maruska283 komentáře u knih
První tři čtvrtiny knížky bomba.
Pak to vyvanulo.
„Žádná kniha o houbách je nedělí na krásné a ošklivé, na vonící a páchnoucí, na příjemné na dotek a nepříjemné, na hříšné a na ty, které rozhřešují. Lidé vidí té, co chtějí vidět, a nakonec mají to, co chtějí mít. Jasné, ale falešné rozdělení. Zatímco ve světě hub není jisté vůbec nic."
„Protože v okně leží všechna naděje po světle, po východu slunce, po obzoru, v okně leží touhy a přání, za dveřmi leží pouze skutečnost."
„V našem novém domě se podlaha lehce svažovala a já se denně bavila závody plechovek. Tuňák vs. Ananas." Mozaika jejího života seskládaná z drobností – dům na pláži, vynášení písku, děti v hamakách, útěky před heroinem. A dopisy - spousta dopisů. Nádhera. (přečteno anglicky, česky nevyšlo)
(Přečteno anglicky - český překlad mě odradil). Knížka je napsána velice vnímavě. Jen málo z vnitřního světa ostatních dokážeme rozeznat – přichází to v malých momentech, v jediné větě, v krátkém pohybu, kdy pochopíme něco nového. Hlavní protagonistka příběhu, Evie, je okouzlena děvčaty, které se potloukají naoboso po městě a vybírají popelnice. Nejsou na ni ani trochu hodné, ale ona se k nim o to víc přimkne. Během příběhu postupně odhalujete víc a víc z toho, co vztah děvčat motivuje.
Kdo může, ať si raději přečte originál. Knížka je opravdu silná. Nesnaží se být dojemná a přesto je, nesnaží se být poučná, a přesto je. Příběh je krutý, ale vypravěčka sama sebe nijak nelituje. Mám před sebou obraz toho rozpadajícího se domu s nedomalovanou žlutou omítkou....
Vždycky si myslím, že bych si všimla, že jsem zlá, že se nechovám vhodně, nebo že k situacím nezaujímám moudrý postoj. Ale... je to pomalé, je to hnijící, zalité v betonu. Možná to praskne a někdo si všimne a možná mi to bude jedno. Kniha mě zanechala chladnu, ale příjemným způsobem oslněnou. Jenom krčím rameny.
Některé zmiňované věci nejsou samy o sobě tak dobré, jako když o nich píše Mariusz. I kdyby to nebylo o Češích, ale zkrátka o lidech, byly by to pořád nápadité postřehy. Sestavené umně tak, aby měl každý prostor si z toho odnést to své, to se mi na tom líbilo nejvíc.
To je vpravěčský um nejvyššího kalibru. Jakože ráda bych napsala sofistikovanější hodnocení, ale to se jinak vystihnout nedá.
Četla jsem v esprávný čas na správném místě, dnes už by mě tolik neočarovala. Ale tehdy to byl naprostý zlo. Jakože i takhle se dá psát?
Doporučuji anglicky, přečtěte si první (!!) a pak už jen náhodně nalistujte pár dalších. Tak asi vyždímate z knihy nejvíc.
Četla jsem to anglicky - za jediný den a dost mi to zlepšilo náladu. Nic není tak fucked up na to, abych si s tím nevytřela zadek. Tohle je chlapská literatura, kterou snesu. Jo a Bukowski je prasák a genius a má koule a milion dalších věcí.
Knihu jsem měla z knihovny a půjčila jí kamarádce, které se nějak záhadně ztratila. Tak působivá ta kniha je, že to nepřikládám za blbost kamarádce, ale obsahu, který do těch tří set stran Zmeškal vtisknul. Někde ke konci se debata věnuje víře, citují se křes'tanští mystici i církevní otcové. "Věřím, protože je to nesmyslné", nebo "věřím, abych pochopil"? Kdybych měla být nudná - je to skvělý postmoderní román (absurní a magický), který bude bavit i toho, kdo jen povrchně přelouská detektivní zápletku, ale i filosofa srdcaře, který bude všechno převracet do metafor a hledat odkazy na jiná díla. Krása. Ještě se k tomu vrátím.
Nic, chtěl bych jenom
ve stínu u zdi
maličko umřít,
než zase půjdu
Povídka o tom, jak měl autor na starosti slunce je skvělá, nikde jinde se sehnat nedá :)
Za mě příběhově silné, poutavé, kreativní. Verbálně jednodušší, uspávajíci.
Doporučuji ke čtení všem experimentátorům (s literaturou samozřejmě). Keseyho nezobrazil wolfe jen slovy, ale i atmosférou, kterou jimi vytvořil.
Za mě skvělé, snad i pro ty, kdo se s hlavní hrdinkou a negativitou promítnutou do celého přiběhy nedokážou ztotožnit.
Tohle možná tolik neuchvátí, ale je to docela neotřelé. V Evropském jaru se Nielsen vyšvyhnul mnohem výš.