Marluksa komentáře u knih

Zakázané ovoce přece...
Eroťárna, která vskutku příjemně překvapí.
Žádná nudná červená knihovna, plná rozkoše, orgasmů, bohyní či skousnutých rtů.
No vlastně možná jen maličko.

Má to příběh, což oceňuji. Emoční křivka se s každou další kapitolou vychyluje víc a víc. Zvědavost nutí čtenáře hltat odstavec za odstavcem, dokud se nedostane na poslední stránku. Vlastně není chvíle, kdy se nudíte.
Líbí se mi to "zakázané" téma. No vlastně jak pro koho. Autorka se toho nebála, a to čtenář náležitě ocení.
Všeho s mírou, a přesto máte občas motýlky v břiše i vy, když fantazie jede na plné obrátky.

Pominu-li překlepy, kterých je v knize docela dost, "přeplačtivělou" Tiernan, která mi už občas lezla na nervy, smečku samců nadupaných testosteronem s nezdravě ochranitelskými sklony, málo dialogů a přehršel toku vlastních myšlenek, pak je to po dlouhé době kniha, kterou stojí za to mít v knihovně.

6 03.03.2024

Vůbec to není špatné čtení. Má to spád a křivka napětí udržuje čtenáře v neustálé bdělosti, ale autorka si s tím mohla vyhrát podstatně více. Klidně bych uvítala větší množství detailů jak z dětství Nory, tak ze života jejího otce.
Dát tomu více emocí a podrobností.
Téma zajímavé i samotné zpracování, jen se toho prakticky až tak moc neděje. Všechno se odvíjí jaksi plytce a ani nemrknete a jste na konci knihy.
Autorka se snaží trochu čtenáře zmást, ale myslím že každý správný thrilleromil nesejde intuicí z cesty a skutečného padoucha dříve či později odhalí. Finále bylo překvapivé, takové "visící ve vzduchu".

Každopádně autorčina kniha POMOCNICE měla podstatně větší grády - dokonalá psychologická lahůdka. Tahle mi přišla jako trošičku "šitá horkou jehlou".

29.02.2024

Jenom osm let?! Za tohle všechno??
Jestliže budete vůbec schopni knihu dočíst, budete zhnuseni i posledním odstavcem - délkou trestu.

V knihách snesu opravdu hodně. Šokující detaily, utrpení, podrobnosti, tabu o kterých se nemluví, ale tohle byla i na mě silná káva.

Tahle kniha nejde přečíst na jeden zátah. Je tak brutálně emočně silná, že si ji musíte dávkovat. Ideálně po kapitolách. Jakmile zpracujete prvotní šok, pak teprve seberete odvahu pokračovat.
Je to jako křivka srdečního tepu na monitoru.
Nahoru, dolů, krátké ustálení. A pak znova. A znova.
Samomluva je samozřejmostí, protože nemáte-li chuť si zrovna odplivnout, žádný vulgární výraz není v určitý okamžik dost vulgární. Vlastně si velmi často říkáte, že jste jakési dítě štěstěny. Narozdíl od Moniky, Georga,... A spousty dalších. Zaplavují vás miliony myšlenek, jak je tohle vůbec možné.
Stáváte se soudci a čím hlouběji se do příběhu noříte, jsou z vás najednou kati.
Chce se vám křičet, plakat a uvěřit, že už nikdo další podobně netrpí.
Realita je krutá. Mnohem krutější, jen se o ní nemluví. Nebo neví. Či nechce vědět.
Nelidskost nemá hranice. A vlastně ani naivita, protože vykouknete-li jednou na svět, stanete se závislým na vašich nejbližších. Musíte přežít. Otázkou je, CO.

Neuvěřitelně silný příběh, u kterého si čtenář sáhne na pomyslné dno svých schopností unést tištěná slova. Předem varuji, že tohle čtení opravdu není pro každého.

25.02.2024

Z prvního dílu série jsem byla absolutně nadšená. ILUZE - naprosto fantasticky napsaná kniha, a tak jsem předpokládala, že v podobném duchu a s podobným zaujetím zhltnu i KULT.
Vincent mě baví. A bavil mě i v ILUZI. Stejně tak jako Mina. Byť jsou odlišní, jeden bez druhého...
Ale!
V tomhle případě to asi nebude více neovlivnitelných faktorů najednou - jako nevhodně zvolená kniha v nevhodný okamžik či erupce na slunci a čtenářská krize s nedostatkem vyvažujících balastních látek v mozku. Chyba bude v knize samotné. Aspoň z mého pohledu.
Strašně špatně se mi četla už od začátku. Taková zdlouhavá, splývající, mírně chaotická, žádný záchytný bod, který by zaváněl absolutní "neodložitelností" knihy z rukou.
Na můj vkus přehršel vlastních pocitů a myšlenek každé z postav, mnoho až obtěžujících detailů, málo prostoru pro čtenářovu fantazii.
Vše je sice psáno jako souvislý celek, který někam a k něčemu směřuje, ale tohle "ztrácení a splývání" mé čtecí pochody úplně rozhazovalo.
Téma zvláštní, čitelné, ale žádné emoce jsem při čtení necítila.
Žádná křivka, která by mě udržela v napětí a bdělosti.
Žádné WOW!!
Ano, bylo léto, ale zmínek o nesnesitelném vedru zoufale mnoho.
Překvapila mě, pravděpodobně chyba tisku, kdy se jedna kapitola opakuje dvakrát - str. 299 - 302.
Kdyby měla kniha o 200 stran méně, myslím, že by to vůbec ničemu nevadilo. Spousta zbytečné omáčky, tudíž ztráta času.
Každopádně smekám před autory jakým způsobem si vyhráli s těmi všemi šiframi a indiciemi, věřím, že je spousta čtenářů, kteří tenhle přístup ocení, na mě to spíše působilo naopak. Otravně.
Mimochodem, intuice naprosto přesně odhadla padoucha, byť to svádělo k úplně jiným závěrům.

3 17.02.2024

Líbivá obálka, lákavá anotace, profláknutý autor a velmi dobré hodnocení. Všechny tyhle faktory jsem vzala v potaz, jelikož jsem od autora četla většinu knih a líbily se mi.
Kniha je rozdělena na dvě části a při čtení té první jsem byla přesvědčena, že tohle je doposud to nejlepší, co autor napsal.
Živelné, logické, emotivní, prostě krutý příběh s happyendem vsazen do prostředí o kterém mnozí sní, zatímco jiným běhá mráz po zádech.

Každá z postav žila přesně tak, jak autor zamýšlel. Radosti i strasti obyvatel Světa, mladická nerozvážnost, křivdy i pravdy minulosti, peripetie stáří, to vše okořeněno špetkou nostalgie.
Osudy se proplétaly, čtenář se pomalu ale jistě stává jakýmsi soudcem, který dříve či později vynese ortel v podobě hodnocení.

Z něčeho úžasného co nás chytí a nepustí, se pomalu ale jistě stává průměrné knižní krimi.
Všeho buď málo nebo zbytečně moc. Naivita, přehnanost, velké časové odstupy, nelogičnost, chvílemi "přesovováno",...
Sice se stále něco děje, ale pak najednou zjistíte, že jste na konci knihy a přemýšlíte, co a kdy se to vlastně stalo. Mnohé detaily, které mi v knize chyběly, aby měla ty správné thrillerogrády, autor vypustil nebo hodně zlehčil.
Jakoby mu najednou mapa rukopisu z poloviny uhořela a příběh s osudy obyvatel Světa musel nuceně někam zasadit.
Takže ve finále jsem trošičku zklamaná.

4 30.01.2024

Já vlastně ani nevím, jak začít.
Byť to není zrovna žánr, který bych vyhledávala, tak tahle knižní lahůdka mě doslova posadila na zadek.
V životě jsou okamžiky, kdy se v hlavě rodí prapodivné myšlenky, že náhody neexistují, co se má stát, se stane, a že cesty osudu bývají nevyzpytatelné.

V téhle knize je všechno, co si jen můžeme přát. Od líbivé obálky, lákavé anotace, skvělého stylu, perfektně propracovaných a chytlavých dialogů až po emoční hitparádu, kdy jsme nuceni chvíli milovat, poté nenávidět, důvěřovat, plakat, smát se, litovat a doslova se sžít s postavami i jejich osudy.
Díky perfektnímu načasování všech možných životních situací, vzpomínek, logické propletenosti a vazeb všech zúčastněných, se toužíte co nejrychleji dostat do finále, ovšem jakmile přelouskáte i epilog, toužíte být znovu na začátku.
Určitě nespěchejte. Vychutnejte si každý řádek. Odstavec. Kapitolu. Pěkně pomalu. Nic vám totiž neuteče a tenhle jedinečný zážitek si musíte uchovat.
Určitě doporučuji všem. Je to vskutku brilantně napsáno.

2 08.10.2023

Tak malá a přitom...
Oko za oko, zub za zub.
Její tvrzení proti jejich.
Obhajoba versus obžaloba.
Kontrasty.
Smýšlení společnosti, která je rozdělena na dva tábory, v nichž jedni očerňují, druzí litují.
Copak atraktivní žena - spoře oděná - automaticky vysílá signály? Ach ty nešťastné předsudky. Škatulkování nesprávným směrem.
Milostný příběh v knize tak nějak nevidím. A ani bych ji nepovažovala za obzvláště šokující detaily, obsahem a slovem, činem samotným ovšem ano.
Co mi rozhodně překáželo, byla forma vypravování, až na vysvětlující citace psány kurzívou. Ty se mi náramně líbily.
Kniha nijak zvlášť nezklamala, ale ani nenadchla.
Chvílemi "hluchá" místa střídaly úžasné metaforické procesy, kdy je čtenář doslova vytržen z reality a nevěřícně kroutí hlavou.

02.10.2023

Ne, že bych byla vyloženě zklamaná, ale nadšení obřích rozměrů nesdílím.
Nápadité téma, ovšem zpracování mohlo být podstatně akčnější a emotivnější.
Chyběla mi ta pomyslná horská dráha; zvýšený tep; husí kůže; nevidím, neslyším, nerušit, čtu; neodložitelnost; smrt v očích;...
Takový společenský román... s výkyvy.
Chvílemi mám pocit, že čtu fakt šíleně napínavou knihu, ale po pár stránkách zapadnu do roviny čistě společenského románu s prvky napětí.
Docela mi všechna ta ženská jména splývala a já často chytala nit, kdo je kdo, kolik jí může být asi let, záchytné body se díky nepozornosti v mžiku rozplynuly.
Předpokládala jsem, že rozuzlení bude nečekané, a dokonce to byla jedna z variant mých tipů, ale že až takhle...
No, každopádně jste-li zvědaví, tak hurá do ní

4 30.09.2023

KDYŽ ČLOVĚK ZEMŘE, STANE SE POUHOU MYŠLENKOU - tahle tibetská filozofie z knihy mi utkvěla v paměti.

Tak nějak mi to všechno přišlo utahané, příliš omáčkovité, bez špetky surových emocí, mnohdy chaoticky pospojováno, jakoby autorka za pochodu přemýšlela, kam kterého ze svých hrdinů vlastně hodlá v příběhu posunout. Jakoby neměla žádný plán, rozpis, mapu...
Chybí tomu ty správné grády, to správné koření, díky kterému se z průměrného psychothrilleru stane nezapomenutelný zážitek.
Každopádně našlo by se určitě pár momentů, kdy mě zvědavost nedovolila knihu pustit z ruky.
I přesto to bylo nekonečně zdlouhavé, zápletka si určitě zasloužila větší rozsah, propracovanost a dramatičnost.
Za mě tedy trošku zklamání.

25.09.2023

Tahle knižní lahůdka si zaslouží býti doporučena všem, kteří hledají opravdu dobré psychologické čtení. V mnohém mi připomíná knihu Za zavřenými dveřmi, tak jednoduchá a přitom tak skvěle zpracovaná. Těžce odložitelná.
Autorka nám chvílemi pěkně brnká na nervy. Nikdy nevíte, co bude dál. Nečekaný zvrat mi doslova vyrazil dech, i když jsem intuitivně předpokládala, že se určitě něco zvrtne.
Čte se velmi dobře, pěkně postupně, žádná extra retrospektiva, což oceňuji.
Napětí je dávkováno zvolna až vygraduje v neuvěřitelný zlom. A vůbec se nedivte, budete-li trpět při čtení samomluvou.
S klidným svědomím doporučuji.

7 15.09.2023

Myslím, že stačilo.
I kdyby autor zvažoval pokračování, už by mě nezlákal.
Tak nějak se to všechno prolínalo a neuvěřitelně hnětlo do sebe a k sobě a vedle sebe.
Naivní a nucené, kdybych svůj pohled konkretizovala, přesto chvílemi těžce odložitelné, protože zvědavost je zvláštní lidská vlastnost.

2 10.09.2023

Asi mi přišla méně zajímavá než Sběratel očí.
Tak nějak se to všechno chvíli chaoticky prolínalo a až později dávalo smysl.
Momenty naprostého překvapení střídaly střípky zklamání. Psáno poutavě, přesně tak, jak to Fitzek umí, přesto jsem postrádala to správné čtenářské nadšení a hltání každé věty se zatajeným dechem.
Občas mi vadily retrospektivní vzpomínky i zbytečné okecávání.
Dokonce mi tam ani nesedí skutečný padouch.
Každopádně poslední ze série ještě zvládnu - čistě ze zvědavosti.

1 29.08.2023

Ač má pouhých 385 stran, trvalo mi deset dnů, než jsem ji přečetla.
Záměrně, samozřejmě.
Vydání je sice staršího data, ale až teď na mě z přeplněné police zavolala. (LOVEC OČÍ je v pořadí.)
Fitzekovi knihy jsou skvělé. A z nějakého nepochopitelného důvodu je čtu od nejnovější zpětně.
Ach ta intuice.
"Hrůza. Horor. Děs." jak je psáno na přebalu se rozhodně nekoná. Pod tímto upozorněním si představuji podstatně drsnější obsah.
Svým způsobem je to zvláštní dílo. Číslování pozpátku mě zprvu trochu znejistilo, ale je to přece jen Fitzek. Tomu thrilleromil neodolá.
S každým dalším odstavcem, stránkou a kapitolou narůstá chuť dozvědět se víc, ale zase ne příliš rychle, protože všechno jednou končí, tak proč si to nevychutnávat pozvolna.
Můj tip na padoucha vyšel naprosto přesně, byť tomu moc indicií nenasvědčovalo.
Autorův styl má prostě grády. Radost číst. Zbytečná omáčka se nekoná, permanentní napětí, obava, emoce.
Asi mi chybělo víc šokujících detailů, k čemuž obálka i samotný název knihy svádí, a z toho důvodu "pouze" 4****

2 29.08.2023

Předem podotýkám, že se určitě nevyrovná předchozí knize - Ztracena v bílém šumu. Ta byla vskutku brilantní, a proto jsem byla zvědavá na další dílo J. C.
Zpočátku jsem se vůbec nemohla začíst. Předpokládám, že to bude stylem a formou (ich+er), přičemž "kapitolování" mi taktéž moc nesedí.
Propletenost postav pozvolna a na můj vkus zbytečně roztahaně splývala do sebe. A pak ještě vzpomínat, kdo že byl kdo v "jedničce", protože některé postavy je třeba si připomenout.
Ale...
Příběh čtivý a sám o sobě zajímavý. Tahle témata se milovníkům thrillerů určitě zamlouvají.
Pokud bylo toto stupňování napětí záměrem autora, pak se mu to podařilo. Čím více se čtenář noří do příběhu, tím se křivka bdělosti vychyluje z normálu.
Chvílemi těžce uvěřitelné se během milisekundy přemění v šokující dramatický okamžik, kdy máte chuť trpět samomluvou.
Některé knihy netřeba uspěchat, u této vás ovšem žene dál zvědavost a touha být rychle v cíli.

3 15.08.2023

Tahle kniha mě dostala od samého začátku. Zajímavé téma, skvěle napsáno, super styl a hezky pěkně postupně odkapitolováno.
Četla se velmi dobře.
Ale...
Ten "prapodivný" konec celý příběh totálně rozsekal.
Jakoby autorce došly nápady, nějak se točila v kruhu, udala čtenářům pár indicií, které nikam nevedly a prostě to jen nějak ukončila.
A ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna takhle.
Takže buď dokonale promyšleno (o čemž pochybuji, páč tomu nic nenasvědčovalo) nebo odfláknuto. Ne všechny příběhy končí happyendem, ale tohle...
Po hodně dlouhé době kniha, kdy jsem byla po dočtení fakt naštvaná.
A z toho důvodu hodnotím 3***

1 07.08.2023

Obvykle dám knize padesát stran.
Když si nejsem jistá, dalších dvacet pro jistotu přihodím. Někdy ještě víc, občas to až stá stránka konečně "zachrání".
Ale v tomhle "islandskému thrilleru roku" se nic neděje ani na straně 150. Hromada omáčky, žádná akce, žádné napětí, vlastně nic.
Možná sem tam nějaké to mikronapětí a čirá zvědavost mě dostala na stranu 160.
Obrovské zklamání, bohužel to není první kniha od Yrsy, která mě zklamala, tudíž autorku definitivně vyškrtávám ze seznamu.
Vůbec mi její styl nesedí, a to severské krimi miluju.
Kdybych měla hodnotit těch 160 stran, tak dávám 2**
Samozřejmě tím nechci nikoho odradit, sto lidí, sto chutí.

2 21.07.2023

To se dalo čekat.
Naprosto perfektně odvedená práce, jak už je u autorky zvykem.
Pravdou je, že mě začátek trochu mátl. Najednou jsem nevěděla kdo je kdo, ale s každou další stránkou, s každou další kapitolou se osudy postav krásně propojovaly.
Autorka dostala čtenáře přesně tam, kam chtěla, doslova nás posadila na sloupy vysokého napětí.
Všechno se prolíná, dává smysl, pak Tess opět mávne kouzelným proutkem a my si po několikerém promnutí brady lámeme hlavu, kam to sakra jako směruje teď?! Jeden dokonalý úhybný manévr za druhým.
Nakonec vás ani ve snu nenapadne, že by to mohl skutečně spáchat...

Každopádně navždy pro mě zůstanou autorčiny předchozí knihy, konkrétně ZÁVĚJE a MLČÍCÍ DÍVKA naprostými topkami.
Určitě doporučuji.

5 18.07.2023

Z první autorčiny knihy DÍVKA NA KOLEJÍCH jsem byla nadšená. Druhou MÉ LŽI jsem si jaksi nechala nevědomky proklouznout mezi prsty - což samozřejmě brzy napravím.
Noční host zapadá do škatulky neodložitelné čtivo. Má to spád, křivka napětí nestagnuje, ale permanentně pokmitává.
V hlavě si čtenář dozajista rovnou promítá děsivý a emotivní celovečerák, na který jen tak nezapomene. Nenarazila jsem na žádné záchytné body (nebo si je aspoň nevybavuju), kdy by autorka čtenáři maličko naznačila, který že ten prevít za to může.
Prostě se tam zjevil. A kdo by to do něj řekl?
Konec je možná maličko zbytečně rozvláčněný, což beru jako určitý záměr, protože je třeba vše dovysvětlit a čtenáře uklidnit, že to dopadlo přesně tak, jak mělo.
Bylo to super, ale Dívka na kolejích mě uchvátila víc.

4 17.07.2023

Přesně jak jsem si myslela. Fieldingová nezklamala. Naprosto skvělý příběh, perfektně propracovaný, čtivý, občas trošičku předvídatelný, ale to je jen malé bezvýznamné mínus.
Trošku oddechovka od všech těch drsných thrillerů, které zbožňuju.
Miluju dialogy dávající smysl, čtenář se doslova vtělí do postav a knihu neodloží, dokud se nedozví, co ta mrcha zase vyvede.
Možná prvoplánové, podobných témat už bylo napsáno mnoho, jde o to, jak si s tím autorka vyhraje. A Fieldingová to zvládla na jedničku.

6 14.07.2023

Jsem plná neuvěřitelné směsice emocí, co vlastně napsat. Taková malá, přebalem nenápadná... Intuice vyslala opět správný signál ve správný okamžik.
Už dlouho jsem nečetla tak "hlubokou" a těžkou knihu. Hluboce psychologickou.
V mnohém mi připomínala Nabarvené ptáče.
Tak či tak za mě je tohle vskutku dokonalé dílo.
Autorka se s tím nemaže.
Bezprostřední, živelné, surové, určitě nic pro slabé povahy. Sice se nejedná o žádný krvák, ale ta "hrůznost" spočívá vlastně v celém příběhu. Čtenář ani tak neřeší pointu, spíše se nechá unášet na vlně, která s ním co chvíli plácne o skálu. Na smích není čas.
Zvědavost vás nutí číst dál, ale ta hloubka slov je najednou moc. Adrenalin v pohotovostním režimu, protože tahle horská dráha je zatraceně drsná. Takže poslední stránka je jakýmsi zadostiučiněním. Uf. Konečně. Teď chvíli jen pohádky.
Určitě doporučuji.

2 14.07.2023