Mojepočteníčko komentáře u knih

Už jsou to dva roky, co jsem zjistila, že vůbec existuje něco jako knižní komunita nebo knižní youtube. Díky tomuto objevu mi knihovnu zdobí tituly, které bych dodnes jinak nejspíš nevyhledávala. Jedním z takových žánrů je young adult fantasy. Pro svůj průzkum jsem si tentokrát vybrala oblíbenou knihu spisovatele Sebastiena De Castella – Divotvůrce.
Kellen pochází z mocného čarodějnického rodu. Proto se očekává, že i on se jednou stane velmi mocným čarodějem. K tomu však potřebuje rozzářit šest magických pásků, vytetovaných na předloktí.
Nadchází okamžik kouzelnického souboje. Kellen je plný odhodlání, ačkoli velmi dobře ví, že vítězství nebude zadarmo. Místo kouzel využije svůj důvtip a triky, které ho nakonec málem stojí vlastní život.
V tu chvíli mu do života vstupuje svérázná Ferius Parfax. Ta mu také prozradí pravidla několika karetních her, které ho následně naučí. Není však mezi místními lidmi pro svůj původ nikterak oblíbená.
Ode dne, kdy se kouzelnický souboj odehrá, jde s Kellenem prakticky úplně všechno z kopce. Setkává se tajemstvím obklopenými lidmi, nebezpečnými tvory, navazuje známosti s postavami pochybné pověsti, dělá ukvapená rozhodnutí a velmi často riskuje svůj vlastní život. To vše ho přivádí k myšlence, že ne každý se musí bezprostředně vydat cestou, kterou mu osud určí…
Přiznám se, že jsem od tohoto příběhu neměla příliš velká očekávání. Těší se totiž všeobecné oblibě a to je po mých předchozích zkušenostech znak vcelku nežádoucí.
Nakonec jsem ale byla velmi mile překvapená.
Příběh byl velmi pěkně napsaný, čtivý a pro mě zajímavý. Vzhledem k tomu, že v oblasti tohoto žánru mám načteno poskrovnu, oslnil mě i nápad s kartami, coby magickým předmětem, který má v ději svou vlastní roli. Taky mi bylo více než sympatické, že Kellen není klasický hrdina, který v mžiku zvládne sám pozabíjet početnou skupinu nepřátel, nic ho nebolí, všechno vydrží a vždy dosáhne svého vytčeného cíle. Bavily mě jeho průšvihy, zbrklost, nešikovnost, dobrosrdečnost i odvaha. Stejně tak mi byly sympatické zbývající hlavní postavy Ferius Parfax nebo nekhek kočkoveverčák.
Určitě bych také chtěla pochválit krásnou obálku nebo font písma, který byl pro tisk použitý. Zároveň souhlasím s věkovým doporučením, které je na knize uvedeno. Možná bych se nebála jít i o jeden rok níž.
Pokud i vy žánr young adult fantasy stále poznáváte a prozkoumáváte, určitě tento první díl vyzkoušejte. Já osobně si další určitě pořídím a už teď se na další Kellenovo dobrodružství moc těším.

1 10.05.2019

Stejně jako mnozí z vás, ani já jsem neodolala akci internetového knihkupectví Martinus, která se vztahovala na knihy nakladatelství Odeon. Vybrala jsem si jich hned několik. Jednou z nich bylo klasické dílo ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva – Jarní vody. Anotace slibovala příběh o nenaplněné lásce a přišla chvíle, kdy jsem něčemu takovému prostě nemohla odolat…

Dimitrij Pavlovič Sanin je vlastníkem statku, který mu vynáší přiměřené jmění. Právě navštívil Itálii a vrací se přes Frankfurt zpět do Ruska. Při procházce městem narazí na italskou cukrárnu, ve které se rozhodne osvěžit. Zdánlivě obyčejná návštěva však náhle získá na dramatičnosti, protože Sanin vstoupí v okamžiku, kdy v sousední místnosti omdlí chlapec. O pomoc ho požádá krásná dívka a on, jakožto pravý muž činu, okamžitě reaguje. To ovšem ještě netuší, co vše mu záchrana mladíkova života přinese…

V počátcích děje se setkáváme s padesátiletým Saninem, který ve svém psacím stole objeví krabičku s drobným šperkem. Díky němu se vrací do doby, kdy mu bylo dvaadvacet let a seznámil se na svých cestách s mladou a krásnou italskou dívkou – Gemmou.
Příběh je čtivý a splňuje vše, co od něj očekáváte. Lásku dvou lidí, překážky, které musí překonávat, svazující společenské konvence, souboje a soupeření v různých podobách, zradu, zbabělost, nevěru i překvapivý závěr. Turgeněvovi se navíc podařilo umocnit můj vztah k ruským klasickým spisovatelům, který začal Tolstého Annou Kareninou.

Pokud se chystáte k maturitě a dáváte přednost nepříliš rozsáhlým knihám, pak jsou pro vás Jarní vody tou pravou volbou. Na své si však přijdou jak příležitostní, tak i stálí milovníci klasických příběhů. Doporučuji!

1 23.12.2018

Drak je moje absolutně nejoblíbenější knižní fantasy postava. Mým snem je mít jednoho doma a létat na něm do práce. Knížku jsem si opět půjčila od svých školních dětí a bavila by mě o chlup víc, kdyby draci měli trochu jinak přeložená jména. Ne všichni, ale u některých mě to trochu zlobilo. I tak ale milovníkům dračího zvířectva knížku ráda doporučím :-)

1 03.11.2018

Líbily se vám knihy jako Zmrzlinová královna nebo Obuvníkova žena? Pokud ano, mám pro vás tip na další skvělou knížku. Vydalo ji nakladatelství Garamond a jmenuje se Irská kuchařka.

Amerika – země nekonečných možností. Mary Mallonová, stejně jako mnozí jiní, touží po lepší budoucnosti. Její velkou vášní je vaření a ráda by se mu věnovala na profesionální úrovni. Ale cesta k tomuto snu je složitější, než by se na první pohled zdálo. Mary však ve svém úsilí vytrvá a její cílevědomost nakonec přináší první ovoce. Avšak pouze do chvíle, kdy se v jedné z bohatých rodin, pro kterou vaří, objeví horečka, která s sebou přináší smrt. A není jedinou. Krátce na to se Mary Mallonová stává prvním člověkem v Americe, obviněním z přenášení břišního tyfu. Ona sama však odmítá toto nařčení jakýmkoli způsobem akceptovat. Bojuje za svou svobodu i svůj sen až do samého konce...

Nevím, kolik z vás tuto knihu již četlo. Ale určitě by mě zajímalo jak moc se vám líbila. Přestávky během čtení jsem si dělala velmi nerada. Natolik byl pro mne tenhle příběh zajímavý.
Autorka skvěle popsala tehdejší americké prostředí i společnost. Díky tomu můžete nahlédnout jak do života bohatých rodin a vyšších společenských vrstev, tak do života dělnické třídy. Mimo to také poukazuje na tehdejší lékařské metody a drogovou problematiku.
Postava Mary Mallonové mi byla velmi sympatická a nejen proto, že mám silné ženské hrdinky v románech ráda. Ačkoli by se mohlo zdát, že ji nějaký nepříjemný životní moment srazí na kolena, opak je pravdou. Nikdy se nevzdává. Znovu a znovu překonává jednotlivé překážky. Což věřím, že muselo být pro hlavní hrdinku i v reálném životě velmi, ale opravdu velmi únavné. Alfred je v mých očích ztělesněním dělnické třídy a zároveň způsobu života, jakým žila. Ať už jde o obtíže se sháněním zaměstnání, nutnost uživit rodinu, neustálá potřeba financí k zajištění aspoň základních životních potřeb a uchování jakési mužské důstojnosti nebo alkoholismu jako krátkého útěku z všední reality.

Za mě je tedy Irská kuchařka skvěle napsaným, čtivým a velmi zajímavým příběhem, který vám ráda doporučuji k přečtení.

1 27.07.2018

Skvělé, odpočinkové a úsměvné počteníčko. Víc netřeba dodat :-)

1 19.07.2018

Young adult fantasy je pro mě ve světě knih příjemným odlehčením. A protože mi v knihovně chybí množství dílů do konkrétních sérií, zaměřila jsem se na knihy, které již mají na pultech v knihkupectví svá další pokračování, nicméně v mé knihovně chybí. A právě Sníh nebo popel je jednou z nich.
 Meira je šestnáctiletá dívka, sirotek, vychovávaný coby bojovnice padlého království zvaného Zima. Po bitvě s Jarním královstvím už zbyla jen hrstka Zimanů, která se stává nadějí pro znovuobnovení říše.
Ačkoli je vskutku tvrdou dívkou, lásce se neubrání a zamiluje se. Avšak její city neprovází štěstí. I přes bolest v srdci je ale ochotná vytrvat a položit za navrácení země právoplatnému králi třeba i vlastní život...
 Než přejdu k pocitům ze samotné četby, přiznám se, že kniha Sníh nebo popel, je díky své obálce jedním ze skutečných skvostů mojí knihovny. Je nádherná a ve stejném duchu by měly být vyvedeny i obálky dalších dílů této série.
 Sníh nebo popel je autorčinou prvotinou a zároveň jde o jeden z faktorů, který jsem si musela neustále připomínat. Asi bych ocenila, kdybych se na samém počátku mohla dozvědět něco víc o jednotlivých zemích. Minimálně o těch, které v příběhu opakovaně vystupují. Oproti tomu se mi líbilo, že má každé království nějaký vlastní atribut a charakteristické rysy.
 Meira se pro mě stala postavou, která svou odolností a odvahou dokázala člověka potažmo čtenáře solidně "nakopnout". Občas však svými schopnostmi a konáním působila jakoby mírně přitažená za vlasy. Z mého pohledu jí chybělo něco lidského. Něco, s čím bych se mohla ztotožnit a vzít tak hlavní hrdinku za svou. Navíc jsem díky jiné fantasy sérii doslova alergická na sloveso „zlomit se“. Příběhu ale nechybí takové vlastnosti jako napětí, akce, spád, překvapení a špetka romantiky.
 Ačkoli by to tak podle mého hodnocení nemuselo vypadat, hodnotím tuto knihu pozitivně. Ráda vám ji doporučuji k přečtení a budu se těšit na děj dalších dílů.
 (nakl. CooBoo)

1 19.07.2018

Ach, ty předsudky! Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli si Johanu pořídit nebo ne. Lákalo mě, zúčastnit se akce, kterou pořádá Kuba z Book´s Calling, na druhou stranu se snažím být při pořizování knih českých autorů obezřetná. Ráda je zkouším, ale ne vždy jsem měla při výběru šťastnou ruku. Proto tolik váhání. Touha po novém zážitku a pobídka knihomolské spřízněnkyně však nakonec zvítězila!

S Johanou jsem se seznámila v okamžiku, kdy jí bylo deset let. Poznala jsem nejen její prarodiče, ale také manželstvím zklamanou matku, která si občas dopřála doušek něčeho ostřejšího.
Provedla mě školními léty, připomněla oblíbená céčka, zmínila úskalí holčičího přátelství a prozradila svou první lásku. Taky jsme se společně 17. listopadu vydaly zvonit klíči na náměstí. To už ale Johana navštěvovala střední školu.
A tak jsme se společně od počátečních deseti let propracovali až do Johaniných šestatřiceti. Za tu dobu prožila několik vztahů i bolestivých rozchodů, období nespoutanosti a volnosti, které ji málem stálo víc, než si později uměla připustit. Často srovnávala matčin život s tím svým, bilancovala, bojovala, vzpomínala a věřila v lepší zítřky. A mě bavilo její vyprávění celých 190 stran poslouchat…

Na tvorbě knihy se podílely ne jedna, ale rovnou tři autorky. A právě tento fakt ve mně do jisté míry probouzel obavy. Proto mě mile překvapilo, že se tato skutečnost na textu nikterak neprojevila. Příběh byl velice svižně a čtivě napsaný v celém svém rozsahu.
Johana je postava nesmírně lidská a velice snadno ji ve svých představách dokážete zhmotnit. Je poutavou vypravěčkou a neservíruje před vás jeden z mnoha střípků české historie způsobem, kterým ho prožívala a prožívá ona sama. Společně s ní otevřete témata jako mateřská láska, touha po poznání vlastního otce, potřeba seberealizace, chybování, mezilidské vztahy nebo uvědomění si problémů celosvětového charakteru.
Z mého pohledu je tato kniha velmi zdařilým literárním počinem. Bavila mě od začátku až do konce a nelituju ani minutky času, kterou jsem jí věnovala. K přečtení rozhodně doporučuju!

1 10.06.2018

Fantasy sérii Dvůr trnů a růží jsem prakticky začala číst na popud ostatních knižních bloggerů. To bylo také poprvé a naposled. O té doby už si dávám na knižní boomy tak trochu pozor. Po přečtení prvního dílu jsem měla pocit, že se s fantasy žánrem asi nikdy nespřátelím a často jsem se sama sebe ptala, co je na těchto knihách tak pozoruhodného. Zároveň se však dostavil impuls zvaný druhá šance a já si předsevzala, že tuhle sérii prostě přečtu celou…

Ve druhém díle přichystala autorka pro Feyre drobné poučení. A sice, že se sliby mají dodržovat. Pole působnosti je nyní nově připraveno pro Rhysanda, vladaře Nočního dvora. Feyre musí spolknout hořkou pilulku a vladaře v konkrétních chvílích bezpodmínečně následovat. V té době však ještě netuší ani špetku z toho, co ji ve skutečnosti čeká.
Kdo je ve skutečnosti muž, kterého doposud milovala? Jak velká je doopravdy její moc? A co všechno od ní bude Rhysand požadovat? Tohle a ještě o mnoho víc se dozvíte právě ve druhém díle série, který nese název Dvůr mlhy a hněvu…

Hned na úvod svého zhodnocení musím říct jedno, z mého pohledu byl druhý díl určitě o mnoho lepší než ten první. Jazyk příběhu už na mě nepůsobil dojmem středoškolské slohovky, ba právě naopak, což knize dodávalo na její čtivosti. ALE…
Jsem přesvědčená o tom, že kdyby autorka velkou část knihy zkrátka a jednoduše vypustila, určitě by jí to jenom prospělo. Z mého pohledu byl děj mnohdy zbytečně opisovaný a omílaný stále dokola až do chvíle, kdy pokročil do stěžejního bodu a konečně se NĚCO stalo. A to nemluvím o erotických scénách, které směle konkurovaly Padesáti odstínům nebo výrazech, na které jsem si během čtení vypěstovala poněkud kovanou averzi – zlomila jsem se, můj druh, cítila jsem jeho moc a mnohé další.

Zkrátka a dobře, jsem výrazně zvědavá na to, co mi přinese třetí díl. Občas mám totiž pocit, že vše podstatné již bylo řečeno. Absolutně tudíž netuším, kam a jakým způsobem plánuje autorka tento příběh ještě posunout.

1 22.05.2018

Na Předčítače jsem se nechala nalákat Verunkou, která má ráda příběhy s tematikou druhé světové války a holocaustu stejně jako já. Je to už dávno, co mi někdo doporučil film, ale tehdy jsem z něj asi neměla rozum a celkově šlo toto téma ještě mimo mě. Vzala jsem si ji s sebou na velikonoční prázdniny a ráda bych vám teď řekla, jaký dojem na mě udělala…

Hanně je třicet šest let. Michael je o celých jednadvacet let mladší. Přesto k sobě tito dva lidé najdou shodou okolností cestu. Vznikne mezi nimi vztah. Vztah, který je naplněný mladistvou láskou, nerozvážností a touhou po poznání. Občas má ale i vztah svá pravidla. Ta určuje zejména Hanna, která zbožňuje předčítání knih. Michael však vůbec netuší, že se za tímto koníčkem skrývá mnohem víc. A pak Hanna prostě zmizí.
Znovu se setkávají až v době Michaelových studií na právech. On sedí v řadách studentů – posluchačů. Hanna na lavici obžalovaných…

Z mého pohledu je kniha určitě velmi dobře tematicky zpracovaná a rovněž napsaná. Jistou hloubku nelze příběhu díky pasážím s filozofickým nádechem dozajista upřít. Nicméně ani tak na mě román nezapůsobil tak, jak jsem čekala.
Shlédla jsem i filmové zpracování, které na mě mělo o moc větší emocionální dopad. Nepřehlédnutelné bylo rozhodně téma viny, trestu a odpuštění. Až z Databáze knih jsem se ale dozvěděla, že jde především o rozdílnost chápání tohoto problému mezi dvěma generacemi.
Problémy mi však dělá rozluštění konkrétních funkcí postav v díle. Jejich vzájemná interakce. Skutečně Hanna ovlivnila Michaelovu psychiku natolik, že se u něj v dospělosti objevil výrazný problém s navazováním nových partnerských vztahů? Milovala ho? Byla ženou, která vyžaduje ve svém životě pevný řád, bez výkyvů a sebemenších odchylek, které by mohly odkrýt jednu z jejích největších slabostí? Chtěla být dobře pracujícím člověkem a vést pouze vlastní poklidný život? Co přesně k Hanně cítil Michael, když ji po letech spatřil na trestné lavici? Proč se rozhodl potěšit ji namluvením oblíbených knih, které jí čítával, když v sobě zároveň cítil velkou dávku odtažitosti, možná dokonce odporu?....

Netuším. A pravděpodobně mi na tyhle otázky nikdo nedá odpovědi. Budu si ten příběh muset v sobě uspořádat sama. Nehodnotím knihu ve stylu: líbila – nelíbila. To vlastně ani nemůžu, protože jsou moje pocity z četby opravdu velmi rozporuplné.
Přečtěte si ji a uvidíte sami…

1 02.04.2018

Mám ráda příběhy z druhé světové války. Vím, osudy hlavních postav bývají velmi kruté. Zvlášť pokud jde o příběhy, odehrávající se v prostředí koncentračního tábora. Tanec s nepřítelem je jedním z nich. Nejde o dějový román, jde o vzpomínky, vyprávěné ústy jedné z přeživších – Roosje Glaserové…

Roosje byla krásná, chytrá, podnikavá a velmi svéhlavá žena. Už jako dítě propadla kouzlu tance, který ji pak v různých obměnách provázel až do konce života. Avšak v oblasti vztahů jí nebylo příliš přáno. Mimo Wima, její první velké lásky, ji prakticky všichni další muži více či méně zradili.
Rosita, jak si občas říkávala, však svůj životní optimismus v žádné z těžkých životních chvil neztrácela. A to ani v okamžiku, kdy přišel onen osudný povolávací rozkaz.
Ano, i Roosje Glaserová patřila do inventáře koncentračního tábora Osvětim…

Paul Glaser navštívil jednoho dne se svou manželkou a kolegy Osvětim. Ve vitríně s kufry objevil jeden, který nesl jeho jméno. Byl překvapený, přestože mu historie rodiny byla v té době už velmi dobře známa. O svém původu však dlouhou dobu nevěděl a rozluštění této hádanky mu několik let trvalo, protože jeho otec, bratr Roosje odmítl se svým synem na toto téma jakkoli hovořit.
Jak už jsem podotýkala v úvodu, nejde o příběh v pravém slova smyslu. Jsou to poutavě vyprávěná fakta, která nám autorovým přičiněním předkládá samotná Roosje. Mezi její vyprávění jsou vloženy kapitoly, prostřednictvím kterých můžeme sledovat autorovo pátrání po historii vlastní rodiny.

Pokud se faktografických publikací bojíte, u této svůj strach můžete s klidem zahodit. Kniha je skutečně nádherně zpracovaná, navíc doplněná spoustou dobových fotografií, díky kterým na vás bude toto vyprávění působit mnohem realističtěji.
Roosje Glaserová byla mimořádně silná žena, která si získala můj neskonalý obdiv. Nikdy nepřestávala věřit a vždy odcházel s hlavou vysoko vztyčenou.

Tanec s nepřítelem patří dle mého názoru mezi knihy, které by si měl přečíst každý. Ať už chceme nebo ne, tohle zkrátka je a vždy bude jedna z velkých kapitol naší historie…

1 15.02.2018

Život, na který metr nestačí, byl jedinou knihou, kterou jsem si po Vánocích odnesla z knihkupectví. Davy v tu dobu neztratily na své síle a mě nebavilo se jimi prodírat. V regálu mi padla do oka, přesto jsem ji několikrát odložila a znovu se pro ni vrátila, než jsem ji odnesla k pokladně. A teď po jejím přečtení jsem jen a jen ráda, že jsem si vybrala právě ji.

Karolina ve své knížce vypraví o životě na vesnici, kam se společně se svojí mámou Danielou a bratrem Bertíkem přestěhovala z Prahy. Daniela se rozhodne vydat na dráhu chovatele domácí havěti – kozami počínaje a psy konče. No a Karolina musí chtě nechtě přiložit ruce k dílu.

Už dlouho se mi nestalo, že bych se při čtení nějaké knihy smála nahlas. Ale tahle to dokázala! Kniha je krásně graficky zpracovaná. Mimo ilustrací a samotného textu najdete na jednotlivých stránkách také vtipně komentované postřehy ze života. Kapitoly nejsou dlouhé a čtení vám nezabere příliš mnoho času. Dočtete ji ani nebudete vědět jak. Příběhy jsou lehké, čtivé, sebekritické a velmi, velmi vtipné.

Pokud zatoužíte po naprosté oddechovce s velkou dávkou humoru, pak pro vás bude kniha Karoliny Mikšíkové tím pravým ořechovým.
Velké doporučení!

Zajímavý námět a tématika 2. světové války. Ideální kombinace. Knihou Poklad pana Isakowitze jsem si chtěla spravit chuť po poslední přečtené ”young adultovce“.
Jenže….
Příběh se částečně odehrává v současnosti, částečně prostřednictvím vzpomínek jednotlivých členů židovské rodiny. Danny, jeho syn a otec se rozhodnou podniknout cestu za pokladem a odhalením rodinné historie, která byla nepříznivě ovlivněna druhou světovou válkou.
Anotace byla více než slibná. Čekala jsem napětí, silný příběh a slibovaný humor. Na nic z toho jsem však během čtení nenarazila a taky se musím přiznat, že jsem se do něj místy musela až nutit. Nenapomohl tomu všemu ani fakt, že se jednalo o příběh podle skutečnosti.
Když nad tím teď přemýšlím, kratší recenzi jsem asi nikdy nenapsala. Tentokrát mi však slova opravdu dochází. Kniha zkrátka má očekávání nesplnila.

1 04.11.2017

Když jsem knihu začínala číst, nevěřila jsem, že se to stane. Ale ano, stalo se! Při čtení jednotlivých příběhů se mi několikrát doslova tajil napětím dech.

Autor předkládá šest příběhů, které se odehrávají v různých časových pásmech (19. století, období mezi první a druhou světovou válkou, vzdálená budoucnost atd.) a zároveň jsou rozdílných žánrů (forma dopisů, sci-fi, detektivka). Všechny příběhy v sobě obsahují fragment, který je navzájem propojuje. Jeden z nich mají hlavní postavy společný - jde o mateřské znaménko ve tvaru komety, které se nalézá pod klíční kostí. Ostatní už se příběh od příběhu liší. Jde například o detektivní příběh, jež vypovídá o dobrodružství novinářky Luisy a dostává se v podobě rukopisu k hlavní postavě následujícího příběhu, která je zároveň knižním nakladatelem atp.
Pět kapitol autor v polovině vždy přeruší, následuje jeden ucelený příběh a následně jednotlivé kapitoly dokončuje od poslední až k té úplně první.

Musím přiznat, že nejde o příliš snadné čtení. Každý z příběhů vás nutí přemýšlet a skládat jednotlivé dílky skutečností k sobě. Zpočátku mě knížka vůbec nezaujala a kapitola s nádechem sci-fi byla skutečným mučením. Tím nechci říct, že by byla špatně napsaná, jen ten žánr mi prostě nesedne. Po polovině knihy jsem se však skutečně začetla, kapitoly pro mne začaly být čím dál napínavější a mnohdy mě příjemně překvapilo jaký osud jednotlivé hrdiny nakonec potkal.
Nutno podotknout, že autor líčí některé pasáže velmi realisticky a bez obalu, byť jde o děj značně krutý, mnohdy až surový.

Suma sumárum se mi knížka nakonec líbila a určitě ji ráda doporučím všem, kteří by měli chuť sáhnout po náročnější, zajímavě zpracované knize.

Léto - pro mě jednoznačně více času na čtení. Přestože se přikláním k názoru, že k němu patří spíše oddechová a nenáročná četba, ne vždy se v tomto proudu udržím. Dnes vám, ale představím knížku, která s tímto trendem jednoznačně splývá. A proč? Protože je pohádková...,

Tomek je sirotek, který vlastní kupectví po svých rodičích. Najdete v něm všechno potřebné a spoustu pokladů navíc. Otevřeno má permanentně, i když v krámku zrovna není. Nebojí se, že by mu lidé chtěli nějakým způsobem uškodit. Pokud někdo po něčem zatouží, vezme si co potřebuje a nechá na pultě peníze.
Išam je stařec, nahrazující Tomkovi prarodiče. Miluje nugát a Tomek si s ním chodí povídat. Přijde i tentokrát - to proto, že ho večer navštíví krásná dívka. Vypráví mu o řece Kžar a živé vodě, kterou potřebuje pro svého ptáčka. Je totiž tím jediným, co jí zbývá po otci. A Tomek se o této řece potřebuje dozvědět víc.
Po mnoha letech opouští rodnou ves a odchází hledat nejen dívku, do které se, jak si později uvědomuje, na první pohled zamiloval, ale i živou vodu, kterou touží věnovat právě Išamovi...
Vyprávění je vskutku pohádkové. Jde o klasický model, kdy hlavní hrdina absolvuje dobrodružnou cestu, tzv. odněkud někam, aby dosáhl svého cíle. Příběh je protkán magií, láskou, odvahou, dobrodružstvím, dobrem i zlem. Jednotlivé postavy mají dle mého názoru velice nápaditá jména, díky kterým si snadno zapamatujete, kdo hlavní hrdiny během jejich putování provázel. Další plus knize přikládám za grafické zpracování - nádherné ilustrace i brožovanou vazbu.
Jediné, co bych vytkla, jsou popisy záporných postav, jejich činů, bojů, či konkrétních zranění. Francouzské pohádky zavánějí v tomto ohledu syrovostí a krutostí. Jen si vzpomeňte na takového Modrovouse a popis místnosti, do které se jeho žena měla zakázáno podívat...

Knížka Řeka, která teče pozpátku je mým druhým tipem na letní čtení. Vraťte se s Tomkem a Hannah do doby, kdy neexistovaly sociální sítě, mobilní telefony, lidé si dlouhé večery krátili hraním deskových her a děti se prostřednictvím těch vlastních, smyšlených vydávaly za dobrodružstvím....

Musím se přiznat, že se v českých autorech a autorkách příliš nevyznám. Když mě kontaktovala paní z nakladatelství SiMonaLisa s tím, jestli bych nechtěla recenzovat nově vycházející knihu Simony Votyové, vděčně jsem prošmejdila odkazy, které k mailu připojila. Zamlouvala se mi autorka i téma knihy, protože mám ráda příběhy, v nichž mají postavy předobraz ve skutečných lidech a. Čili v takových, co je můžu úplně běžně potkat někde kolem sebe. Asi i proto mě svou tvorbou přitahují knihy Patrika Hartla, Josefa Formánka a Báry Nesvadbové (ano - dodnes jsem zamilovaná do Jáchyma z Hartlových Okamžiků štěstí, protože vím, že z něj jednou vyroste správnej chlap). Knížka Simony Votyové mě mile překvapila a splnila moje očekávání. Pokud jste se u tu zastavili a máte ještě pár minut navíc, budu ráda, když si přečtete, jaký dojem na mě udělala.

Příběh nás zavádí do života tří žen. Sylvie touží po dítěti a je rozhodnutá jít si za svým stůj co stůj. Kamila je feťačka. A proč by ne? Má na to přece papír - úmrtní list své matky. Alice žije se svým malým synkem v přepychu. Zdá se, že si nemá nač stěžovat, jenže peníze lásku, city a opravdové přátelství skutečně nenahradí.
I když nyní žijí spokojeným životem, každá z nich přechovává ve skříni starého kostlivce. Minulost, která je dříve, či později zkrátka dožene. Ať už jsou to dozvuky manželství s gamblerem, věčná touha po droze, vděk k někomu, kdo nás zachránil ve chvíli, kdy jsme to nejspíš potřebovali.
A pak tu máme i jednoho hlavního aktéra z mužských řad. Patrik je rocková hvězda, která má úplně všechno, po čem kdy toužila. Jenže - skutečně je tomu tak? Lze opravdové životní štěstí postavit na základech z litrů alkoholu, poddajných fanynek, nočních flámů a peněz? Nebo snad existuje univerzální recept, jak smazat staré křivdy, aby později neměly možnost jakkoli ovlivňovat naši budoucnost?
Dříve nebo později osud životy těchto postav navzájem propojí. A bude jen na nich, jestli se rozhodnou zatnout zuby, aby konečně udělaly krok tím správným směrem.

Knížka Simony Votyové má nádhernou obálku a skvěle se čte. Autorčin styl psaní je lehký, vyhovovala mi délka kapitol i zvolené písmo. Spíše než na prostředí se soustředí především na vykreslení jednotlivých postav. Díky pečlivosti, se kterou nám popisuje jejich životy, způsob myšlení nebo pocity, se stávají ještě více reálnějšími. A o to je pak mnohem snadnější s nimi splynout a pochopit je.

Nejsem si úplně jistá, komu připsat jednu jedinou malou výtku, kterou ke knize mám. Objevila jsem totiž drobnou chybu v textu. A sice, že od sebe na několika místech nejsou oddělena slova.

Jak s oblibou říkávám ve svých videích - oddechovka, díky které získáte do života něco navíc. A takové přeci stojí zato číst!

1 26.05.2017

Dvanáct zimních povídek protknutých Vánocemi, láskou, kouzly a tajemstvím. Pro mě opravdu hodně odlehčená knížka, bohužel zvolená ve špatnou dobu. Nějakým způsobem jsem zkrátka přehlédla slovo Vánoce na zadní straně knihy, a proto pro mě bylo její kouzlo poněkud pomíjivé.
Povídky jsou čtivé, mnohdy s překvapivým závěrem. Obálka knihy je velmi příjemná na dotek a i po grafické stránce je moc pěkně zpracovaná.
Knížku bych doporučila především skupině čtenářů YA literatury, ale pokud i někdo jiný zatouží po něžných příbězích, které dokáží zahřát v nepříjemně mrazivých dnech, pak může po knize sáhnout i on.

1 06.02.2017

Jít s někým na rande je občas tak trochu ruská ruleta. Zvlášť, když toho druhého absolutně neznáte. Oťukávačka. Poznávání. Hledání společného.
Nejspíš vám asi došlo, že jsem Eragona nečetla. Leč v knihovně mám celou dračí sérii a viděla jsem film.

Byla to slušná "cihlička", takže jsem si pomohla doposloucháváním audioknihy, kterou načetl jeden z mých tří nejoblíbenějších "dabing-herců" Martin Stránský.
Vážení, to byla pecka! Martin je vážně mistrem svého hlasu. Měnil ho postavám tak, že mi pusa div nezůstávala dokořán a já k poslechu využila každou volnou chvilku.

Ráda bych vám řekla, že se Paolinimu podařilo dobře navázat na předchozí sérii, ale v tomhle případě nemůžu sloužit :)
Číst můžete i bez přečtení Eragona, jen se vám možná nepodaří napojit na hlavního hrdinu. Což se stalo mně. Ale celkový dojem mi to nezkazilo.

Příběh mě moc bavil a určitě stojí za to, abyste si ho přečetli, případně poslechli :)

01.06.2024

,,Jak může Královna moří považovat city za slabost, když jsou to právě emoce, co lidi spojuje a poutá k sobě navzájem, díky čemuž jsou pohromadě silnější? Silnější spolu, jako rodina."

Lira - princezna a siréna v jednom. Krásná dívka, vábivý hlas, rychlé tělo a vražedné ruce. Miluje trofeje v podobě lidských srdcí z těl urozených princů.
Elian je rovněž princ. Před vladařskými povinnostmi však utíká na svou loď, k posádce, se kterou pravidelně brázdí vody moří a oceánů. Je lovcem sirén...

Tohle je příběh, který se mi neskutečně rychle dostal pod kůži. Asi to bude tím, že miluju vodu, mám ráda mytologii a oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila na první dobrou.
Chvílemi jsem si říkala, že tohle putování se do jedné knížky vejít nemůže. Ale děj plynul přirozeně, nebyl zbytečně rozvleklý ani přespříliš osekaný.
Moc se mi líbil vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny. Abych řekla pravdu - dlouho jsem netušila, do jak velké míry je příběh nakonec vzájemně prováže :)

Jediné, nad čím jsem se pozastavila, byly závěrečné kapitoly, ve kterých probíhal souboj dvou postav. Vzhledem k vývoji děje mi to přišlo jako trochu moc velká divočina, kterou bych úplně nepotřebovala. Ale celkový dojem to neovlivnilo :)

Knížku vám rozhodně můžu doporučit. Bavila mě, výborně se četla, má spoustu sympatických postav, nechybí zvraty, záporáci ani jemná romantická linka. Za mě perfektní kombinace všeho, co mám ráda :)

06.05.2024

Tento soubor povídek přesně splnil to, co uvádí šefredaktorka nakladatelství Motto Lenka Altrichterová na jeho začátku. Je báječnou příležitostí, jak se seznámit s českými autorkami, které doposud neznáte. A já moc děkuju Albatrosmedia, že jsem tu možnost dostala v rámci naší spolupráce :)

Deset autorek, deset povídek, deset různých témat. Od umělé inteligence, přes nadpřirozeno, rodinné tajemství, velkou lásku až k palčivé současnosti.

Jana Jašová svou povídkou vystihla moje obavy z budoucnosti, díky Zdence Hamerové bych se nejradši hned pustila do průzkumu - tak moc mě její povídka bavila, Barbora Šťastná mě překvapila svou zápletkou a Jana Poncarová mi zlomila srdce. Ano, tohle jsou moje 4 nejoblíbenější povídky, nicméně za přečtení stojí rozhodně každá z nich :)

Užijte si je! Doporučuji :)

06.05.2024

Pokořila jsem první vánoční dárek. A těšila jsem se moc, protože jsem potřebovala čtenářskou změnu. Věřila jsem...já nevím...v inspiraci?

Pamela Anderson hovoří o svém nelehkém dětství, zneužívání, dospívání, vztazích, rodinně a kariéře.

Kniha plná kontrastů...
Bylo to jako skládat hrníček ze střípků, které k sobě tak úplně nepatří.
Na jedné straně holčička, poznamenaná těžkým dětstvím, nesmělá, hledající sebe i své místo na Zemi.

SKOK...dívka proplouvající bouřlivými vztahy a dobrodružstvím, mnohokrát zklamaná, zrazená, a přesto plná odhodlání najít vlastní životní cestu.

Pozlátko, divoké večírky, manželství, uznání, změny image i životních plánů, uvědomění si, pokora.

Vzdělávání, četba, cestování, angažovanost, boj za práva zvířat a množství kampaní.

Chybělo mi rozvedení a větší provázanost mezi jednotlivými životními etapami. Přišlo mi, že se všechno děje tak nějak skokově.

Chvíle UVĚDOMĚNÍ SI a najednou další rozmar, divočina, výstřednost, rebelie.
Bylo to čtivé, ozvláštněné množstvím veršů, leč nerezonující. A to mě hodně mrzí.

Přečtení nelituju, některé pasáže mám zaznamenané a jsem ráda, že jsem Pamelu skrze její životopis mohla blíž poznat :)

01.04.2024