marketa3815
komentáře u knih
Legenda Emöke
Josef Škvorecký
Většinu Škvoreckého jsem četla jako teenager, takže Zbabělci a Prima sezona naprosto rezonovaly s mojí pubertální duší. Po 30 letech nejvýš hodnotím Legendu Emoke, ta dokáže zaseknout drápek a oslovit i starší čtenáře.
Směšné lásky
Milan Kundera
Nezapomenutelnou se pro mě stala povídka Já truchlivý bůh, i v dalších se dá najít dostatek humoru a nadsázky, ale tahle je opravdu komplexní, pro mě jediná z celého Kundery, která si zaslouží 5 hvězdiček, v pozdějších románech mě jeho chladný odstup místy dost irituje a není mi blízký. V truchlivém bohovi cítím emoce, které v knihách potřebuji.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Příběhy jsou povedené, omáčka kolem už trochu zbytečná.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Básnická skladba, která se mi vryla navždy. Oceňuji jemnost a senzitivitu, která se neomrzí v žádném věku.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Taky patřím k těm, co Manon milujou, přes značnou naivitu, přes všechny propasti a překážky, krásná poezie zůstává.
Básně noci
Vítězslav Nezval
Nezvalova poezie mi připomíná mohutný tok řeky, ze které často vyplave nějaký skvost, ale ve které se člověk snadno utopí, protože je tak rozmáchlá a mnohohlasá, že v tom množství někdy člověk ztratí ten hlas, který by mu vyhovoval. Nezval patří k mým oblíbencům.
Noc s Hamletem
Vladimír Holan
V Noci s Hamletem už Holan mírně sklouzává do manýrismu a vykrádá sám sebe, tady se naše cesty rozcházejí.
Vanutí
Vladimír Holan
Spolu s Obloukem můj nejoblíbenější Holan, baví mě racionalita jeho poezie, ráda čtu hlavou, srdce je tam vždycky skryto za oponou.
Markétka už chodí do školy
Alena Špačková
Naše Markétka je z knížky pochopitelně nadšená, vždyť je o ní, malé holčičce ze školy. Ilustrace se vydařily. Nověji vyšly jako knížky o Kamilce.
Synáček
Jaroslav Havlíček
Synáček spolu s Petrolejovými lampami patří k absolutní Havlíčkově špičce, osobně mám radši Synáčka. Jde o příběh tragický, u kterého se slabší povahy (jako třeba já) neubrání slzám. V Synáčkovi jde všechno od desíti k pěti a stejně se pořád nemůžete ubránit pocitu naděje.
Stín kapradiny
Josef Čapek
(SPOILER) Pokud si mám vybrat Čapka, vždycky to bude Josef a jeho Stín kapradiny. Pokaždé, když tuhle knihu čtu, mám neodbytný pocit, že jsem v lese, který je také jednou z hlavních postav, spolu s prchajícími vrahy, kteří se stávají lesní zvěří, postupně se mění ze zajíců (utíkajících) v rysy (lovící) a naopak, les je pronásleduje, někdy je přátelský, jindy nepřátelský, ale stále vystrkuje uprchlíky na svůj okraj, pomáhá v lovu.
Zjistíte nejen, co postavy říkají, ale i co si myslí. Jako v každé správné baladě můžete očekávat krvavé vyústění jako jediné logické a správné.
Spratek
Torey L. Hayden (p)
Přestože jde o tematiku týraných a zneužívaných dětí, není třeba se knihy bát, naopak, je plná optimismu a naděje. Opravdu hrozná a děsivá je jen kapitola Kdo ti to ublížil, ale ani tady se autorka nevyžívá v přehnaném naturalismu. Senzační knížka, vřele doporučuju.
Myši patří do nebe
Iva Procházková
Není to špatné, ale po filmu jsme čekaly trochu víc, rozhodně se nezařadí do našeho zlatého fondu dětských knížek, takže si ji nekoupíme.
Jedna loď (Laura Blair)
Ivan Diviš
"báseň má být dobrodružná a nemá být krásná, ale ona krásná byla"
Trvalo mi dlouho než jsem se odhodlala k poslechu, ale stálo to za to. Ivan Diviš nepatří k básníkům mého srdce, takže jsem se bála, že poslech nebudu snášet úplně nejlíp, byla jsem šokována, jak nádherná interpretace se mi dostala do ucha. Diviš, posedlý démony ze sebe kromě základního dobrodružného příběhu chrlí litanie (stížností, občas nadávek,...), doporučuju elementátní znalost angličtiny, jinak vám možná něco unikne, angličtina se objevuje často ve vypjatých momentech, i když celá skladba je vlastně jedním velkým vypjatým momentem. Přiznám se, že jsem se značnou část poslechu pobaveně usmívala, výbuchy nekontrolovatelné vášně a hněvu mě vždycky rozveselí. Nejradši bych vynechala slovo báseň a ponechala jen označení dobrodružný příběh, aby se poselství dostalo k více lidem, a i oni se mohli potěšit překrásným dramatickým zážitkem.
Uspávanky
Jan Skácel
Skácelova poezie, nejen pro děti, je milá a něžná. Ilustrace její něhu jen podtrhují.
Zlý začátek
Daniel Handler
Dceři (7 let ) se knížka hodně líbí, já ji pořád přesvědčuju, že se nám nelíbí. Vadí mi všechno to zlo a žádný protipól dobra. Dcera to tak zřejmě nevnímá, sleduje jen děj. Humor jsem v knížce žádný neobjevila. Hvězdičky dávám za dceru.
Písečná žena
Kóbó Abe
(SPOILER) Nádherná interpretace příběhu o nesvobodě a o dvojím přístupu k ní - agresivním (mužském) a pasívním (ženském). Muž se chová násilně, ovládá ho hněv, zloba a zoufalství, žena svůj úděl přijímá trpně a odevzdaně. Přeměna člověka v hmyz, i když jen metaforická, připomíná Kafku.
Na příběhu neshledávám nic absurdního, podobný příběh žije většina lidí, skoro každý z nás je zajatcem ve své vlastní písečné jámě (jeskyni) a často jsme vězni z vlastní vůle, a pokud jsou uspokojeny naše základní potřeby, netoužíme nesvobodu vyměnit za svobodu. Někoho vyhlídka na svobodu až děsí a neví, co si s ní počít, někdo o své nesvobodě ani neví. V podstatě hl. postava vyměnila jednu nesvobodu (učitele v malém bytě) za nesvobodu jinou ("hmyzu" v písečné jámě), což by mohlo vést až k pocitu bezvýchodnosti. Jde totiž o nesvobodu vnitřní. Svobodu lze získat jen pokud se člověk přestane bát a přestane lpět na "jistotách". Hlavní postava si ani na chvíli nepřipouští svou vlastní plnou zodpovědnost za to, co se jí děje, stále trpí pocitem, že je obětí, navíc vám autor nedovolí s ní sympatizovat.
Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
(SPOILER) Tohle je jedna z těch věcí, které by si měl člověk poslechnout, ještě než umře. Smutný "pohádkový" příběh se k nám dostává zprostředkovaně - dopisem (jak jinak u J.G.),
příběh o tom, že svět lze vnímat jako pohádkové místo a život prožívat jako pohádku. Příběh o lásce, smrti a paměti. Každý z nás prožívá (prožil) podobně pohádkový příběh lásky, někdo si třeba jen neuvědomil, že musel "plnit úkoly", "luštit hádanky" a dělat správná rozhodnutí. Na cestě každého z nás jsou i špatná znamení a smrt je nevyhnutelným zakončením našeho příběhu, hodně lidí snáší umírání špatně a často dokonce negují předešlý krásný, pohádkový život, zvlášť když naděje na nějakou smysluplnou existenci po smrti je mizivá. Ale to není nutné, člověk zůstává součástí vesmíru i po smrti, jen změní formu. Každý z nás je (byl) dívkou s pomeranči a každý z nás je (bude) i umírajícím tatínkem. Když zvládli umřít jiní, my to taky zvládneme.
Dalším podstatným motivem je paměť, člověk jako by podruhé umíral, když se vytratí z paměti pozůstalých. Krásný příběh o tom nejpodstatnějším a připravte si kapesníčky.
Kniha je doporučena dětem středního školního věku (11 – 14 let), přemýšlela jsem nad tím a své dceři bych tu knížku tak brzo ke čtení nedala, puberta je věk přecitlivělosti a děti nemají potřebný nadhled, navíc mi ten dopis od tatínka připadá krutý v tom, že v něm popřel smysl své existence a ještě nutil dítě k zaujetí stanoviska. Pokud se děti musí konfrontovat se smrtí, mělo by to být provedeno mnohem citlivěji.
Očista
Sofi Oksanen
Bohužel jsem musela odložit, bála jsem se, jaká dávka násilí a úchylností by mě čekala.
Džamila
Čingiz Ajtmatov
(SPOILER) Když jsem četla Džamilu poprvé jako teenager, vnímala jsem ji jako příběh o lásce a stepi,
teď si myslím, že je to především příběh o lásce k rodnému kraji, oslava národa a jeho hrdé a nespoutané duše a o lásce k životu.
Nespoutanost, divokost, živočišnost, přirozeně vysoké sebevědomí a hrdost reprezentuje Džamila, ale částečně i všechny další postavy, přírodní líčení oslavuje step a často se protíná s emocemi postav, při poslední letní bouřce dochází ke konfrontaci Džamily a Danijara.
Dalším motivem je touha projevit se - v písni, v malbě,..., touha tvořit je možná i protireakcí na válečné ničení, jehož dozvuk se do příběhu nese jakoby z veliké dálky,
a v neposlední řadě je v novele zobrazen přerod chlapce v muže, s přijetím zodpovědnosti za svůj život.