medialstar komentáře u knih
Moje první seznámení s autorem, když už napsal tak hubenou knihu, tak si říkám hřích to konečně nezkusit. Mělo to spád i vtip, za jedno odpoledne přečtené, ale žádný zázrak se nekonal. Rozhodně jako ochutnávka stylu psaní postačila, a u dalších knih už budu jen příjemně překvapena.
Druhé setkání a tentokrát si spolu už rozumíme o něco víc. XXX je oproti Jezeru takovým čajíkem o páte. Jezero to strouhá až na kost, někdy fakt ostře. Ale pořád tam byla místa, která šla mimo mně. Každopádně chuť na další počin se dostavila. Příští zastávka Přibližování dřeva.
Povedená záležitost. Nejsou zde jen kolovrátkové informace, ale především zajímavosti jinde mnou neslyšené a nečtené. S touto knihou relaxujete chytře.
Bojující a stále prohrávající. Skočíte do "děje" rovnýma nohama a za chvilku vás to zas vyplivne s pěkně blbou náladou. Pár vět stálo za to, ale jinak nevím, fakt nevím. Příští zastávka sbírka Jezero, jsem moc zvědavá.
Stržena proudem všeobecného zájmu o Hofa jsem i já podlehla zvědavosti a opatřila si jeho knihu. A i když se jedná o kombinaci metod, které nepřínáší v jádru nic nového, tak je nám zde servírován přehledný balíček, který je podaný tak, že máte fakt chuť hned vlítnout pod studenou sprchu. Dostupné pro všechny, pozitivní účinky zaručeny! V jednoduchosti je síla a někdy prostě asi lidstvo potřebuje příběh bláznivého chlapíka (myšleno v dobrém), aby si připomněli, jak banální věc nám může zlepšit život. Kdyby vám řekl doktor otužujte se, tak o dopadu jeho prosby by bylo předem jasno. Ale když to říká Wim, lidi sekají díry do ledu jak o život. Ale proč ne? Fandím mu, věřím, že nás ještě překvapí.
V hlavě mi pořád zněl nezaměnitelný hlas pana Goldflama. Jako by mi příběhy přímo četl a já naslouchala. Občas goldflamovsky milé a vtipné, občas nic pro bojácné dětičky. Ve výsledku příjemně strávený čas v ulicích Brna.
U takových knih se mi nejlépe relaxuje a ještě se jako bonus něco dozvím. Možná mi jen trošku chyběla nějaká viditelná koncepce zvolených domů.
Každý občas potřebuje říct fak* it!
Nemáš čas na blbosti? Řekni fak* it a přečti si to.
Něco udeřilo na hlavičku, něco mě nechalo úplně chladnou. Knihu beru jako vstupenku do Balabánovi tvorby díky Čtenářské výzvě.
Mnohem vyspělejší než Mléko a med. Některé kousky velmi zdařilé. Ilustrace výborné. Pokud to tak půjde dál, ještě se máme na co těšit.
Po pár řádcích jsem byla vtažena do děje a slupla to na dva zátahy. I když jsem dle anotace čekala o něco dekadentnější děj, bylo to zajímavé, dobře napsané a i přes docela střelené finále s Bowiem, které mi tam najednou celé nějak nezapadalo, převládá velká spokojenost.
Krátké přiběhy pro inspiraci a potěchu ducha. Kočičí chování připodobňuje k tomu lidskému a pobádá nás tím k zamyšlení. Příjemné čtivo.
Kdyby snad náhodou chtěl někdo vyrazit směr Indie na kurz lektorky jógy, tak mu kniha jistě poskytne alespoň náznak, co ho čeká. Bavily mě skoky do autorčiny minulosti, citáty a moudré příběhy. Je to směsice osobního příběhu, poznávání Indie a jógy. Autorka umí vyprávět.
Příběh, který měl své silné i slabší chvilky. Občas jsem měla až dojem, že je cílovka teenage čtenář. Nebylo to špatné, ale jsou lepší.
Namlsaná z Trhliny musím říct, že Strach na mě tolik nezafungoval. Občas to příliš tlačilo na pilu a ty závorky mě taky krapet zlobily. Atmosféru to má, umí vtáhnout, nicméně něco tomu chybělo. Beru to tak, že tady si Karika trošku natrénoval, aby nám pak mohl vpálit dokonalou Trhlinu. :-)
Před Zuzanou Pospíšilovou je třeba smeknout. Je to autorka mnoha knih, které mají co říct a vyčnívají v dětské produkci. Obdivuhodné, kam na všechny ty nápady chodí. Na její knihovnické pohádky jsem se moc těšila, ale trošku převládla rozpačitost. Ne nad příběhy, ale v kostrbatostí textu. Někdy se polopaticky opakují věty, které podle mě stačilo říct jednou. Působilo to na mě až rušivě. I tak se ale jedná o milou knihu a odškrtávám si další řádek čtenářské výzvy. :)
Sonda do počátků a historie brněnských podniků. Lahůdka pro oko i duši.
Nestává se mi, že bych chtěla knihu odložit, ale tady jsem teda měla až do půlky sto chutí to udělat. Úsečnost, kostrbatost, přímá řeč v textu bez uvozovek, guláš galimatyáš. Hlavně se popisuje kde co kdo má, co dělá, kde co leží a stojí a děj zaostává. Od půlky autorka trochu chytila dech a dalo se to číst bez újmy na zdraví, ale tak nějak nevím, proč to celé vlastně bylo napsáno. Jasně, nevíte, kdy se na vás může nalepit takový podivín a otrava, ale tady to bylo stylem, on na ni zvoní, ona neví co s tím, až nám sama hlavní hrdinka taky začne malinko stalkovat toho otravu. S dalším frajerem sousedem se klidně baví, i když ho vůbec nezná, s tím problém nemá a hned mu vleze do domu... Trochu nepřirozené řešení situací a finále najednou bum bác a je vymalováno. Pár světlých momentů to mělo, ale na tři hvězdy to není, to bych ukřivdila těm, které stojí za to číst.
Pan Nešpor je bezesporu velmi zajímava osoba a touto knihou to jen potvrzuje. Termín bažení, který tak s oblibou a často používá, v naší rodině zdomácněl. A i když kniha často promlouvá k abstinujícím alkoholikům, má co říct široké veřejnosti. Už jen neotřelým smyslem pro humor.
Povedená řada kuchařek od Apetitu. Recepty, které zvládne každý v domácích podminkách, mnoho krásných fotografií a hlavně se nejedná o žádne hogo fogo recepty na efekt, ale o jarní dobroty, které v klidu můžete servírovat celé rodině.