Martica komentáře u knih

Epopej, na kterou jsem byla velmi zvědavá, mě malinko zklamala. Ne že by to bylo vyloženě špatné čtení, ale jako by mu chyběla trocha toho koření nebo co. Asi jako když vám někdo vypravuje děj úžasného filmu, vy posloucháte se zaujetím, říkáte si "no jo, to by mohla být pecka", ale není to holt ten pravý požitek.

Jako další mínus hodnotím vykreslení ženských postav. Jedna jak druhá: trochu hubaté, ale pěkné holky, které ochotně vyhrnou sukni. Nuda a jednotvár, uráží to dobrý vkus náročnějšího čtenáře.

No a dále ta neautentická přímá řeč. Kdyby mi román někdo předčítal, měla bych velký problém rozlišit, kdy už někdo hovoří. Protože přímá řeč i zbytek textu se nesly ve stejném – jaksi suchopárně vysvětlujícím – duchu.

Takže byť se jedná o velkolepé dílo a autor si dal obrovskou práci s heuristikou, nedokážu hodnotit větším počtem hvězdiček.

4 18.02.2023

Hezký příběh, dojemný. Trochu divný humor. Taky mi vadilo, že se autor snažil být neamericky nepatetický, ale ve výsledku to stejně americké a patetické bylo. Asi holt už nejsem cílovka, jsem oficiálně starý cynik. Mám spoustu výhrad, ale jsem vážně ráda, že jsem si knihu konečně přečetla, když je to ten světový bestseller.

4 14.01.2023

Přesně tohle jsem právě teď potřebovala: napínavý a čtivý trochu-thriller, kde je všechno přesně definováno, ale přesto to v člověku vzbuzuje zvědavost a touhu číst pořád dál a dál. Bavilo mě tentokrát i střídání časových rovin, popis světa bankéřů, sondy do životů hlavních postav. Už jsem byla prostě trochu přesycená českých psychologických nípáren, kdy na 300 stranách sledujete rozklad něčí osobnosti a ptáte se "proč, sakra proč, vždyť to zažívá každý druhý, a nerozkládá se z toho".
Jednu hvězdičku strhávám za zázračnou proměnu pachatele popsanou v závěrečné části knihy, to už mi přišlo příliš americké (byť je autorka Australanka). Jinak skvělá oddychovka; přijde k chuti, když si potřebujete mentálně odpočinout.

4 16.11.2022

Doporučuju nečíst předem žádné anotace ani recenze a zapomenout na všechny žánry a jejich definice. Nechte se překvapit. Prostě jen čtěte a užijte si tu úžasnou mysteriózní atmosféru, hru se slovy a svou vlastní zvědavost. Zvláštní a zajímavá kniha, náladou mi trochu připomínala Planinu od Steinara Bragiho. Bylo to moje první setkání se spisovatelkou Zuzanou Říhovou, jsem překvapená a těším se na její další tvorbu.

4 29.10.2022

Celou dobu jsem musela přemýšlet, co že to vlastně čtu. Velmi oceňuji tu obrovskou práci, kterou si autor zřejmě dal s heuristikou, ale zpracování mi tedy bohužel nevyhovovalo. Výsledkem je něco, co připomíná kvalitního Englunda, do kterého někdo naplival spoustu nevkusných pikantérií. Asi jako kdybyste se snažili udělat Respekt stravitelnější lidovým masám tím, že ho prošpikujete drby z Blesku. Bohužel ani ty povrchnější části knihu neudělaly čtivější, a kdyby je autor vypustil úplně, už by to vlastně nebyla beletrie. Takže můj výsledný dojem je opravdu rozpačitý.

4 08.03.2022

Jsem ráda, že toto nebyla první kniha od Lustiga, kterou jsem četla, protože první část knihy pro mě byla tak těžce stravitelná, že bych nejspíš na autora zanevřela, být to první moje zkušenost s ním. Ani přes maximální soustředění jsem zpočátku autorovi nestačila a asi nedokázala nahlédnout tu hloubku, která tam zřejmě je.

Druhá a třetí část pro mě ale byly jako zjevení. Zvláštní rozhovory u rabína plné otázek a odpovědí, které mě samotnou napadaly. Co věta, to zásah. "Kus masa a rozbitá duše." – "Jaká slast byla v tom, zabíjet lidi, které ten, kdo je zabíjí, ani nezná?" – "Jaké sebevědomí získávali Němci tím, že zabíjeli děti? Bylo to pouhé zatmění rozumu? Ztráta lítosti? Neúprosnost bez mezí?" – "Vím, čím jsme se provinili: Spoléhali jsme na víru, místo na sebe. Chtěli jsme chytat kouř do síťky na motýly." Ve třetí části mě pak šokoval náhled do myšlenkového světa obersturmführera Sarazina, fantastický vhled do úplně jiného, nepochopitelného a nepředstavitelného vesmíru. Závěr knihy byl úžasný.

Bohužel jsem četla vydání z roku 2007. Chudák jazyková redaktorka měla nejspíš na svou práci dost málo času, protože tolik šílených hrubek a překlepů by snad nikdo se zdravým rozumem a v normálních pracovních podmínkách neudělal. Bylo jich tam neskutečně moc a dost to sráželo kvalitu díla. Některé byly docela vtipné (nejmodřejší z rabínů, monokl pod oknem), ale některé mě budou strašit ještě dlouho (do hlouby).

4 15.09.2021

Četla jsem ji až po Běse, která mě okouzlila víc. V Malince jsem byla trochu zklamaná závěrem: celá kniha příběh postupně logicky rozvíjí, a pak najednou hups o dva a půl roku dál a v epilogu na pár stránkách šokující shrnutí dost převratných událostí. Za to strhávám hvězdičku. Kniha psaná opět bravurně, čtenáře to vtáhne.

4 03.04.2020

Z románu jsem měla trošku strach. Bála jsem se, že je zdejší hodnocení trochu nadsazené, jak už to u podobných kultovních knih bývá. Ale tady to vyšlo, kniha No a já má vysoký počet bodů plným právem. Zaslouží si je už za tu propracovanost textu; skutečně co věta, to perla, žádnou nelze vynechat. Není to jen kniha o bezdomovectví, je to příběh tří kamarádů, kteří jsou spolu, přesto každý sám. A nebo obráceně: každý z nich pochází z dost svérázného a specifického prostředí, které by leckoho umořilo, přesto jsou schopní navázat přátelství, vztah, pomáhat si a důvěřovat. Delphine de Vigan nic nelakuje na růžovo, takže se (bohudík) nekonal žádný nereálný happyend, nicméně trochu toho pozitivna příběh přece jen přinesl: já ho viděla v nečekaném probuzení depresivní matky, které jsem křečovitě držela palec. A tak to má u četby dobré knihy být; čtenář jejím postavám fandí a s jejich prožitky soucítí.

3 20.02.2024

Jasně, asi všichni tušíme, za jakým účelem tato kniha vznikla. Ale to přece nevylučuje, že je kniha čtivá a velmi zajímavá. Ráda jsem si přečetla, jak to chodí v NATO, dozvěděla se spoustu informací o misi UNPROFOR (nevěděla jsem o ní ani prd), trochu tíživé bylo čtení o Rusku a o slabinách Evropy, líbilo se mi, že došlo na přetřes i členství v KSČ. Hezký, obsáhlý rozhovor s chytrým člověkem.

3 18.02.2024

Kniha plná krásných kontrastů: naivní styl vyprávění dítěte, ovšem o velmi těžkém tématu; do prostého dětského pohledu místy vložená košatá pověst, která je jako vytržená z Tisíce a jedné noci; bída a špína indického slumu, odděleného horou odpadků od třpytivé čtvrti pro boháče. Opravdu velmi magické vyprávění s náročným závěrem. Hluboce jsem si to jako čtenář užila, po dočtení cítím velkou beznaděj.

3 14.08.2023

Malinko zklamání. Velmi poutavé bylo líčení útrap zakoušených v Sovětském svazu a při útěku z něj. Dost mě překvapilo a šokovalo, že ještě v 80. letech byli Židé v Sovětském svazu tak stigmatizovaní a šikanovaní snad ještě víc než nežidovský plebs. Bohužel mám pocit, že z těchto útrap si autor sice odnesl malé traumíčko, to mu ale nezabránilo sklouznout k typicky americkému uvažování a trochu i k jakési nabubřelosti. Z jeho "dospělého" putování zpět do Evropy, aby objevil své kořeny, vyrovnal se s traumaty, setkal se s osobami, které jeho rodině při útěku do USA pomáhaly, a nasbíral materiál pro knihu, jsem už moc příjemné pocity neměla.

3 11.07.2023

Vlaštovky a Amazonky jsem v dětství milovala. Teď jsem je trochu s obavou předčítala svým prepubertálním dětem a jsem překvapená, jak moc to bavilo i dnešní střelenou, sociálními sítěmi trochu pokaženou mládež. Arthur Ransome je zřejmě neporazitelný a nadčasový.

3 15.04.2023

Moje první kniha od tohoto autora, a zdá se, že jsem zrovna sáhla vedle. Místy na jedničku podtrženou – místy nesnesitelná nuda, šeď, klišé a neuvěřitelno až trapno. Dala bych 2 a půl hvězdičky, ale to tu nejde. Zkusím od něj ještě něco dalšího, když ho jeho čtenáři tak žerou.

3 12.01.2023

Zpočátku to vypadalo jako zajímavá, nadějná detektivka. Po čase mi střídání časových rovin začalo připadat trochu překombinované. Co mělo být v průběhu příběhu vypíchnuto hodně, bylo jen tak nenápadně naťuknuté (Igor Kovalčuk), takže můj unavený mozek to v klíčový moment nepobral. Závěr byl sice skvělý a zajímavý, ale nějak to celé drhlo, nenavazovalo, nezapadalo hladce do sebe. Taky mě trochu rušily hovorové patvary typu "klukovo papíry", "Maryskovo kalhoty". V přímé řeči to beru, ale jinde ne! Petra Klabouchová ale píše krásně a určitě si ještě něco ráda přečtu, ačkoliv k tomuto dílu mám trochu výhrady.

3 24.04.2022

Asi se stanu fanynkou Aleše Palána. Kniha Miss exitus pro mě byla po delší době tou knihou, od které se člověk nemůže odtrhnout a nakonec ji zhltne během jednoho dne: zajímavé téma i forma, spousta emocí, prostý, ale opravdový a překvapivě i napínavý děj. Úžasný ponor do několika duší; nečekala bych, že autor-muž dokáže tak bravurně popsat, co se děje v ženské hlavě.

3 23.04.2021

Mně sice kniha nic nového nepřinesla, přesto ji nepovažuji za zbytečnou. Bude skvělá pro ty, kteří teprve začínají přemýšlet o tom, že každý zdravotní problém má svoji příčinu a na tu je třeba se zaměřit především. Těm, kteří už to ví a už si stihli o tom něco málo nastudovat, kniha žádné nové informace neposkytne. Ale opakování je matka moudrosti, takže proč ne.

Reklamní zmínky o klinice Endala mi trochu vadily, víc už bych jich nezvládla. Taky mě mrzí, že je v knize tolik překlepů, zejména v druhé polovině. Kniha je to vizuálně moc pěkná, její vydání určitě stálo dost peněz, tak proč si nepřiplatit pár korun za schopného korektora.

3 19.04.2021

Jednou za čas si tuto knihu potřebuju znovu přečíst, abych si připomněla, o co vlastně v životě jde.

3 27.01.2021

Není to úplně špatné, ale vůbec mě to nepřesvědčilo, abych některý nápad vyzkoušela. A pár věcí mi vyloženě vadilo: tak nějak nabubřelý styl psaní, novotvary jako buzer-lístek, křečko-restart atp. (hrůza!), příliš časté opakování věty typu "Tohle vám zabere jen pár minut denně!" Minuta k minutě a celý proces by mi sebral asi dvě hodiny života denně. Dala bych jednu hvězdičku, ale mám špatné svědomí, že jsem tomu vůbec nedala šanci a žádné z doporučení autora nevyzkoušela, tak přihodím hvězdičku navíc.

3 20.01.2020

Mladá žena, kterou v 80. letech vítr zavál do hájovny ve vojenském újezdu, kvůli jedné klukovině a nešťastné náhodě skončí ve vězení a doma nechá čtyřměsíčního kojence. Tak nadějné téma, na které jsem se těšila.
Kniha je rozdělená do 3 částí. První se mi četla ještě dobře, děj se teprve rozjížděl a vypadalo to slibně. Druhá část mě neskutečně nudila. Při čtení třetí části už jsem cítila jen stud a trapnost. Výkřiky typu "Srdci neporučíš!" a "Za všechno můžou komunisti!", to bylo... brrrr. Literárně nula, za nadějné téma tři, za vykřičníky minus jeden.

2 26.03.2024

Mám trochu sužování ohodnotit tuto knihu spravedlivě, protože si uvědomuji, že mnoho uživatelů Databáze knih ji asi číst nebude, a tak možná moje hodnocení zůstane jediné, a kniha tak na věky věků bude mít kvůli mně hodnocení 60 %. Nicméně nemůžu jinak, nemůžu dát víc hvězdiček, ačkoliv si Dušana Cendelína velmi vážím. Povídky jsou totiž velice kolísavé úrovně. Některé jsou skvělé, čtenáře vtáhnou, zaujmou i pobaví. Jiné jsou ale velmi slabé, pozornost při čtení uvadá, čtenář se nebaví, ba dokonce nudí. Navíc si uvědomuji, že ta pozitivní část mého hodnocení může být hodně ovlivněná tím, že žiju ve stejném městě jako autor, kterého obdivuji a jehož výtvarná díla se mi velmi líbí.

A tak si kladu otázku: Není to škoda, že kniha člověka, kterého v jeho městě všichni milují, váží si ho, považují ho takřka za místní celebritu, a který má jistě velký okruh přátel a známých, vyšla v takto neotesané podobě? Nemohl to dát autor někomu přečíst? Poradit se s někým, kdo aspoň trochu rozumí redaktorské práci? Nemohl mu někdo z přátel nebo chlapů z tiskárny říct, že je na knize ještě spousta práce a že by byla škoda, kdyby vyšla takto neuhlazená? Nemohlo město přispět pár korun na profesionálního jazykového korektora? Vždyť na každé jednotlivé stránce čtenáře ruší víc než deset hrubek nebo překlepů! Ale možná městu i autorovým přátelům křivdím, možná si sám autor nepřál jakýkoliv zásah zvenčí. Pak by mu ale někdo měl jemně připomenout, že literatura není výtvarné umění. Aby byla kniha pěkná, musí se na ní spolu s autorem podílet parta profesionálů. Tady je bohužel hodně vidět, že to autor celé "zvládl" sám.

2 18.07.2023