luculi komentáře u knih

Lovce stínů čtu už mnoho let. Vždycky se mi strašně líbil daný svět, ten nápad s lovci, runami, démony a dalšími bytostmi. Časem jsem však tomuto žánru a především zaměření ya odrostla, nicméně autorka zůstává mezi mými výjimkami, které i tak zkouším číst dál.

Z počátku byla kniha na rozjezd zmatená díky všem těm jménům a rodinným vazbám, protože je autorka chrlila jak přehrada vodu. Dost jsem se ztrácela a myslím, že ani do poslední stránky jsem některá jména nedokázala na první dobrou zařadit. Každopádně se mi start líbil a navíc dobové zařazení na začátek dvacátého století mi maximálně vyhovoval.

Prostřední část byla vynikající, plná akce, zvratů, tajemství, ale i nějakých těch vztahových lapálií, které jsou u těchto knih běžné. Pořád to bylo v takové mírné úsměvné míře, protože to přece jen knize sedělo. Jenže pak přišel závěrečný běh, kde jsem jen smutně sledovala, jak ta akční jízda končí. Důležitý problém s démony se vyřešil, alespoň prozatím a najednou se všechno točilo jen kolem postav. Jejich nevyslovené citové problémy, náznaky, že všichni jsou vlastně nešťastně zamilovaní do někoho, kdo o tom neví, se začalo šířit jako mor, až bylo trapné sledovat, že se toho účastní všichni a vznikají takové šílené propletence. Jako proč proboha? Nehledě na fakt, že v dnešní době se lgbt strká opravdu všude a tady budete mít pocit, že tu prostě třetina postav musí být homo, třetina hetero a třetina bi... A ty náznaky, kterými se autorka všechno snaží značit jako hrozně napínavé, jenom ten dojem kazí, protože nejsou.

Po příběhové stránce jsem byla spokojená, i epilog byl potěšující, návrat postav z různých předchozích sérií taktéž. Co už méně, že zaměření od příběhu padlo hlavně na postavy a lásku, což snesu jen do určité míry. Ke konci jsem chtěla už přeskakovat stránky, jak mi to přišlo trapné a ubohé. Kdyby se to týkalo jen jedné dvojice, ještě bych to snesla. Ale takhle jsem měla dojem, že všichni ti strašně blízcí přátelé si vůbec nic nesvěřují a jsou zamilovaní do sebe všemožně navzájem, ať holky či kluci. A to mi přišlo prostě už moc a celý dobrý dojem ze čtení mi to zkazilo. A taky situace s Grace mi od určité stránky pila krev. Takže spokojenost nečekaně hodně klesla...

Právě díky těmto momentům mám strach si ostatní knihy přečíst znovu, přestože jsem všechny série četla pouze jednou, protože si nechci kazit vzpomínky na to, jak mě to dřív bavilo, teď už by to nemuselo totiž platit...

2 08.08.2023

Hlavní zápletkou knihy je rozdělení elfů, část jich kdysi po válce odešla do podzemí a část zůstala na povrchu. Ti v podzemí si říkají sivové. Podle anotace mě to docela navnadilo, i když moje zažitá představa elfího národa je spíše pohádkovější a určitě by mě nenapadlo, že spolu bojují. Ale člověk zkusí objevit i něco nového.

Ve vypravování se střídají dva pohledy. Ten méně častý je přítomnost, kdy došlo k nějaké bitce či přepadení (což se teprve postupně odhaluje) a vystupují zde jen dvě osoby - sivský princ a neznámý muž. A druhý pohled je jako vzpomínka, princovo vyprávění o putování ven z jeskyní, což zabralo přes sedmdesát stran. Neskutečně mě to nudilo a nebavilo a přišla mi ta délka naprosto zbytečná. Pak, když se dostal k tomu, jak byl na povrchu, už to bylo zajímavější, ale stejně mě to tolik nezaujalo.

Autorka se spíše než na děj soustředí na podrobné popisy, jako kam kdo zabočil, jak probíhal boj, jak používali magii, všechny otočky a seky mečem a podobným zbytečnostem. Což zdržovalo čtení. Lepší by bylo věnovat čas hloubce příběhu a postavám. Jakmile totiž sledujete, jak ty stránky mizí, uvědomíte si, že se toho tolik vlastně nestihlo stát, že obsah je opravdu obyčejný.

Děj jako takový nepřinesl nic světoborného, působil dojmem nějakého románu pro mládež. Navazování vztahů bylo podivné, příliš rychlé, naivní a odbyté. Chyběl mi pořádný vývoj postav, charakterů a především právě to objevování cesty k někomu dalšímu, když šlo o znepřátelené strany. Tohle bylo narozdíl od těch dlouhých popisů příliš rychlé. Kniha si mě vůbec nezískala a bohužel mnoho kladného jsem opravdu nenašla.

2 26.06.2023

Tato tenká knížečka obsahuje dvě novely ze světa Kostičasu. Je to jen takové miniaturní rozšíření k tomu, co už čtenáři četli a zároveň je to spíše takové uchlácholení, než se dočkáme dalších plnohodnotných dílů, což bude ještě trvat. Takže na jednu stranu kniha kdekoho potěší, na stranu druhou bych byla raději, kdyby autorka věnovala čas sérii, abych ji dočetla, než se dostanu do důchodu...

První novela se zabývá šestnáctiletou Paige a jejím vstupem do Jaxonova gangu. Proč tam vlastně přišla, počáteční týdny a především její úplně první nelehký úkol, kterým ji šéf testoval. Text je hodně krátký, přesto je to příjemné zpestření, které klidně mohlo být součástí první knihy.

Druhá novela se odehrává ve dvou časových liniích. První je o tři roky později, kdy Bledý snílek skončí v 'táboře' Refájců a plánuje vzpouru. Druhá linka je o další rok později, kdy je spolu se Strážcem v exilu v Paříži a zotavuje se po dalším věznění. Více prozrazovat nebudu kvůli spoilerům.

Oba příběhy jsou opravdu jen letmým doplněním. Po obsahové stránce to příliš mnoho věcí neosvětlí, podle mě to jen více objasní charakteristiku Paige, její myšlení a chování. Aby ji každý mohl lépe chápat. Nicméně určitě za to bude spousta lidí ráda. Jediné, co mě mrzí, tak velké časové úseky mezi jednotlivými knihami, protože poněkud ztrácím tu návaznost a nepamatuji si vše. A to by nás měly čekat tuším ještě tři díly do konce série...

2 23.05.2023

Tohle pro mě bylo první setkání s autorkou. Loni jsem ji viděla na Světě knihy a nechala si podepsat jinou knihu, nicméně jsem dosud neměla chvilku ji přečíst. Zaujala mě však její novinka a tak jsem si řekla, že je čas to zkusit.

Myslím, že je to poměrně známá oblíbená autorka, která napsala už docela dost knih. Přesto mě její styl trošku zaskočil. Byl takový zvláštní, jakoby nevypsaný a popravdě mě příliš nebavil. Jakoby to psal nějaký začátečník.

Velkým zklamáním pro mě bylo zjištění, že jde vlastně o duchařinu. A to já zrovna nemám ráda. Kdybych to tušila, vůbec bych si knihu nevybrala. Jediným kladným faktem bylo, že byla docela krátká a přestože jsem měla chuť to vzdát, nakonec jsem dočetla.

Napětí se dalo krájet a celkový námět byl rozhodně zajímavý. Jednotlivé kousky se logicky spojovaly, ale pravda je odhalena až na samém konci, kdy vlastně pochopíte, že o ty duchy zase tak moc nešlo. Nicméně to nesmaže dojem ze čtení toho zbytku.

Postavy mě příliš nebavily, takové prosté, nijaké a hodně charakterově podobné. Obvykle uzavřené nespolečenské typy. Co se týče skupinky turistů, tak jde o obvyklé klišé, kdy absolutní amatéři se vydají do nehostinné ledové pustiny, bez jakýchkoli zkušeností. Což chápu jako totální idiocii.

Takže po tematické stránce dobré, duchové strašidelní, dokud nenajdete opravdový význam všech událostí, závěr neskutečně překvapující. Ale faktem zůstává, že nejsem ohromená a basta...

2 31.03.2023

A je to tady. Dostala jsem se na úplný konec. A oproti předposlední knize, to byl návrat ke starému dobrému napínavému příběhu.

Očividně se autorce nejvíc daří, pokud se příběh odvíjí mimo hlavní město Rhiminee. Tam totiž obvykle řeší jen intriky, spiknutí a zhýčkané šlechtice. Netvrdím, že to vždycky znamenalo, že by kvůli tomu příběh utrpěl a nedalo se to číst, ale faktem prostě je, že když se děj odehrává někde mimo, je mnohem zajímavější.

Z počátku jsem nevěděla, co si vlastně myslet, protože velkou součástí jsou tentokrát duchové. Tak trochu jsem čekala, že to bude duchařina a nic jiného se snad řešit nebude. Byla jsem však příjemně překvapená, když jsem zjistila pravý rozsah věcí. A že to tentokrát bylo velké. Bylo poznat, že když nesledujeme padoucha od začátku a neznáme všechny podrobnosti, je to mnohem lepší.

Tentokrát to bylo výborné čtení, které mě nutilo pokračovat celý den. Jsem spokojena s vývojem událostí, s postavami (u někoho to bylo lepší, u někoho méně, to se dalo čekat) i se samotným závěrem. Je škoda, že autorka během těch sedmi dílů rozehrála tolik věcí, které ne vždy dokončila a tak zůstávají otevřené akorát čtenářově fantazii. Ale bylo to pěkné a důstojně ukončení, i když mi to všechno bude hodně chybět. Tak výborně se to četlo...

2 26.03.2023

Je nesmírně těžké hodnotit tuto knihu. Autorka se rozhodně vyzná, má bohatou slovní zásobu, velikou představivost a krásně píše. Nicméně, tato kniha je pro mě spíše takovým zklamáním, těžkým oříškem k rozlousknutí.

Příběh je dost nesouměrně vyvážený. Dá se rozdělit na takové pomyslné tři části. V té první se děj neskutečně vleče. Cu je s pár lidmi pryč, ale dlouho se nevrací a tak ho Minangar jde hledat s dalšími vojáky. Tohle mi nějak nepřišlo zásadní a důležité pro děj a přesto se to vleklo přes sto stránek.

V další části přichází mračna a blíží se válka. Vše k tomu směřuje a paradoxně je to odbito na minimu stránek jen proto, aby se otevřel prostor pro třetí a závěrečnou část, kde dochází k nejdelší bitvě, kterou jsem snad kdy četla. Modlila jsem se za konec, protože to bylo neskutečně dlouhé. A čím déle to trvalo, moje nadšení klesalo. Vykreslené to bylo na jedničku, člověk to měl přímo před očima jako film a byl na místě s postavami. Ale bylo toho moc.

Bohužel tentokrát nepomohla knize ani celková atmosféra. Veškerý humor a přetahování je fuč, žádná pozitivní nálada neexistuje. Řeší se jen všudypřítomný zmar, utrpení, temnota, bolest a smrt. Chápu, že ústředním tématem poslední knihy je válka, což není legrace, ale čeho je moc, toho je moc. Celá kniha je vystavěna na smrti, krvi, bolesti, smradu, vnitřnostech, hnisu, usekaných částech těl. Nekonečném přísunu mrtvých. Pro mě hodně velká deprivace. A ani poslední stránky příliš radosti nepřinesly. Škoda.

2 26.02.2023

Potřebovala jsem změnu a knihu, která nebude náročná, a u které je vysoká šance, že mi po ní zůstane spíše veselá nálada než nějaký mrak nad hlavou. A tak jsem sáhla po tomto románu.

Na rovinu můžu říct, že je to o dost lepší než Letní sázka, která mě příliš neoslovila. Kniha začíná tím, jak se dva mnoholetí přátelé na nějaký čas přestali bavit, ale zkouší si k sobě najít zase cestu. Děj se odehrává v přítomnosti a vždycky skáče do minulosti. Oba totiž každý rok jezdili spolu na dovolenou a dělali to tak deset let. Každý návrat zpět popisuje jednu z jejich dovolených a postupujte se od té nejstarší až k té poslední, kde se něco pokazilo a rozdělilo je. Myslím, že největším tahounem bylo právě to napětí a tajemství, co se vlastně stalo. I když v určitý moment to začne být víc než jasné, stejně to člověka nutí číst dál.

Většina knihy se nese v přátelském pozitivním duchu a je až neuvěřitelné, jak se dva lidé mohou sblížit a znát se tak hluboce. Bylo to vtipné s pár emotivními okamžiky, takže jsem byla spokojená, protože nějaké romantiky a cukrování se moc nedělo. O to víc se mi to líbilo.

Čím víc se ale blížil závěr, tím se celé pojetí a atmosféra měnila. Šlo o vztah hlavních představitelů, o psychické následky z dětství, které ovlivňovaly jejich budoucnost a tak dále a také už to začínalo být trošku víc zaměřeno na romantickou strunu. Chvílemi na můj vkus až moc. Nicméně se mi líbil přerod z obyčejného vyprávění o dovolených, různých destinacích, o přátelství, na tu část, kdy bylo na čase pohlédnout hlouběji do duše a konečně si přiznat pravdu o sobě i o jiných lidech...

2 04.02.2023

Na rovinu můžu říct, že to bylo docela zklamání. Začátek byl slibný a na rozjezd zajímavý. Sice trochu pomalejší a tím pádem i nudnější, ale doufala jsem, že se všechno ještě stihne rozvinout. Zvlášť jsem očekávala nějaké novinky ohledně kletby, kterou nad sebou má Al a zase nějaký průšvih, který bude potřeba vyřešit.

Jenže celková zápletka se ukázala jako dost chabá a nijak poutavá. Stočení zrovna daným směrem jsem vůbec nečekala. Ani k té konkrétní osobě. Jelikož jde o sérii, která se týká světa Železného druida, ale s jinými hlavními hrdiny, myslela bych, že se to tedy bude točit kolem nich.

Příběh byl tedy dost zdlouhavý, až zbytečně. Akce, na kterou se dostalo, mě neskutečně nebavila. Jakoby to psalo dítě. Takové nijaké a bez života či energie. Jak už jsem zmínila, důvod kvůli kterému se vlastně všechno dělo byl absurdní a pak najednou byl konec. Stačilo si promluvit, vyříkat si to, hrdinové se rozešli domů a pápá. Tím nechci říct, že by nedošlo na boj a krev. Jen to prostě působilo divně.

Takže kniha mi vlastně nic nedala. Nudila mě, humor byl mnohdy dost na sílu a tentokrát se netrefil tak, jak jsem zvyklá. Po obsahové stránce to celkový příběh ničím nedoplnilo, abychom se dostali zase o krůček dál, takže vlastně nevidím smysl v tom, proč to celé vzniklo.

Jedinými pozitivy jsou prostě postavy. Starší smrtelník Al, hubatý šotek Buck, polobožská gotička Nadia a samozřejmě i maličkost v podobě Attika. Ale to je asi tak vše, co mě u čtení tentokrát drželo a to je velká škoda, od tohoto autora jsem čekala mnohem víc...

2 10.01.2023

Tento příběh určitě nadchne milovníky severské tematiky. Zdejší hrdinové jsou jako vikingové, žijí pro boj, slávu a bohatství. Příběhem provází tři postavy - Varg, bývalý otrok, který cestu bojovníka teprve objevuje, Elva - žena, která nechce hrát jen úděl manželky a něčího majetku a tak je válečníkem a Orka, která má boj v krvi a čtenáři to nejednou předvede. Z těchto tří je nejsilnější a nejbrutálnější a taky jsem si ji nejvíc oblíbila. Konečně žádná měkota.

Ale aby to byla plnohodnotná fantasy, je třeba ji pořádně doplnit. A tak se tu dozvíte o padlých bozích, jejich potomcích s nadlidskou silou, o tennurech a vaesenech, což jsou nejrůznější příšery, které dokonce mluví, o obřích pavoucích, krkavcích a orlech, trolech a mnoha dalších. Samozřejmě v takové společnosti se to hemží i stovkami otroků, čarodějkami... Prostě dokonalý mišmaš všeho.

Přesto téměř po celou dobu budete chápat, jak jednotlivá kola do tohoto soustrojí pasují a víceméně i jak fungují. Každý pohled působí jinak, odehrává se jinde a až ke konci, asi v posledních 80 stránkách, se teprve začnou prolínat a dávat větší smysl. Což je bohužel smutné, protože to je jediná část, která mě doopravdy bavila. Zbytek knihy se ve své délce poněkud vleče a po celou dobu mě to nutilo přemýšlet, jaký význam to všechno vlastně má. Chybělo mi napětí a překvapení. To přišlo jen když umřela nějaká postava (což bylo často). Takže vlastně ani to nebylo příliš dechberoucí.

Bylo to dlouhé, obsah příběhu se spíše povznášel při okraji a do hloubky vstupoval až ke konci. Tentokrát jsem si užila všechny tři pohledy, postavy mi sedly, i když to bylo celé pořád jen o krvi, úlomcích kostí, kouscích mozku, smradu výkalů a celkově bitevní vřavě a smrti, což také severské tematiky obvykle jsou. Jen by se to nemuselo pořád opakovat.

Chvílemi jsem myslela, že už to vzdám, ale dočetla jsem to, vyloženě zklamaná nejsem, ale rozhodně radostí a spokojeností neskáču do stropu. Bylo to zajímavé, obsahově lákavé, ale po vypravěčské stránce nudné a nijak výjimečné (počet chyb v textu mě taky zrovna nenadchl). Konec však zůstal otevřený a ráda bych znala pokračování, takže to nejspíš risknu a budu chtít zjišťovat zbytek příběhu... 3.5*

2 23.11.2022

Druhá kniha této autorky, která se ke mně dostala. Opět jsem se vrátila na Bella Vistu, farmu, kde se rozjíždí nový projekt jako výroba medu a škola vaření. Jde o takové volnější pokračování předchozí knihy, tentokrát je v popředí především Isabel, protože Tess byla na "výsluní"minule.

I tentokrát se odhaluje válečná minulost jejich prarodičů, jejich vztahy, odboj v Dánsku a spousta dalšího. Jde o takové malé návraty do historie, které příběh rozhodně ozvláštňují. Na povrch vyplouvají nové pravdy a ne vždy zrovna příjemné.

Nicméně, i když jde o naprosto výborné odpočinkové čtení, které jsem si užila a moc mě bavilo, jde o typ literatury, kdy odhadnete většinu nadcházejícího děje během prvních pěti minut. A tak vlastně veškerá překvapení poskytuje jen skok časem přes vzpomínky starých lidí. Jakmile dojde k setkání nových postav, ihned víte na čem jste a jakým směrem se příběh bude pohybovat. I konec vám musí být jasný téměř na sto procent. A tak v podstatě jen čtete a čekáte, kdy k tomu opravdu dojdete. Což je škoda. Takto odhalené karty po celou dobu nejsou ideální.

Ale člověk prostě občas potřebuje takovou knihu, která potěší, lehce se čte, zahřeje i neromantické srdce :⁠-⁠P a bude prostě bavit. A přesně taková tato kniha je. Teď však zůstává otázkou jestli pokračovat, další díl už se neodehrává přímo na farmě a očividně rozjíždí linku, kde nám známé postavy budou jen zmiňovány...

2 20.10.2022

Opět jsem se vrátila do staré dobré Anglie. Příběh pokračuje dále, ale tentokrát je ústřední postavou jiná sufražetka než minule. Celé se to nese v podobném duchu a jak je jistě patrné i se stejnými tématy.

Nejvíce prostoru samozřejmě zaujímá vztah Lucindy a Tristana. Typická šablona dvou lidí, kteří se na první pohled nepřátelí a dostatečně to dávají najevo i veřejně. Načež se jejich vztah mění a chvíli trvá, než zjistí, že je to právě naopak. Ale to by nebylo ono, kdyby jim život neházel klacky pod nohy. Takže ano, tato část je dost ohraná a nebýt doby, do které je to zasazeno a dalších témat, asi bych to nečetla. Číst knihu jen o vývoji vztahu dvou postav by mě nebavilo.

Bylo to čtivé a i já musím přiznat, že mě to pošťuchování bavilo (dost předvídatelné chování). Nicméně v tom sehrálo roli i něco dalšího. Jejich nepatřičný vztah, v té době neslýchané, alespoň veřejně, protože skutečnost za zavřenými dveřmi byla jistě jiná. Do toho nepřízeň rodiny, špatné rodinné vztahy, dobové smýšlení, zákony proti ženám, které chtěly sufražetky změnit, ženská práva a mnoho dalšího, to příběh ozvláštnilo a vylepšilo. Jen díky tomu to pro mě bylo zajímavější a nepůsobilo to jako román z červené knihovny.

Byly tedy pasáže, kdy tato témata poněkud ustoupila do pozadí a nejvíc prostoru dostal neustále se měnící vztah hlavních postav, nicméně se k nim autorka nezapomínala vracet. Takže ano, většina sice byla jako ženský román, ale rozhodně se nezapomnělo i na to důležité, na připomenutí toho, co bylo v minulosti, jak se zacházelo se ženami-manželkami, jaké měly práva, majetky a možnosti. Což nutí člověka přemýšlet, jak těžká a smutná to byla doba, jakkoli kouzelně může působit. A konec se dal rozhodně očekávat. Jen málokdy to nedopadne alespoň trošičku šťastně.

2 29.09.2022

Urban fantasy je podžánr, který mám hodně ráda. Upíři, vlkodlaci, čarodějnice, měňavci, víly a mnoho dalších bytostí. Pro mě naprosto relaxační čtení, u kterého se vždy pobavím. Navíc přibližně stejná délka těchto knih je něco utěšujícího, protože čtenář ví, že ho nečekají v budoucnu žádné hrozivé bichle.

V tomto případě mi Upíři z Chicaga vždycky přišli slabší. Nepůsobí tak nadpřirozeně, spíše jakoby zůstali lidmi. Žádná super moc, síla nebo něco podobného. Alespoň z těch popisů to tak prostě nepůsobí. Ani Merit zrovna nežeru její drsňáctví, velice často skončí jako křehká porcelánová panenka. Ale možná právě tou svojí jednoduchostí příběhu mě to baví.

Znám lepší tematické série a jak se mnou spousta lidí souhlasila, na Mercy jen tak něco nemá. Přesto mě baví vracet se k Merit a Ethanovi, sledovat dění v Chicagu, rivalitu mezi klany, to jak se do toho míchá vysoká hra s vlivnými lidmi... Má to své kouzlo a to mě láká. Ale jak už jsem řekla, lidi jsou silní a arogantní, upíři nepůsobí jako někdo, kdo je mnohonásobně silnější a celkově danému světu, kde jsou krvesajové odhalení, něco chybí. Není to uvěřitelné.

V této knize se vrací starý nepřítel z dob minulých a míchá se do toho i dost silný vliv bohatých lidí. Cesta k odhalení byla jako vždy dlouhá, protože podle šablonovitého jednání, je vše řečeno až na konci. Navíc jeden z nepřátel, který se drží hodně v pozadí, rozhodně podle náznaků dostane více místa do budoucna. A na to jsem hodně zvědavá. Už by měly zbývat jen dvě knihy a tento svět končí, snad ten závěr bude stát za to...

2 27.09.2022

První díl série mě příliš nenadchl, přesto ve mě zanechal semínko zvědavosti. Takže samozřejmě jsem si řekla, kromě toho, že mám knihy doma a byla by škoda peněz to nedočíst, že to ještě zkusím. Bylo to tedy docela zdlouhavé, nicméně čtivější a zajímavější.

Příběh nepůsobil jako předělávka Krásky a zvířete, nebyl tak trapný, i když předvídatelnost tu prostě je vždycky. Je to dáno postavami i snahou o náznaky, které jsou naprosto okaté. Nejdřív jsem byla naštvaná, jak to vlastně autorka zaonačila s Tamlinem a jak začala vybarvovat Rhyse, ale nakonec to tak bylo smysluplnější a logičtější. Navíc ve chvíli, kdy začala odhalovat Rhysovo jednání z jedničky, přišlo mi to tak správné. Sice klišoidní, ale budiž.

Tentokrát nešlo jen o řeči a sliby akce, opravdu se toho stalo hodně, hodně se změnilo a zamotalo. Nemluvě o dalším silném záporákovi. Takže závěr se stočil do určité podobnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Nemůžu říct, že bych si tuhle sérii bůhví jak oblíbila. To, že si autorka potrpí na magii a okřídlené chlapy, nemusím nijak připomínat. To, že se to hodně točí okolo vztahů, jejich komplikování a explicitních scén taky ne. Po přečtení Skleněného trůnu a Půlměsíčního města si ale myslím, že to dokáže napsat lépe.

Celý děj mi přijde postavený hlavně na postavách, nevyřčených věcech, neopětované lásce, temnotě v duši... Feyre mi dost často vadila svojí rozpolceností, nejistotou a fňukáním. Já prostě takové hrdinky nesnáším. Ke konci se sice začala zlepšovat, ale i tak. Na Dvorech mi tak nějak vadí, že autorka světu věnuje strašně málo prostoru a tak mám pocit, že o něm vlastně nic nevím a připadám si zmatená. Myslím, že celé to ukončím třetím dílem a dál už to číst nebudu. Nová trilogie se stejně točí okolo Feyřiny zlé sestry a to mě popravdě vůbec neláká. Je mi jasné už teď, o co tam zase půjde...

2 16.08.2022

Opět jsem se pustila do vod jiných autorů píšících o Holmesovi a Watsonovi. Jsem moc ráda, že v tomhle ohledu autoři dodržují jistá pravidla a drží se určité šablony. O to lépe se mi pak čtou takto rozdílné příběhy. Tentokrát se však vyskytne hned několik případů, které mají společný činitel. A jak se brzy ukáže, dost nečekaný.

Samozřejmě jsem už od začátku myslícímu stroji nevěřila. Ale až do posledních stránek jsem netušila, kdo za tím stojí a jak to udělal. Až jsem se blížila, bylo to očividnější a do očí bijící. Nemůžu říct, že by mě to zklamalo, závěr byl vymyšlený dobře, i když takového padoucha snad nebylo třeba.

Během čtení autor odkazuje na spoustu skutečných osobností, například mě překvapila fakta o Lewisi Carrollovi. Vzhledem k tomu, jakou knihu napsal, jsem nečekala jeho povolání, ani že nejde o pravé jméno. Vždycky jsem myslela, že to byl podivín, který snad ujížděl na drogách, když něco takového sepsal. Ale vyskytl se tu třeba i Houdini, a spousta dalších. Takové spojitosti mě vždycky potěší.

K obsahu knihy nemám žádné velké kritiky. Mě se to prostě líbilo a užila jsem si to po svém. Občas bylo čtení zdlouhavé, přece jen těch případů bylo více, takže dojít na konec chvíli trvalo. Co bylo horší, tak překlad. Občas pokulhával, sem tam se objevily trošku krkolomnější věty. U Quantocka se zapomínalo koktat, u závěrečného záporáka zase mluva jednou byla komplikovaná, jindy najednou mluvčí fungoval normálně...

V celkovém ohlédnutí jsem spokojená. Watson byl výborný vypravěč, často zmiňoval i skutečné příběhy sepsané Doylem, Holmes byl tajnůstkář a intrikán, mátl soupeře i mě jako čtenáře. Za mě prostě spokojenost.

2 20.06.2022

Dočkat se tohoto dílu chtělo hodně trpělivosti. Po několika letech vyšlo pokračování a tak jsem měla docela obavu, zda to bude stát za to a hlavně, jestli si dám střípky dohromady, jelikož předchozí děj se mi jaksi vypařil z hlavy. Nicméně kniha sem tam něco z minulosti zmínila a tak nebyl takový problém ji číst téměř jako samostatné dílo.

Co mi vadilo asi nejvíc, tak všechny za francouzské výrazy a hlavně celé věty. Rozhodně se mi nechtělo všechno googlit, takže nevím, co to znamenalo, co si postavy říkaly... Myslím, že něco takového by mělo být přeloženo alespoň jako poznámka pod čarou...

Paige mi často lezla na nervy svou zbrklostí. Hraje si na velkou paní, ale když přišlo na věc, tak jako většina postav v podobných příbězích, se nedokázala zachovat dostatečně chladnokrevně a zbavit se nepřítele. I když se celou dobu snaží chránit životy lidí a tímto činem by jich desítky až stovky zachránila.

Jinak čtivost knihy klesala a rostla jako křivka grafu. Chvíli to byla jen vycpávka, která to prodlužovala, jindy přišly zásadní momenty a zvraty. Spousta zrady a matení čtenáře v tom, komu vlastně věřit. Paige samotná lezla z jednoho maléru do druhého, až to bylo trošku přitažené za vlasy. Nicméně celek jako takový mi dával dost dobrý smysl, cesta byla trnitá a jako vždy jen přípravka pro další knihy (pokud vím, ještě tři!). Nejsem nadšená, ale ani zklamaná a stále mě zajímá, jak to vlastně skončí.

2 25.05.2022

Tuhle sérii snad nemusím nějak extra představovat a už vůbec nemusím vysvětlovat, jak oblíbená u mě je . Atticus mi vždycky zvedne náladu a jeho příběhy jsou pro mě naprostým odreagováním. Druid, který prožil dva tisíce let stále dokáže překvapit. Své o tom ví spousta nadpřirozených bytostí a i nadále má očividně co předvést.

Tentokrát se v příběhu střídá jeho vyprávění s jeho učnicí a bývalým mistrem, arcidruidem. Občas se spojí a "vyvádí hlouposti" spolu, pak se ale na chvíli rozdělí a každý řeší své problémy. Před velkým finále ale už pracují pospolu. Na jednu stranu bylo fajn, že se příběh rozrostl o další hlavu, velice vtipnou a nadávající, ale na stranu druhou jsem se těšila i na nějaký prostor k vývoji mezi Attikem a Granuaile. Tak snad příště.

Závěr byl poněkud rychlý a nepřekvapivý. I když je mi líto některých postav a nejen z tohoto dílu. Epilog slibuje další problémy, které nebudou jen ze strany Lokiho, jak se ukázalo. Tento protivník je kluzký jako had a očividně bude hrát velkou roli až do konce série a navíc teď k tomu ten nový... No uvidíme, co nového se ještě do budoucna dozvíme.

Tohle čtení se nese v duchu typických šablon, které najdete u dlouhých sérií jako od Riordana nebo Briggs. Ale mě to vůbec nevadí. Sice byly díly slabší, tento byl ale super a nemůžu se dočkat posledních dvou z této série. Už aby to bylo...

2 27.04.2022

Tak jsem si před čtením stáhla ukázku, že to zkusím. A můžu říct, že tohle je z těch knih, co všichni strašně chválí a mě to nic neříká. Zvládla jsem přečíst 40 stránek a rozhodla se skončit. A to se vzdávám nerada, obvykle bojuji, ale nač se trápit.
Přišlo mi to dost syrové, neosobní. Sice mám ráda bohaté příběhy, zvládnu i ty rozvleklé, ale tohle mě vůbec ničím neoslovilo. Děj mě nevtáhl, osoby nezajímavé. A ani jsem moc nechápala, v jakých místech se vlastně pohybuji. Chápu, že po takových pár stránkách je brzy soudit, ale chybí mi nějaká jiskra... Takže s čistým svědomím můžu tuhle sérii smazat ze seznamu...

Tohle bylo opravdu nečekané. Příběh se dost posunul a byl o dost zajímavější, než v předchozích dvou dílech. Vidím v tom strašně velký potenciál, i když mi přijde, že se autor sotva dotkl povrchu. Z postav mi k srdci přirostl nejvíc Vlk a Kayne, ostatní mi moc nepadli do oka. A to, co se dělo na pozadí, jsem tedy nečekala.

V první části knihy se to krásně rozjelo, ukázalo příběh, který byl tak jiný a neobvyklý. Alespoň do doby, než připluli Mizející a tak nějak to zničili. Fakt, že autor použil tuhle rasu jako něco víc, která ovládá technologie, mi přišlo trošku moc. Vůbec se mi to do děje nehodilo. Ke všemu se skákalo z jednoho tématu do druhého, lidé bozi, tihle Mizející, do toho démoni, draci a já nevím co ještě. Válka s jedněmi, válka s druhými, válka s vlastními. Najednou to působilo dost překombinovaně a ničilo dojem, který jsem si do té doby vytvořila.

Už jsem se radovala, jak skvěle se to všechno vyvrbilo, jak je to napínavé, jenže to nakonec dost sklouzlo a výsledný dojem změnilo. A nepomohl tomu ani závěr, který se neustále prodlužoval, až to vypadalo, že konec nikdy nepřijde. Který mě navíc tak nějak naštval, až jsem zuřila. Takové zvraty těsně před koncem nemám zrovna ráda a tady jsem se jich dočkala rovnou třikrát. Když už jsem myslela, že se blížím k poslednímu rozloučení s příběhem, kdy autor všechno vysvětlí a uzavře, bum, další útok a je to zase jinak. A to nebyl dobrý nápad. Epilog už byl přehnaný sám o sobě.

Takže nakonec jsem nucena dát zase jen tři hvězdičky a přitom to vypadalo tak nadějně... ️

2 18.04.2022

Musím říct, že tohle je pro mě spíše zklamání. Kniha se poměrně vleče a důležité pasáže rovnou přeskakuje. Nebo dokonce po zásadním momentu skočí o několik dní dále. Hlavní hrdinka je nezajímavá, na svůj věk dost charakterově nesouměrná, jednou chovající se jako dítě, jindy zase naprosto dospělá. Vůbec mi neseděla. Navíc jsem nechápala její podivné názory, někdy děsivě úchylné.

Samotné pátrání po Jacku Rozparovači bylo minimální, žádná pořádná dedukce, skládání dílků, detektivní práce. Nebyl vidět žádný logický sledovatelný postup a řešení. Těch pár informací, které nám jsou poskytnuty jen chabě naplní očekávání. Stanou se určité nehezké věci a najednou se hlavní hrdinka rozplývá nad cirkusem a sedí na čajových dýcháncích. A pak zase ty hrůzy... Tohle bylo divné, přeskakovat z jednoho tématu do druhého.

Celé je to nedotažené, neúplné, slabé. O hrdinčině inteligenci by se dalo těžce pochybovat, za to její kolega Thomas je učiněný odraz Sherlocka Holmese. Spíš by se to mělo jmenovat Po stopách Audrey Rose. Navíc vůbec nerozumím tomu, kde byli na tom, že jde o thriller nebo horor, mě to tak kromě popisů mrtvol či pár stránek ke konci vůbec nepřišlo. A už vůbec ne zmínka na přebalu knihy, že z toho bude tuhnout krev v žilách.

Jediné, co mi opravdu sedlo, tak odhalení vraha, které se dalo i nedalo čekat. Celé to uzavření a vlastně i vysvětlení, proč nikdy nebyl odhalen. Tohle prostě nedoporučuji. 2,5*

2 02.03.2022

Knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů a to díky žánru historického románu a taky tématu boje za ženská práva.

Musím říct, že dané téma má jen vedlejší roli, přesto jsem ráda, že bylo součástí příběhu a jen se nemihlo, jak jsem se z počátku obávala. Protože po nějaké době autorka sklouzla k romantické lince a tak jsem si říkala, že víc z ní už nedostaneme.

Romantická část je ovšem velice dobře známá a ohraná, kdy hlavní mužská postava je nepřístupná a je postupem času zlomena ženou, která nemá v hlavě pouze piliny. A tak to začne mezi nimi jiskřit. Největším problémem je ale jejich rozdílné společenské postavení a démoni minulosti.

Kniha je jak vystřižená z šablony ženského románu, i když přestože se odehrává v 19. století, obsahuje poněkud otevřenější popisy, které pro danou dobu byly nepřijatelné... Co se týče vztahů samozřejmě.

Jinak je to milé čtení, čtivé, které nepustí. Téma tisíckrát ohrané, přesto dokáže zlákat, s hezkým koncem a náhledem do minulosti, jednak ženských práv, společnosti, ale i toho, že ne vždy se dalo hrát podle pravidel...

2 23.02.2022