ludek7426 komentáře u knih

"Ne, k Léthé nechoď, ani v závrati
nevypij oměj s omamnými víny
a nestrp, aby čelo líbal ti
zlý rulík, rudý hrozen Proserpiny."

Rád sestoupím k řece Léthé veršů Johna Keatse, rád se nechám unášet jejich melancholií.
Další kvalitní výběr z poezie mého nejoblíbenějšího romantického básníka.

4 22.07.2020

Čtenářsky velmi těžký a nepřístupný román. Když ale přistoupíte na autorova pravidla, budete číst s vědomím, že tady vás nikdo za ruku vodit nebude, najednou se vám příběh odhalí v celé své kráse.
Příběh podivuhodného vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna, císaře Ferdinanda Druhého, kardinálů, dvorních radů, plukovníků, sedláků, mlynářů i posledních žebráků. Bojuje se o moc, peníze a náboženství. A na zemi vyjíždějí čtyři jezdci z apokalypsy. Válka, hladomor, smrt, nemoci.
Na zakladech skutečných historických událostí Döblin vystavěl mohutý, expresivní, magický historický román. Tam kde se autor nejvíce vzdálí od historických faktů, je kniha nejlepší. Hranice hoří, krajinou se potulují čerti a vy cítíte, že tam jste. V době Třicetileté války.

4 20.07.2020

Příběh telepata,který ztrácí své schopnosti,je zřejmě nejznámějším,ale pro mne také nejnáročnějším románem mého oblíbeného Roberta Silverberga.
Čtete v myslích lidí kteří vás míjejí,stejně jako v myslích lidí vám nejbližších.Tohle Davidu Seligovi zničí život.Přehrabovat se někomu v myšlenkách,se až příliš podobá zahanbujícímu šmírování.Kdyby o tom ti lidé věděli,takového člověka by roznesli na kusy,doslova nebo obrazně.Možná pro tuto atmosféru viny a hanby,a také neschopnosti svého daru-prokletí využít,je četba románu tak těžká a znepokojující.Většina lidí okolo nic jistě neví,ale tuší,nebo spíše cítí.A telepat zoufale bojuje a snaží se udržet si svou schopnost,i když ví že je za všemi jeho selháními,za lidmi kteří od něj odešli.
Zřejmě pro navození této atmosféry viny a zahanbení je román místy zbytečně až pornograficky popisný a vulgární.Ale ve smiřujícím a očistném konci už zase poznávám Silverberga,tak jak jeho knihy mám rád.

4 11.07.2020

.... "přiznávám se tímto ke všemu
A též se přiznávám
Že z toho ničeho mi vůbec není líto
Lituji jenom koncertu
---Ať mrtvá Adélka to slyší - - - -
Lituji jenom svého koncertu
který už nenapíši"

Tyhle básně by měl člověk číst, když ho občas něco bolí. Pomáhá to....

4 07.07.2020

Povídková sbírka plná temnoty, strachu a zvláštní tíživé atmosféry. Během čtení jsem měl občas pocit že jsou povídky moc upovídané, dlouhé a roztahané, ale stejně jsem nebyl schopen knížku odložit a četl jsem pořád dál. Nejvíc se mi líbila Lagerstätte, to je temnota sama... A také předposlední povídka "30".
Všechny povídky jsou celkem vyrovnané, i když paradoxně na mně nejméně zapůsobila titulní Okultace.
Další věci od Barrona si určitě přečtu, takový horror po kterém zůstane pocit znepokojení a tajemství si dám líbit.
Celkově spokojenost a krásné čtyři hvězdičky hodnocení.

4 30.05.2020

V květnu roku 1905 ruská 2.tichomořská eskadra dorazila do blízkosti ostrova Cušima v Korejském průlivu. Paměti přímého účastníka daleké plavby eskadry a jejího zničení v Cušimské bitvě se čtou jedním dechem. Novikov - Priboj se nacházel na palubě bitevní lodě Orel, která jako jedna z mála těžkých ruských lodí bitvu přežila a následující den se vzdala spolu se zbytkem eskadry pod velením admirála Něbogatova.
Následuje líčení osudů většiny ruských lodí, od kapitulace až po pokusy proniknout do Vladivostoku. Příběhy odvahy obyčejných námořníků kteří potápěli své lodi aby nepadly do rukou Japoncům. A příběhy vysokých důstojníků, včetně admirála Rožestvenského, kteří spěchali do japonského zajetí, aby si zachránili životy.
Prohraná válka dovedla Rusko k první revoluci roku 1905, a vítězné Japonsko na cestu dobyvačné politiky, která skončila tragicky až s koncem druhé světové války a svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

3 07.10.2020

Paměti přímého účastníka plavby (a zániku) Rožestvenského 2.tichomořské eskadry. O Rusko - Japonské válce v letech 1904 - 1905 toho bylo napsáno už spousta, ale tyto vzpomínky napsané z pohledu námořníka, člena mužstva na carské válečné lodi, jsou vítaným a velmi zajímavým pohledem takříkajíc z druhé strany.
Život obyčejného námořníka, vystaveného bití, týrání, křiku a šikanování nadřízených důstojníků připomínal něco jako peklo. Navíc obtíže spojené se samotnou cestou eskadry, která vedla z Baltského moře 18000 námořních mil přes půl světa, byly nepředstavitelné. Od zkaženého jídla, nedostatku vody až po neustálé nakládání uhlí v nepředstavitelných podmínkách.
Hodně mně zaujal popis charakterových vlastností admirála Rožestvenského. Zatímco v jiných pracích je admirál oceňován jako profesionál, který dovedl loďstvo v extrémně obtížných podmínkách až ke střetnutí s japonskou flotilou, tady nám autor kreslí úplně jiný obraz.
Obraz psychopatického vzteklouna a hrubiána, kterého nenáviděli stejně tak jeho důstojníci jako mužstvo.
První díl končí vplutím 2.tichomořské eskadry do Korejského průlivu, do blízkosti ostrova Cušima. Tady bude vybojována osudová bitva ruského imperiálního námořnictva.

3 28.09.2020

Není určitě lehké napsat dobrý a čtivý historický román,takový který vás přenese do doby,kterou popisuje.Heinrichu Mannovi se to s jeho knihami o životě Jindřicha IV.Navarrského určitě podařilo.Druhá polovina 16.století ,náboženské války mezi katolíky a hugenoty,neskutečný obraz královského dvora té doby,Markéta z Valois,Kateřina Medicejská,masakr Bartolomějské noci,dlouhá cesta Jindřicha ke koruně.Je to strhující a zároveň hluboce lidský pohled na tuto dobu a lidi ,kteří v ní žili.
Hodně se mi líbilo jak Mann popsal vztah Jindřicha a jeho manželky Markéty z Valois.Smutné a dojímavé.Při čtení o Margot jsem měl před očima Bulgakovův romám Mistr a Markétka-a jsem si jistý,že vím,čí praprapra vnučka Markétka byla.Královská krev se nezapře.

3 20.08.2020

Události které se odehrály v Krasnodonu v na přelomu tragických let 1942 a 1943 na spisovatele Alexandra Fadějeva tak zapůsobily, že na jejich základě vznikl jeho nejznámější román Mladá garda. Román který se vám určitě zapíše do paměti. Stejně jako u Ostrovského je tady poznat dobu, ve které to bylo psáno. Možná právě proto na tento silný příběh dlouho nezapomenete. Rozhodně doporučuji.

3 01.07.2020

Ze začátku to vypadalo že ani nedočtu. Dlouhé, rozvláčné popisy, pořád dokola. Téma smrti skvělé, ale s provedením v tomto románu se prostě nemůžu ztotožnit. Nebe, peklo, očistec, do toho magie, draci co se krmí pannami. Při popisu ďábla jsem měl pořád před sebou scény z filmu Pick of Destiny. Prostě jsme si s touhle knížkou moc nesedli. Ale napsáno je to zručně, a dočíst se to určitě dá. Já příště raději sáhnu po Bulgakovovi. Tam je ďábel, smrt, a vše ostatní také. Ale úplně z jiného světa.

3 31.05.2020

Historie leteckých bojů Španělské občanské války, autor se nijak netají že jeho sympatie jsou na straně nacionalistů. Po velmi dlouhých letech kdy se u nás daly sehnat jen díla popisující občanskou válku z pohledu republikánů, je to zajímavé čtení. Hodně zajímavé.
Nicméně po nezaujaté a vyvážené historii konfliktu, podložené archivními dokumenty, která nadělí všem stranám po zásluze... se teprve musím porozhlédnout.

3 30.05.2020

Na tuhle celkem vysoko hodnocenou knížku jsem se těšil, když se objevila v antikvariátu společně se druhým dílem, neváhal jsem.
Bohužel prokousat se přibližně prvními osmdesáti stránkami byl výkon. Moc jsem postrádal nějaký děj, příběh. A živé postavy, které nemluví a nejednají jako dvourozměrní panáci. Přitom ze samotného nápadu by se dala vytěžit vynikající space opera. Alespoň že ke konci autor rozvinul zajímavou teorii jak to vše bylo. Dám ještě šanci druhému dílu, třeba mně Něžní obři z Ganymedu překvapí. Mám rád trochu archaické sci fi, ale čekám že dostanu vyprávění a postavy, se kterými budu vše prožívat . Tady se to tak úplně nepovedlo.

3 30.05.2020

Z díla tří anglických romantických básníků mně nejvíce oslovuje poezie Johna Keatse.Ale všechny básně v tomto výběru, i zajímavé životopisné medailonky básníků stojí za přečtení a zamyšlení.
Zvláštní jak podobné a tragické osudy měli Keats a Shelley.
"Zde leží, jehož jméno bylo psáno na vodu. " Máloco může být více vzdáleno pravdě.

2 25.06.2020

Se zatajeným dechem jsem sestupoval do snových světů Tadeusze Micińskeho. Mystik,básník-mág, hermetik, luciferián. Podivný zpěv zněl v černém hradu duše.
"Má křídla jsou jak sedm tisíc epoch od vzpoury andělů do chvíle, kdy na zemi vyhnul poslední mamut, a ještě delší..."
Krásné, tajemné, snové, plné protikladů.... těžce uchopitelné. O těch básních můžete přemýšlet, nebo se jen nechat vést do krajin pouští a podzemních řek. Nebudete litovat.

2 05.06.2020

Tak jsem zvládl dočíst i druhý díl série, ale dalo mi to práci. Oproti prvnímu dílu jednoznačně lepší, ale.... Nemůžu přijít na chuť ději, který posunují dopředu nekonečné, vesměs nudné a popisné vědecké rozpravy a konference. Vše zahaleno v oblacích cigaretového kouře. Dokonce ani nebozí emzáci nejsou lidmi při kontaktu tohoto zlozvyku ušetřeni a snaživě instalují ve své lodi popelníky. To je na mně celkem síla.
Prostě tohle mi moc nesedlo, bohužel. Ale celá konstrukce univerza, kterou autor vymyslel, je moc zajímavá. Mělo by to velký potenciál. Mám rád filozofické sci fi, kde se toho moc neděje, ale tohle mi prostě nesedlo. Špatná tahle knížka určitě není, jen jsme se někde minuli.

2 31.05.2020

Velmi dobrá a kvalitní analýza čtyř velkých sovětských operací v období po Stalingradské bitvě až po znovudobytí Charkova v létě 1943. Nestranná a objektivní práce podložená archivními zdroji. Jako vše co jsem od Glantze četl můžu jen doporučit. Jeden bod dolů za mapy, nekvalitní a jen rámcově zobrazující oblasti bojů - u takovéto publikace je to škoda.

2 31.05.2020

Jako vždy kvalitní práce od pana Šnajdra. Tentokrát přehled bojů stíhacích dvouplošníků během Španělské občanské války na severní frontě.

2 30.05.2020

Co se odehrávalo v myslích neolitických stavitelů kamenných monumentů v západní Evropě, starších než egyptské Pyramidy? Fascinující kniha ke které se budu určitě často vracet.

2 30.05.2020

Tuhle knížku jsem četl kdysi dávno, když vyšla. Matně si vzpomínám že se mi celkem líbila. Celou dobu čekala v knihovně až po ní znovu sáhnu. Bylo to zklamání, a velké. Začátek dobrý, temná dystopie, zajímavé nápady. Potom se to autorovi zcela vymklo z rukou. Děj začal zakopávat, motat se, až z něj zbyla řádka nesouvislých situací,z kterých se nešťastný hlavní hrdina pravidelně dostal pomocí nějakého toho "deus ex machina".
To co na začátku vypadalo zajímavě - lidské mládě odchované krysami, telepatie, autor pohřbil dalšími a dalšími vymyšlenostmi. Co ho napadlo, to použil. A po chvilce zase odhodil. A vymyslel něco jiného. Cesty v čase to dorazily. Letmo nahozené nápady, vynálezy a dějové linie se objevovaly a po chvilce zase zmizely. Stejně jako spousta postav. Ty se občas zcela nelogicky zase na chvilku vynořily v rámci popostrčení děje, když se zrovna nějak zaseknul. Hlavní hrdina byl pro mně absolutně nesympatická postava, postrádající jakoukoliv osobní integritu. Ani mi vlastně nebylo jasné, čeho vlastně chce dosáhnout. Osoby které mu pomohly využil a zahodil, popřípadě na ně zapomněl. Postupně už to był takový zmatek, że jsem se těšil na konec. Konec přišel v podobě naprosto nehorázného, už zmiňovaného "deus ex machina". Přišlo mi że si autor s tím vším už nevěděl rady tak to raději useknul.
Je mi líto, ale ještě tak do půlky jsem byl přesvědčen že dám hezké tři hvězdičky, bohužel více jak na dvě to pro mne není.

1 08.06.2020