Mira7 komentáře u knih
Velmi podrobně psaná kniha, která udělá radost zájemcům o historii. Potěšilo mne, že se slezské historii dostalo takové péče. Spolu s Lužicemi jsou obě země v Česku již spíše opomíjeny. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně dosud nevěděl, jak se vůbec Slezsko stalo na několik století součástí České koruny, takže mnoho zajímavých informací a také pěkných ilustrací.
Propracovaný děj, postavy a detailní vyšetřování. Dějové linie do celého příběhu dobře zapadají. Je zajímavé, jak si jsou severské krimi / thrillery svým pojetím často tak podobné, ale přesto je stále čteme, že? :-)
Dosud jsem přečetl všechny krimi romány Nesbøho přeložené do češtiny. Takže ani Macbetha jsem si nemohl nechat ujít. Kniha nezklamala. Svižné, rychlé, napínavé…. Kdybych knihu četl bez znalosti autora, asi bych si po pár stránkách řekl „Nenapsal tohle Nesbø?“ :-) Jeho styl psaní už je pro mne asi opravdu nezaměnitelný. Nejraději mám sérii s Harrym Holem, tu řadím v rámci autorovy tvorby z hlediska příběhů a čtivosti nejvýše. Z„odboček“ se mi ale Macbeth spolu se Synem četl nejlépe.
Zvláštní. První slovo, které mne asi – ne při psaní komentáře – ale při čtení knihy napadlo. U knih od MK častěji přemýšlím nad významem sdělení, není to úplně snadné někdy... Nezařadím si knihu do mých autorových „TOP 3“, přesto mne kniha opravdu bavila. Když se pokusím odstoupit „od sebe“, tak přiznám, že si nejsem jist, jak bych knihu hodnotil, nenapsal-li by ji právě MK.. Co mne vždy baví, tak je někdy nečekaná humornost textu. Tady mne nejvíce pobavily statě o Stalinovi a Kalininovi / Napadlo mne, zda si do budoucna udrží knihy svou nadčasovost, doba a témata se přece jen mění / Tak už víme, jak Kaliningrad došel ke svému jménu a každých deset let se můžeme podívat, jestli jím stále je. :-))
Rád poslouchám v audioverzi v podání Vlastimila Brodského. Smutné, ale krásné s hlubším sdělením. Výhodou je, že kromě nejmenších čtenářů, osloví všechny věkové skupiny.
Na knihu jsem byl hodně zvědavý a po jejím zakoupení četbu dlouho neodkládal. Skutečně dobře napsaný román o pro nás daleké zemi a o jejím velmi traumatickém období. Pád Saigonu - pro mne dosud nejznámější obraz války ve Vietnamu - zpracován literárně. Kniha je místy velmi smutná, nevyhýbá se krutostem války. Zajímavý je i popis života vietnamských uprchlíků v USA. Čtení je však dost smutné a pochmurné.
Nákupy svých prvních akcií a obchody s nimi jsem realizoval několik let předtím, než jsem poprvé šel do práce. Ze zpětného pohledu se trochu divím, že se mi takto ještě za dob studií podařilo uspět a mé první daňové přiznání z příjmu bylo právě z prodeje akcií. V té době jsem postrádal skutečně kvalitní odbornou a srozumitelně zpracovanou publikaci. Tato kniha jí je a mohu ji doporučit všem zájemcům o investování do akcií. Ocenění společnosti, přístup k riziku, terminologie vycházející z praxe, příklady a z knihy jsem cítil i podporu pro vnitřní nastavení se pro dráhu akciového investora. Knihu hodnotím jako velmi dobrou. Četl jsem až 2. rozšířené vydání.
P.S. Kniha se zabývá mj. i možnými způsoby jednání centrálních bank v určitých situacích. Více naznačovat nebudu. Přečtěte si.
Knihu jsem přečetl několikrát, vždy s odstupem několika let. Poprvé už skoro před dvaceti lety. Ke knize mne přivedl někdejší zájem o skutečné kriminalistické příběhy (ne krimi thrillery). Knize hodně pomohl právě Robert Graysmith, který píše barvitě a velmi dobře, kniha si tak s románem skoro nezadá. Bohužel se jedná o skutečnost. Případ zaujme asi nejvíce kombinací neuvěřitelné smůly policie při současně velkém štěstí vraha. Přišlo mi neuvěřitelné, že po sobě dokázal nezanechat téměř žádné dohledatelné stopy a ještě přitom chodit posílat výsměšné dopisy poštou... Obětí, jejích rodin a detektivů mi bylo velmi líto. Je to asi takový pomníček San Franciské policie.
Výborná kniha. Stejnojmenný film jsem kdysi viděl. Jako v podstatě vždy, kniha je lepší. Obrovské umění astronautů v zoufalé situaci. Na Měsíc se sice nedostali, ale Apollo 13 se vlastně stalo podobným symbolem jako Apollo 11. Je fakt, že v té době měla Amerika technologicky a osobnostně nad konkurenty jasně navrch. Jim Lovell kromě toho, že byl skvělým astronautem o tom ještě umí napsat čtivou knihu. Strašně jsem jim fandil, což teda vzhledem k tomu, že jsem výsledek znal předem, asi nehrálo roli, ale i tak. :-)
Mé první knižní setkání s Mikou Waltarim. Knihu se mi dařilo přehlížet přes 20 let, ještě z ní vypadla záložka Nokie. :-)) Ale ke knize. Super. Po delší době jsem si opět přečetl knihu psanou opravdu krásným jazykem. To byl také důvod, proč jsem ji vydržel číst, protože úvod mne svým dějem v podstatě nezaujal. Trvalo mi, než jsem si zvykl na hlavní postavu. S pokračováním jsem se do děje začítával více a více. Popis Cařihradu a Byzance mne zaujal natolik, že jsem si vedle čtení knihy ještě hledal informace o posledních letech Byzantské říše. Mika Waltari si dal na historických reáliích opravdu hodně záležet, když se kromě Byzance a západnímu prostředí dokáže věnovat i Uhrám a zmíní i Vlada Drákulu (toho opravdu nemusím). Potěší i drobné zmínky s vazbou na české prostředí (vybavují si tři :-) ). Poslední stránky mne lákají na to sehnat si i Pád Cařihradu. Tak uvidím.
Poslechnuto jako audiokniha. Velmi zajímavé myšlenky a postoje, z nichž určitě alespoň část si člověk může osvojit ke svému dobru. Že knihu čte Jaroslav Dušek, je přidanou hodnotou. :-)
Velmi užitečná kniha pro toho, kdo je schopen vnímat svět a zdraví jinak, než pouze materialisticky. Praktické časti předchází podrobné úvodní vysvětlování. Knihu ocení příznivci východního filozofického a s tím souvisejícího medicínského přístupu.
Kniha plná dobrých citátů. Některé jsou hodně staré (Shakespeare), ale je vidět, že mnohé se nezměnilo. :-)
Třetí kniha, kterou jsem si od Samuela Bjørka přečetl. Chronologii jsem dodržel a tato poslední kniha mi přišla ještě lepší, než ty předchozí. Opravdový krimi thriller s důrazem na policejní vyšetřování s velkou dávkou napětí. Sympatickou dvojici vyšetřovatelů Holgera s Miou jsem si už navíc stihl hodně oblíbit.
Jo...a v kombinaci s knihami Joa Nesbøho abych se už na Oslo asi bál podívat i na mapě.. :-)
Je tomu asi 15 - 20 let, kdy jsem s oblibou četl povídky od E. A. Poea a H. P. Lovercrafta. Tato výborná povídka se jim vyrovná.
Ohromná kniha ukazující život polské Lodži v 19. století na pozadí vrcholu epochy tržní ekonomiky bez přívlastků. :-) Bohatí továrníci, bankéři a masa námezdní pracovní síly v bouřlivě rozvíjejícím se městě plném špinavých obchodních praktik, fingovaných bankrotů a naprosté tvrdosti. Ideály hlavních postav, osobní příběhy a láska, ale také doutnající napětí mezi Poláky, Němci a Židy žijícími na jednom prostoru.
Přečtením této obsáhlé knihy (přes 600 stran) si čtenář náladu příliš nezlepší, ale jedná o výbornou sondu z jednoho období.
Nádherná mozaika příběhů, které spolu nejsou nijak úzce spjaty příběhem, ale spíše duchovním poutem. Ladnost Kunderova psaní a zapadání slova do slova je originální a nenapodobitelná. Po přečtení každé jeho knihy mi zůstane zážitek z četby spolu s otázkou „O čem to vlastně bylo?“ Kniha byla dopsána na konci 70. let, ale zub času se na ni nijak neprojevil. Zůstává aktuální i ve změněné době. V tom je nadčasovost Kundery.
Clementisova čepice na Gottwaldově hlavě, normalizační prostředí nebo neštěstí ovdovělé Taminy kdesi v malém městě v západní Evropě jsou popisovány s ohromnou lehkostí a „smutným humorem“, ale melancholie a tíha z nich na čtenáře dolehne…
Tana French potvrdila vysokou laťku nastavenou předchozími knihami a napsala další silný příběh. Napsal bych něco ve smyslu „královna irské detektivky“, ale předběhli mne Sunday Indepedent. :-)
Pomalé rozplétání záhady zavražděné Aislinn, jejího životního příběhu a motivace, perfektní dialogy a psychologie postav. Hlavní dvojice vyšetřovatelů, Antoinetta Conwayová a Stephen Moran se nenechá odradit jednoduchým řešením případu a jde do hloubky. Conwayová navíc svádí boj tak trochu sama se sebou.
Některé předchozí knihy od autory se mi líbily ještě více, ale na maximální hodnocení stačí bohatě.
Díky zmínce o získání Rivertonovy ceny „nejlepší norský krimiromán roku 2011“ (rok, kdy např. Jo Nesbø napsal Pentagram) jsem do knihy vkládal poměrně velká očekávání. Počátkem knihy jsem se však prokousával a na krátký čas ji dokonce odložil. Na styl psaní autora, který je dost odlišný od pro české čtenáře známějších severských autorů, jsem si musel nejprve zvyknout. Kniha se hodně zaměřuje na psychologii postav, na jejich niterní uvažování. Autor evidentně uplatnil své znalosti ze své psychologické / psychiatrické praxe (zajímavé zmínky o myšlenkové mapě). U kriminálních románů mne vždy zajímá práce policie jako zásadní prvek celé knihy. V tomto případě jsou však policie, vyšetřovatelé jen v roli náhodného kolemjdoucího. Torkill Damhaug se zaměřuje především na „zmrzačené osobnosti“ hlavních postav. Téma rozdílnosti a konfliktu náboženství a kultur, patologického chování a zaměření se na více postav v jedné knize je hodně těžký úkol.
Tři krátké a velmi čtivé příběhy. Jeden lepší, než druhý. :-) Sherlock Holmes a jeho neomylnost a důvtip při vyšetřování zdá se nezná hranic. Pokud bych měl ze tří příběhů zvolit pro mne nejzajímavější, byl by to nejspíše ten třetí poslední(Nezvěstná šlechtična), kdy jsem byl chvíli na pochybách, zda vše dobře dopadne. :-) Jako jediné negativum knihy, za to však velmi podstatné, bych zmínil, že jsem ji bohužel stihl přečíst za jedno odpoledne.