Miss Utahraptor komentáře u knih

Rozhodně jedna z nejkrásnějších moderních pohádek. Zhltla jsem ji během jednoho (školního) dne a ihned začala číst znovu od začátku. Kdo by odolal příběhu začarovaného štěňátka Rovera? :) Doporučuji odhodit předsudky a přečíst z pohledu pěti- šestiletého dítěte. Bude se líbit... ;)

1 13.01.2013

"Byli to obyčejní lidé, tak nevím, jestli viděli i mě, každopádně kulky z glocku jim prorazily čela a pokryly zeď standardní impresionistickou freskou na téma mozek v rudé."

Druhý díl se mi od začátku líbil víc než první (nebudu- li počítat těch pár stránek za existence starého Klubu). Tak o hvězdičku. Na těch mých pomyslných devět z deseti to dotáhl opět konec tzn. posledních třicet, čtyřicet stran. Klady zůstávají, výtky si nechám.

P.S.: Chtěla bych kočičku (kocourka)... ;D

1 13.01.2013

"Důvěřuj instinktům... Až nadejde čas, budeš přesně vědět, co dělat. ... Až budeš tak vyděšený, že nic jiného nedokážeš."

Po prvním otevření jsem to otipla jako tuctovou nic-moc knížku. A vlastně ani teď nevím, jestli mi stála za víc jak týdenní přelouskávání....
V první řadě bych pochválila pěknou obálku a absenci koncovky -ová u příjmení autorky. Líbil se mi svět s duchy, osoba Mystika, vedlejší hrdinové (i když by mohli být trochu míň černobílí)... Autorce samotné bych vytkla snad jen snadnou odhadnutelnost děje, nijak rychlý rozjezd a málo mrtvých na straně “dobra”. ;)
A teď k tomu, co je, nebo by mohlo být, způsobeno prací překladatele, popřípadě chybami tisku. Pochválila bych nářečí v hospodě a přepis jména Mikhail na lépe vypadající Michail. Na jisté stránce mě praštilo do očí příšerné “slovo” nenenávidí, jinde jsem narazila na “pivo jako ochranu proti chladu v ruce” a “v hnědé oděné cizince” bych také žádné problémy nedělala. Dále by mě zajímalo, zda je česká slovní zásoba tak chudá, abych dva řádky po zmínění Děvky- aspektu Bohyně- musela nají to samé slovo, tentokrát jako nadávku. (Znám minimálně sedm, stejně šťavnatých synonym...) ;D
70% a to zavírám všechny oči, co mám, protože je to první díl série.

1 13.01.2013

"Co jsem se stala upírem, brala jsem mytologii mnohem vážněji."

Jedna moje spolužačka mi prozradila, co že se to Belle v tomhle díle stane, mě spadla čelist a bolestivě sebou třískla o zem. "Ale to je přece zápletka jak z červený knihovny!" chtěla jsem namítnout, než mi došlo, že právě o něčem takovém se vlastně bavíme...
To bylo jen tak na úvod. Jediné, co mě u tohoto dílu drželo byla ona pověstná čtivost a touha přesvědčit se o tom, že to všichni mí oblíbenci (kupodivu) přežijí.
Hvězdička za čtivost a sloh, které nemohou vybojovat víc, jde-li skutečně o závěrečný díl série. A druhou přidá mé sentimentálnější já za vskutku ojedinělé nevyvraždění mých oblíbených postav.

1 13.01.2013

"Zaprvé, protože na upíra jsi nechutně ctnostný."

Tak tohle už se mi moc nelíbilo. Bylo to takový "Jak dostat upíra do postele/zakomplexovanou holčinu pod pantofel." + obohacení o milostný trojúhelník. Nějak mě to nezaujalo. Co zůstává je čtivost a slušný sloh. Jo, a dávám bod za "poodhalení" Jasperovy minulosti (jedna z oblíbených postav :D).

1 13.01.2013

"Ty jsi tak divná, i na to, že jsi člověk."

Bezpochyby vrchol celé série. Na víc jak polovinu knížky jsou povzdechy zamilované vyměněny za depkoidní. :D V popisu rozedraného -náctiletého srdce se Meyer určitě vyzná. Náznaky zápletky by tu byly, čtivost zůstává. Sloh velmi dobrý- pokud se v něm nebudete pitvat jako já, a budete ignorovat občasné opakování slov.
Nedávám vyšší hodnocení, kvůli převážné absenci oblíbených postav a nechutně romanťyckému konci. (Ano, nemám ráda happyendy.)

1 13.01.2013

Poslední kniha veleznámé série dopadla přesně podle mých (nej)černějších očekávání.

Začněme od toho pozitivnějšího. Tím je sloh, bezpochyby kvalitní.
O něco hůř na tom bude čtivost a spád, které si, hlavně v první polovině, sem-tam vezmou volno.
Děj byl přinejmenším snadno odhadnutelný. Už po přečtení předešlého dílu mi bylo jasné:
a) kdo (pokud vůbec někdo) z ústřední dvojice hrdina × záporák pomaže pod kytičky
b) jestli je Sev "sviňa", nebo chudák
c) kdo si koho vezme
d) že mé, prozatím neodstraněné, oblíbené postavy dlouho nepřežijí
e) atd.

Celkově kniha vyzněla možná až příliš happyendově. "Ok, pár našich umřelo, ale nepřátele jsme napravili, nebo popravili. (Skoro) každý se šťastně vdá/ožení, založí si vééélikou rodinku a.... na filmovém plátně se to bude výborně vyjímat."

1 13.01.2013

“A přece zdráhám se, já piják notorický,
svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední.
Sny směšných zázraků mne uchlácholí
vždycky
a stesk můj udusí noc jedna výstřední.” (A přece zdráhám se)

Až děsivě útlá sbírčička, která se velmi dobře čte. Tak by se dalo stručně charakterizovat toto dílko. Taková lehce oddychová poesie. Žádná závažná témata, básničky na pár řádků, formát do kapsy. Gellner se mi zalíbil. Nejspíš právě pro svou jednoduchost. Nepoužívá příliš alegorií nebo jiných básnických ozdob. (Přemýšlím, jestli vůbec nějaké.) Jeho síla je v přímosti a rytmice.
Ani témata nejsou příliš vážná a pokud ano, jsou zlehčována. Autor si z ničeho nedělá hlavu. Život bere s nadsázkou a právě to se mi líbilo. Ona bezstarostnost, v některých básních přerůstající možná až v nezodpovědnost, či něco v tom smyslu.
Sbírka sice nepatří mezi ty úplně nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale nejen že se k ní ráda vrátím, myslím také, že bych si jí klidně i rozšířila knihovničku. Starosti s nedostatkem prostoru a následným uložení odpadají...

1 13.01.2013

"Dát administrátorovi po hubě, vystrnadit jednoho strejdu z domu, někoho postřelit nebo podobně- to je maličkost. Ale bavit se s ženskými o srdečních záležitostech, děkuju pěkně!"

Ze slibně vypadajícího, pěkně zabaleného čtiva se mi vyklubalo více jak tříměsíční trápení. Ne že by nešlo o knížku kvalitní, její hodnota je nesporná, ale nějak jsem se nebyla schopna donutit přečíst více než pár stránek najednou. Po urputném boji se sebou samou jsem se tedy dopracovala až do třetiny a pak jsem se naštěstí rozečetla.
Zatímco v první polovině jsem se stále více zamotávala v množství postav, druhou tvořily zejména události kolem Mistra a konečně se objevivší Markétky.
Co se mi na knížce velmi líbilo bylo pojetí ďábla a démonů (Azazelo...), poněvadž jsem je nemohla vnímat jako čistě negativní postavy, ale jen jako někoho, kdo odhaluje a do určité míry trestá špatné chování lidí. Nejsympatičtější postavou pro mne byla Hela, kterou jsem si také díky živému popisu (ať přímému, nebo nepřímému) dokázala detailně představit.
První část bych neohodnotila na více než 70 %. Na pomyslných osm hvězdiček z deseti to aritmetickým průměrem "vytáhla" až část druhá, podle mne mnohem čtivější, zajímavější a zábavnější.
Ke knize se asi jen tak nevrátím. A když už, tak spíše jen k částem.

1 13.01.2013

O dinosaurech toho mám načteno dost na to, aby mne popisy jejich možného života neposadily na zadek. Krom těch krátkých kapitol je tohle obyčejný americký thriller s tajnými státními organizacemi a vesmírným tajemstvím, čekajícím na odhalení. Děj sleduje především dva pro akční literaturu stereotypní mužské hrdiny- truchlící vdovec, který přišel o těhotnou manželku, a šťastný ženáč s největší kočkou v okolí, co se o sebe dokáže postarat až do chvíle, kdy ji zlouni chtějí využít při vydírání manžílka. Všichni jsou- pochopitelně- finančně zajištění. Přece bychom si nechtěli dělat hlavu s účty, když se pátrá po pokladu, že? Kdyby se autor zaměřil více na toho dinosaura a jeho jedinečnost, a vynechal ty konspirační bláboly, mohlo jít o mnohem zajímavější knihu.

29.12.2023

Pan Půlpán je tak trochu idiot, ale pokud to nemáte doma tak je to dokonce i vtipné. Jen nevím, pro jakou věkovou kategorii mají jeho příběhy být, protože mám dojem, že velká část vtipů a slovních hříček v knize obsažených průměrnému dítěti nedojde.

20.01.2019

Jako takhle: pohádky jsou to pěkné, ale už jako dítě jsem se bavila hledáním překlepů a gramatických chyb, kterými je tahle kniha u nás doma pověstná...

17.03.2018

Zaměňte jména za latinskoamerická, a máte zápletku poněkud komornější telenovely na papíře. Předvídatelné do poslední stránky.

Dětský úhel pohledu autorce skutečně nejde. Extrémně chápavého náctiletého bych jí možná ještě uvěřila, ale to stařecké desetileté dítě...

01.04.2015

Škrtat, škrtat, škrtat! Inheritance by jak sůl potřeboval zásah shůry proti autorově grafomanii. Ačkoli se stále "něco děje", od začátku se nelze zbavit vtíravého dojmu, že by se těch cca. 700 stránek pohodlně vešlo na 500, a to se pak podepíše jak na čtivosti, tak výsledném dojmu.

03.11.2014

Příběh stále relativně černobílý s osudem zkoušenými a poznamenanými "hodnými" a jednoduše "zlými". Komplikace a nesnáze ale v porovnání s předešlými díly lehce získávají na uvěřitelnosti.
V textu se vyskytují tiskové chyby, záměna jmen a jména špatně psaná.
A to, co nejspíš mělo být cliffhangerem působí jako prachobyčejné utnutí děje vpůli.
Obálka průměr- jak v rámci série, tak celkově.
Lepších 70 %.

25.08.2013

Nic než zklamání. Knihu jsem měla půjčenou od kamaráda a jen jsem ji prolistovala. Stačilo to na to, abych zjistila, že jde o ÚPLNĚ stejný titul jako "Dinosauři: malá ilustrovaná školní encyklopedie" ve větším vydání- písmo, obrázky, formát celkově. Natáhněte "D:miše", změňte název a titulní obrázek a máte tohle. Jediné štěstí, že mi ji nikdo nekoupil třeba k Vánocům- měla bych dvakrát to samé a ještě v nepraktičtějším formátu.

"Henry vypadal jako, inu jako upír. Takový, na jakého byste chtěli narazit v temné uličce. Několikrát."

Mumie jako hlavní záporák? Skoro mě to odradilo. Nejsem zrovna fanda potácejících se zafačovaných mrtvol. Sesbírala jsem ale odvahu a dala se do čtení. Nakonec to asi i stálo za to. Čekal mě parádní rozjezd- mrtvoly přibývají, mumie uniká… V poslední čtvrtině to čím dál víc v-á-z-n-e a nadšení klesá a klesá.... Konec se mi prostě nelíbil, takže se ze zamýšlených 90% dostáváme na "buďte rádi za těch sedmdesát zaokrouhlených dolů".

13.01.2013

Budu stručná: graficky zajímavé, textově slátanina všeho možného co kdy okolo "Draculy" alespoň proběhlo.

13.01.2013

vydání z r. 2011:
Tak už to mám za sebou a nevím, nevím. U překladu dvousetletého textu bych nečekala věty typu "Už je v pohodě.". Chápu, že to mělo být "čitelnější" pro dnešního čtenáře, ale pokud se chystám na takto starou knížku, nepředpokládám snad, že by se postavy vyjadřovaly tak úplně dnešním způsobem.
Oproti Prstům ze záhrobí- taktéž upravené verzi, ovšem z devadesátých let- mi tato připadala mnohem horší. Jakž takž to zachraňuje nepochybná kvalita předlohy, jež je i přes překladatelův zásah znát. Ráda bych si konečně přečetla pouze přeloženou Carmillu- bez zásahů do děje a vyznění knihy. Nepochybuji o tom, že by si vysloužila o jednu, jednu a půl hvězdičky více.