Makaja
komentáře u knih
Krvavý leden
Alan Parks
Nelíbilo. Vulgární, nudné, nepřekvapivé... přesný opak toho, jak si představuji kvalitní detektivku.
Bob a Bobek na cestách
Pavel Šrut
Vytáhla jsem knížku z knihovničky "dětí" jen kvůli výzvě. Už jí dávno odrostly, teď tu čeká na neteřinku, až ji doroste. Tak jsem se alespoň na jedno větrné odpoledne vrátila o nějakých 40 let zpátky, užila jsem si to. Myslím, že Bob a Bobek nemůže zklamat žádnou generaci. Teda doufám a věřím. Takže vstávat a cvičit!!!!!
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
Nějak nevím, stále jsem čekala, kdy se něco stane a vlastně se nestalo nic. Téma zajímavé, i když nijak objevné, ale stačilo by klidně tak 100 stran, tohle bylo točení se v kruhu. Chování Sage nehodnotím, do její kůže se nedokážu vžít, naštěstí. Takový průměr, ale dvojku číst nebudu, až tak mě to nechytlo.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
První část mě naprosto spolkla, nemohla jsem přestat číst..... druhá byla trochu zbytečně rozvleklá a trochu mi vadily i ty odbočky zpět v čase, pro mě by k dokreslení celého příběhu postačila ta korespondence a vzpomínky. Celkově ale dobré, promyšlené, propojené, čtivé.
Sběratelka příběhů
Sally Page
Zaujala mě obálka, obsah už méně, takové "neurazí- nenadchne". Pro mě dost upovídané, ale nějak to neplynulo. Občas jsem se přistihla, že mi utíkají myšlenky jinam a neudržím úplně pozornost, proto tři hvězdičky.
Mrtvá šelma
Jiří W. Procházka
Tak já nevím, mně se to celkem líbilo. Sice jsem od půlky knihy tušila (a správně), jak se věci mají, ale i tak dobrý. Znalost Tábora byla taky plusem, člověk ty uličky a náměstí a věže prostě v duchu vidí. Některé momenty byly trochu navíc, třeba ty staré novinové černé kroniky byly pro mě spíš rušivé, ale nenudila jsem se.
Kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý
Petra Hülsmann
Kdyby bylo tak snadné zavděčit se každému čtenáři, dělal by spisovatele každý - u mě se to tentokrát moc nepotkalo, bohužel. Bylo to opravdu moc předvídatelné, místy se to navíc trochu táhlo a Anni mě občas docela štvala. Když si tak zpětně promítnu děj, stačilo přečíst pár kapitol na začátku a pár na konci. V tom kontextu je 500 stran celkem dost a kdyby jich bylo polovic, děj by plynul rychleji a knížka by byla čtivější. Ale kdo rád čisté romanťárny s hepíkem, bude spokojen.
Kočka mnoha barev
Lydia Adamson
Celkem dobrá oddechovka, maličko zamotané, ale čtivé. Jen mě zaráželo, proč se ruská herečka jmenuje Marie Svobodová, čekala jsem v tom nějaký další háček, nějakou pointu......
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Je to pro mě trochu moc temné, ta posedlost pomstou i za cenu zničení všech, včetně nejbližších, je až zarážející. Ovšem schopnost Emily dokonale vystihnout atmosféru i jednotlivé charaktery zaslouží obdiv. Trochu mi k celkovému vyznění nesedí ten happy end, možná něco jen tak otevřeného by bylo vhodnější. Asi si to znovu už nepřečtu, ale i tak to za to stálo.
Tajemství Barunky Panklové
Helena Sobková
Tajemství zůstalo tajemstvím, jinak je to ale moc pěkně zpracovaný "životaběh" naší velké spisovatelky. Spousta nových poznatků a faktů, fotografií a dokumentů, přesto se člověk nemůže odtrhnout. Skvělá kniha...
Sanditon
Jane Austen
Já jsem se ke knize nachomýtla až díky seriálu, který mi přišel tak nějak nedotažený. Ke knize ale neumim zaujmout jednoznačný postoj. První část je taková zdlouhavá a popisná, druhá trochu svižnější, těžko říct, zda je to jen změnou autorky. Styl zůstal zachován, takže jsem přesně plně nepostřehla, kde přesně končí Jane a začíná Marie.. Mě osobně by zajímalo, jaký konec měla vymyšlený Jane, škoda....
Kde zpívají raci
Delia Owens
První jsem viděla film, ale až tak moc nezaujal. Pak jsem shodou okolností dostala i knihu, do které se mi moc nechtělo, ale v rámci výzvy jsem se do ní pustila. No, nakonec kniha pro mě mnohem lepší než film, ale možná i díky tomuto pořadí na pět hvězd neuchvátila. Pořád mi tam ty obrázky naskakovaly a děj známý předem taky není to pravé ořechové. Takže všem doporučuji osvědčené pořadí - nejdřív knihu a až pak případně film.
Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Vrátila jsem se ke knize po letech v rámci výzvy, Sluneční město byl můj oblíbený díl série. A musím říct, že ze svého kouzla pranic neztratila. Znovu jsem se vrátila do dětství a oprášila dávné vzpomínky... nutno říct, že jsem jich cestou časem dost poztrácela, pro mě až překvapivě hodně. Výchovné prvky a lehce komunistický nádech jsem jako dítě nevnímala a teď prostě jen přešla s drobným úšklebkem.
Na půdě je duch
Dori Hillestad Butler
Potřebovala jsem něco rychlého do výzvy na poslední chvíli, tak jsem sáhla do knihovny dětí..... Hezká série pro děti, je to čtivé, zábavné a trochu i napínavé
Kořist
Darcy Coates
Upřímně nic moc, brzy jsem pojala podezření, co je ta vraždící příšera zač a tím pádem mi pak chyběl moment překvapení. Strašidelné domy mají navíc ten nádech nadpřirozeného tajemna, tady to bylo takové neslané, nemastné nic. Ale zas na druhou stranu přece jen trochu víc hororové, protože s přihmouřením oka, nebo spíš obou očí, by se to mohlo stát.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Možná trochu proti proudu, ale mě se to líbilo víc než Duch domu Ashburnů. Možná to bylo tím, že jsem byla předem připravena na to, že se bát nebudu, protože úplně hororové čtení to není, možná tím, že Daniel a Annalise si mě okamžitě získali. A kocour taky, i když jsem od prvního okamžiku tušila, která bije.Nevím, zkrátka se mi to líbilo. Horor s potoky krve nebo ježením kůže ale nečekejte.
Spřízněni volbou
Veronica Roth
Já tak nějak nevím, na jednu stranu se mi to četlo dobře, na druhou mi to přišlo trochu překombinované, skoro bych řekla až slátanina. Navíc mi tam vadily ty vložené pasáže tajných agentur, básní a jiných mouder o magii. K hrdinům jsem si nedokázala vytvořit jakýkoli vztah. A opět starý "dobrý" problém amerických autorů, Veroniku nevyjímaje, děj se odehrává jen v Americe, jen Američani mají problém a jen Američani zachrání celou planetu. Spoiler: alespoň díky Sloanině neznalosti tedy zůstala snad Evropa ušetřena.
Divergence se mi líbila, Čáry života moc ne, a tohle je tak asi na stejno, škoda pro mě.
Clayův most
Markus Zusak
Věděla jsem do čeho jdu, Mark má specifický způsob psaní. Proto jsem knihu neodkládala po prvních stránkách, byť mě ukrutně nebavily, věděla jsem, že se to zlomí, a zlomilo. Přečetla jsem za jedno odpoledne, tudíž je to určitě kniha dobrá, která chytne, vtáhne a nepustí. Chvilku mi dalo práci zorientovat se v lidech a kupodivu i obecné časové rovině (tak nějak jsem stále sklouzávala k nesmyslnému pocitu, že se i v přítomnosti bratrů Dunbarových nacházíme někde v minulosti, řekněme v padesátých letech, sama nevím proč). Linie Penelopé mě bavila nejvíc, ostatně naší generaci v našich končinách je celkem blízká, linie bratrů už mnohem méně. Bohužel pro Marka, Zlodějka knih je kniha, s kterou budu vždycky srovnávat a toto tak úplně srovnání nesnese. Ve srovnání s jinými autory by to bylo na pět hvězd bez sebemenší pochybnosti, ale já se omlouvám, při srovnání autora s autorem je to za čtyři.
Vražda v Olomouci
Oldřich Daněk
Pro mě překvapení. V dobrém slova smyslu. Moc se mi do toho nechtělo, protože, co si budem povídat, knížka odehrávající se ve třech dnech, prakticky bez děje a s otevřeným koncem (když dodnes nevíme)...... Ale k vlastnímu překvapení jsem se okamžitě začetla a za hodinku byla na konci. Takže za mě dobré, asi brzy sáhnu i po dalším Daňkovi, pamatuju, že jako středoškolačku mě jeho knížky bavily
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Sem tam jsem přeskakovala, takže spíš nuda. Námět celkem dobrý, ale děj moc neplyne a konec je víc než předvídatelný.