lynxir
komentáře u knih
Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
Ve srovnání s Vyšlapanou čárou, druhou knihou autorky, mi u této prvotiny, která, ač hodnocena výše, tak nějak schází směřování a vývoj příběhu; charakter hlavní postavy je nezajímavý a nijak zvlášť sympatický. Hlavní postava v autorčině druhé knize, mladá žena, je zjevně autorce bližší a její myšlenkové pochody jsou mnohem lépe zvládnuté a více uvěřitelné. Mám u této knihy pocit, že starší muž by to takto nenapsal; ženy uvažují jinak. I zde oceňuji jazykovou vytříbenost, avšak čekal jsem více.
Začátek letopočtu
Radek John
Jako když novinář napíše knihu na v dané době aktuální téma s tím, že se bude dobře prodávat. Schematismus, barvotiskové, veskrze ne moc sympatické postavy a literárně žádná sláva.
Studie v šarlatové
Arthur Conan Doyle
Zdejší nadšené komentáře moc nechápu: „napínavé, strhující a výborně napsané“ dílo si představuji poněkud jinak. Literárně je to opravdu velká slabota a hrubou silou došroubovaná mormonská odbočka mi úrovní připomíná ty nejslabší rodokapsy. Ale dobrá, je to první autorův pokus a Pes baskervillský je už pak docela jinde.
Dobrý ročník
Peter Mayle
Taková roztomilá oddechovka přesně ve stylu ostatních Mayleho knih: člověk má při čtení neustále chuť něco pojídat, popíjet, rozhlížet se okolo, pozorovat lidi s porozuměním a plánovat si pěknou, dlouhou, odpočinkovou dovolenou. Film oproti tomu je takový trošku klišoidní paskvil; režisér se zjevně nemohl rozhodnout, zda natočit grotesku či romantický bonbónek, obojí zjevně dle amerického (ne)vkusu, logikou dějů a postav se evidentně vůbec nezabýval a ani malebné záběry a slušní herci to úplně nezachraňují.
Ovšemže nejlepší je vypravit se do Provence osobně; ta vůně zprostředkovat nejde…
Žena, která žila za oceánem
Zdena Adamová Klapková
Paní neznám, ba i jako zpěvačka mne naprosto minula; k dohledání toho moc není, přece jen žila v zámoří poměrně dlouho. Nejlepší a nejpohodovější je první část knihy; dětství, babičky a dědečci, ačkoliv Ota Pavel to není. Další část v Americe je zajímavá z hlediska porovnání tamějšího způsobu života s životem u nás. Ne úplně šťastné se mi jeví přejmenování známých osobností legračními novými jmény; buď o těch lidech chci mluvit nebo ne. Osobní život autorky a její vztahy je kapitola sama pro sebe; všichni kolem se časem radikálně změní, samozřejmě k horšímu. Jen si tak říkám: je to z její strany osud, hloupost nebo jen čirý idealismus a naprostá naivita? Po třech rozvodech?? Ale za přečtení kniha rozhodně stojí.
Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
Ale tak dá se to číst. Kdo chce román, vezme do ruky výbornou Divočinu Strayedové; kdo touží po detailní instruktáži, vytáhne Jakubův cestovní deník. V této knize se o PCT zas tak moc nedozvíte; autorka nijak zvlášť nevnímá, co se šustí kolem, a ani lidé okolo ní ji zjevně příliš nezajímají, zato neustále a intenzivně řeší sebe a svoje problémy, čemuž odpovídá i fotodokumentace v knize. Ale i tak za ten výkon před ní smekám!
Con amore
Krystyna Berwińska
Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím vydání, teď si nevybavím, zda před nebo po shlédnutí polského filmu, mimochodem, pokud si vzpomínám, také moc pěkně udělaného. Teď jsem ji vyhrabal z krabice na půdě a kupodivu i po těch letech funguje příběh naprosto stejně. Drobná novelka o studentských láskách a přechodu k dospělosti, zodpovědnosti a hledání toho pravého smyslu života, plná nenásilných dramat a výtečně odpozorovaných vztahů. Oceňuji dobře popsané prostředí hudební školy. Velice příjemná knížka.
Zahradní slavnost
Václav Havel
Absurditě rozumím, chápu i autorův úmysl, ale celé mi to připadalo až příliš vykonstruované, přeplácané, účel naprosto převážil nad prostředky. Audience se mi zdála mnohem vtipnější, svižnější, taková ze života. Zahradní slavnost je oproti tomu technická záležitost vyseděná za psacím strojem.
Audience
Václav Havel
Dost dobré. Dokonce i bez divadelního zpracování. Jen si tak říkám, co si ze hry vezme cizinec (ztraceno v překladu?) nebo někdo, kdo podobnou situaci nezažil nebo spíše nezaregistroval. Ale pokud si někdo myslí, že absurdita je vázána na nějakou dobu či historickou skutečnost, tak by měl otevřít oči a pozorovat cvrkot kolem sebe; pak by možná pochopil a nemusel psát nesmyslné komentáře.
Bobby - Mistr světa a já
Danielle Dušková
(SPOILER) Čtivá, leč ne úplně povedená moralitka z dob hlubokého socialismu. Postavy jsou zobrazeny ploše a černobíle, na jedné straně rodina s jasně buržoazně-mamonářským charakterem, na druhé straně maturant, úsilím o hmotné statky jednoznačně pohrdající, což mu ovšem nebrání v kradení a prodávání knih z otcovy knihovny, aby měl za co hostit svou prsatou spolužačku, která se však dá raději ojet majetnějším bratrem, pročež nezbývá než vzít zavděk méně přitažlivou, avšak upřímnější soustružnicí. Nakonec se vše v dobré obrátí, alespoň co se hmotných statků týče. Spisovatelka se zjevně snažila učinit režimu dobře, soudruhy se to v knize jen hemží. Děj je podkreslen šachovými motivy; chtělo by to vyladit šachovou teorii, sicilskou opravdu nevolí bílý. Naše mladá profesorka češtiny kdysi dávno o knize hovořila poměrně nadšeně, líbila se jí. Nám se líbila mnohem víc profesorka.
Ale co, šoupnu ji do nějaké budky, třeba ještě někoho zaujme. Ta kniha.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Ani po dodatečném přečtení komentáře paní Alice Hyrmanové McElveen ze stránek iliteratura.cz, která se poměrně razantně a nekompromisně vyjadřuje ke kvalitě překladu této knihy do češtiny, si nemyslím, že „každé slovo je tu přesně to správné slovo na správném místě, výsledek rezonuje a hluboce dojímá“. A připodobňovat dílo autorky k dílům Čechova či Hemingwaye mi připadá přinejmenším velmi nadsazené. Tipuji si, že na rozdíl ode dvou výše uvedných si na autorku za pár let nikdo ani nevzpomene. Nu, čas ukáže.
Pro smrt uděláno: živé rozhovory o posledních věcech
* antologie
Než o smrti vypovídá tato kniha mnohem více o zpovídaných lidech. Kupodivu mne nejvíc oslovily rozhovory s lidmi, kteří toto téma berou jako běžnou součást života, řeší ji prakticky, napřímo a moc nad tím nehloubají. Ti ostatní rádobyfilozofové jsou – mám ten pocit – jen zahlceni svými mentálními konstrukcemi, ve kterých se naprosto ztrácejí nejen oni...
Cry macho
N. Richard Nash (p)
Něco mi na této knize vadí, ale nedokážu přesně říct, co. Snad určitá divadelní strojenost, možná místy až sladkobolná afektovanost. Je vidět, že tvůrce úspěšných divadelních her nemusí umět napsat dobrý román. Tři a půl hvězdičky max, víc ani ťuk.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Téma dobré, zpracování bídné. Kdyby to vzal do ruky někdo, kdo dokáže z psychologie rodinných vztahů vytěžit maximum, mohla to být dobrá kniha. A nepotřeboval by k tomu ani moderní berličky v podobě zbytečných přívažků témat asijských přistěhovalců či chlapecké homosexuality. Hádám, že přes zdejší vysoké hodnocení po této knize za pár let neštěkne ani pes.
Pohádkové vyprávěnky o knoflíkářích a jiné čeládce
Jiří Marek (p)
Moudré a především velmi laskavé pohádky a vyprávěnky o knoflíkářích a životě na venkově se dají číst v každém věku. A potěší.
Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
Nic proti skutečnému Maresjevovi, to byl hrdina v pravém slova smyslu a člověk nezlomné vůle. Ale kniha, ve srovnání třeba s ruskými klasiky, literárně opravdu nic moc. Autor byl soudruh jaksepatří, a ta propaganda z knihy čiší snad z každé stránky!
Co za to stálo...
Milan Hein
Přepis televizních rozhovorů s nějakou to výplní. V úvodu „zodpovědné redaktorky“ R. Tesárkové, studentky divadelní vědy FF UK, se píše, že p. Kopecký s p. Heinem na sebe slyší. No, nevím. Diskuze typu: „Nerozčilujte se. –Tak mě neštvěte.“, o tomto zrovna nesvědčí. Název kapitoly SLOVO JAKO KOUSEK ÚŤECHY (opravdu s háčkem nad T) je opravdu zlatým hřebem redakční práce.
Hloupěji vedené rozhovory jsem snad ještě nečetl. P. Hein skáče od tématu k tématu, p. Kopeckého nenechá domluvit, natož rozvinout myšlenku. Nedivím se, že si tuto lahůdku vydal p. Hein sám.
Bez křídel a jiné prózy
Alexej Nikolajevič Tolstoj
Druhý svazek spisů s nepříliš povedenými povídkami autora, který má s velkými ruskými autory společné snad jen to jméno. Povídky jsou z let 1914-22; něco válečných zážitků, něco z historie, zbytek tematicky ze života tehdejší ruské inteligence a nakonec novelka z autorova dětství. Z většiny povídek ční autorova bezradnost. Rychle zapomenutelné. Snad knihu vyloví a ocení nějaký student ruské literatury, pokud ještě takoví existují.
Galapágy – Noemova archa v Tichém oceáně
Irenäus Eibl-Eibesfeldt
I po 60 letech od vydání skvělá kniha plná zajímavých informací, které ocení nejen amatérští přírodozpytci. Otázka zní: oplatí se i dnes vydávat takovéto knihy? Odpověď: asi ne. Tož knihobudkám nekonečné a vřelé díky!
Inskript na titulce: "K 25. výročí osvobození Československa věnuje Český svaz požární ochrany."
Clint Eastwood sexual cowboy
Douglas Thompson
To když se nepříliš zdatný novinář rozhodne být úspěšným spisovatelem, tak s lehce bulvárním nadhledem poskládá knihu z existujících rozhovorů, něco dotvoří, něco si dovymyslí, no a samozřejmě ho nejvíce zajímá kdo, s kým a za kolik. A pak to dorazí paní překladatelka. Titulek prologu „Kdo z koho“ mě měl varovat.