Martina99 komentáře u knih
I přesto, že jsem viděla seriál a věděla jsem, jak to dopadne jsem byla napjatá co bude dál. Skvěle napsaná kniha, která vás vtáhne do děje.
Asijští autoři jsou mi asinzapovězeni,nějak jejich kniham nerozumím.
U téhle jsem očekávala detektivku a ne hádk s tiskovym klubem a navíc se celou dobu hádali nad jednou jedinou věcí.
Jediný důvod, proč jsem knihu dočetla byl, že jsem chtěla vědět, jak to bude s jeho dcerou.
Musím přiznat, že závěr se nedal předvídat a nadchnul mě.
Přepadla mě nostalgie a vzpomínky. Milá kniha. Zasmála jsem se u rozhlasu - u mojí babičky funguje pořád, vždycky před hlášením hrají nějakou lidovku a když začnou, tak se člověk jen dívá, jak se okolo otvírají okna :-)
Je to výjimka potvrzující pravidlo - film je lepší než kniha. Ten kdo rozpoznal, že to má potenciál na film je génius. Já měla problém knihu dočíst a občas jsem si uvědomila, že už to chci mít za sebou, tak jsem sem tam přeskočila odstavec nebo stránku. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy, víc negativního a sobeckého člověka jsem snad nikdy nepoznala. Furt psala já, já... zůstanu u filmu
Na začátku jsem se trochu nudila, ale nejspíše proto, že jsem očekávala knihu ve stylu bratra Ivana. U jeho knížek se vždycky hodně bavím. Ale pak mě bavila i tahle. Byla vtipná, místy hodně upřímná. A odnáším si z ní dvě věci - nebát se a hlavně se z toho nezbláznit.
Z knihy mám takové rozpolcené pocity. On to dělal dobrovolně, přijal to jako své zaměstnání, ve své podstatě nemusel žít na ulici.
V doslovu mě, ale zarazilo, když bylo napsáno, že s láskou mluví o svých dětech, ale on má celkem 3 a toho prvního možná nechal poslat ke stejným pěstounům, jako byl on sám.
Milé příběhy. Párkrát jsem měla chuť vytáhnout ze sklepa mých rodičů můj kufřík se starým psacím strojem, na kterém jsem se učila psát :-)
Dojemný příběh. Je o přatelství, rodině. A hlavně si z toho odnáším, že si musíme pomáhat!!
Byly tam momenty, kdy jsem se opravdu od srdce zasmála. Nicméně jsem měla občas pocit, že čtu červenou knihovnu, možná proto mě více bavila druhá polovina knihy. Kniha je čtivá a vtipná, občas smutná. Ale jsem ráda, že jsem si jí přečetla.
Kniha nejen o běhání, ale o pohybu jako takovém, tedy o radosti z něj, který má každý prožívat a ne se pachtit jen za časy.
Pro mě zajímavé, občas jsem se v tom našla :-)
Z prvu jsem se rikala, to bude detektivka, jak vysita! Ale byla zajimava tim, jak vypravi osudy hlavnich akteru.
Ze začátku jsem se neuměla začíst. Navíc tam bylo velké množství poznámek pod čarou a to mě hodně rušilo. A čekala jsem, že kniha bude o Smrti, který šel pracovat na statek a o tom byla tak max. třetina knihy
Kniha byla velmi čtivá a nelituju, že jsem jí četla. Ale první díl mě nadchl víc.
Čekala jsem knihu plnou drog a nezávazného sexu. No zklamání, ale pouze v mém předpokladu. Jako vždy je kniha zajímavá a jiná, než které jsem doposud od autora četla. Místy jsem trochu vypínala, ale jinak mě kniha hodně bavila a čekala jsem, jak to dopadne.
Když jsem jí dočetla, říkala jsem si: To není možné, že by se lidi nechali takhle zblbnout, někým úplně neznámým! Ale čím víc o tom přemýšlím, tak možné to je a většinou lidé přijdou o víc než o zuby.
Příběhy napsané tak jak šel život bez kudrlinek.