Mindy komentáře u knih
Tak to bylo skvělé. Ráda občas sáhnu po takovéto klasice, protože vím, že to nemůže být špatná volba. A opět se mi to potvrdilo. Hra je z roku 1836. Pojednává o zkaženosti tehdejší společnosti, ale je aktuální i dnes. Na kritiku Gogol reagoval: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu". To je krásný citát. Výborný je i doslov.
Obálka je příšerná, nechápu, jak mohl někdo něco takového navrhnout a další člověk to schválit (mám vydání z roku 1969). Já ale naštěstí budu hodnotit obsah a musím dát plný počet. Už jsem se těšila, že jsem jednou uhodla vraha správně, ale pan Poirot mi tu radost nedopřál a na poslední stránce určil za pachatele zase někoho jiného.
To bylo strašně smutné. A děsivé. A nejsmutnější a nejděsivější na tom je, že to všechno byla pravda.
Krásný příběh, který nám vypráví psík Gump. Líčí nám své zážitky a zkušenosti s různými lidmi (a psy), s kterými se setkává. Je to moc pěkné čtení, které nás má přimět se zamyslet nad naším chováním ke zvířatům.
Na válce je pěkné jedině to, že z tohoto období je tolik krásných knih. Tato doba je plná silných, smutných a dojemných osudů. V Kyselých třešních se seznamujeme se členy rodiny Skálovy a několika dalšími obyvateli obce Lověšice nedaleko Přerova. Děj začíná v roce 1944 a končí osvobozením republiky, což ale neznamená jenom radost z vítězství a svobodu.
Kniha popisuje osudy židovské rodiny Liebeskindových. Bohatý cukrovarnik Abrahám, jeho manželka Liliana a dcera Zuzana. Ta prožívá bezstarostné dětství v přepychu, jenže pak přichází rok 1939 a jak to se Zuzanou dopadne, to už si musíte přečíst sami. Jenom si dovolím podotknout, že moc příjemné čtení to není, obzvlášť tedy druhá půlka knihy.
Překrásná knížka. V tomto případě je 600 stran málo, chtěla jsem číst dál a dál...
Osudy členů této rodiny mě občas hodně dojaly a emočně vyždímaly. Proto si nesmím příště zapomenout nachystat kapesník, protože se k celé sérii ještě určitě vrátím.
Já nemůžu říct, že bych litovala nějakého svého rozhodnutí. Ale ze zvědavosti bych se chtěla podívat, jakým směrem by se můj život ubíral, kdybych se rozhodla jinak. Je to zajímavá knížka, zároveň moc pěkná a čtivá.
Naprosto skvělé, bravurní, dokonalé. Mám ráda přesně takové sci-fi a takový humor. A ten konec mě teda dostal! Trochu přetechnizované, ale fakt moc moc dobré.
Po Návratu z pekla od Jana Vavříka další kvalitní kniha o válce a holokaustu od českého autora (autorky).
To je opravdu hodně zajímavá myšlenka, co napadla paní Mornštajnovou. Co by bylo, kdyby...
Opět velmi čtivé, jako všechny její knihy.
Tak nejdřív mě zaujal ten název - Než vystydne káva - ten je kouzelný.
A co se týče knihy - chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na ta japonská jména, ale dost věcí se tam opakuje, takže po tom počátečním zorientování se už se to četlo moc dobře a na konci i slzička ukápla.
Naprosto vynikající kniha.
Při čtení jsem skoro ani nedýchala. Opravdu jsem místy četla se zatajeným dechem a hltala každé slovo.
Je to další z knih, kdy mě fascinuje rok, ve kterém byla napsána (1949).
Český kriminalista Josef Bergman odjíždí na dovolenou do vesničky na severu Norska, aby si zarybařil. Ale co se tam nestane - samozřejmě vražda. Trošku začne pátrat na vlastní pěst, protože mu to nedá. A zjišťuje, že skoro každý z obyvatel, které poznává, má nějaké tajemství. Žádný velký nervák, hodně se mi líbily popisy norské krajiny.
Propojení říše pohádek se skutečným současným světem, tak, jak to umí jedině Fredrik Backman. Líbily se mi pohádky o mrakoních, vílách, rytířích a princeznách a to vše na střídačku s příběhem Elsy, ke které bych sice měla nějaké výhrady, ale ona to neměla vůbec jednoduché, tak co.
Moje třetí kniha od paní Mornštajnové a opět velmi čtivá. K některým postavám je osud více přívětivý, k jiným méně, někdy až příliš nespravedlivý. Ale takový už je život. A jako bonus jsem se v magazínu Práva dočetla, že autorka žije v mém rodném Valašském Meziříčí.
Z povídek přímo dýchá atmosféra starých časů. Napsáno krásným jazykem. I když jsou povídky vesměs kriminálního charakteru, nechybí jim i humor. Dobře se četly, líbily se.
No teda! Taková útlá knížečka a takový dojem ve mně zanechala. Po jejím přečtení jsem jenom zůstala sedět a hledět a vstřebávala všechny dojmy. Ty stále opakující se věty v rozhovorech mají svoje působivé kouzlo. Velmi emotivní. Závěrečnou scénu od vrbiček mám pořád před očima.
Knihy Andyho Weira mě neskutečně baví. Už jsem se s jeho hrdiny podívala na Mars, do vesmíru a teď i na Měsíc. Jsem moc zvědavá, s čím přijde příště
Marie Curie Sklodowska - výjimečná, geniální, obdivuhodná polská vědkyně, která získala dvakrát Nobelovu cenu - v roce 1903 za fyziku za výzkum radioaktivity (spolu s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem) a po manželově tragické smrti sama za chemii za izolaci čistého radia v roce 1911.
Měla dvě dcery - Iréne, která taktéž obdržela Nobelovu cenu společně se svým manželem Frédéricem Joliotem v roce 1935 za objev umělé radioaktivity. Druhá dcera Ève se stala spisovatelkou a novinářkou a je autorkou tohoto dechberouciho životopisu. Ève zemřela v roce 2007 v New Yorku ve věku 102 let.