Madla81 komentáře u knih

Zajímavá, postupně se rozjíždějící duchařinu, jež vytahuje drápky napětí, aby se v závěru zela zmocnila duše čtenářova. Autorka ukázala svět očima hlavní hrdinky - osmnáctileté Sofie, kterou výborně psyhologicky vykreslila. Moc se mi líbilo zapojení velmi reálně působících novinových článků a kapitol věnovaných čarodějnici samotné. Myslím, že samotné téma inkvizočních procesů je velice nosné a je trošku škoda, že bylo zmíněno jen okrajově.
Ale jinak je první zrnko temnoty velice čtivé, styl psaní odpovídá věku hlavní hrdinky a velice mě bavil, děsivo postupně nabírá na intenzitě a číhající odvěké zlo je napsáno tak sugestivně, že autorce děkuju za tíživou noční můru.

5 17.11.2023

Přiznám se, že jsem tuto knihu četla už jako betačtenářka, ale jakmile vyšla, ihned jsem se na čtení vrhla znovu. Příběh samotný ubývá rychle, zvrat střídá zvrat, autorka píše nesmírně svěže a svižně, ale zároveň dává čtenáři i jistý oddechový čas, bez hluchých míst v ději.
Do hlavní hrdinky se každý, kdo má co by se za nehet vešlo empatie, ihned vcítí. Já si už od prvních stránek připadala, jako bych byla zpátky na základce, kde jsem zažívala opravdu škaredou šikanu jen kvůli nošení brýlí a ráčkování. Rebeka to má v životě mnohem těžší a to ještě neví, co na ni čeká.
Myslím, že tenhle příběh by mohl působit terpaeuticky právě pro ty děti a mladistvé, kteří tak úplně nezpadají, protože je v něm přítomna naděje. I když ji občas skrývají hutná bouřková mračna.

5 13.11.2023

Imaginace. tímhle jednoduchým slovem by se v podstatě dalo shrnout zakončení velkolepého příběhu o jedné tajemné dívce, Stínu, Svatyni a Síti, jež má své prsty všude. Spletité nitky se jako složitá a krásná pavučina skládají v komplikovaný příběh plný mystiky a tajemství. Celý román je prodchnut úžasnými náboženskými motivy prvních národů severoamerických původních obyvatel, které celou knihou silně rezonují. Tohle není knížka pro každého. Není to kniha, kterou si vezmete po náročném pracovním dni. Je to příběh, u něhož autorka nutí čtenáře přemýšlet. Nejen o ději samotném a postavách a jejich spletitých osudech, ale i o sobě samém. Přesto však stojí za to udělat si na ni klid a přečíst ji, protože je v ní skryt nesmírně silný příběh. o zradě, lásce, bolesti a přijetí sebe samého. A o Stínech, které si v sobě nosí každý sám.

5 22.10.2023

Přečteno jedním dechem a musím říct, že mě to hodně bavilo i jako dospělou. bože, kde byly takové superpříběhy, když jsem byla já malá?

5 30.05.2023

Brutální, syrové, mnohdy až nepříjemně naturalistické, ale zatraceně čtivé. Dějové linky z předcházejících Štefkových knih (Mrtvé ženy a Nikdy se nepřestala usmívat) se tu postupně splétají a já se nemůžu dočkat pokračování. Jen tak dál!

5 15.09.2022

Oskar Fuchs zraje jako víno a jde to vážně poznat. Příběh plný akce, dějových zvratů, magie, vyvržených střev, rozskeaných a rozstřílených údů (pohlavních i nepohlavních), správné směsice dětisnkého a humpoláckého humoru, ujetých hlášek, válečných mágů a sexu. Prostě správná kombinace, která čtenáři zvýí tlak a zvedne koutky úst do pobaveného úsměvu. hlavní postava - Leichenberg - je je válečný zběh, pytlák a každým coulem ne úplně sympatický člověk, kterému je radno se vyhnout velkým obloukem. Má zajímavé nadání, jehož si všimnou dominy z vojensko-politické sekce. A od těch začíná zábava okořeněná BDSM. Byla to zábava, občas velmi, velmi drsná (hlavní postavě se totiž zjevuje jeho pradědeček, člen trestné brigády SS, spolu s šíleným nacistickým doktorem Eule, a jemu zasvěcené pasáže vážně nejsou nic pro křehotinky). Bavila jsem se dobře a bavila bych se ještě o chlup víc, být fandou do militarií, protože text se jen hemží hláškami o různých typech zbraních, jejich dostřelu, ničivé síle. Nicméně i tyto pasáže jsou napsané s nadhledem a tak, že to ani pacifistickou děvčicu jako jsem já, nenudilo.
Takže za mě vážně palec hore!

5 07.07.2022

Velice dobře komponovaná sbírka povídek Pár zbytků pro krysy si čtenáře podmaní svou různorodostí a hlavně jistým znepokojivým děsem a hrůzou netušeného.
Autor zde čerpá především ze znalosti rodných jižních Čech a je právě velice silný v karmaflecích v těchto lokálních, až patriotsky laděných, příbězích.
A že jich tu bude pěkně různorodá nálož. Přečteme si krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh nad nímž budete hnusem krčit obočí (a stejně ho dočtete, protože budete prostě potřebovat vědět, jak to skončí). Sivok je totiž mistr pointy, která vás rozmašířuje na kaši, zkope vás do krychličky a upálí na škvarek. Prostě mazec!
Nejvíc se mi líbily kratší povídky, tam je autor dle mého osobního mínění nejsilnější v kramflecích.
Moji favorité: Nekronaut, Knihomol, Úsek dopravních nehod, Co myslíte, doktore?, Hněv MotherEye a samozřejmě šílená a nechutně halucinogenní Babice z lesa.
Pokud máte rádi české povídky, není vám cizí horor, určitě neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce. A já se už nemůžu dočkat, co dalšího Jiří Sivok napíše.

5 02.06.2022

Smích skrz slzy, takto by se dala stručně charakterizovat útlá novelka belgického autora, která v humorném oblaku čtivě a ironicky komentuje středostavovský způsob života a moderní dobu přehlcenou komunikací. A tak se jeden starý muž, knihovník a milovník latiny, rozhodně, že toho všeho má už dost. Má dost své ženy. Má dost práce na domě a zahradě. A tak začne předstírat Alzheimerovu chorobu. A čtenář je tichým svědkem jeho pečlivě připravených zmizení, podaných velmi sugestivně a komicky.
Méně komická je pak realita v domovu pro seniory, do něhož je hlavní hrdina "konečně" umístěn. I zde je trudné pomalé umírání komentováno se seversky černým humorem, nechybí zde pointa v odhalení dalšího přežívajícího senilního starce, a humorné výpovědi tu střídají zamyšlení nad společností, vztahy, stářím a smrtí. Dcera, která až poprvé ve svých čtyřiceti mluví s vlastním otcem na rovinu, protože ví, že ji nevnímá. Manželka, která mužovu nemoc vnímá jako zradu na vlastní osobě, protože ji opouští jeden jediný člověk, kterého mohla (byť jen slovně) ovládat a jemně tyranizovat.
Bravurně napsané a mě je už teď jasné, že se k této knize budu často vracet.

5 03.01.2022

Toto dílko lze hodnotit velmi obtížně. Z počátku mě různorodost a syrovost zápisků fascinovala a bavila. Styl autročina psaní byl barvitý a osvěžující, ovšem od půlky knihy pro mě začal být zvolený styl spíše obtížný a dělalo mi problém se do stále se opakujících témat chtíče, jídla,, smrti, sexu a chtěné neplodnosti začíst. Autorkou zvolený styl mi připadal jako nucená póza a já se přiznám, že jsem několikrát knihu odložila, abych se k ní s přemáháním znovu vrátila, ale protože od poloviny Katalpa stále jen variue již řečené, knihu jsem odložila definitivně. Jako čtenář jsem měla problém udržet se zvolenou formou pozornost, snad kdyby autorka zvolila klasičtější formu zápisků, byla by kniha stravitelnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu, je kniha zajímavá zvolenou formou a tématy, ale mě bohužel nenaddchla. Vzhůledem k tomu, že jsem nedočetla, tak nehodnotím a jsem zvědavá na další autorčiny knihy.

Nebylo to úplně špatné, ale Trhlině se příběh bohužel nevyrovnal. Začátek byl napsaný velmi poutavě, psychologicky skvěle vypracovaný popis hlavního hrdiny vystresovaného vzpomínkami na "něco" strašného z dětství, návratem do rodného městečka a zkušenostmi, které jej k tomuto návratu nutily. Téma slovenských jezinek bylo zpracováno opravdu poutavě, ale vadily mi neustálé repetice. V každé kapitole se hlavní hrdina vracel k oněm děsivým událostem a ty pak pro mě osobně ztrácely stálým opakováním strašidelnost. Postavy Bohuše, Hany a Ota mi přišly napsané troišku navíc. jako by si autor až později uvědomil, že "sakra, mám tam jen Jožu, budu potřebovat další postavy, abych je obětoval." Strach navíc stále pracuje s obdobným paradigmatem jako Trhlina - ztrácení se na známém místě, pocit ztráty sluchových vjemů. Ale jako celek se kniha četla příjemně a rychle, jen ten pocit po dočtení nebyl tak mrazivý jako u Trhliny.

5 25.08.2021

Tohle měl být nervy drásající thriller? Za mě bohužel veliké zklamání. Nesympatické postavy s nimiž jsem se mi nepodařilo ztotožnit a jeijchž chování mě spíš štvalo (hlavně dětinské chování hlavní vyšetřovatelky, která se i přes svůj věk 40+ chovala jako naivní puberťačka). Zápletka předvídatelná, vraha jsem jsem poznala snad hned.
Jako detektivka to bylo nemastné neslané, příliš doslovné, nic zde nebylo ponecháno pro fantazii čtenáře, nedozvěděli jste se nic zajímavého o postupech ve vyšetřování, o technikách policejní práce. Ani jako thriller u mě kniha neuspěla, protože autorce se nepodařilo ve mně vyvolat soucit s obětmi, které byly tak blbé a naivní, že jinak ani skončit nemohly. Neskutečně mi vadilo neustálé vracení se k osobním problémům obou hlavních představitelek. vcelku zajímavá byla vedlejší dějová linie a mrzí mě, že nebyl využit její potenciál. Plusem byly krátké kapitoly. Dalším autorčiným knihám se nejspíše vyhnu. Jdu si spravit chuť Planetou idiotů.

5 12.06.2021

Nádherná kniha. Bravurně napsaná bohatým jazykem přetékajícím příměry, kaskádami slov, přívaly přirovnání a prošpikovaná intelektuálními narážkami a francouzskými citáty. Vztah Lolity a Humberta Humberta není nijak nechutný či oplzlý, je lidský a nekonečně smutný. Ale skutečně to není jednoduchá kniha. Jak pro její slohovou pestrost a barvitý styl jazyka není opravdu pro každého. Přiznám se, že jsem ji četla několik měsíců a často jsem ji musela prokládat nějakými "lehčími" kousky. A například v době nemoci nebo velkého psychického vypětí jsem ji nemohla číst vůbec. Ne proto, že by mi byla proti srsti Humbertova zvrhlost, ale právě pro ten opulentní styl vyprávění. Nabokov je pro mě pan vypravěč a Lolita je psychologický a společenský román par excellence.

5 24.03.2021

Oddechovka přečtená za jedno odpoledne. Postavy jsou ale dost papírové a v podstatě se během děje vůbec nevyvíjí. Humor je takový prvoplánovitý. Ale jako knížka, u které se nemusí vůbec přemýšlet, jako takový malý vtipný bonobenk zas až tak špatná není.

5 16.01.2021

Tak tohle bylo hodně nepříjemné, realistické počtení. Příběh o gore reportérovi, jež ve snaze zvýšit vlastní sledovanost natočí umírajícího muže. A stane se něco divného. Telefon, jeho nedílný souputník, se proti němu spikne a začne mu ničit život. Pěkně systematicky začne kousek po kousku odhalovat jeho malá, nechutná tajemství. Tuhle novelku polknete za dvě hodinky, ale přemýšlet nad ní budete ještě pěkných pár dní, tak parádně znepokojivá je.

4 25.04.2024

Jedním slovem: Pecka! Neuvěřitelně zajímavý příběh mixující v sobě sci-fi, military žánr a humoristiku mi vyloženě sedl. Z každé stránky čišela autorova hluboká znalost vojenského prostředí a fííha, ty rešerše musely být opravdu důkladné, protože skladník z Mostu, Matěj Strnad sedostane do spousty bizarních situací anavštíví (mnohdy i nechtěně) spoustu neskutečně zajímavých míst, jejichž popis je neskutečně uvěřitelný. jan Kotouč umí mistrovsky odehrát velký příběh plný akce, napětí, ale i humoru, který tu vážnost příjemně odlehčí. Na některých místechjsem se fakt smála nahlas, k hlavnímu hrdinovi jsem si vytvořila pevný vztah a fandila mu od začátku do konce. Všichni aktéři příběhu, i ti úplně okrajoví, jsou výborně auvěřitelně napsány, a věříte jim každé slovo, každé gesto. Hlavní postava situ projde opravdu velkým vývojem, ale jestli se Matěji Strnadovi podaří zachránit lidstvo, to už si musíte přečíst sami.

4 29.03.2024

Naprosto skvělá kniha s úžasnou atmosférou, propletenými rodinnými vztahy, které jsou všechno, jen ne idilycké, úžasná gotická atmosféra, příjemně dávkované napětí. Nemám, co bych vytkla, hltala jsem každou stránku a tohle bude jedna z knih, ke kterým se budu opakovaně vracet, protože mě neskutečně bavila. Opravdu klobouk dolů před autorem, bylo to skvělé počtení! A navíc ten krásný vizuál! Wau!

4 26.03.2024

Mám fakt ráda Kafku. Ve své stručnosti je brutálně přímý a umí krásně zdůraznit neskutenčnou absurditu a byrokracii světa kolem nás. Všudypřítomné domluvy a dohody, jež nemá Josef K. jak rozklíčovat a jak do nich zasáhnout, i když se týkají přímo jeho mi spolu s totalitářství připomínaly mnohem později napsané antiutopické romány.

4 19.02.2024

Rychlý spád, sympatická hlavní hrdinka, do níž se každý s trochou empatie dokáže hned vcítit, mě okamžitě vtáhly do děje. Přiznám se, že jsem tuhle knížku už četla jako betačtenářka, ale prostě jsem neodolala a přečetla jsem si ji znovu ihned po jejím vydání. Autorka píše svěže a svižně, roztáčí kolotoč podivných událostí a čtenář chtě nechtě drží pěsti hlavní hrdince, která to vskutku nemá jednoduché. Od první stránky na mě dýchly všechny ty emoce, kdy jsem chodila na základku a zažívala vážně hnusnou šikanu jen proto, že jsem ráčkovala, nosila brýle a ráda si četla. Myslím, že tahle útlá knížečka může skutečně působit terapeuticky pro puberťáky, kteří se něčím vymykají, protože i v tomto fantastickém příběhu s hororovými tvory v bouřkových mračnech je přítomná naděje. A ta umírá jako poslední.
Bylo to skvělé a já se neskutečně těším na další příběh, který svým čtenářům Karin Novotná naservíruje!

4 13.11.2023

Akční, svižné, chytré a velmi čtivé. Zákulisní čachry korporátů, vyšetřování nechutných vražd a kulisy Prahv roce 2069 jsou tím pravým šálkem kávy pro vyznavače cyperpunku. Doporučuje deset růžových hlav z deseti!

4 02.10.2023

Tak tohle bylo hodně, hodně dobré! Mnohdy až surreálně děsivé popisy se zadírají do duše, atmosféra houstne jako sedlá krev, detektivní linka má příjemný spád a zvraty.
A konec navnadí, jsem zvědavá, zda bude pokračování. Já bych ho uvítala všemi deseti!

4 27.08.2023