Lu_books komentáře u knih

Oproti sbírce Dokořán mě Sépie mnohem víc zaujala a jen díky ní dám ještě Halasovi šanci a v budoucnu od něj zkusím i další verše. Sépie mě totiž vážně hodně nadchla a ani nevím přesně proč. Asi to bude básníkovou hrou s jazykem a zčásti i tou pochmurností, která se táhne celým dílem.

2 29.11.2019

Hluboce obdivuji, když někdo v tak mladém věku dokáže napsat takhle intenzivní verše. Tyhle verše totiž mají všechno, co pro mě dobré verše mít mají. Nelze je ani popsat, je třeba si je jen přečíst (a PROŽÍT).

2 23.10.2019

Weiner se v povídkách věnuje pokřivení (odtud Škleb). Ať už jde o pokřivení lidí, jejich psychiky, doby, společnosti a světa jako takového nebo o pokřivení vlastní tvorby a vlastního bytí. Vypořádává se s iracionalitou a přijímá ji. Nutí k zamyšlení. Geniálním způsobem pracuje s jazykem, čímž zvyšuje intenzitu p(r)ožitku. Zkrátka je to dílo velmi originální... Jiné.

2 21.09.2019

Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství.

2 08.09.2019

Já pořád nějak nevím, jak se k téhle knížce postavit. Za prvé bych chtěla říct, že Martin Souček je pro mě jedna z nejmíň sympatických knižních postav, o kterých jsem kdy četla. I když o to třeba šlo. Když pominete celý ten kolektivizační podtón, který na vás křičí z celé knížky, mělo by jít také o psychologický román, který má znázorňovat jakýsi přerod hlavního hrdiny. Ale tady pro mě nastává komplikace. Martinovi jde o kolektivizaci, nic nechce pro sebe, ale přesto by rád o všem rozhodoval sám, nemá ani špetku slitování a tím si všechny znepřátelí. Tak nastává jeho Velká Samota (tahle metafora se mi líbila, to zas jo). Postupně si uvědomuje, že ho vůbec nikdo nemá rád, i když ho třeba lidé obdivují a potřebují. Dobře, uvědomil si to. Ale kde je ten přerod? Ano, něco málo je naznačeno v posledních kapitolách, ale nějak mi to nestačilo. Celkově mi příběh přišel na konci jakoby useknutý. Stále jsem čekala tu velkou změnu, která se v Martinovi udá... a sice se udála, jenže nakonec je mnohem víc prostoru věnováno přerodu ostatních lidí, kteří si uvědomí, že mu křivdili. Taky jsem čekala nějaké rozřešení příběhu Anny a jejího otce, když už ho teda autor (a to celkem dobře) rozehrál. No a na závěr ještě přemýšlím, jestli mi v celém příběhu vůbec byla nějaká postava sympatická...

2 16.08.2019

Pááni. Hned na úvod musím přiznat, že jsem knihu četla jen z povinnosti a rozhodně nejsem její "cílovou skupinou". Historické romány zrovna nemusím a ta víra ve víru mě zkrátka taky neoslovila. V kombinaci s obrovským množstvím postav (jež jsou navíc často zmiňovány jen svými tituly, kterých mají požehnaně) a spletitostí děje (asi by pomohla dokonalejší znalost historických událostí) se nemůžete divit, že jsem v románu sama zabloudila... To jsou důvody, proč hodnotím pouze třemi hvězdami, zkrátka tohle dílo nebylo nic pro mě, nezanechalo ve mně to "TO".
Ale přikláním se k níže zmiňovaném názoru, že je to masterpiece, to zase jo. Napsat něco takového, to chce jak talent, tak znalosti, trpělivost a odvahu. Celkově je to geniální - práce s jazykem, dechberoucí popisy, kompozice... Smekám, vážně.

2 03.08.2019

Myšlenka skvělá a ten didaktický potenciál tam určitě přítomný je, v některých povídkách víc, v jiných trochu míň. Zároveň je to téma nadčasové a je třeba o něm hovořit, v tomto ohledu kniha svůj účel plní. Literárně mi to ale moc nesedlo, žádná z povídek mi příliš neutkvěla. Samozřejmě jsou tu výjimky, třeba Únava materiálu může čtenáře nalákat na přečtení celé Šindelkovy knihy, která je naprosto skvělá. Nebo povídky Harum a Já, Safun vytvářejí zajímavý kontrast, navíc jsou v knize umístěny těsně za sebou. Celkově kladně hodnotím právě to, jak antologie vytváří mozaiku různých perspektiv. Jen jsem se zkrátka od povídek naučila čekat něco víc, což je dáno spíš mým čtenářským vkusem.

1 09.10.2022

Hledání vlastní identity a bilance života okořeněné tajemem a detektivní zápletkou. Ale asi nejvíc mě z celé knížky hitla otázka, nakolik jsme ovlivňovaní genetikou a prostředím, ve kterém vyrůstáme a nakolik se můžeme změnit vlastními volbami. A taky, že nejde jen o to, jak známe své nejbližší, ale taky o to, jak dobře známe sami sebe.

1 07.04.2021

Z téhle knížky mám rozporuplné pocity. Byly chvíle, kdy mě neskutečně bavila, ale taky chvíle, kdy jsem si říkala, co je to za slátaninu. Hodně mi vadily dialogy, měly být vážně takhle podivně zmatené? Plusem zase je, že jsem až do poslední stránky netušila, jak se věci vyvrbí, upřímně jsem pořád čekala nějakou katastrofu (možný SPOILER: nějakou pořádnou katastrofu mezi hlavními hrdiny, ne tu podivnou shodu náhod, ve kterou děj vyústil a všechno bylo najednou růžové...).
Každopádně otázka, která mě straší už od dob, kdy jsem chodila na hodiny logiky - a Veblen mi ji připomněla - zní: obcházíme veverku na stromě, nebo ne? :)

1 30.12.2020

Co k tomu říct? Snad jen, že jsou to tak miloučké verše, že si je nejde nezamilovat.

1 24.02.2020

Kniha je hrozně nepřehledná. Štve mě na ní hned několik věcí. Jak už bylo zmiňováno, na konci jsou sice cvičení, ale chybí k nim výsledky, jak si pak tedy má student ověřit správnost? K čemu tam pak vůbec jsou? Dále příklady psané CapsLockem, to je jako z mateřské školy a jen to přidává na nepřehlednosti. Pro přehlednost by neuškodilo ani zvýraznit v textu nejdůležitější pojmy. Občas se tu píše, jak nějaký probíraný jev vypadat nemá, ale už se nenapíše, jak tedy vypadat má, což je velmi paradoxní. Co je ale nejhorší, v knize jsou chyby. Když už je to učebnice syntaxe, čekala bych přece jenom trochu vyšší úroveň.

1 17.02.2020

Krásná hra s jazykem a rytmem, ten alexandrin vážně obdivuji. Řekla bych klidně něco jako: další mnou objevený geniální autor na české scéně. Ani to mě však nepřesvědčí - prostě mám raději poezii moderní, poezii bez jakýchkoliv pravidel.

1 30.11.2019

Tak nevím, asi jsem už rozmazlená jinými a mnohem povedenějšími (nejen) postapo romány, ale tahle knížka mě vůbec nezaujala. Neodpustím si malé srovnání. To, co např. Cormac bravurně popsal na necelých 200 stránkách (a já je musela číst minimálně týden, abych si jeho slova mohla pořádně vychutnat a vstřebat), je tady naprosto zbytečně natáhnuto na skoro 500 stran a přitom se dá bez problémů přečíst za jediný den. Toť k té zmiňované "psychologičnosti" - celý příběh i postavy mi přijdou dost povrchní, málo uvěřitelné a nepropracované... Od všeho něco, ale ve výsledku nic moc.

1 28.10.2019

Miroslav Holub patří k mým nejoblíbenějším básníkům a ani tato sbírka mne nezklamala. Verše jednoduché a zároveň velmi hluboké, někdy překvapivé.

1 20.10.2019

Jde o velmi silný příběh znázorňující zoufalost doby a těžkosti mladého člověka v ní vyrůstající. Složitost a spletitost díla svým způsobem naznačují také snahu autora zpětně se vypořádat se složitostí a spletitostí lidských osudů v těžké době. Můžeme mu tak odpustit i někdy až příliš dlouhé pasáže, aneb jak řekl v doslovu Ludvík Vaculík, který román srovnává se Škvoreckého Zbabělci: "Zdá se mi tedy, že Zbabělci jsou dílo dokonalejší formálně, Cesta ke hřbitovu je pravdivější."

1 30.09.2019

Musím říct, že pro mě byla četba této knihy jedním velkým hledáním. Hledáním okořeněným spoustou bizarních (a často i vtipných) situací, které však v příběhu/příbězích nepůsobí nepatřičně, spíš naopak (jsou napsány s takovým umem, jakým je do svých knih vkládá třeba i Jáchym Topol - to srovnání jsem si nemohla odpustit).
Podle mě dává autor knize smysl prostřednictvím nesmyslů. A když ten smysl chcete najít, tak to vážně není jednoduchá četba. A přesně to se mi na té knize líbí.

1 24.09.2019

Dokonalá obálka a skvělý, originální námět. A tady všechna pozitiva končí. Najdete tu velmi zmatené pasáže, které někdy ani nedávají smysl. Nelogické skoky ve vyprávění. Příběh má spoustu nejasností, které nejsou vysvětleny nebo dotaženy do konce. Postavy se chovají tak nějak strojeně. I z hlediska jazykového jde o silný podprůměr (je to jen překladem?). Vlastně jsem ji dočetla jen proto, že nerada odkládám knihu nedočtenou...

1 01.09.2019

U některých pasáží jsem se bavila, u jiných mě dost mrazilo, jinde jsem cítila jen odpor (což je pro mne ale dokonalá kombinace). Autor navíc dokáže někdy až překvapivě pracovat s jazykem (můj velký obdiv má samozřejmě také překladatelka). Vyprávění z několika perspektiv budí dojem, že ani tak nejde o postavy, ale o společnost jako takovou. Možná bych proto ocenila ještě dějovou linii Fatimy, Milata nebo někoho z těch, co finančně nedosáhnou na Lolland a zůstávají v Kodani, někoho, kdo nepatří mezi tu elitu. Každopádně si myslím, že určitě stojí za přečtení, pro mě je autor novým objevem, od kterého si chci určitě ještě něco přečíst.
PS: Taky si mě získali Wilhelm s Jackem.
PPS: A ta obálka. Hlavně když jsem zjistila, že existuje i rozšířená verze, jež je vlastně koláží, kde je klasické zátiší (zde váza s květinami) doplněno o hmyz původní i technologický a o plato s pilulkami. Vlastně ta obálka sama o sobě je uměním a naprosto vystihuje celou myšlenku příběhu. A to je boží.

1 28.08.2019

Co k tomu dodat... Snad jen, že ocitnout se uprostřed takových veršů je dokonalým estetickým zážitkem.

1 12.06.2019

Rozhodně kniha na zamyšlení, ať už nad dnešním světem nebo nad vlastním životem a sebou samým.

1 28.11.2018