martineden komentáře u knih
Petr a Lucie se rýmuje podle vzoru Romeo a Julie. A jako Shakespearovo dílo se i toto stalo legendou a pro člověka, který si říká čtenář, je znalost knihy na místě.
Nejedná se o žádné vybroušené literární veledílo, ale je to prostě pohodové a klidné, což mi vyhovuje. Pro milovníky naší Michaely Klevisové určitě povinné čtení. A netrpělivě budu vyhlížet další díka s puntičkářským Peterem.
Nadčasová klasika! A ty obrázky a fotky! Jedinečné.
Chvályhodný počin, jak pomocí osobního příběhu poukázat na historické události, které možná ti mladší neznají. Chvílemi mi kniha hodně připomínala Orwellovo 1984, na můj vkus se až moc tlačilo na pilu. Obávám se ale, že lidstvo se stejně nepoučí.
Na knihách Agathy Christie je báječné, že je můžete číst stále dokola a vždy objevíte něco nového, případně pozapomenete děj i vraha. A tahle detektivka si rouhodně pečlivé čtení či poslech audioknihy zaslouží.
Ta Agatha je génius! Tolik knih, tolik kvality... Ale Hercule je naštěstí jen jeden.
Perfektní kniha o období v našich dějinách, ve kterém se obnažije lidská existence až na kost. Samozřejmě držím těm frajerům palce, ale kdo mě dostává do kolen, jsou osudy civilistů, kteří jim pomáhali a krutě na to doplatili.
Jsou stálice, které můžete číst dokola, vidět dokola, ale především stále toužit po cestě Orient expresem.
Čtivý, napínavý to je. Ale ke konci už tedy hodně přehnané. Série je ale návyková, to musím uznat.
Příběh introvertní Lucie a její rodiny se mi moc líbil, hlavně ta melancholie Jeseníků a Rychlebských hor, ta byla vykreslena skvěle. Je nyní v české literatuře více autorek, které tento kraj a jejich obyvatele zmiňují - Bílá Voda Kateřiny Tučkové a Až uvidíš moře od Scarlett Wilkové. Líbila se mi určitá syrovost běžného života - příběh obhroublého Vojty a Janiny v protikladu k Lucii, která mi přiznám se nebyla moc sympatická.
Chvílemi jsem byla z knihy tak nadšená, že bylo jisté - plný počet ji nemine. Jenže kniha nekončila a mně to lavírování mezi ano, ne u této hry na fotbalového Malého prince začínalo lézt nějak nervy. Přesto jsem se určitému dojetí neubránila. A hlavně mě bavily ty hlášky a přirovnání. Jdu si víte jak. Vyndat citroníkovou plantáž, víte odkud?
Znepokojivé, syrové, ale vynikající. Tohle je podle mého názoru opravdu kvalitní současná literatura. Čekala jsem, že kniha bude dobrá, ale předčila má očekávání. Anebo stárnu.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, ale jsem příjemně překvapená autorčiným stylem, kdy vás to stále nutí číst dál, držíte Símce palce, ale tak nějak tušíte, že to prostě nedopadne... Takhle popsaný toxický vztah matky a dcery jsem dlouho neviděla, je to jakoby autorka takové postavy znala. Uf!
Sjíždím knihy od Yrsy, je to tedy jilzda. Až si někdy říkám, že ten Island je tedy pěkně divokej. Tenhle díl byl výborný, je tedy děsné, co děti dovedou dělat druhým dětem, bohužel nejen v knihách. Tady ten konec mi ale připadal už hodně nesrozumitelný.
Tak tohle byla jízda! Od první po poslední stránku. Petra Dvořáková fakt umí!
(SPOILER) Moc jsem se na knihu těšila, ale přiznám se, že tam mám menší výhrady pro udělení plného počtu. Lauře je přes 30 let, několikrát se mluví o jejích dlouhých letech zkušeností v roli vyšetřovatele. Nevím, ale dlouhá léta jsou podle mě třeba 20 let praxe a víc... A úplně mě vytáčí, když v kriminálkách jde někdo sám někam na vlastní pěst v noci, i přes indicie, jaký je pachatel profík. A trochu jsem se nudila u opakování toho, jaké kecky, rifle, účes, jídlo... patří k Adamovi. To bylo únavné. Přesto autorce moc fandím a těším se na další počin.
Mám pro detektivky Roberta Bryndzy slabost. Baví mě všechny. A dokonce jsem odhadla vraha. Pravda, nebylo to zas tak těžké...
Strašně jsem se bála. Možná je to i tím, Slovensko a Tribeč jsou tak blízko.
Čtivý, čtivý, napínavý. Ale pár věcí jsem uhodla, opět bych knihu zkrátila tak o 50 stránek. Ale jsem zvědavá, jak to bude dál.
Těžká nostalgie. Líbí se mi ten pokus o (sebe)ironii, kterou hlavní postavy románů Stanislava Rudolfa mají.