Luciiis komentáře u knih

Predpokladala jsem, podle obalky, ze si vybiram nenarocnou romantickou oddechovku. Ale! Dostala jsem se k jedne z nejlepsich knih poslednich let. Pribeh divky, ktera vyrusta v bazine, opustena vsemi, ktere mela rada, je protkany tak dechberoucim lyrickym popisem prirody a zivota, ze byste se hned stehovali za ni. Nadavkem vas kniha nenecha dospat, protoze cekate, na vyreseni detektivni linky a patrani po tom, jak zemrel jeden z hlavnich akteru knihy. Udelala to? Neudelala?

21 05.04.2023

Kniha, ke které by měl být vstupní formulář.
Žijete v dlouhodobém partnerství?
Máte děti?
Ano?
Pojďte se začíst.
Možná vás nečeká vodopád Aha momentů a podtržených vět, ale zatímco budou děti řádit v pokojíčku a partner textovat, že se zase zdrží v práci, budete si u kafíčka jedním dechem notovat.
Poselství?
Po dočtení obejmout děti, políbit muže a společně se snažit, aby nám bylo v životě dobře.

14 24.08.2021

Na horory moc nejsem, protože strach:))
Ale náhodou jsem narazila na tuto audioknihu a byla to čirá čtenářská radost!
Nemám absolutně žádnou výtku.
Skvělý příběh, neustálé napětí, obdivuhodná práce s českým jazykem, naprosto uvěřitelné postavy, tak akorát duchařiny a zajímavých informací z mytologie, a navíc konec podle mých představ.

Teším se na další skvost z autorčina pera.

13 18.05.2023

Knížka pro děti? Možná.
Knížka pro dospělé? Určitě.

Jakmile jsem přivykla jednodušší větné skladbě a kniha se v ději posunula k Zakázané hoře, nemohla jsem ji odložit a těšila se na každý úkol od ducha hory.

Při upřímné snaze a práci s vlastním životním nastavením, vzpomínkami i obavami ze smrti, může kniha patřit k tomu nejdůležitějšímu, co stojí za přečtení.

13 24.08.2021

Knížka, ke které se vracím a vracet budu. Vždy jednou za čas mám chuť si přečíst ,,jen pár stránek" a zastavím se až na konci knihy :) Babička mi ji dala do ruky už někdy v páté třídě. Smála jsem se tehdy a směji se dodnes, díky dvěma dětem nyní s opravdovým pochopením. Betty vypráví způsobem, při kterém by si čtenář nejraději vše zažil na vlastní kůži. Vedle nádherné přírody klidně i nepříjemné vstávání za tmy, krmení slepic, ke kterým si nikdy nenašla cestu a zatápění ve věčně stávkujícím Sporáku.

13 17.03.2019

Těšila jsem se. Téma mateřství (pro mě aktuální), postava fotografky Mii (i já fotím) a spousta kladných recenzí o jedinečnosti autorčina psaní.
Přesto vše bohužel k žádnému souznění nedošlo. Ke čtení jsem se musela několikrát vracet na sílu a až po stovce stran (což je u 350 stránkové knihy sakra pozdě) mě děj trochu chytil.
Celkově mi přišlo, jako bych četla jen rozpracovaný draft se zajímavým příběhem, který čeká na další rozvinutí charakterů, dialogů a pro mě důležitých vnitřních monologů.

Celkově mě zaujalo setkávání protipólů: pravidelný rytmus a řád verzus volnomyšlenkářství a svoboda.
Popis darovaných fotografií ke konci knihy a jejich vnímání obdarovanými měl také své kouzlo.
A na mateřskou notu zahrálo a utkvělo v mysli:
,,Pro rodiče není dítě jen osoba: vaše dítě je místo, jakási Narnie, nesmírné věčné místo, kde přítomnost, již prožíváte, minulost, již si pamatujete, a budoucnost, po níž toužíte, existují současně vedle sebe. Vidíte ho pokaždé, když se na svou dceru podíváte, v jejím obličeji se vrství miminko, jímž byla, dítě jímž se stala, a dospělá žena, jež z ní vyroste, a vy je vidíte všechny zároveň, jako 3D obrázek…”

Přemýšlím, v čem se můžu lišit od tolika čtenářu, kteří byli nadšeni. Jaké zkušenosti a jaký život je třeba žít, aby nás, bez ohledu na téma, zaujala určitá kniha...

11 24.03.2019

Dostala jsem, v co jsem doufala. Delphine, s její obdivuhodnou schopností vtáhnout do děje hned po pár úsporných větách a k tomu náznak naděje, když už ne happyendu, na konci knížky.

,,Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy, utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli."

10 02.10.2019

,,Strhující, syrová a surová kniha o lásce a přátelství v 21.stol., která se pouští na některá z nejtemnějších míst, kam se román kdy odvážil, a přesto, navzdory veškeré pravděpodobnosti, z nich proráží ke světlu.”

,,Proráží ke světlu…" Poslední slova z přebalu knihy, která mi utkvěla v paměti. Díky nim jsem se do knihy s nadějí pustila i přes, pro mě, drsný popis obsahu.
Jakmile se člověk prokouše prvními stránkami a začne se odkrývat více detailů, roste nutkání vědět a kniha se čte jedním dechem.
Když jsem si však udělala pauzu, přistihla jsem se, že si ji kolikrát prodlužuji a sbírám síly na další hloubkový ponor… Protože téma dalo někdy pořádně zabrat.
Žádné lehké čtení pro čerstvě zamilované to není, ale opravdu doporučuji, už jen kvůli další recenzi, která mi možná odkryje zase o trochu více...

Já stále čekám, kdy se ukáže to světlo. A nevím. Ale i Dlouho po přečtení na všechny myslím a doufám…


doplnění:
Nechtěným následkem se však ukazuje obtížné hledání další knihy, která by dokázala pohltit podobně jako Malý život. Vše najednou působí nějak plytce...

9 14.03.2019

Bohužel nedočteno, snažila jsem se přes sto stránek.
Od stylistické stránky a jazyka už asi očekávám více.
Kdybych se ale ke knize dostala někdy před patnácti lety, na škole, myslím, že by mě bavila a byla bych ráda za informace, které se, bokem k příběhu, člověk dozví.

8 23.08.2019

Prestoze pravidla sachu znam jen okrajove a v knize se hra a jeji taktika probira celkem zevrubne, vubec jsem se nenudila.
Hlavni hrdinka je sympaticka a uveritelna, az jsem si dvakrat overovala, ze se jedna opravdu o fikci.
Pribeh neni zbytecne natazeny, hezky plyne a rozehrane partie nuti doposlouchat na jeden zatah.
Doporucuji!

7 13.01.2023

Z knihy ve mně nezůstal žádný zásadní dojem. Přestože děj byl zajímavý, některé části, zvlášť konec, se četly dobře a obohatila jsem si představu o životě v minulém režimu, postavy pro mě byly většinou vzdálené, málo propracované, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Nejvíce mě zaujala melancholická Anežka, jako hlavní vypravěčka, u které byly vnitřní pohnutky nejvíce rozepsané a přiblížené. U ostatních jako by popis klouzal po povrchu.
Nezačetla jsem se tak, jak bych ráda, kdy nevnímám nic, kromě světa, ve kterém jsem ponořená.
I tak jsem zvědavá na další autorčiny knížky a budu doufat v bohatější zpracování.

+skvělá grafická stránka a vazba

6 12.09.2019

,,Přesto zranění láskou obnáší veškerou prázdnotu, rozchody, stesky a to vše se v průběhu let sčítá a vytváří druhovou bolest. Neurčitelnou.
Přesto zranění láskou není příslibem ničeho: ani později, ani jinde.”


Od první stránky mě příběh zaujal, protože mě spolehlivě navnadil tajuplný nádech. Sice jemný, ale přeci. Věštba kartářky na jeden osudový den, v průběhu kterého se celý děj knížky odehraje. Přestože se vyprávění osudu dvou hlavních hrdinů (potkají se, nepotkají se, potkají se…) málokdy prosvětlí pozitivní notou a text se hemží slovy jako úzkost, nespavost, pochybnosti a vyčerpání..., samotný autorčin styl psaní mi opravdu sedl.
Inteligentní, často svádějící k podtrhávání myšlenek, se kterými člověk souzní a přesto decentní a nekomplikovaný (opak asociacemi rozvětveného M. Houellebecqa).
Určitě si chci přečíst další, a doufám, že optimističtější, autorčiny knížky.


,,Řekne mu totiž: ty jseš ale nemotora.
Chtěl by jí odpovědět: ne. Chtěl by jí říct, než jsem tě poznal, byl jsem orel, dravec, než jsem tě poznal, vznášel jsem se nad ulicemi, nikdy jsem na nic nenarazil, než jsem tě poznal, byl jsem silný.”

,,Nevejde se do jejích parametrů. Do její konfigurace.
Ať dělá co dělá, ať řekne cokoliv, ať se snaží jakkoliv domluvit. Je až příliš vnímavý, příliš chytlavý, příliš vázaný, příliš citový. Ne dost odtažitý, ne dost frajerský, ne dost tajemný. Nedostatečný.”

,,Tenhle pocit křehkosti, to je láska? Ten strach, že každou chvíli o všechno přijde, kvůli jednomu chybnému kroku, jedné špatné odpovědi, jednomu nevhodnému slovíčku? Je to ono, tahle ztráta sebejistoty, ve čtyřiceti letech stejně jako ve dvaceti?”

,,Jaký člověk vyroste z toho, kdo tak záhy poznal, že se život může zbortit? Co za člověka, čím vyzbrojený, nakolik odzbrojený?”

6 08.09.2019

Knihu jsem si hned po přečtení z knihovny zašla koupit!
Mám velmi ráda generační a z několika úhlů pohledu vyprávěné romány.
Dokonale výstižný je popis z přebalu: ,,...příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný."

,,A co s těmi slzami, které se derou do očí samy?“
,,Spolknout, a šetřit je na vzácné příležitosti.“
,,Jaké? Co to jsou vzácné příležitosti?“
,,Když je to příliš silné. Jako třeba krása. Pro krásu, když se nám podaří s ní setkat, pro krásu se hodí plakat. Až budeš plakat pro krásu, tvé slzy budou mít smysl. Uvidíš.“

Přidám k ní poupátko, těsně před rozkvětem. Tak bude jasné, jak dečku položit na stůl, kytky směrem k sobě, když je člověk sám, anebo otočené směrem k hostům, když je u vás návštěva.
,,Malé ohleduplnosti ke světu“- tak soukromě naše nesouměrné výšivky nazýváme.

...Copak se dá někdo tak jednoduše vymazat ze života? A ze života ostatních? Kdyby nám o něm ta paní neřekla, byl by dokonale mrtvý a definitivně, nezvratně by umřel v den její smrti. Poprvé jsem fyzicky ucítila tíhu paměti. Otřásla jsem se od hlavy až k patě.

,,No tak tahle otázka stojí za to! Moje milá, štěstí, to je jako hrnek kafe, který pijeme každý svým tempem, každý podle svého gusta.“

6 18.04.2019

Pro me prekvapive velke zklamani. Protoze autorcina predesla kniha Sepot v lese je za me jedna z nejlepsich knih, ktere jsem cetla.
Myslim, ze to nebylo prehnanym ocekavanim. Jednoduse se tu zkombinovalo vice zanru a deju, ktere dohromady nedokazaly udrzet ctivou linku.
Hlavni linie pribehu byla rozmelnena historickymi realiemi a desitkami lidskych pribehu, ktere nez doznely, uz jsem si pomalu nepamatovala, o cem byl hlavni dej. Pocit napeti se tak, vzdor vsemu nadprirozenu, v teto zmeti take nemohl objevit.
Beru to jako krok vedle, dalsi knize dam urcite sanci.

4 23.12.2023

O malé horské vesnici, o tom, co nedovedeme vysvětlit, o tom, co nás přesahuje.
Začátek knihy se rozjíždí možná pomaleji, ale jakmile začnou příběhy jednotlivých postav zapadat do celkového obrazu a odkrývají další střípky ze života předešlých postav, už se od knihy nelze odpoutat.
Po hezkém poslechu si jistojistě pořídíte i do knihovny.

4 13.01.2023

Zážitek z každé přečtené stránky a neuvěřitelné čtenářské potěšení. Podle mého hned po Vděku nejlepší de Vigan.

4 09.12.2019

Na muj vkus zbytecne moc mrtvych, dostavam se pak do jakesi emocni apatie. Ale jinak velmi napinave! Zaujalo me patrani ve dvou, prakticky nezavislych, rovinach pribehu.

4 04.11.2019

Bohuzel jsem nedocetla.
Pri hlidani deti a reseni potycek, to nebyla nejlepsi volba.
Autoruv tekavy styl, prestoze vyplneny zajimavymi informacemi, mi nejvice pripominal vlastni neusporadany proud myslenek. Na neco se soustredim, upouta me neco jineho, ve vzpominkach pak zustavam chvili na dovolene, chvili v detstvi a na to uz premyslim, co budu varit k veceri. Neporadek. Od knizky pak ocekavam, ze me mozna trochu usmerni a nebude podporovat v dalsi roztrzitosti…
Ale verim, ze v jine situaci bych docenila vice.

,,Muž je na začátku rezervovanější, obdivuje a respektuje toto citové vzplanutí, aniž by mu docela rozuměl, zdá se mu trochu zvláštní z toho dělat takovou vědu.
Postupně se však mění, je vtahován vírem vášně a rozkoše stvořeným ženou, přesněji řečeno rozpoznává vůli ženy, její bezpodmínečnou a čistou vůli, a přestože žena vyžaduje poctu častých, nejlépe každodenních vaginálních průniků, tuto vůli chápe, neboť tyto jsou běžnou podmínkou jejích projevů, je zcela dobrou vůlí samou o sobě, kde falus, jádro jejího bytí, mění status, jelikož se stává, muž nemaje jiných prostředků, rovněž podmínkou projevů lásky a tímto zvláštním obratem se pro ženu štěstí falu stává cílem samým o sobě, cílem který netoleruje žádná omezení ve způsobech jeho uspokojení. Obrovská rozkoš poskytovaná mu ženou muže postupně mění, pociťuje k ní uznání a obdiv, jeho pohled na svět se tím mění, pro něj nečekaným způsobem dosahuje kantovské dimenze respektu, a pomalu začíná vnímat svět jinak, život bez ženy (a dokonce právě bez této ženy, jež mu poskytuje tolik rozkoše) se stává doopravdy nemožným a jakoby karikaturou života; tehdy muž začíná skutečně milovat. Láska u muže je tedy cíl, naplnění, a ne jako u ženy začátek, zrození; to je třeba brát v úvahu.”

,,...zkrátka chci říct, že Camille věděla, jak žít, přivedli jste ji do hezkého normandského městečka a ona věděla, jak z tohoto hezkého normandského městečka vytěžit to nejlepší.
Muži obecně žít neumějí , neví, jak ze života těžit, nikdy si v něm nepřipadají úplně sví, a tak se pouštějí do různých, více či méně ambiciózních, více či méně velkolepých projektů, to se různí, a obvykle v tom samozřejmě zkrachují a zjistí, že mohli prostě jenom žít, jenže to už je obvykle zase pozdě.”

4 23.08.2019

,,No nevim...“ řekla jsem si po přečtení knihy nahlas.

Předešlá autorčina kniha Marie a Magdaleny pro mě fungovala na všech úrovních a proto jsem se do čtení Grófky pouštěla s nadšením. Jako kdyby mi snad v další knížce mohla autorka osvětlit více i k románu, který mě nadchnul. Naivní, vím, ale přeci.

Grófka však nemá nic z toho, na co jsem se těšila. Tedy obyčejný a přesto silný příběh, neokázalý a přesto čtivý jazyk. Naopak. Příběh a postavy, které doprovázejí hlavní hrdinku jsou krkolomně vystavěné a duchaplná moudra rozdávají na potkání jako v básnické sbírce. Na mě to bylo bohužel moc a každou druhou stránku jsem si říkala, že už to nezvládnu.
Věřím ale, že pro jemnou četbu a rozjitření smyslů umělce hledajícího inspiraci to bude to pravé.

,,Zdalipak v pohádkách všech zemí světa jsou víly vždycky tři? Jsem odsouzená si klást neustále otázky? O tohle jde, když se žije jinde? O kladení otázek, které by mě nikdy nenapadly, kdybych byla zůstala doma? A co odpovědi, kde k nim přijdu?"

4 21.04.2019

U našeho 2,5 letého syna slaví velký úspěch. Vrací se k ní (spolu s Pošťákem Myšákem od stejné autorky) nejčastěji! Příběh je hezký a ilustrace nabízí ještě další možnosti k vlastnímu vyprávění.

4 12.03.2019