha je o něčem jiném. Autorka má přirozeně svůj styl, na který si buď zvyknete nebo ji nemůžete číst. Ona nechce sdělovat něco s pointou, nechce líčit nějaký napínavý příběh, ona jen popisuje všední věci, někde začne, někde skončí a život jde dál. Ale ty každodenní věci, ty životní úmorné stereotypy, ty všední situace dokáže popsat tak skvěle, že já se u toho bavím. Shodou okolností jsem tuto knihu přečetla v době, kdy mám sama malé a ještě menší děti a myslím, že vhodnější dobu jsem si nemohla najít :) Tuším, že ne všechno, co Soukupová popisuje, zažila, ale rozhodně má o věci tak dokonalou představu, že jí to člověk všechno věří. A v tom je to skvělé. Hvězdu dolů ale dávám za tu chybu v postavách. Chybovat je lidské, ale přecejen je to její profese a já to nemůžu jen tak přejít. Není dobré se ve svých profesích plést..

5 09.07.2015

Tohle není kniha pro každého. Není to románek, ani žádný klasický příběh. Je to syrový proud myšlenek a neotřelých spojení. Některé pasáže jsem četla vícekrát - protože hlava nebrala nebo to bylo tak skvěle napsané, že jsem se musela vrátit. Tleskám těm slovům a smekám klobouk před autorkou. Pokud se nebudete moci začíst, motivačně doporučuji shlédnout 13. komnatu Hany Andronikové nebo si přečíst blog její přítelkyně http://westman.blog.idnes.cz/c/239283/Odchazeni-Hany-Andronikove.html. Pak už knihu neodložíte..

5 16.02.2014