lucie6716 komentáře u knih

Nikdy dřív jsem nechtěla knihu Petry Soukupové odložit. Dočetla jsem, ale bylo to s velkým sebezapřením. Bylo to pro mne chvilkama nepřehledné, ale zároveň i pořád stejné. Do smrti matky dobrý, pak už jen rozplizlý příběh bez konce... taky se v jedné rodinné situaci pořád točím v kruhu, možná proto mě děsí, že občas jsou všechny dobře míněné postupy stejně špatně. Přála bych si ale mít doma takhle pozitivního chlapa.

1 29.04.2024

Vážně 80%? Proč? Za co? Po nedočtených Okamžicích štěstí jsem se do Prvoka a spol. začetla jen proto, že jsem knihu měla už několik let doma a měla jsem chuť na něco lehčího k zasmání. Nu, dočetla jsem. Ale nepobavila jsem se a výtisk šel šupem darem do místní knihovny. Příběh byl nablblý, plný klišé a sexismů, navíc podle mne Hartl neumí psát. Takže další šanci už ode mne nedostane. Prokrastinovat umím i líp.

7 01.03.2024

Kde začít? Kdyby měla kniha jako pozadí "romantického" příběhu sýrárnu, řekla bych, že je děravá jako ementál. Cukrářský příměr - děravá jako věnečky?
Jsem si vědomá toho, že nejsem cílová skupina knihy, která je součástí série, která se pyšní názvem ROMANTICKÉ ÚTĚKY (což jsem zjistila až před chvilkou). Ale proč by si jakákoli dospělá žena mohla idealizovat vztah s mužem, který je tak neurvale bezohledný a nevděčný, ačkoli je v situaci, kdy potřebuje pomoci (a bolest snad neomlouvá několikatýdenní otřesné chování). Vše ovšem neochvějně směřuje správným směrem - po pozření dostatečného množství léků proti bolesti se hrdina stává oním romantickým princem, ve kterého čtenářka od počátku věřila. Sice se ani pořádně neomluví, ale čert to vem, jen když hovoří laškovně, vše je odpuštěno. Hrdinka naopak v rekordně krátkém čase postaví na nohy skomírající podnik za blahé nevědomosti jeho majitele. Marně si lámu hlavu, jak docílit téhož s pekárnou. To si asi budu muset přečíst další dílo autorky, Pekárna v Brooklynu. Převést brooklynský úspěch do vod českého venkova jistě nebude žádný problém:-)
Plus: ráda jsem si dohledala francouzské cukrářské názvy a začetla se do recenzí zmíněných pařížských cukráren na Tripadvisoru (spoiler: cukrárna Ladurée na Ruy Royale není nejlépe hodnocena).
Minus: asi se mi navždy zprotivily tisíckrát zmíněné eclairs, a to jsem je ještě ani neochutnala...

3 16.11.2020

Četla jsem jako druhou knihu od této autorky na naléhání mé jedenáctileté dcery. Moc se mi nechtělo, ale už po prvních stránkách jsem se nemohla odtrhnout. Je to smutné, dojemné, přitom nesentimentální i zajímavé a poučné z historického hlediska (incident s pořezaným obrazem Venuše v londýnské Národní galerii se skutečně stal) - na konci jsem i já cynik zamačkávala slzu. A měla jsem velikou radost, že právě taková kniha se dceři líbí.

11.10.2017

Jsem trochu rozpačitá...i když se mi kniha velice líbila (miluju knihy, kde se jaksi mimochodem dozvídám spoustu pro mě nových informací - v tomhle případě montrealský Habitat 67, kmen Haida, kniha Walden, malířka Emily Carr aj.), našla jsem ve vyšetřování několik mezer, které mě přišly do očí bijící. Především - copak by si dlouholetý partner hlavního podezřelého nevšiml, že se jeho drahá polovička co 14 dní v noci na několik hodin vytrácí z domu? A proč se ho na to nikdo z agentů v průběhu vyšetřování ani nezeptal? Existence tajemného slova, jež děsilo zavražděného, mi přišla v podstatě nadbytečná a pro mě příběh jen brzdila.
Konec zůstal částečně otevřený...ale to asi proto, že budou následovat další knihy, které budou s postavami Three pines dále pracovat. A já si je moc ráda přečtu.

4 11.10.2017

Příjemná kniha. Samozřejmě se nabízí srovnání s Herriotem, ale vzhledem k jiné době (šedesátá léta) je i vzpomínání Davida Granta na jeho veterinární začátky jinak laděné - večírky, nerozhodnost mezi dívkami, váhání nad možností věnovat se aktivně atletice... Já jsem si čtení užila a a bez zaváhání dočetla do konce. A to se mi poslední dobou moc nestává.

27.09.2017

Jak jsem se Fiestou skoro nemohla prokousat (toho alkoholu a hýření bylo na mě příliš a nedokázala jsem nahlédnou pod povrch věci), tak se mi Stařec a moře četl úžasně. Naprosto chápu, jaká bomba to musela ve své době být. Jako naprosto neznalá rybolovu (obzvláště toho mořského) jsem měla pocit, že si tu loďku se starcem, které unáší nádherná ryba, umím představit. Krásný čtenářský zážitek!

4 23.08.2017

Nemůžu dát jako většina hodnotících 5 hvězd... Za prvé mě dost štval překlad. Slova jako "chemoška", "lávstorka", taštička pro kočky (místo kapsička) atd. To ovšem není chyba autora.
Začátek knihy mě ohromně chytil. Ale v druhé půli už mi přidal děj nepravděpodobně barvotiskový a tak přehnaně pozitivní, že to pro mě nebylo uvěřitelné. Skutečně by se na smrt nemocný člověk dokázal postavit ke svému umírání takto čelem a nazakolísat? Nebyl by ani trochu zlý ke svým nejbližším, necítil se více ublíženě? Dost nestravitelný problém pro mě byla dcerka Eva, která v šesti letech psala ve škole slohové práce (!) a pronášela neuvěřitelné perly. Jako dítě z reklamy. A protože nechci uvádět spoiler, naznačím jen, že řešení ke konci knihy "o dětech bez dětí" se mi vůbec nelíbilo. Zvlášť když šlo o děti autorem popsané jako na svůj věk velmi vyzrálé. Já bych na to jako manželka a matka nejspíš nepřistoupila. Zkrátka, kniha plynula hezky, až příliš hezky na můj skeptický vkus. Přes všechny mé výhrady je to však kniha nutící k zamyšlení a hodnocení svých dnů. Život je sakra krátký...

1 23.08.2017

Četla jsem na naléhání své desetilé dcery, která byla knihou nadšená. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem knížku přečetla s velkou chutí a jsem ráda, že dcera má tuto autorku v oblibě. Jacqueline Wilson prostě umí psát - je to dojemné, ale přitom nesentimentální. Škoda jen překotného konce.

17.03.2017

Při čtení tohoto cestopisu jsem zjistila, že se bude hodit do čtenářské výzvy 2017 - bod 3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení. Ale to nebyl hlavní důvod, že jsem knihu dočetla.
Přišla jsem k této knize v knihovně vlastně náhodou, někdo ji přede mnou vracel, na regálu by mne možná nezaujala. A jsem moc ráda, že jsem se s ní potkala. Velmi čtivá, nabitá informacemi od začátku do konce a navíc zajímavá z pohledu doby osmdesátých let, kdy byla napsaná. Samozřejmě chybí větší obrazový materiál, ale jsem si vynahradila dohledáváním obrázků míst, o kterých autor tak poutavě píše, na intenetu. Takže za mě pochvala a jen lituju, že si nemohu přečíst i další knihu autora o Grónsku, protože tu v naší knihovně nemají. Budu muset zapátrat jinde:-)

3 14.03.2017