milary komentáře u knih

Nultou hodinu jsem nikdy nečetla. A takovou Christie jsem doposud neznala.

Perfektně vymyšlený děj je odkrýván pozvolna a obsahuje víc časových rovin. Charaktery vystupují z vrstev konvencí, náznaků minulých i aktuálních okolností, spleti dohadů, vyhrocených emocí a zavádějících odboček. Vyšetřování balancuje na vší té suti a klouže po nestabilním povrchu skrytého, zamlčovaného, podsouvaného. Jakoby bez konce se situace proměňuje, “důkazy” ztrácejí na hodnotě, nahodilosti získávají na ceně...

Protápala jsem do samého konce. Tentokrát byla úžasná nejen atmosféra, prostředí a vůbec to, co u A. Ch. dobře znám a miluju, ale právě ta absence známého. Jiný detektiv, jiná kvalita napětí, trochu jiný způsob psaní.

Poslouchala jsem rovněž mně doposud neznámého interpreta. Zdeněk Kupka byl vynikající.

27 04.05.2022

Tipovala jsem, že první díl detektivek s Kate Shugakovou je trochu "zahřívací kolo". Aljaška a její dějiny asi nejsou až tak obecně známá témata; s potěšením jsem uvítala, že první vyšetřování bylo skoro fifty fifty s mimořádně nenásilným obeznámením čtenáře s obojím.

Ve druhém díle se s tím Stabenow ovšem nepárala :). Oběti hynou tempem, jež by mohlo uspokojit tu část knihomolů, kteří si na nějaké vedlejší dějové zdržovačky nepotrpí; až do chvíle ovšem, kdy se linka honu na vraha roztřepí...

27 02.11.2021

Zatímco "Do tmy" mě opředlo jinakostí a zmámenou a zcela pohlcenou vlákalo do tenat vůní, barev a tajemna, kterými překypovalo jako vřící čarodějný kotlík, a "Ke dnu" zanechalo vyčkávající a trochu vystřízlivělou, četba "Před povodní" ve mně průběžně budila nutkavou potřebu jít si umýt ruce a vykloktat. Mýdlem. Prostě toho vazkého ulpívání a vhledů do "zásvětí" duševního zdraví bylo nějak moc.

Do tmy 3. byla jedna z knih, kterou jsem se určitě nechystala pro případný nezájem odložit (a důvodem nebyly investované dvě stovky). Zajímalo mě, kam skvělá Anna Bolavá posune své psaní i postavy, s jejichž osudy jsem se už dvakrát potkala. A lhala bych, pokud bych nepřiznala, že některé pasáže jsem četla se zaujetím, byť chvílemi poněkud schizofrenním (což se k textu docela dobře hodilo). Nebo-li s respektem k autorčiným schopnostem a s až fyzickou nechutí k tomu, co čtu. Snažila jsem se uchovat si odstup a přeskakovala jen málo. A tak se mi dostalo hned několikerého ponaučení. A sice, že jeden autor může napsat knížku, která patří k tomu úplně nejlepšímu, co jsem kdy četla (díl 1), i knížku, která se mi líbí míň (díl 2), - což je asi úplně běžné, - ale že tentýž autor může zcela ochromit mé čtenářské pohárky něčím (díl 3), co pro mě reprezentuje koncentrovanou ošklivost ve škále, jaká razantně potlačí jakékoliv moje nadšení pro sebeuznávanější osobitý styl.
Z duše mi mluví komentář od uživatele mahdal. Žánrová změť.., taky mi to vadilo.
Jinými slovy se téhož v podobném smyslu dotýká ve svém komentáři také InaPražáková.
Tak snad příště...

27 28.03.2021

Chvilinku trvalo, než jsem se oprostila od podvědomých výhrad a začala se prostě bavit. Ale pak mě to bavilo moc. Děj určitě nepostrádal napětí, bylo to vtipné, a až mě trochu zaskočilo, kolikrát jsem si pomyslela: Teda holka, líp bych to neřekla... :)
Moc fajn, ráda budu pokračovat s dalšími díly (ve skrovném počtu přeloženými).
P. S.
Čtečka je skvělá věc. Člověk se vyhne obálce. Nebýt totiž celkem přesvědčivě motivujících ohlasů mých TOPíků, ta by mne tedy ke čtení neponoukla.

27 06.09.2020

Čas od času si pročítám komentáře lidí, které mám ráda, kteří mě baví, inspirují, upomínají... Omlouvám se, ale nic nového k té knize nenapíšu. Po fantastickém komentáři 1amu by to bylo nošení dříví na Pahorek. Propojení s "Přeletem nad kukaččím hnízdem" je skvělé. Jsem hrozně ráda, že jsem film (mnohokrát) viděla a pyšná, že něco tak úžasného natočil "náš" Miloš Forman. A zfilmovaný "Pahorek" mě zasáhl podobně. Vracet se k těmhle dvěma klenotům (jak je nazval 1amu) literárním i filmovým, není pohodlné. Ale užitečné. Berme to jako privilegium, že můžem...

27 02.08.2020

Po "špiónce" ,Nástrahy zubařského křesla' je tenhle titul dalším z mně zatím neznámých. Co říct? Že jsem byla od půlky napjatá úplně "neklasickým" způsobem? Že se nesnažím odhalit vraha, abych se čirou náhodou neošidila o moment překvapení, a pakliže jsou nějaké indicie, dovedně je ignoruju? A že to dělám asi vážně dobře, protože tady bych se řešení nedobrala dřív, než mě kleplo do čela? Že stejně jako u těch dalších nemnoha nejmilejších autorů drobná škobrtnutí (stylistická, překladatelská, dějová či ta, která jdou na vrub korektorů) bez povšimnutí obcházím, částečně i proto, že si jich v zápalu děje fakt často ani nevšimnu? Že znovu a znovu propadám obdivu k autorčiným kombinačním schopnostem a rozmanitosti zápletek? Že - samozřejmě - svou roli hraje, když si madam Christie dopřávám v čase prázdnin, ale že mi ony knihy tu pohodu vyplývající z volna dokážou navodit, kdykoliv se u nějaké (byť opakovaně) uvelebím? Že stačí, když se podívám tady na databázi vpravo na těch pár červenými čtverečky označených titulů (dávno přečtených), a už po mě natahuje drápky důvěrně známá atmosféra a napětí, které jsou pro knížky Agathy Christie tak typické? Jistěže všechny série, příběhy ani aktéři nedosahují plošně stejné obliby. Ale těch opravdu dobrých knih k "uvelebení se" je hodně. A navíc je lze číst stále znovu :).

27 30.07.2020

Milá Aňo,
tak si čtu zdejší komentáře, a - ano, znovu a znovu je všechno také o tom, do které fáze života se nám jaká knížka trefí, co máme za sebou (popř. před sebou) a čemu vstříc máme momentálně oči a uši nejvíc otevřené. A připadá mi moc hezké, co píše Vesmich 2. 11. 2018. ( Já jsem se totožně úplně nebála, že to "bude pitomé" :)), jak ona v humorné nadsázce použila, spíš jsem si říkala, že asi primárně spíš relaxační - ehmmm, pokouším se obejít formulace typu "čtení do vlaku" a pod.).
Líbilo se mi Vás poslouchat - a nebojte se, grafickou stránku knížky si ujít nenechám.
Já měla zrovna otevřené nejen oči a uši, ale také duši. A dělaly mi radost netoliko četné Vaše zajímavé úvahy, vzpomínky a ledasjaké zmínky, ale také mimořádná způsobilost je adekvátně zprostředkovat. A neméně jsem ocenila, že jste dokázala předložit mnohé, aniž byste pozbyla smysl pro nezbytnou přiměřenost. Takže budu ráda doporučovat dál, a Vám přeju ještě mnohá a mnohá P. S..
milary

27 25.06.2020

Doposlechla jsem (znovu desetihvězdičkový Jan Teplý, jehož pojetí dialogů s Číňany ve mně vyvolávalo opakované návaly veselí) Gereona Ratha dvojku a – spokojenost naprostá, snad větší, než u prvního dílu.
Kutscher příběh tentokrát usadil do atraktivního prostředí filmových ateliérů na počátku konkurenčních bojů mezi zastánci němého a dravě se prosazujícího zvukového filmu. Kromě mimořádně zajímavých podrobností z oblasti výše zmíněného tématu neopustil ani zevrubné zachovávání atmosféry doby, prostředí a charakteristik osob, které se mi tak líbilo už v prvním díle série.
Já myslela, že autor přitvrdí a protáhne nás nějakým akčním masomlýnkem, a on – šibal – to pojal úplně jinak. Hérečky jsou krásné, intriky nelítostné, hrdina (ani bych neřekla kladný, jelikož je stejně „na pěst“ jako v prvním díle) neohroženě uniká z dramatických situací způsobem, který připomíná Jamese Bonda v době, kdy ho hrál můj milovaný Sean Connery, hrdinky jsou smělé a rozhodné, přátelé (vč. psích) věrní a spravedlnosti je učiněno… Že je to trošinku přitažené za vlasy? Komu by to vadilo? Já jsem se u tohohle nečekaného a skvělého retra báječně bavila.

27 25.04.2020

Africká zima v Súdánu (třetí z přečtených misí), se mi zatím líbila nejvíc, - jestli se to tak dá vůbec říct; šikovnější formulace mě momentálně nenapadá. Uši si opět užily dokonalého interpreta Lukáše Hlavicu. A vyhovoval mi posun v tom, jak byla knížka napsána, aniž by mi nevyhovoval styl těch předchozích... Jéžiši, to je teda komentář... :)

Chci říct :)), že pro mě bylo tohle reportážní "vyprávění" Tomáše Šebka opět dechberoucí (a ne, já se neztrácela), se vším všudy, co pro mě už dlouho Rytíři, - pardon, Lékaři bez hranic znamenají. Co si zlomkově dovedu představit pod povrchem toho lehkým perem "zapsaného", co se mi jakoby mimochodem odkrývá, co mi to bez mentorského podtónu nabízí. A co si potřebuju připomínat (a zřejmě nebudu sama), co nejčastěji. Pokud jste dočetli, asi už tušíte… Je dobré zkusit se odvážit -
UKÁZAT KOZY PTÁKŮM!!!

26 07.01.2022

Marka Ebena jsem si vždycky považovala a považuju. Tak nějak obecně.
Ráda jsem koukala na Plovárnu, ráda ho vidím hrát, a když jsem ho dříve občas slýchala moderovat, nezarmoutil.
Oblast ve které ho vnímám jako naprostou špičku v oboru, je ale muzika, které se léta věnuje s bratry; zpěv, bezchybná technická a intonační jistota a - texty.
Ty jsou pro mě - jeden každý - něčím naprosto dokonalým po všech stránkách, které by takový text měl mít. A že jich je...

A tak není divu, že mi některá zamyšlení v knížce přišla, - no, - jaksi málo ebenovská, místy trochu plytká, unavená a jakoby z musu. A to i formulacemi.
Kvituju, co Marek Eben píše v anotaci, a ano, to už je zase on. Jenže, já bych stejně ty listy neškubala, málo platné...
A "neškubala" jsem ani jednotlivá vyprávění v audioknize, jen jsem si dávala čím dál delší pauzy, ale zase tam byl bonus autorova hlasu, a to se mi líbilo.

Tak jo, jdu si pustit muziku.

26 02.11.2021

Pořád to hrozně ráda čtu, uvědomuju si, jak jsem se po delší době (lehce rozpačitá z předchozího dílu) naplno vrátila do - teď už nezvratně - hitlerovského, nacisty ovládnutého Německa. No ano, jak píše broskev28 v báječném komentáři níže, teprve teď se doopravdy láme chleba.
Teprve teď je zrůdnost nastoupivší oficiální ideologie a nestoudnost praktik silové převahy naplno odkryta i těm největším popíračům. Teprve teď propuká hon na Židy zcela nepokrytě, teprve teď se začíná utíkat přes hranice tam, kde "je ještě možné svobodně mluvit", například do Československa. Do Prahy. Ach...

Kromě excelentního vylíčení politických poměrů mi tentokrát učaroval i bezvadně vymyšlený případ a rozšíření běžného obsazení o další pozoruhodné typy :). Rozhodně pokračuju.

26 21.03.2021

Já ji měla už jednou vypůjčenou, tu knížku. Tehdy mi uvízla pod prsty díky jednomu z mých oblíbených. Ale asi měl tenkrát můj čtenářský hlad, který mě v knihovně pravidelně přepadá :), zase jednou velké oči; nestihla jsem ji (až na pár počátečních stránek) přečíst. Zdálo se mi, že to zas taková škoda není. Znovu jsem se chytla na udičku díky komentáři JezinkyJ o kousek níže, a tentokrát to klaplo.

Ze začátku jsem byla trochu odtažitá, ani napodruhé mě malá chemička s jejím vyhroceným "kočkováním" se sestrami bezprostředně nepolapila. Ale záhy jsem zaregistrovala, jak štědře jazykově vybavený ten příběh je, jak nápaditá je zápletka, jak děj překvapivě "odsýpá". Líbily se mi živé a vtipné dialogy. A uspokojilo mě napětí i rozuzlení. A zamlouvaly se mi "vějičky" zmínek a odkazů (zdaleka ne jen co do oblasti chemie) jakoby mimoděk vpletené do příběhu. Hodně příjemné čtení.

26 16.03.2021

Získala jsem tip na knihu „Matka vzala roha“ (díky, milá kap66!), která mě zaujala na první dobrou. Jenže: zjistila jsem, že má mladší sestřičku – pravda, na niž navazuje prý jen volně – a stejně mi to nedalo spát. Měla jsem štěstí. Podařilo se mi poslechnout si „Útulek“ jako četbu na pokračování, jejímž interpretem je Svatopluk Skopal.
Pana Skopala vídám moc ráda hrát, ale jak čte tohle vyprávění devítiletého kluka, to je prostě dokonalost sama. Dokáže neuvěřitelně přesně odstínit i sebemenší hnutí jeho mysli, každou verbální frajeřinu, každou radost, zaskočenost, smutek, naivitu, bezelstnost, - všechny emoce prcka, který se po zatčení mámy ocitá spolu se svou sestrou v děcáku. Je to bezmezně dojemné i legrační, je v tom spousta pospolitosti v lumpárnách a osamělosti v tom, nač rozum zatím nedosáhne, je v tom bez okázalých formulací celý ten křivácký systém doby s drobnostmi, které člověka úplně špendlí k zemi. Je to knížka bez dramat šikany mezi dětmi, knížka o bezděčném zápase, o solidaritě, touhách a nadějích.

Často tu někdo píše, že to či ono by patřilo do povinné četby. Myslím, že „U útulku 5“ by tam patřilo určitě, ale pro převis peprných výrazů, které jsou zcela přirozeně frekventovaně přítomné v celém vyprávění a nespadají zrovna do představy o kultivované mluvě, by to stejně neklaplo :). Ale čtěte, v ideálním případě poslouchejte! Klidně nepovinně.

26 10.08.2020

Třetí díl Podrychtáře Václava je za mnou. Tentokrát ještě trochu víc dějepisu, ale to mi vůbec nevadí, díky neobyčejné záživnosti podání. Má spokojenost se drží na poctivých pěti hvězdách (možno ověřit skusem :)), k čemuž přispívají i autorovy úžasné obrázky. Já si nenechám ujít ani následující díly série.

26 03.05.2020

Já jsem napřed četla (kvůli dostupnosti v knihovně) „Jeden kopeček šmoulový“.
Na té knížce mě nejvíc zaujala grafická úprava; napsaná i byla celkem zručně, ale knížek s retro tématikou je poměrně hodně a já mám raději třeba Michala Petrova.
„Kafe @ cigárko“ jsem ukořistila jako audioknihu, čtenou autorkou. A přidávám se k radostně nadšeným hodnotitelům...
Je to vtipné. A sdílíte – li navíc léta letoucí s jedním ze svých nejbližších příslušnost k danému prostředí a komunitě, nelze se nebavit.
Je to parádně načtené. Rozdíl mezi interpretací zn. „Saša z Comebacku“
a drobnokresbou celé plejády ostatních zúčastněných postav je prostě „boží“.
Sebemrskačský přístup je dovedně legrační, uvěřitelný a nekřečovitý.
A co bylo ještě moc fajn? S přibývajícími historkami jsem neumdlévala, ale bavila se víc a víc. Paráda.

26 28.02.2020

Další Velinský, jako obvykle jazykově úchvatný a nabitý vtipnými hláškami, které plynule a nekostrbatě prolínají textem; žádné "utírání si nosu židlí", což je herecké rčení, charakterizující klopotné vytváření srandy. Jen jsem v tramvaji zběžně nakoukla. A pak už jsem musela dočíst do konce, samosebou... :)

26 10.11.2019

A je to tady; třetí knížka s Otou Finkem... Jak já jsem zpočátku nevěřila pospolnému nadšení, které prostupovalo hodnoceními mých TOPíků navzdory rozmanitým žánrovým preferencím! Jasná tajná lóže, tipovala jsem to.
No vida, a už třetí! Ještě dvacet, a je to doma :). (Jsem tak trochu detailista, tak mě baví odčítat díly chronologicky). Tentokrát mě to nedraplo bezprostředně po začátku, a hned jsem v duchu nadělovala bronzovou placku za třetí místo. Pan Velinský ovšem řádně zamíchal kartami, a už se Našeptavač vecpal vedle Lidožrouta na nejvyšší stupínek, jenjen že ho neshodil. Když to tak bude pokračovat, vykašlu se na pomyslné stupně vítězů a nahradím je - už kvůli počtu dílů - obyčejnou hradební zdí: jeden schodek vyšší, druhý nižší a tak pořád dokola. První druhý, první druhý - a na bronzu nebudu ani bazírovat. Bylo to skvělý!!!

26 23.10.2019

Moc se mi to líbilo. Sžívaly jsme se déle; obávala jsem se, aby knížka (navzdory žánrovému zařazení) přece jen nesklouzla do fantastiky, kde je autor doma, ale já ji často nečtu a ani tentokrát jsem ji číst nechtěla :). Nemohla jsem se zpočátku chytit pro zvláštní a nezvyklou bohatost jazyka, která mi zprvu jaksi upozaďovala děj. Ale to se brzy změnilo. Text se krásně plynule odvíjí, autor popisuje pocity i situace neuspěchaně a jaksi systematicky, ale neukecaně a výstižně, nikdy se neopakuje a děj má patřičný vývoj i moc pěknou atmosféru. Vždycky se trochu bojím, že se na konci dobré knížky něco zvrtne a tentokrát jsem se bála dvojnásob. Zápletka byla složitá, těsně před koncem jsem se musela vrátit a trochu si oživit pár podrobností, napětí by se dalo krájet. Ale stránky přibývaly a já se děsila, že to autor s tou invencí přepálí a vznikne nastavovaná kaše, ve které se to celé utopí. Naštěstí ne. Co hrozilo překombinovaností, se celkem důsledně logicky zdůvodnilo. Za mě nečekaná spokojenost.

26 25.09.2019

Napsali to profíci, chybky netrčely a mělo to grády. Jazyk, příběh, aktéři, dějeprava... Jednu hvězdu strhávám za prodlévání s avizovaným pokračováním (Souřadnice zločinu: Kutná Hora). Tohle se dělá? Jak se teda dozvíme, jestli se vzali? :)) Na druhou stranu, když si člověk přečte něco o četných počinech akčního autorského dua, není třeba hned házet flintu do žita. Ne že by tvorba pro děti nudila, to asi ne... Ale kdyby se náááhodou na chvíli přejedla, Weissová & Štolba stojí v blocích!

26 18.09.2019

Já jsem nadšená. Nestává se úplně často, že knížku otevřu nahodile a bez nároků, a ona se vyloupne takhle skvěle. Ovšem s komentářem bych si asi tentokrát nijak snadno neporadila. Poté, co jsem lehce povzneseně minula název a líbeznou fotku na přebalu, jsem si už celou dobu připadala jako na speleologické výpravě. Moje literární čelovka svítila ostopéro, a já objevovala a objevovala a neskutečně jsem si lebedila (také díky přepychovému překladu pana Martina Pokorného). Naštěstí už se shrnutí výtečně zhostil Taťka Hraboš. A tak "drobničky" dojmů nás ostatních nechť jsou jen přitakáním řečenému...

26 16.08.2019