lvcx komentáře u knih

Tohle dílo má vše, co činí dekadentní literaturu dekadentní, a ještě trochu navíc. Fascinaci minulostí a odpor k soudobé společnosti. Umělost. Pózu. Ale také přehršel citů. Smrt, sadismus, sobectví. Taky kuriózní pohrdání ženami (ačkoliv jedna okouzlující dáma se zde také najde). Krásný jazyk, který obepíná veškerý děj jako břečťan. Je mi trochu líto, že jsem si knihu nestihla vzít na nějaký z Pražských hřbitovů - dnešní Malá Strana už postrádá správnou atmosféru.

29.10.2023

Já vlastně nevím. Četla jsem to dýl jak rok, sem tam kapitolu, když se mi zrovna nechtělo načínat novou knihu. Jenže v tom intrikaření je dost těžké se vyznat, když si člověk pamatuje jména jen asi čtyř hlavních postav. Takže z té části děje jsem toho moc neměla. Celé je to takové roztomile naivní a ničím nezajímavé, Alek je buď venkovský trouba nebo přirozený talent, podle toho, co se zrovna hodí víc, a všichni se chovají jako papírové postavičky s cedulkou "mág" nebo "manželka". Druhý díl nejspíš čeká podobný osud výplňové četby, jako ten první. Ale mám i docela chuť pokračovat, takže to asi tak špatné nebylo.

27.08.2023

Nejdřív jsem byla ze závěru trochu v rozpacích, ale konce si opravdu musíte přečíst oba, aby to fungovalo, jak má. Což se krásně hodí k celému duchu knihy. Skoro mám chuť za to přidat hvězdu navíc.

2 27.08.2023

Neuromancer je zběsilá jízda fiktivní budoucností. Není to úplně jednoduchá četba, autor čtenáři nic nedá zadarmo, ale obrazy technologií, měst a subkultur díky tomu působí velice autenticky a útržkovitost vypravěčského stylu dodává knize příjemnou špínu. Jen z překladu dialogů jsem občas kvetla, ale težko říct, jestli na tom ten Neffův bude líp. (A odsazování přímé řeči je občas taky pěkně matoucí, ale předpokládám, že to je už v originále? Každopádně to orientaci moc nepomáhá.) Ačkoliv jsem tedy děj a motivace postav musela z knihy trochu lovit, opravdu jsem si to užila. Myslím, že Neuromancer si své místo v kánonu scifi rozhodně zaslouží.

5 25.07.2023

Kombinace black metalu a duchařsko-detektivní zápletky spolu s autenticky podaným vyprávěním šestnáctiletého kluka asi z větší části zajistila, že ke knize nebudu mít žádné významnější výhrady. Vulgarismy mi na rozdíl od některých zdejších uživatelů nevadily, po většinu knihy působí vyjadřování postav velice přirozeně. Jen postava Rondy byla dost zvláštní (a ne tím dobrým způsobem), ale to se dalo překousnout. Fajn četba do tramvaje na deštivé dny.

3 13.05.2023

Po naprostém unešení Mrchopěvci jsem zpočátku byla trochu zklamaná, ale zhruba ve třetině jsem se smířila s tím, že taková pecka to prostě nebude, a pak už mi četba utíkala mnohem lépe. Zasazení do fiktivní Urogalie, ač jsem vůči němu byla nejdřív trochu skeptická, poskytuje Křesadlovi příležitost vytasit se se spousotu bizarností, které by v Československu bylo dost obtížné opodstatnit (bavil mě zejména soud bačů a vůbec celá bohémijská linka, tam se autor opravdu vyřádil). V románu se postmoderně prolíná alegorie na komunistický režim a absurdity v jeho jménu konané, autorova zjevná láska k brakové literatuře, hrátky s jazykem a filosofické úvahy nad údělem lidské existence. Jak už jsem psala, po Mrchopěvcích jsem z Fugy trium tak nadšená nebyla (jo, možná je nefér kvůli tomu strhávat hvězdu, když jsem v minulosti dala 5* i méně dobrým dílům od jiných autorů, ale jsem jen jen mrzký iracionálně uvažující člověk ¯\_(ツ)_/¯), ale i tak se jedná o skvělou knihu, která mě jen utvrdila v tom, že nesmím zemřít dřív, než přečtu veškerou Křesadlovu tvorbu.

2 13.05.2023

Autorovo jméno mě zaujalo někde na konci stránky ve skriptech literatury, naše češtinářka ho tehdy snad úplně přeskočila, a už jen to mezi ostatními, mně aspoň z doslechu známými jmény exilové literatury působilo mnohem zajímavěji a tajemněji (taky jsem byla patřičně zklamaná, když jsem zjistila, že se jedná o pseudonym - to u těch nejvíc cool jmen skoro vždycky, ani mě to nemělo překvapit).
Těšila jsem se na obskurní divnoknihu pro divnolidi a... jako, tak trochu asi jo, ale je to mnohem mnohem víc. Málokdy se mi stává, že celých několik hodin cesty vlakem zvládnu v kuse pročíst, ale tady mě navíc po vysednutí bolely koutky z toho, jak jsem se snažila moc okatě neusmívat - Křesadlův jazyk je tak úžasně nádherný, tomu prostě nešlo odolat. A pak je v knize jistě spousta intelektuálních narážek, které jsem nepochytila. Ale Mrchopěvce si čtenář užije i po stránce čistě zábavní. A taky jazykové, už jsem zmiňovala jazyk? Děj podtržený lehce cynickým humorem příjemně ubíhá a velice se mi líbil závěr knihy (vzhledem k mé selektivní paměti, která kdovíproč konce knih s oblibou vytěsňuje, další plus). Celkový dojem: aaaaa to bylo skvělé!!!!
Tohle dílo je zodpovědné za jeden trochu narychlo dokončený laboratorní protokol a můj nový životní cíl: obeznámit co největší počet lidí s autorovou existencí a v ideálním případě je přesvědčit, aby si taky něco od něj přečetli. Křesadlovu genialitu si ve svém životě prostě zasloužíte.

3 31.07.2022

Od čtvrtého dílu to šlo s touhle sérií docela z kopce a ten poslední se většinu času vyloženě táhl. Pro mnoho fanoušků kontroverzní konec mě nijak neuráží - myslím, že jinak to ani skončit nemohlo - ale většina knihy ve mně nic moc nezanechala. Četla jsem to přes měsíc a jsem ráda, že už to mám za sebou, což je dojem, který by vyvrcholení série podle mě vyvolávat nemělo. Ovšem jak napsal sám King, odměnou má být samotná cesta, ne cíl. V případě Temné věže to platí dvojnásob.

1 01.08.2021

Když to vezmu čistě z příběhového hlediska, je to takový průměrný thriller. (Dobře, tolik jsem jich nečetla, abych to mohla objektivně zhodnotit. Ale tak nějak si průměrný thriller představuju.) Konec mi to maličko zkazil - viz komentář Gordonlorda - ale celkově je kniha dobře napsaná, děj je zajímavý a hezky odsýpá. Co však knihu dělá zajímavou je zasazení do české undergroundové hudební scény, kvůli kterému jsem si ji taky koneckonců přečetla - opravdu z ní čiší autorova láska k black metalu, je poznat, že k němu má vřelý osobní vztah. Vlastně si asi nedokážu představit, že by Krev černých vran někdo, koho tahle hudba vůbec nezajímá, dokázal dostatečně ocenit - přijde mi vyloženě psaná fanouškem pro fanoušky. Dokonce k ní máte i soundtrack!

11.03.2021

Tenhle díl mě zatím z celé série bavil snad nejvíc, a to i přesto, že se z velké části zvrhne spíše v červenou knihovnu. Největší dojem ve mně zanechal asi příběh Susan, které mi bylo celou dobu hrozně líto - zvlášť když jsem věděla, jak dopadne. Cuthbert s Alainem byli sympatičtí - opravdu doufám, že se v pozdějších knihách s Rolandovým starým ka-tet ještě setkám, klidně bych brala celou sérii věnovanou jen jejich dobrodružstvím. Ale věřím, že se do příběhu současného ka-tet zase začtu. Navíc, kluci neměli Ocha :)

4 11.03.2021

Krásný pohled do mysli dospívajícího kluka, který si postupně uvědomuje, že všechny jeho činy mají své následky. Je znát, že jde o autorovu první knihu, nicméně i přes trochu amatérský styl psaní jsem si čtení opravdu užila. Jen si nemohu odpustit drobné rýpnutí: "Mezi mnou a ---- se hned druhý den vytvořily neviditelné síly jako u magnetů s opačnými póly. Odpuzovali jsme se." Možná by nezaškodilo oprášit znalosti z fyziky :)

3 20.12.2020

Opravdu velice dobrá kniha. Začetla jsem se hned, i když jsem zezačátku měla trochu chaos v postavách (ale to bývá se všemi těmi jmény v rozsáhlejších fantasy problém skoro vždycky), a děj až na pár částí skoro celou knihu dobře ubíhal. Autorce se podařilo vytvořit propracovaný svět s rozsáhlou historií a mytologií a spoustou zajímavých kultur inspirovaných různými kouty našeho světa. (A taky draky. Všechno je lepší s draky.) Děj je dobře vybalancovaný od akce přes dvorské intriky a ani romantická linka mě nerušila. A to nejlepší? Všechno je v jednom díle. Což se u epické fantasy jen tak nevidí. Určitě si od autorky přečtu i další tvorbu, s Převorstvím jsem opravdu spokojená!

4 15.12.2020

Jako asi většina lidí jsem si knihu přečetla kvůli filmu a nějak nevím, co si o ní mám vlastně myslet. Opravdu se mi líbily jen tři povídky - Ryzák, Lidé v pekle se chtějí jen napít vody a Zkrocená hora - z ostatních mě některé vyloženě nudily. Ale i přesto má kniha něco do sebe; všechny povídky jsou prodchnuté běznadějí, silnou atmosférou drsné krajiny a neméně drsných lidí. Dostane se člověku pod kůži.

22.05.2020

Asi budu spíš v menšině, když napíšu, že mě Kvothe nijak zvlášť neokouzlil - až příliš nápadně se podobá typické Mary Sue. Geniální dítě, které si pamatuje vše napoprvé a sám od sebe pochopí každou záludnost, co mu život podstrčí. Díky množství lidí, kteří putovali s jejich společností, ví úplně všechno. Dobře si uvědomuje svou výjimečnost a neváhá ji drze podstrkoval ostatním (zvláště mistrům). Díky hbitému jazyku se mu úspěšně daří vybruslit z většiny problémů, do kterých se namočí. Je pohledný a okouzlující a ačkoliv to s ženami vůbec neumí, hned mu každá padne k nohám. A nějaké záporné vlastnosti? ...zbrklost. (Kdo by to byl čekal.) Ale i přesto, že jde o příběh Kvotheho života, se mi kniha líbila. Bavil mě Bast, bavila mě Univerzita, bavili mě Čandríni a legendy a sympatie a celý barvitý svět, který se autorovi povedlo vytvořit. Bavila mě i Kvothova dobrodružství, i když on sám mi občas hrozně lezl na nervy. Kniha se četla krásně, děj ubíhal příjemným tempem a nejednou jsem se při čtení zapomněla dlouho do noci. Celkový dojem je tedy veskrze pozitivní. Škoda, že nefunguje knihovna, hned bych si běžela pro druhý díl...

5 24.03.2020

Jedním slovem úžasné. Kniha krásně plyne a čtenář se nenudí ani v místech, kde se zrovna nic moc neděje. Dokážu si představit, že bych Zelenou míli četla na etapy, autor na sebe jednotlivé části elegantně navázal (ačkoliv to čekání by mě asi zahubilo :)). Skvělé byly části s myšákem. Nejsilnější stránkou celé knihy za mě byla postava Johna Coffeyho - opravdu dokonale napsaná, uvěřitelná i ve své zvláštnosti. Trochu mě mrzí, že jí autor nevěnoval trochu víc prostoru. Ovšem i zbytek knihy byl skvělý - King je opravdu výborný vypravěč. Nebýt nedostatku času, knihu bych nejspíš zhltla za pár dní.

1 15.04.2019

Jedna z nejhorších knih, které jsem v poslední době četla. Postavy se chovají jednoduše a nepřirozeně, což se projevovalo především v dialozích. Kniha byla dle mého názoru celkově velmi špatně napsaná, což se autorka nejspíše snažila vykompenzovat velkým množstvím uměle působících událostí, které se hrnuly jedna za druhou. Ty z nich, které by mohly být opravdu zajímavé, úplně zabil autorčin styl (který si pravděpodobně odnesla z nějakého kurzu tvůrčího psaní v domnění, že je dobrý). Malako/Luka se sice snažil působit jako postava, která má přirozené chyby, často jsem ale získala dojem, že se mu daří vše, co potřebuje, a ještě přitom stihne celému okolí dokázat, jaký že je to borec.
Na samotný román by vydaly autorčiny znalosti českého jazyka. Snad na každé stránce jsem našla alespoň dvě špatně umístěné nebo chybějící čárky (věta "Rricio nejspíš obchází ohniště, u něhož ženy připravují ryby k večeři a loudí" mi dala trochu zabrat - a nebylo to jen použitím jména Rricio ještě před tím, než se vůbec v knize objevilo) a výjimkou nebyly ani otřesné chyby v psaní i/y v příčestí minulém, kterých by se v žádném případě neměl dopouštět žák prvního stupně ZŠ, natož dokonce začínající spisovatel. Taky bych autorce doporučila vyhledat si význam slova rukověť.
Jediné, co knihu zachraňuje od rituálního upálení, jsou některé zajímavé nápady, které se v ní vyskytly (např. pojetí duše a smrti, role koček nebo kultura kmene Tarasků). Škoda jen, že se jim nedostalo lepšího zpracování.

1 21.07.2018