Mngwa
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
No jo, Mornštajnová .. zase kulervoucí doják a emoční lavina, jak jinak. A nejvíce mě fascinuje, že toho efektu dosahuje bez jakéhokoli tlačení na pilu, její psaní je civilní a uvěřitelné, ale zároveň hluboké a jde až na dřeň. Tato autorka pro mě na české scéně naprosto vybočuje a po několika přečtených románech nemám pochyby o tom, že stojí za to si od ní koupit jakoukoli knihu a vždy to bude kvalita.
Trhlina
Jozef Karika
1.Kapitola: Co je Tribeč, je to na mapě?
2.Kapitola: Hmmm, tam bych se chtěla podívat, z toho by mohl být pěkný strašidelný zážitek.
3.Kapitola: K Tribeči bych se v zimě nepřiblížila ani za všechny peníze světa.
Už dlouho mě nic tak nesemlelo. Pokud někoho nudí horory typu upíři, strašidla, zombíci a podobné povídačky pro malé děti, měl by zkusit tohle. Po přečtení jsem pořád jak na jehlách a v hlavě mi šeptá malý hlásek ".. může to být pravda? .. může to být pravda? .." Tohle je četba, kterou čtenář asi buď nepochopí a zavrhne, nebo pochopí a kromě rozvinuté paranoidní psychózy dostane i naprosto fantastický hororový a literární zážitek jako ještě nikdy.
Bible
neznámý - neuveden
Často slyším, že v bibli lze najít odpověď na všechno. Já jsem v ní našla pouze to, že když se nechováte jako správný křesťan, pro kterého je víra na prvním místě, potom dlouho nic a až potom takové věci jako život, důstojnost, rodinné vazby atd., tak vás čekají nepěkné věci. Bůh ocení pouze když se neptáte a jen držíte hubu a krok. Jestli tohle je ta odpověď na všechno, tak to teda potěš koště. Některé pasáže mě vysloveně znechutily, například Abrahám a obětování syna atd. Jediné, co mě oslovuje je desatero, které ostatně u těch lepších z nás tak nějak tvoří základ mašich mravních hodnot. Ten zbytek knihy ovšem ... :-/
Smršť
Jozef Karika
Dle mého názoru si Smršť takové průměrné hodnocení rozhodně nezaslouží. Příběh mě chytil hned od začátku a držel až do konce. Dokonce musím říct, že jsem "větrnou psychózu" nějakým způsobem prožívala spolu s hlavními postavami a nechala jsem se úplně strhnout, kniha má úžasnou a neskutečně sugestivní atmosféru, která přesně tím správným tempem postupně graduje od lehké předehry až do čirého šílenství.
Pro rýpaly - ano, také se zde podobně jako v Trhlině jedná o nějaký místní záhadný jev, na který se přijde díky nějakému záznamu. No a? Při čtení jsem rozhodně neměla pocit nějakého deja vu, naopak mě děj úplně pohltil. Zde je příběh mnohem více psychologický, více zaměřený na jednotlivé postavy, jejich povahu, příběh a postupnou změnu pod vlivem okolností. Občasné, lehce filozofické povídání okolo mě bavilo. Takže za mě 1, přeloženo do místního hodnocení 5*.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Tak snad poprvé jsem si po přečtení nějaké knihy musela jako anestezii dát panáka i přesto, že alkohol prakticky nepiju. Což je od paní Mornštajnové opravdu úctyhodný výkon, všechna čest. Ten příběh je totiž jako lavina. Začne to nenápadným pohybem, který skoro nevnímáte. Po nějaké době přijde další, trochu větší. Ten nakonec spustí menší sesuv, který postupně nabírá na síle a vy si říkáte, kdy to přestane? Přece se to musí někde zastavit, ne? Místo toho je toho bordelu pořád víc a víc, řítí se dolů se stále větší silou a je to čím dál horší. A vy si uvědomíte, že nic není tak nechutné a hrozné, aby to nemohlo být ještě nechutnější a hroznější. Na závěrečnou otázku na konci by jistě spousta lidí odpověděla úplně jinak před přečtením a po přečtení. Byť pod vlivem, knihu bez váhání doporučuji. Jen podotýkám, že ani omylem nejde o jemné, oddechové čtení jako relax před spaním. Jestli už vás nudí všechny ty sofistikované rádobyšokantní thrillery, které jsou vlastně všechny na jedno brdo, uvěřitelné jsou asi jako reklama na prací prášek a chcete místo toho pořádný emoční náraz něčeho naprosto syrového, temného ale přitom až děsivě všedního, sáhněte po Lese v domě.
Hana
Alena Mornštajnová
Ani nepřemýšlím, prostě 5. Asi nejlepší věc co jsem četla v posledních několika letech. Takhle se to dělá.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Nekteří píšou, že měli problém se začíst, mě to naopak chytlo hned .. je pravda, že začátek může být trochu matoucí velkým množstvím dějových linek, ale neměla jsem pocit, že by to bylo na obtíž. Postupně se vše propojí, jak vychází na světlo jednotlivé skutečnosti. Viděla jsem už film, takže jsem předpokládala, že kniha bude mít stejnou temnou a chvílemi až depresivní atmosféru. Už jen proto, že jde o severskou záležitost. Proto jsem byla překvapená, že kniha je docela humorná a psaná s nadhledem. Nečekala jsem, že u dánské detektivky budu mít během čtení záchvaty smíchu. Autorův, potažmo Carlův sarkastický humor je prostě k nezaplacení. Když k tomu připočtu i zajímavý, originální a napínavý děj založený (bohužel) na skutečných událostech, tak nevyhnutelně dospěju k tomu, že je naprosto nezbytné si přečíst i další případy oddělení Q.
Korán
neznámý - neuveden
Dočetla jsem toto veledílo do cca půlky, dál nešlo. Snůžka příkazů, zákazů a archaických pravidel, které dnes už nemají žádný smysluplný ani morální význam ... a kdo si to myslí, ten se stane palivem pro pekelné ohně :D V době vědy a techniky brát tuto knihu vážně je diagnóza. Příručka pro fanatiky.
Naprostý souhlas s komentářem MM1979, lépe bych to ani nenapsala.
Bez těla
Martin Goffa
Svižná, dobře napsaná detektivka a pohled od insidera do zákusilí policie je taky hodně zajímavý. Každopádně mám pocit, že je naprosto nezbytné si přečíst i další díly této knižní série.
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Allan Pease
Mě to vůbec nevzalo. Jen spousta stereotypů, škatulkování a hospodských mouder splácaných dohromady v knihu. Úplně mi zde chybí nějaký hlubší náhled, zajímavá myšlenka, skutečná fakta, nějaký přesah. Prostě muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, protože to tak nějak prej bylo i před 200000 lety někde v jeskyni. Byla jsem zklamaná a navíc jsem měla velice silný pocit, že celý obsah by se vešel tak do 50 stran namísto této nekonečné bichle. Hvězdu dávám za humor, který jsem občas ocenila, ale to je asi tak všechno.
Hlubina
Jozef Karika
Zde příběh trochu více a nezvykle přesahuje do sféry fantasy, ale podle mě tak akorát. Atmosféra pořádně hutná a sugestivní, jak je u tohoto autora zvykem a tohle byla extra nálož :O Co mi trochu nesedlo bylo tempo, se kterým se počáteční mystery nádech bryskně změní v naprostý úlet .... prostě typ přijede do slovenského zapadákova a než se stihne rozkoukat, už to jede. Možná až trochu moc rychle. Ta střední část, kdy už víme, že se něco děje, ale pořád ještě je to jen takové to občasné zlověstné polechtání, které se postupně začne přiostřovat a vzbuzuje zvědavost a napětí, byla extrémně krátká. Tady se karty odhalily možná až trochu moc brzo. Nicméně klady rozhodně převažují, ten šílený příběh mě úplně pohltil. Každopádně tuto "karikovinu" určitě doporučuji, zase je to něco trochu jiného než je u tohoto autora obvyklé a když to shrnu, tak za mě se to povedlo. PS: Těm, které by mohla odradit často kritizovaná závěrečná fantasy část, doporučuji vydržet. Konec je opravdu úžasný.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Kniha s příběhem, který vás doslova uhrane a taky s jedním z nejsilnějších knižních konců, jaký jsem kdy četla. Chtěla jsem napsat něco hlubokomyslného, ale nějak to nejde, protože mě to čtení úplně semlelo. V dobrém smyslu slova, samozřejmě.
Knihu můžu doporučit úplně všem, včetně lidí, které prostředí filmových hvězd vůbec nezajímá. Protože i přesto, že mi toto téma není nijak extra blízké a vlastně mě to možná původně i trochu odrazovalo od čtení, jsem nakonec nebyla schopná knihu odložit dokud jsem ji nedočetla. Protože Holywood jsou jen kulisy pro skutečný příběh o jiných věcech, který vás donutí k přemýšlení a na konci vás ještě jako bonus naprosto sešrotuje.
Tajná historie
Donna Tartt
Tak tohle byla nepochybně jedna z nejlepších věcí co jsem četla za dlouhou dobu. Většina knih, i když se mi třeba líbí, mi tak nějak splyne dohromady. A pak jsou knihy, které zůstanou navždy jedinečné, zapamatuju si jména, atmosféru a jejich čtení je zážitek. Tajná historie je jednou z nich.
Bílý tesák
Jack London
Neuvěřitelně krásná kniha mého dětství. Kdo by řekl, že kniha o jednom vlkovi může být tak chytlavá, dojemná a sugestivní? Při čtení jsem měla už od začátku pocit, že se nacházím v zalesněné sněhové pustině, opírá se do mě vítr, kolem se prohání zálesáci a indiáni na psích spřeženích a v dálce se ozývá vytí vlků. A na konci možná i ukápla nějaká ta slza.
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Film jsem už viděla, předpokládala jsem tedy, že mě kniha ničím nepřekvapí. Spletla jsem se. Film z knižní předlohy očividně jen vychází, je podstatně stravitelnější a více zaměřený na pohled dospělých. Sama kniha je čirá deprese a zmar, což je ještě umocněno tím, že je vše vyprávěno z pohledu malého dítěte, které ještě úplně nechápe smrt, dobro, zlo, nenávist, klam atd. a vůbec neví, proč se mu to všechno děje. Konec mě vůbec nepřekvapil, ale velmi rozesmutnil a strašně, strašně na*ral.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Pěkné 4 hvězdy, něco by se dalo i vytknout (Neuvěřitelné náhody v poslední minutě a tak trochu neuvěřitelnost Leova "přerodu"). Ale kniha je nejen detektivním příběhem ale i dost děsivou sondou do života v totalitní společnosti, kde důležitější je honění se za špióny než reálný zločin a zajímavé nahlédnutí do toho, jak taková společnost funguje.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Tak tento příběh by se dal označit jako dokonalá paranoia. I přesto, že je od začátku známo, jak to dopadne, je kniha nekonečně napínavá. Střídání obou časových linek je provedené skvěle, obě se zajímavě doplňují a přidávají postupně celý kontext. Absolutně potřebuju další díl této série, včera bylo pozdě.
Škvíra
C. J. Tudor
Mysteriózní povídky jsou můj oblíbený žánr a musím říci, že jsem byla příjemně překvapená. JC Tudor mám zafixovanou jako spisovatelku velmi kvalitních thrillerů, ale přesto jsem si nebyla jistá, co zde vlastně čekat. Nakonec jsem celou sbírku přečetla jedním zátahem, protože mě povídky opravdu bavily. Každá je jedinečná a zajímavá svým vlastním, originálním způsobem.
Spirála
Džundži Itó
No to bylo teda něco. Myslím, že tak týden nemusím vidět žádnou spirálu. Nebo možná i měsíc nebo dva, nejlíp vůbec ... a rozinkového šneka si určitě taky už nikdy nedám. Kniha naprosto vtáhne, přečetla jsem ji za jednu noc, nešlo se otrhnout. Nejlepší je ji číst bez jakýchkoli předchozích informací nebo povědomí o ději.