Divočina

Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. ... celý text

Premena životom bitého dievčaťa na silnú, zrelú a nezávislú ženu
Každý z nás má dni, keď sa cíti nanič, keď má všetkého dosť, keď nič nevychádza tak, ako chceme. Hlavná hrdinka autobiografického príbehu - dvadsaťdvaročná Cheryl - sa takto cíti veľmi dlhý čas. Najskôr ju opustí otec, potom jej zomrie vo veku iba 45 rokov mama. Po matkinej smrti, ktorú Cheryl znáša veľmi ťažko, sa rodina rozpŕchne. Do jej života sa dostanú drogy a sex s náhodnými mužmi. Časté nevery vedú aj k rozpadu jej manželstva. V tomto okamihu sa uvedomí, že musí niečo urobiť, že jej život nemôže takto pokračovať ďalej.

O štyri roky neskôr, v čase keď už nemá čo stratiť, urobí to najimpulzívnejšie rozhodnutie svojho života: odhodlá sa prejsť vysokohorský chodník Pacific Crest Trail od Mohavskej púšte cez celú Kaliforniu a Oregon až do štátu Washington, a to úplne sama. S diaľkovými túrami nemá nijakú skúsenosť a chodník je iba „nejasnou exotickou myšlienkou plnou prísľubov“. No znamená najmä nádej, že znovu poskladá svoj rozsypaný život. Netuší však, aká ťažká skúška ju čaká. Životom skúšané dievča sa vydá cestu bez náležitej prípravy. Putuje pešo s batohom takým ťažkým, že jej do krvi oškrie chrbát, príde takmer o všetky nechty na nohách, časť cesty prejde iba v jednej topánke… Hrdinka sa nevyhne stretnutiu so štrkáčmi či s medveďmi, prekonáva úmorné horúčavy, rekordný sneh, no vníma krásu i osamelosť svojej túry. Počas cesty zažíva najrôznejšie emócie: odhodlanie, hnev, beznádej, ale napokon katarziu a naplnenie.

Divočina je napínavé rozprávanie okorenené humorom, ktoré živo zachytáva strach i radosť mladej ženy tvrdohlavo si raziacej cestu k cieľu napriek mizivej šanci na úspech. Púť dlhá 1 770 kilometrov ju takmer doženie do šialenstva, ale napokon posilní a zocelí. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/173359/divocina-R0u-173359.jpg 4.3579
Originální název:

Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail (2012)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, Ikar (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (171)

Přidat komentář
HoneyBunny
včera

srdcovka největší ♥

Alma-Nacida
včera

Nevím, váhám... Po pravdě mi šla kniha chvílemi opravdu děsně na nervy, stejně jako autorka. Několikrát jsem ji odložila a zase se k ní vrátila z toho prostého důvodu, že jsem neměla co číst. Jinak... zkrátka mít co jiného číst, nedočetla bych. Film jsem neviděla, ale ani po tom netoužím.

GreenMagritte
16. července

Upřímně, Divočina není knihou, u které byste oslavovali její literární styl nebo autorčinu schopnost psát. Nemyslím si, že by se Divočina literárním zpracováním vymykala autobiografickým knihám s obdobným tématem, ale přesto je velmi dobrá. Námět knihy, reálné prožitky a reflexe jsou to, co z knihy dělá silný zážitek. Cesta Cheryl se na chvíli stane i vaší cestou a vy ji provázíte a přemýšlíte, co všechno jí cesta dá (sebedůvěru a odvahu) a vezme (nehty na nohou). A i když je zážitek z cesty nepřenositelný, je Cherylino dobrodružství strhující. Jak si poradí s nepřekonatelné těžkým batohem, podivnými autostopy, dotěrnými lovci, ztracenou botou, zvířaty, vyprahlou studánkou, bolestí a samotou? Co jsem zvlášť ocenila je, že autorka není příliš vážná, nelituje se a nepitvá se ve fyzické bolesti, přestože musela být během cesty opravdu velká. Stejně tak Cheryl nehovoří o tom, jakou lekci jí cesta dala, nezveličuje ji v její spiritualitě, zkrátka nikomu nic nevnucuje. Vlastně tomu odpovídá i samotný konec.

vikidala
09. července

Srdcová

petulka.sasanka
08. července

Nevím, kde se stala chyba, ale já jsme knihu několikrát odložila, vůbec mě to nebavilo a často mě kniha i naštvala, že jsem ji znechuceně odhodila.... Dočetla jsem dokonce s vypětím všech sil.

ajka91
03. července

Bez některých scén bych se klidně obešla, ale chápu, že i takové jsou součástí lidského života. Kniha je to rozhodně záživná, dobrodružná, smutná i úsměvná. Dobře si při ní pročistíte myšlenky. Je tak dobrá, že se při čtení cítíte, jako byste šli po stezce se Cheryl.

LordSnape
01. července

Původně jsem se obával, že bude kniha neumětelsky napsaná, nudná, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Samotný příběh o hledání sebe sama mě bavil. I pocity, které Cheryl v průběhu cesty zažívala. Je zde vše. Zamýšlení se nad životem, vyrovnávání se se ztrátou, vzpomínky na dětství a samotné strasti na cestě s brutálním batohem a špatnýma botama. Experimentování s drogama i promiskuitou. Snad jediné co bych vytknul, je poněkud rozvláčná natahovanost některých zbytečných scén a vzpomínek, které děj nikam neposouvají. Nicméně jsem autorce držel palce až do konce, aby našla to, co vlastně přišla najít. A nyní, když vím, jak to vlastně celé dopadlo, je vidět, že ona cesta po PCT nebyla vůbec marná.

Jarda72
23. června

Skvělé, strhující, emotivní. Skvěle napsáno, chvílemi jsem si připadal jako bych šel PCT. Obdivuhodný výkon, klobouk dolů že to tato žena šla sama. Po dočtení knihy si zkusím pustit i film :-)

Tyet
16. června

Cheryl Strayed podnikla ve svých sedmadvaceti letech túru po Pacifické hřebenovce a ušla 1770 kilometrů úplně sama a s nepředstavitelně těžkým báglem. Důvodem byla nespokojenost s vlastním životem, smrt mámy, heroin a rozvod. Zdá se, že během cesty z Cheryl spadla všechna tíha, zocelila se na těle i na duchu.
Knížka je vtipná, svěží a upřímná. Autorka se nesnaží udělat se lepší. Od románu jsem vlastně nic nečekala a byla jsem mile překvapená, je to prima odpočinková četba.
A musím říct, že Cheryl má můj obdiv, je dobrá.

wiolca
06. června

Právě jsem dočetla. Před časem jsem viděla film a věděla jsem, že si tu knížku musím přečíst. Vzbudila ve mě spoustu emocí. O to víc, že je to biografie. Je to pro mě obdivuhodná žena. Tak trochu jí tu odvahu závidím. Věřím, že to byla výborná terapie a životní zkouška.

JezinkaJ
08. května

Cheryl, tohle se ti vážně povedlo. Zachránila ses. Tvé vyprávění je poutavé, zajímavé a velmi inspirativní. Díky za onu otevřenost a odvahu.
Jen ta příprava, ta ti vůbec nesla. Ale zase díky tobě vím, co bych udělala jinak a čemu bych věnovala pozornost.
Fakt, kdyby mi bylo 25 už bych začínala šetřit a měla bych v hlavě jen to, jak bych se na pacifický trail mohla dostat i já. :-)
Velmi doporučuji k přečtení všem a dobrodružným duším zvlášť. :-)

ptacicek
29. dubna

Knihu jsem začala číst na základě shlédnutí filmu. Film byl podle mého názoru úžasný, ale kniha jej naprosto předčila.
Kniha je čtivá, působivá a velmi přemýšlivá. Nikdo z nás nedokáže říci, jak by se zachoval v roli hlavní hrdinky a proto se mi během čtení X krát stalo, že jsem se přistihla s odloženou knihou v ruce a přemýšlela jsem co by kdyby... Pokud je nyní váš život ve složitější situaci, je kniha přímo pro vás, protože vám ukáže jiný pohled na věc i když s vámi téma na první pohled nesouvisí. Vřele doporučuju...

Sova15
13. dubna

Právě jsem dočetla. Stejně, jak píše tereza přede mnou, zamýšlšla jsem se během knížky i nad svou cestou životem. Co vlastně chci? Kam směřuji? Autorka je hodně otevřená. Vůlbec bych se ji neovažovala soudit, za to jak žila po smrti matky. Každý se musí se smutkem a prázdnoutou vypořádat. Nesoudím lidi, v jejichž situaci nejsem. Ona pak udělala tu správnou věc - jak je teď módní říkat - vydala se na cestu, aby se hledala. Spousta z nás se stále hledá, ale v běžném rutinním koloběhu to jde velmi těžko. Obdivuji ji, že se na takovou cestu vydala a naprosto chápu, že téměř nepřipravená. Já, když se pro něco rozhodnu, jdu do toho taky po hlavě. Ale zatím jsem nenašla odvahu ani k týdenní samostatné pouti kamkoliv. Třeba ji letos najdu.
Viděla jsem nejdřív film, jsem moc ráda, že jsem pak vzala do ruky knihu. Je v ní toho mnohem víc, dá se o ději víc přemýšlet..... Díky Cheryl

terezamarsik
06. dubna

Kniha se mi velmi líbila, neuvěřitelně mě zaujala celá cesta hlavní postavy, na kterou se vydala jen tak, v podstatě nepřipravená a dokázala cestu dokončit. Kniha mě inspirovala k tomu, abych také trochu přemýšlela o svém životě a o tom jak často si říkám, že něco nejde a skončím s tím. Očividně jde všechno, když člověk zatne zuby a snaží se. Kniha je výborná, inspirující a zajímavá.
Četla jsem hodně recenzí na tuto knihu a asi mě trochu udivuje kolik lidí nazývá hlavní postavu arogantní nebo povrchní apod. Ano, ona udělala spoustu chyb, hloupých a nedospělých chyb, ale v podstatě v celé knize mluví o tom, že ví, že udělala hloupé chyby, že si uvědomuje, že se možná připravila o životní lásku a že svému manželovi neuvěřitelně hloupě ublížila. Mluví i o tom, že si uvědomuje, že brát drogy a spát s tolika muži byla hloupost. Nepřijde mi to tak povrchní. Psala o sobě tak intimní a osobní věci a smrt její matky byl hlavní důvod všech jejích problémů, ale znovu, tady přeci hlavní postava neříká, že si myslí, že je jediná na světě, kdo prošel takovou ztrátou, naopak celá kniha je o tom, jak se rozhodla, že chyb, které nadělala už bylo dost a když už to má změnit, tak nějakým obrovským krokem a to pro ní znamenalo vydat se na ubíjející dlouhou cestu, pro ní takovou menší očistu.
Knihu jsem po celou dobu vnímala spíše jako menší zpověď hlavní postavy, která si uvědomuje, jak hloupě se zachovala a že měla smrt své matky řešit jinak, tak jak se na dospělou osobu hodí. Během této zpovědi, ale stihla podniknout neuvěřitelně těžkou, ale zároveň úžasnou cestu, o které mě opravdu bavilo číst.

OndřejMergl
20. března

Film se mi líbil a kniha byla ještě podrobnější. Ukazuje, že i obyčejný člověk může překonat sám sebe, jak kouzelná je cesta přírodou. Po takové knize má člověk chuť vyrazit sám na túru. Jenom mě otravovala povrchní povaha autorky i šťourání v minulosti, nicméně beru to jako součást terapie autorky samotné, kdy se potřebovala ze svých problémů nejen projít, ale i vypsat.

Mišule_11
09. března

Zajímavé vyprávění o dívce, která našla sama sebe poté co se vydala na pacifickou hřebenovku..některé úseky cesty byly mnohem zajímavější než jiné :) Šťastný konec k tomu, i když trochu rychlý zdál se mi! :)

Mikarda
04. března

I film byl fantastický !!!

Danago
03. března

Zajímavá a krásně napsaná knížka o překonávání sama sebe.
Dovedu pochopit , že si někdy člověk potřebuje projit svoji pacifickou hřebenovku, aby se dokázal znovu postavit na nohy. Hrdinka udělala opravdu odvážný a možná i bláznivý a riskantní krok. Vydat se na tak těžkou trasu prakticky bez přípravy.
Knížka se čte sama, člověka vtáhne do příběhu.
Za přečtení tato knížka rozhodně stojí . Mně zůstane dlouho v hlavě. Ale není to úplně běžná beletrie.
Film v určitých momentech s knížkou nesedí , ale to je tak vždycky. Ale když si odmyslím dějové nesrovnalosti , tak já jsem v některých momentech, a nebylo jich zase tak málo, u filmu brečela.

Aduska81
20. února

Když nevíte, jak dál ve svém životě, protože jste ztratili jeho smysl, svůj střed-slunce, kolem, kterého se otáčíte, pak jdete dál jinak, tak jak to ještě jde, aby jste našli samých sebe, nový střed a nový smysl života. A o tomhle je tato kniha. Díky Cheryl za ni.

deiwi
06. února

Neobyčejné putování hlavní hrdinky napříč Spojenými státy a k odpuštění sobě samé se čte prakticky jedním dechem. Kniha má místy až meditativní nádech. Rozhodně doporučuji. Čteno v originále.

marara
31. ledna

Krásná kniha o sebepoznávání a překonávání sama sebe.

de_baques
23. ledna

Skvělý sportovní výkon, sebezapření a vytrvalost, touha překonat sama sebe, snášet nepohodlí...to vše kontrastuje s civilním životem mladé Cheryl, jak sama sebe popsala byla mladá levicová feministka se vším všudy. Myslím, že se na ní podepsala výchova v neúplné rodině, časté stěhování a frivolní život amerických univerzit, jinak by snad nemohla spáchat před cestou tolik šíleností - potrat, heroin, promiskuita, rozvod, skoro kanibalismus. Docela mi na konci chyběla nějaká aspoň trochu pokorná sebereflexe, což by s odstupem let nemusel být zas takový problém.

Ivanule
19. ledna

Teda co napsat:) Nejdříve jsem slyšela o filmu,ale ten jsem shlédla až poté,co jsem si přečetla knížku,protože já to tak prostě dělám:D Kniha se mi velmi líbila,upřímně,já osobně sama za sebe bych se takhle nikam sama jen tak na vlastní pěst rozhodně nevydala,tudíž musím autorce vzdát hold,má můj obdiv.Knížka se čte velice pěkně,příběh krásně plyne,Cheryl teda musím říct,že po té,co jí umřela maminka,byla teda pěkný číslo:) Ale asi každý jednou potřebuje za svým životem,který už nechce vést tak jako do té doby,tlustou čáru a asi je potřeba udělat krok,který by člověk nikdy nedělal (v případě Cheryl teda jít PCT). Myslím,že knížka rozhodně stojí za přečtení,film mi v určitých momentech (samozřejmě jsem to brala podle knížky)jaksi trošku neseděl,a třeba i tím,koho po své cestě potkala,že ve filmu byl myslím zmíněn jen jeden člověk.

werriss
19. ledna

Že si knihu přečtu, jsem se rozhodla po zhlédnutí filmové verze. Film byl sice super, ale zdaleka ne tak dobrý jako tahle knížka. Moc se mi líbila, byla dobře napsaná a skvěle se četla. Hrdinka sice nebyla žádný svatoušek, ale myslím, že jí patří velký obdiv. Nedovedu si představit, že bych něco takového bez újmy na zdraví absolvovala :-) Ale možná je někdy potřeba udělat něco bláznivého, abychom si to v hlavě srovnali.

maky86
13. ledna

Někdy prostě člověk potřebuje projit pacifickou hřebenovku, aby si dal svuj život dohromady... moc hezký příběh, vcítila jsem se do děje a tahala Monstrum s ní

Barushenka
06. ledna

Kniha je mi svým tématem hodně blízká, a také se moc pěkně četla. Děj je plynulý a zajímavý. Jediný problém jsem měla s hlavní hrdinkou, ke které jsem měla spíše averzi než že bych s ní soucítila.....na druhou stranu, kniha se mi četla dobře, tak asi nebude líbivost hlavní hrdinky tak zásadní.

pink_ivy
01. ledna

Cheryl rozhodně není bezchybná hrdinka, nebo snad někdo, koho bych dokázala pochopit, či s ní sympatizovala. Jenže pak se dá na cestu..

Jednak chci vyzdvihnout, jak je to napsané. Velmi dobře a čtivě, autorce se podařilo, že jsem se do toho tak vžila, že jsem si dokázala (nebo aspoň trochu) představit ty bolavé nohy, tíhu Monstra a to nadšení z cesty. Skutečně se málokteré knížce podaří mě tak dokonale vtáhnout do děje.

Přechod mezi minulostí a současností byl nenásilný a vždycky to tak hezky vyplynulo ze situace. I když mě osobně pohledy do minulosti moc nebavili, ne, že bych je přeskakovala, ani jsem se u nich nějak zvlášť nenudila, ale prostě PCT mě zajímala a fascinovala mnohem víc.
Někde u prvního odtrženého nehtu si pak uvědomíte, že Cheryl fandíte, aby to zvládla. Je to neuvěřitelně autentický a skoro to na mě působí jako, že je to vymyšlené, jenže právě to, že vím, že není, knížku činí ještě zajímavější.

Knížku jsem zhltla na dva zátahy a lituji, že není delší. Snad jen jediná výtka - poměrně jsem se tam ztrácela ve jménech všech horalů a na konci knihy už jsem pak stěží věděla kdo je kdo, pokud mi to nebylo (aspoň letmo) připomenuto.

Ani po dokončení knížky mi hlavní hrdinka není tak úplně sympatická, ale to co dokázala, je naprosto obdivuhodné. Netvrdím, že bych si hned hodila batoh na záda a vydala se po Pacific Crest Trail, ale nemůžu si pomoct, celá ta stezka mě z nějakého důvodu strašně fascinuje.

Jedna z těch knížek, která ve vás něco zanechá, rozhodně na ni jen tak nezapomenu a ráda se k ní určitě znovu vrátím. 5*

groula
14.12.2016

Nejdřív jsem viděl film, Zjistil sem, že vznik z knihy, tak sem si přečet knihu. Moc hezký to je, zejména když si člověk uvědomí, že je to skutečnej příběh.
Sama ženská na takovýhle štrece. Slušná práce.
A zase mi to připomnělo, to, že chci sám pěšky obejít naší republiku....
Sakra.....

Nonosbawsut
12.12.2016odpad!

Ne... Hloupé, ploché, plytké... Ne...

Maser
07.12.2016

Zajímalo Vás někdy proč se lidé vydávají na cestu? Proč celý svůj život zabalí do velkého baťohu a vyjdou z domu do míst, která si našli kdesi na mapě? Proč se celé týdny špinaví, zpocení, vyčerpaní a hladoví trmácejí do končin na které lidé už dávno zapomněli? Ne každý je nadšenec do trekkingu nebo dobrodruh. Vyhledání absolutní samoty a odloučenosti může vyléčit duši.

Mysleli jste někdy na to jaký je životní příběh člověka, který kolem Vás prošel? Velká krosna, špinavé oblečení a upocené čelo. Usměje se na Vás, pozdraví a pokračuje dál. Neudělal to protože se to sluší. Možná jste první člověk na kterého narazil po dlouhých týdnech samoty a kontakt s jinou lidskou bytostí v něm vyvolává téměř dětskou radost.

Již jsem poznal pár lidí, kteří se vydali na cestu....a ne všichni z nich byli nadšenci do trekkingu nebo dobrodruzi.