maris123
komentáře u knih
Hadrový panák
Daniel Cole
Krví autor nešetří - šest mrtvol hned na začátku a dalších pět má vrah v plánu. Děj jakoby navazoval na neexistující předchozí díl a to mu dodává na svižnosti, stejně jako kapitoly vracející se do minulosti.
To
Stephen King
Na více než tisíci stránkách King vystavěl hororový román o zlu a strachu v nás a kolem nás. A také o našem obranném mechanismu, který si ani neuvědomujeme - o zapomínání. A o síle přátelství, o lásce i o lidských slabostech.
To mě donutilo přemýšlet tak nějak jinak o dětství a o dospělosti. Prostě úplně špičkový román, u kterého se můžete krásně bát.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Erika kromě případu řeší i své osobní problémy a autor se stejným zaujetím vykresluje vztahy záporných hrdinů. Finále bylo pro mě nečekané, napínavé a skvěle vygradované.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Opět čtivý a poutavý kriminální případ, na jehož pozadí se rozvíjí osobní příběh hlavní hrdinky. Autorův styl se stále zlepšuje, těším se na další díly.
Noční lov
Robert Bryndza
Kniha se neuvěřitelně dobře čte, krátké kapitoly rychle odsýpají. Schéma je podobné jako v Dívce pod ledem (série vražd - kriminalistka odstavená od vyšetřování - závěrečná vyhrocená akce), ale detaily jsou natolik jiné, že mi to nevadilo. Postavy ve většině situací působí velmi uvěřitelně až na pár nelogických situací (dopis v zamčeném pokoji - proč?; poslední oběť - jak zjistil vrah adresu?). Těším se na třetí díl.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Příběh rozdělený do krátkých kapitola pěkně odsýpá, autor udržuje čtenáře v napětí po celou dobu. Závěr je na můj vkus až přespříliš superakční. Jako oddychovka dobré. Uvidíme, kam se autorův styl vyvine...
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Povídky jsou čtivé, příběhy se vzájemně proplétají a navazují na sebe. Bavily mě autorovy odkazy na klasické pohádky, trochu jako: jak to doopravdy bylo s pannou a netvorem, se Sněhurkou, s džinem v láhvi.
Spící panna
Jeffery Deaver
Klasický Deaver - když už si myslíte, že je konec, ukáže se, že je všechno trochu jinak. Kniha mě bavila od začátku do konce a nepřišla mi nijak rozvleklá, i když bych ji neřadila k těm nejlepším, které autor napsal.
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
Velmi čtivě napsaná kniha, to ano. Bohužel styl, který funguje u historických detektivek, na román nestačí. Autor klouže po povrchu, ani se nesnaží o hlubší analýzu, jen vyzobává perličky potvrzující tezi, že politika je špína a politici buď naivové nebo kariéristi, a posílá nás zpět do středověku. Celé je to tak plytké...
K tématu nezvládnuté migrace mě mnohem víc oslovila nepoměrně tenčí a nesrovnatelně kvalitnější sbírka povídek Krvavé levandule od Mariana Kechlibara.
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
První díl popisuje historii gulagů na příběhu autorova zatčení, věznění, soudu a cesty do pracovního tábora. Fakta, odkazy, dokumenty a také náhled do myšlení ruských marxistů a komunistů. Paměť je jediné, co vězňům zbývá, ale paměť též klame, milosrdně klame. Příšerné moskevské vězení Butyrka se po dvou letech v lágru zdá autorovi jako přijatelné místo, kde mu neomrzají nohy, dostane pravidelně najíst a může si dle libosti povídat se spoluvězni.
Počet obyvatel Sovětského svazu před a po 2. světové válce byl zhruba 100 milionů, gulagy prošlo dle odhadů 15 - 18 milionů, z nich asi 1,5 milionu tam zemřelo. Tolik statistika. Co taková decimace bez následné hluboké sebereflexe udělá s duší národa, vidíme dnes v plné nahotě.
Bohužel mám pocit, že ani autor do konce svého života nepochopil, že nedílnou součástí "západního vulgárního kapitalismu" je humanismus, a co to pro západní civilizaci znamená. Viz citace Solženicynova slavného projevu při přebírání čestného doktorátu na Harvardově univerzitě v roce 1978: "Jakákoliv starodávná a hluboce zakořeněná autonomní kultura, zvláště pokud se šíří na rozlehlé části zemského povrchu, představuje samostatný svět plný záhad a překvapení pro západní myšlení. Rusko do této kategorie náleží už 1 000 let."
Dvanáctá karta
Jeffery Deaver
Příběh se tentokrát vrací až do doby války Severu proti Jihu, zdá se, že Amerika se se svou otrokářskou minulostí potřebuje vypořádat i v žánru detektivek. To by mi nevadilo tolik, jako dost neuvěřitelný motiv. I když, v USA asi neplatí promlčení...
Zapomenuté příběhy 4: Pověšen za krk, dokud nezemřeš
Marian Kechlibar
Téma vražd a poprav není mé oblíbené, až na detektivní příběhy. Přesto mě těchto devět příběhů spojených s Velkou Británií a se smrtí zaujalo. Většinu z nich jsem neznala a i ty známé vždy přinesly pro mě nová fakta nebo souvislosti.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Autor umí psát svižně a čtivě, jako nenáročná oddychová literatura to šlo. Ve srovnání s jinými současnými českými autory a autorkami ovšem jen klouže po povrchu, pokud se zrovna nenoří do tělních útrob dam.
Krvavé levandule
Marian Kechlibar
Takovou sílu v deseti povídkách jsem nečekala. Jsou skvělé, jen kdyby nebyly tak děsivé, tak realisticky vykreslené. Jsem vděčná za optimistický závěr, ale nejsem si vůbec jistá, že by to tak dopadlo i ve skutečnosti.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Nedovedu si představit číst tuto knihu na jeden zátah. Ale jako poslech v autě během krátkých cest jsem si její vtipné postřehy a osobitý přednes vyloženě užívala.
Tatérka
Alison Belsham
Vylíčení tatérského prostředí mě nadchlo, příběh je čtivý a děj svižný. V první polovině knihy na mě působily rušivě spory mezi kriminalisty, připadaly mě až nepřirozeně vyostřené. Podobně nepřirozeně působilo vygradování závěru, kdy šlo už ne snad o minuty, ale o sekundy. Nepobrala jsem odhalení identity Sama, které šlo proti svědectví jeho tatéra - ale možná jsem jen nepozorná čtenářka.
