Mánička178 komentáře u knih

Čekala jsem něco, co mě vystřelí z bot, a asi do strany 250 jsem pořád doufala, že se objeví nějaký pomyslný klíč, který odemče a rozkryje nějaký "nadpříběh" skrytý za těmi, které jsou vyprávěny prvoplánově a já si sednu na zadek.
Bohužel, nestalo se, a po půlce jsem se smířila s tím, že spojení těchto příběhů představují akorát celkem bezvýznamné zmínky a kometa u klíční kosti... Od dvou třetin už jsem při čtení byla vysloveně v křeči...
Nápad zajímavý a byť se mi některé z příběhů celkem líbily, zůstává ve mně pocit významné nedotaženosti... Na literární orgasmus to nedosáhlo ani z dálky, vytřískat by se z toho dalo daleko víc.

4 14.02.2016

Já jsem prostě z těch jeho knih v naprostém úletu... Je fakt, že tahle je z velké části psaná Orkem - biologem, ale v té další části je opět mnoho důležitých úvah, které rozhýbají vaše myšlenkové pochody, až to prostě snad ani nejde naráz stíhat, jak jedna cenná myšlenka střídá druhou... tento člověk má opravdu neskonalý dar mluvit a svědčit o tom Světle... Pokud jste věřící - čtěte Váchu, upevní vás... Pokud jste nevěřící, čtěte Váchu, osloví vás a jsem přesvědčená, že někoho určitě i obrátí...

1 26.01.2016

Naprosto geniální... Před maturitou si člověk myslí, že klasika je jenom nutné zlo, s odporem se drtí dvojice autor - dílo, autor - dílo, autor - dílo... Teprve nedávno mě se zvědavostí přišlo na mysl, že by bylo vhodné čichnout k něčemu vyloženě klasickému a okusit, jaké že ty nabiflované klasiky vlastně jsou... V knihovničce mé mámy mě zaujala ta nejtlustší kniha, vydání ilustrované Adolfem Bornem... a nestačila jsem zírat. Neskutečně obdivuhodné - historický background, propracované charaktery nespočtu postav, různě proplétaný syžet, vykonstruovanost osudů a motivací hrdinů - prostě a jednoduše: WAU a za mě 5*****.

3 24.01.2016

Krutopřísné pohádky. Ty příběhy a hrůzostrašné ilustrace, to se prostě člověku zaryje nesmazatelně do paměti :D Když ty pohádky čtete v dospělosti, všimnete si spousta věcí, které vám v dětství unikly. Magické číslo tři, že se každý junák jmenuje Ivan a pak se všichni veselí, až jim medovina teče po bradě :D Pohádkový základ prostě! :D

1 24.01.2016

Bezpochyby čtivé, občas z toho mrazí.. ale zůstává mi tam jakási pachuť - občas se líčené okolnosti pyšní až přílišným luxusem, což se mi trochu protiví... :-/

16.01.2016

Já ho prostě miluju... Je to navýsost chmurné, pesimistické a vulgární, ale současně fascinující...

Lidi jsou odporný stádo dobytku
maj hlavy dutý a v nich hnůj
ke zkrášlení a užitku
(to je návrh můj)
mohli by nosit v hlavě kytku...
ptal jsem se starého zahradníka
jakou (- myslel jsem, že růže...)
zavrtěl hlavou: "Žádná kytka
v takovým hnoji žít nemůže"

5 11.01.2016

Dnes nechal jsem si poprvé číst osud z čar v mé dlani
zítra by bylo pozdě - ráno čtyři koně vraní...
a co je psáno? Dlouhý věk (ach zač mě pánbůh trestá!)
má v srdci, štěstí, bohatství a dlouhá, dlouhá cesta
... zůstávám chladným; usmívám se mlčky, odevzdaně
- to vše lze vyčíst přece z každé vychladlé již dlaně.

Můj první Krchovský...a je to láska :)

1 11.01.2016

Na Harryho Pottera a Pána Prstenů jsem si v počátcích vybrousila škarohlídský názor jako na něco, co žerou všichni jen proto, že to žerou všichni, aniž bych se vlastně skutečně zajímala o to, oč v těchto dílech jde nebo jaká jsou. Když jsem si tedy s brbláním vzala do ruky Kámen mudrců, za chvíli jsem se přistihla, že jsem na straně 150, a ani jsem nemrkla. To samé se mi stalo, pravda, u filmu Společenstvo prstenu.
Proto jsem nechtěla udělat tu samou trapnost s předsudky i u Zaklínače, která je v podstatě první fantasy, kterou jsem přečetla... A musím říct, že mě velmi mile překvapil. Obdivuji fantazii, preciznost, barevnost, originalitu autora... Super!

1 11.01.2016

Když čtu knížku, mám ve zvyku mít po ruce notes, do kterého si zapisuji zajímavé myšlenky, na které v knihách narazím. Po čase si je čtu, přehrabuji se v nich, rozjímám nad nimi a pokouším se je rozvíjet, aplikovat do svého života atd... "Bohužel" z Modlitby argentinských nocí nemám jedinou poznámku, a to proto, že tato kniha je takovými myšlenkami doslova narvaná... Takže se prostě budu vracet k celé knize, která je opravdu úžasná, oslovila mě asi nejvíce z autorových knih...

Díky Orko! Kdybys po večerech nepsal to, co se ti honí myslí, nebyla bych teď tou, kterou jsem...

10 09.01.2016

Pokud jste byli ve vile Tugendhat, pak je pro vás tato kniha příjemný osvěžením, kdy si zpětně vybavíte spoustu detailů jak exteriéru, tak interiéru. Navíc děj do jisté míry kopíruje nejen skutečný osud vily samotné, ale i rodiny Tugendhatových, což se mi také líbí :)
Co mi ovšem přišlo tak nějak ujeté a leckdy až směšné byla frekvence popisů sexuálních styků - řešit to na každé desáté stránce mi přišlo trochu moc (i když na druhou stranu chápu, že sex prodává a většina čtenářské obce tohle prostě chce). A ty lesbické scény - tak to si autor dle mého názoru vyloženě uletěl, pokud si rovnou na něčem nefrčel :D

5 09.01.2016

Marku, díky... Mám pocit, že s tvou pomocí se stále víc přibližuji Kristu...

13.12.2015

Těžko věřit, že to je teprve 60 let, co bylo možné uskutečnit něco takového, co se stalo Janu Bulovi... Je mi opravdu zle ze zla, kterého je člověk schopen se dopustit vůči ostatním lidem... a nechápu, opravdu z hloubi duše nechápu, jak vykonavatelé mohli dále bez výčitek žít... Proč vůbec? Jak něco takového může někomu dělat potěšení?

Obdivuji sílu Ducha Jana Buly - dnešní doba potřebuje lidské vzory jako byl právě on!

3 13.12.2015

"Duch Svatý prorůstá jak tráva asfaltem"... Krása, vytesáno do srdce :)

03.12.2015

Zibiho si pamatuju už ze školy, kde vynikal nad všechny svoji prostořekostí, bystrostí a vtipem. Už tehdy mi bylo jasné, že to dotáhne někam daleko a to se taky děje... Tenhle člověk má prostě dar vyhmátnout a lapit ten nejvtipnější zásek, který by jiné ani nenapadl... Chvála ti, Ladislave! :D Člověk se prostě musí nahlas od srdce smát :D

Tahle knížka je jednoduše maximálně vtipná, protknutá sebeironií, milionem zmínek a odkazů na jeho mámu, až se mi zdá jako paní Colombová... Fakt bych tuhle dámu chtěla vidět naživo, protože žádný jiný autor snad svou matkou není tak ovlivněn jako dobrodruh inspirovaný Honzíkovou cestou... :D

Navzdory vtipu, zesměšňování a ironii je však vidět, že je Ladislav člověk hloubavý, nikoli povrchní. Do knihy se mu podařilo nacpat semtam i nějakou hlubší myšlenku, která všímavého čtenáře může sunout dál :) Mně se líbila třeba tahleta:

"Můj kamarád Martin mě naučil jednu nesmírně důležitou věc - dělat si to hezký. Jak na to? Je to prosté. Vytipujete si hezké místo a obklopíte se něčím, co máte rádi - lidmi, hudbou, jídlem, dobrým vínem, krásnou slečnou, příjemnou vůní... čímkoli. Prostě vytvoříte dokonalý moment jako z reklamy na štěstí. A pak se zastavíte, mlčíte a intenzivně vnímáte všechnu tu krásu a radost. Lidé podle mě takové chvíle prostě potřebují a měli by si je sami vytvářet. Postupem času zjistíte, že si podobnou radost můžete udělat každý den."

- Díky za tenhle odstavec, Zibi... Odteď si to dělám hezký každej den a hned je na světě líp! :-*

24 02.12.2015

Po knížce jsem sáhla zejména proto, že se odehrává na Novém Zélandu, a to možná bylo chybou, protože jsem měla asi přehananá očekávání, která se bohužel nenaplnila...
Zajímavý námět, příběh je velmi pečlivě propracovaný (jak je zmíněno v komentářích - také mi připomíná Haileyho :)), ale Sněžný tygr je zřejmě žánr, který mě úplně neoslovil. Ten příběh si prostě přečtete, zpracujete tak, že se ani nemusíte zamýšlet, protože v podstatě není ani nad čím a z mysli zase odpluje, aniž by ve vás něco zanechal... Myšlenku, posun, nápad? Ale takový ten žánr asi je, koneckonců nemyslím, že by taková literatura byla špatná, jen nejsem úplně její skalní fanda :)
Pokud chcete něco nenáročného, pokud chcete vypnout, je to kniha pro vás :)

1 01.12.2015

Naprosto chápu touhu vydat se za hranice představitelného... aby duše nalezla klidu a odpuštění sobě sama... Člověk se dozví spoustu věcí sám o sobě, vydrží to, co si myslí, že by nikdy nevydržel... Tahle forma sebemrskačství má velmi očistné účinky, proto budu vždy jejím zastáncem... Díky, Cheryl Zatoulaná... Zdraví ta, co vlaje ve větru :)

5 07.11.2015

Člověk si dovede velmi těžko představit, jaké to je být skutečně sám ve světě, kdy je stále někdo v blízkém dosahu. Knížka jde na kost, o to poutavější je právě proto, že se jedná o skutečné zážitky. Obdivuji odvahu těchto praotců a objevitelů, s tehdejším vybavením to muselo být extrémně náročné... Buďme vděčni a plni obdivu k těmto průkopníkům, bez nichž by dnešní vědci neměli na čem stavět...
Také se mi moc líbí překlad originálního názvu "Alone" na české "Sám a sám"... tím zdvojením ta samota působí opravdu tak nějak intezivněji... Prostě skutečně sám...

2 16.10.2015

:) milované jeskyně... krásné fotky, díky za tuto knížku :)

11.10.2015

Obdivuji lidi, kteří dokážou tyto věci nejen vidět, ale i je pojmenovat... Na to musí být člověk opravdu obdařen darem.
Marek Vácha propojuje pohled na viditelné a hmatatelné s neviditelným, Božím... A světe div se, ono to do sebe zapadá a člověk žasne nad tím, co se kolem něj vlastně děje a co předtím neviděl :)

Marek Vácha otvírá oči... a já doufám, že se mi o něco víc pootevřou u jedné z jeho dalších knih... :)

16.09.2015

Obdivuji schopnost lidí, kteří dokážou tak nepopsatelně krásně, upřímně, otevřeně a srozumitelně mluvit o Božích věcech... Chce se mi říct: Ach!
Jako (horo)lezkyni se mi moc líbí několikeré obrazy, které používá autor z oblasti (horo)lezení... Život a cesta za Bohem je vážně free solo! :)

2 03.09.2015