los komentáře u knih

ve své době často inscenovaná komedie, založená především na situačním humoru (herci musí být spolu dobře sehraní, pohotově reagovat na akci a gesta kolegů a hodně se pohybovat po jevišti), žánrově spadající mezi "hry o napravení", zde tyranského otce početné rodiny

oba filmy (z roku 1934 s Hugo Haasem a z roku 1947 s Jaroslavem Marvanem) se předlohy drží docela věrně, jen ji rozšiřují pro potřebnou minutáž celovečerního filmu

i po sto letech od napsání hry se musím vždycky smát při prvním dějství, když Kohout komanduje děti a manželku, někoho mi to připomíná...

4 09.11.2023

povídky o zpackaných partnerských vztazích, nenávisti v rodině či mezi sousedy, závisti, pokrytectví a lakotě; formálně je nápad dvojího vypravěče jednoho příběhu nosný, ale autorkou zde nevyužitý - očekávám, že druhý pohled by měl být konfrontační, relativizující, problematizovat první hledisko, vnášet do příběhu překvapení a náhlým obratem ho pointovat, tady se tak neděje bohužel ani v jedné povídce: druhá postava příběh jen dovypráví a nedostane možnost se ospravedlnit (spíše jen potvrzuje to špatné, co na ni nakydala postava hovořící první)

všiml jsem si, že do srabu, v němž se "zbabělí hrdinové" nacházejí, se bez výjimky dostali sami, vlastním přičiněním, a kdyby chtěli, mohou vše změnit, chtěla tím autorka cíleně něco naznačit?

líbil se mi příběh dědka, který "sbírá" věci a plní jimi svůj byt, zejména s těmi rukavicemi... hmm, ale garantují vám, že dospělý, manuálně pracující muž by dámskou háčkovanou rukavičku na ruku určitě nenatáhl

5 08.11.2023

(SPOILER) nápad originální, ale ani líbivá obálka nezachrání kardinální omyl: snahu zasadit příběh jak z anglického klubu, kde gentlemani uzavírají sázku o prestiž, do prostředí rakousko-uherské monarchie, není to YA, není to pohádka, není to alternativní historie, je to historický román, zcela konkrétně situovaný do Prahy roku 1874 - a tak by měl naplňovat pravidla žánru, tzn. vyprávět fiktivní příběh v historických kulisách, rozuměj v reáliích skutečné minulosti, a to se neděje: místo aby si autorka nastudovala reálnou politickou a kulturně-společenskou situaci Rakouska-Uherska (těch pár drobností jako Národní listy a staročeši/mladočeši z Wikipedie či hodin středoškolského dějepisu to nezachrání), tak líčí své představy o viktoriánské Anglii zprostředkované jí patrně hollywoodskou filmovou tvorbou (např. česká společnost 19. století nebyla šlechtická, ale měšťanská), psychologii a jednání postav přizpůsobuje současnosti, o dobových zvycích, tradicích ani každodennosti neví vůbec nic (ne, žena - ani vdaná - se nemohla jít sama bavit do společnosti, ne, manželé nejednali se svými ženami jako se sobě rovným člověkem, ne, Češi nepili portské víno a nejedli kaviár...), zbytek je sentimentální kýč

prostě když píšu klasický historický román, tak Karel IV. nemůže obědvat bramborovou kaši, Rudolf II. jezdit automobilem a Masaryk surfovat na netu

10 08.11.2023

malý sešítek s dětsky provedenými kresbami a krátkými popisky bez kontextu a bohužel i vtipu - rozsahem i obsahem stačí na jeden článek na webu, takto škoda papíru

varování všem, co čtou doslov dřív než knihu: Piptová shrne obsah a interpretuje ho způsobem natolik vyčerpávajícím, že na Karšaiovou už nic nového nezbude

takže exofonní literatura... a její problém cílového čtenáře: z italštiny do češtiny přeložený text slovenské spisovatelky, pro níž italština není druhým přirozeným, nýbrž samostudiem osvojeným jazykem, působí jaksi šroubovaně, s holými, nerozvitými větami vystavěnými jakoby podle učebnice (hned na první stránce mě třeba udivilo nadužívání zájmen, a to i na pozicích, kde je čeština běžně vypouští), nezdá se, že je to umělecký záměr, spíš hlušina prvotiny

ani s obsahem jsem se nesešel: cizinci nutno podrobně vysvětlovat česko-slovenské reálie, a tak na nějaké metafory, aluze a podobenství není prostor; čekal jsem víc o roce 1993, o rozdělení Československa, nějaké politické, hospodářské, společenské reflexe či názorová střetnutí, ale v příběhu se vyskytují pouze latentní narážky a pár stereotypů (moje zkušenost se soužitím Čechů a Slováků před i po třiadevadesátém je diametrálně odlišná) - vcelku nezáživný popis rodinných a partnerských neshod je k rozpadu ČS jen přirovnáván, takže výsledkem je další z mnoha osobních zpovědí ublíženého já

3 07.11.2023

Lenzovo vyprávění mě úplně pohltilo (hned mi naskočil Grassův Plechový bubínek), tolik metafor a jinotaje, při pozorném čtení se dají objevit další a další vrstvy významů a odkazů: exprese (vyjádření - slovo) + imprese (dojem - obraz), tedy slova (smysl a význam, obrazná pojmenování) provázaná s obrazy (kresba, malba) jsou Nansenovými "neviditelnými obrazy", tedy myšlenkami i fantazií, Siggiho vzpomínkami - ať se jeho otec snaží, jak chce, ty nelze zabavit ani zakázat; a jak říká Nansen: "existují jen znaky", které budou vidět, až nazraje čas - všechno začneme chápat až později a každý z nás má pocit, že vyhrál

cynický závěr vyrovnávání se s němectvím po válce: má se z trestance po dokončení trestu stát dozorce?

hned bych šel "našlapávat platejze a kambaly", ale určitě bych nepozřel "eintopf z fazolí, masa a hrušek"

7 05.11.2023

generační román z roku 1968 očima čtyřicátníka, otce a redaktora, který se pokouší sepsat článek o jinakosti mladých, a zároveň si uvědomuje odlišnosti mezi svými vrstevníky a jejich rodiči

za těch šest desítek let se samozřejmě česká společnost výrazně proměnila, ale styčné charakteristiky rodinných, přátelských i pracovních vztahů přetrvávají: u -náctiletých touha po lásce, svobodě a nezávislosti (posílená dobou vzniku textu), ale i haurování a kruté boje o moc a uznání v partě + u -cetiletých únava z pachtění, úsilí a dřina, obava o místo a postavení + u -sátiletých žlučovitost z odepsanosti, rezignace, neschopnost přijmout změnu = doporučuju porovnat se současnou tvorbou např. Petry Soukupové

příběh není tezovitý, neoslavuje mládí, ani karatelsky neapeluje na zkušenost dospělosti, naopak relativizuje a nechává čtenáře, aby zvažoval a poznával (se) sám

vypichuji Petiškův metaforický jazyk a poetická přirovnání

5 03.11.2023

(SPOILER) dystopie v modelu "děti zachraňují svět před totalitou a ekologickou katastrofou" využívá prastarý žánr "napravení floutka", konkrétně přerod nafoukaného puberťáka v empatického hrdinu, který se obětuje pro lidstvo

jednu hvězdu, protože autorka má potenciál a jednou z ní může být oblíbená spisovatelka, umí sestavit příběh a vcelku úspěšně se pokouší pracovat s jazykem, ale její prvotina je sentimentální kýč plný nelogičností a nesmyslů, epigonská variace, která bez nápadu a aktualizace převařuje motivy Bradburryho, Orwella, Zamjatina, Atwoodové... a kterou neměl redaktor pustit do tisku, a když už, tak v textu nemilosrdně škrtat a škrtat a škrtat

zkusím to stručně, jak jsem si psal během četby poznámky:
- pravidla a zákony "jiného" světa hned na začátku vysvětluje hlavní postava čtenáři, což je hodně nešikovný a zastaralý literární postup
- opravdu autorka očekává, že za 500 let bude globálním jazykem angličtina? proč? protože sama angličtinu studuje?
- příběh se odehrává cca 500 let vzdálené budoucnosti, a přesto je plný kulturních odkazů k 20. století (snaha zvýšit intelektuální laťku? nedokážu si představit, že za 500 let bude puberťák poslouchat ABBu nebo Beyonce, to jako by dneska nějaký puboš ulítával na hudbě Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic)
- Nico a Tabitha se učí pochopit svět z knih 500 let starých = to se za 500 let ve vesmíru a v lidské společnosti, politice, kultuře, vědě... nestalo nic podstatného, žádné inovace, technické revoluce...?
- Nico čte Wildea a Tabitha Austenovou a rozumí smyslu slov i obsahu (tý brďo, ani dnešní studenti humanitních VŠ už nezvládají češtinu 19. století)
- papírové knihy nalezené na skládce = po 500 letech neporušené papírové knihy na větru a dešti? tak to abych se příležitostně po Praze podíval, jestli někde v odpadcích neleží originální tisk z 16. století
- Nico zná slovo housenka, ale neví, co je to motýl?
- člověk, který se celý život živí tekutou stravou (cibus), bez zdravotních obtíží stráví na ohni opečené maso a syrové ovoce???
- naivitou román připomíná film Modrá laguna nebo Děti ráje, sentimentalitou Chateaubriandovu Atalu a Reného = Nico a Tabitha nemluví (divoši se učí mluvit), všechno se učí od základů z knih, které na ostrově zanechal Pedro (nechali jste někdy na pobřeží popsaný papír? kolik dnů vydržel čitelný?); naprostá a naprosto nesmyslná idyla, na opuštěném ostrově je pro zamilovaný páreček všechno dopředu připraveno a hotové = postavena chýše s funkčním záchodem, konzervované potraviny, instrukce, jak co používat, mapa, poučné i zábavné knihy, potřebné nástroje...
- oheň rozdělají třením podle zhlédnutého filmu (zkuste to)
- Dariana a Ray nechají všechno vybavení po Pedrovi ladem, nic si neodnesou, a 8 měsíců si nevšimnou kouře ani jiných projevů života Nica a Tabithy na ostrově?
- Tabitha si dělá výpisky o něčem, co ještě nikdy neviděla, o čem nikdy neslyšela = zkoušeli jste to? (to musíte opsat úplně všechno)
- úžasně divadelní scéna = město se hroutí a nevlastní matka vyznává lásku Nicovi
- naprosto nesmyslný závěr = z hroutícího se města unikají lítacími auty všichni obyvatelé s prezidentkou v čele (Star Wars?), Nico a Tabitha v druhém autě jí za letu předají informace, které mají zachránit lidstvo, a pak se odpojí od kolony letících aut, protože už nemají palivo, k prezidentce do auta se nevejdou, a tak letí hrdinně zahynout zřícením se do moře, ehm... proč nepočkali na jakékoli jiné létající auto, které letí v koloně za nimi?
- autorce chybí aspoň základní znalost technologií a vize jejich progresivního vývoje (např. závěr: plně autonomní vozidlo/létadlo by jistě včas samo vyhodnotilo, že mu chybí palivo/energie, možná by si i samo dálkově zajistilo nabití atd.)

5 03.11.2023

Hermansův román má trochu z románu vývojového a trochu z iniciačního, ale ohnisko míří jinam: Alfred se sice vydává na cestu do neznáma, během níž se má vnitřně proměnit, dojít poznání, ovšem už brzo na jejím počátku pochopí, že ji koná úplně zbytečně, protože na ni není dostatečně připraven (vybavením, znalostmi ani zkušenostmi); přesto ji dokončí - úspěšně?

myslím, že ano, i když závěrečný obraz vyznívá zklamáním - snad se nad "manžetovými knoflíčky s kamínky z meteoritu" rozhodl, že už je opravdu dospělý a že nebude dělat, co nechce nebo ho nebaví, jen proto, aby se zavděčil kolegům nebo naplnil očekávání rodičů

Hermansův styl je strohý, kusý, útržkovitý, samomluvu hlavní postavy prostupují sny, představy, denní snění, do realizovaných promluv se mísí monolog probíhající pouze v duchu

Alfred během tělesných strádání v tiché severské pustině (zima, mokro, vítr, hlad, tíha batohu, zraněná noha a miliardy zk**vených komárů) promyslí spoustu témat: studium, přátelství, víra v boha, samota v cizí zemi, neschopnost porozumět lidem (nejen kvůli cizímu jazyku), utlačování malého národa v globálním světě (Holanďan v Norsku, amerikanizace), nemožnost napravit svou špatnou volbu a rozhodnout se znova...

prostě to nejdůležitější se odehrává uvnitř a záleží na čtenáři, jestli se naladí na stejnou frekvenci

2 02.11.2023

Crichton umí skvěle dávkovat napětí, i když čtenář ví, jak případ dopadne; navíc do vyprávění zapracoval spoustu reálií a zajímavých informací z období viktoriánské Anglie, které nenásilně doplňují a taky vysvětlují dějovou linku, takže mi konečně (film s Connerym a Sutherlandem jsem viděl tucetkrát) docvaklo, proč lupičům v roce 1855 stálo za tu námahu opatřovat si klíče od trezorů = protože Nobel a dynamit až 1867

10 02.11.2023

konfesijní zápisky? stylizované úvahy? možná, rozhodně ne román... text, pokud chce být beletrií (a to chce, protože metaliterární prvky nárazově obsahuje), je formálně i obsahově nedotažený (tištěn je obrovským tučným písmem a s velkým okrajem, aby vydal na knížečku i tak útlou jak žiletka), mluvčí se neobrací k adresátovi s nějakým sdělením, naopak se obsedantně zabývá sám sebou a spoléhá na svůj cynicky groteskní životní osud a výlučnost prostředí, v němž se pohybuje: stárnoucí homosexuál a masochista se musí po rakovině konečníku (ten je mu zašit a na břiše upraven vývod) vzdát oblíbených BDSM hrátek v nějakém soukromém klubu pro menšiny, tak se začne hledat v katolické víře a pseudojungiánských příručkách; otec, který ho zavrhl, už zemřel s demencí a matka s ní k brzké smrti spěje, přesto si ji vezme domů z LDN a pokouší se o ni starat... to je jistě smutné i hodné obdivu/soucitu (?), ale nic víc... mluvčí nedospívá k žádnému řešení, poznání, obratu ve smýšlení... nevím, co si z toho vzít

3 31.10.2023

Taťka Hraboš v komentářích níže vše vystihl stručně a jasně

tentokrát McEwan překvapil emotivním závěrem a oproti jiným jeho prózám vcelku umírněným popisem mrtvol a jiného nehygienického tělesna

víc než samotné dějové linie mě zaujal způsob, jak je text komponován, jak se forma promyšleně prolíná s náměty a tématy, na malém prostoru je jich natěsnáno požehnaně, a přesto působí vyváženě a harmonicky: jednak je na principu kvantové teorie ve vyprávění organizován čas a prostor, setkávání i vzájemné míjení se postav, relativnost, pravděpodobnost a neurčitost + jednak je v mottech, aluzích a latentně neustále přítomen metatext, tj. kontroverzní znění na veřejnost uniklé interní zprávy sociálního odboru výchovy dětí a mládeže (politická a sociální linie velmi povedená)

neustálé prostupování se mužského/otcovského a ženského/mateřského principu v nejrůznějších podobách a leitmotiv dítěte, jeho zrození, dospívání, ztráta, smrt..., moc se mi líbily pasáže o "dítěti v nás", o touze uniknout dospělosti a nemožnosti vrátit se zpátky do období nevinnosti atd.

je to náročné, myšlenkově a alegoricky přetížené, pomalé vyprávění; ocení ho asi méně čtenářů = je třeba ho číst v ten pravý čas

8 26.10.2023

Šotola si libuje v mezních situacích, ve sbírce Co a jak je znát vliv Holana

2 22.10.2023

místo novely by textu slušela svižnější forma divadelní hry (repliky postav + scénické poznámky), i pointa a popis místa si úplně říká o inscenaci

Rudiš umí vystihnout rutinu, banalitu, všednost, a přitom zachytit atmosféru a pinožení bezejmenného člověka (všiml jsem si dobře, že v celé novele nepadne jediné konkrétní jméno?)

pobavily mne ty trefně vystižené fáze života muže: 1. sex - 2. manželský sex - 3. bílý sex (= večerní vyjídání ledničky)

10 20.10.2023

vynikající "expresionistický" rozbor chlapeckého citového i tělesného dospívání před cca 120 lety, latentně přítomné ovzduší rakouské monarchie s její pevně určenou společenskou hierarchizací a měšťáckou morálkou; zničující systém výchovy založený na bezmezné podřízenosti autoritě (rodič, učitel, kněz), tělesných trestech a ponížení - pak se máme divit, že z tak frustrované generace vzešly dvě světové války

"Neboť první vášeň dospívajícího člověka není láska k jedné, nýbrž nenávist ke všem."

12 19.10.2023

nalákal mne název a povedená obálka (trochu se stydím za svou lenost, že jsem sáhl po českém překladu a nedal to v originále) a byl jsem odměněn napínavým dějem a originálním příběhem, takhle si představuju kvalitní vědeckou fikci: zápletka je vystavena na kosmologické teorii mnohosvětů, paralelních vesmírů a autorka ji dovedně zapojila i do formy a kompozice (paralelní dějové linky a konce)

pevně doufám, že tímto románem Plauchová přispěje k rychlému boření předsudku, že ženy nedokáží napsat kvalitní hard sci-fi

už dlouho se mi nestalo, abych se tak věrně poznal v ústřední postavě, o to víc jsem si vyprávění užil, úplně mě mrazilo (stejně jako Pete vídám ve snech tajemné ryby a nesnáším sevření tlakem), doporučuju

10 19.10.2023

téma vyrovnávání se s minulostí osobní (sebepřijetí) i národně-politickou (východoněmectví): jakou cestu si vybrat, když většina nám není zpřístupněna; jak se zachovat, když každá volba s sebou nese nepříjemný, omezující kompromis nebo riziko neúspěchu?

Sander proti sobě staví hodnoty jako svoboda vs. morálka, vzrušení vs. jistota, volná láska vs. tradiční rodina, byznys vs. umění atd. a pak zpochybňuje argumenty každé strany

trefně vystižená atmosféra, reálie NDR (pro pamětníky), odosobněný vypravěč a hodně otevřený konec, doporučuju

3 13.10.2023

povídky, črty, cestopisné fejetony, satiry i eseje Washingtona Irvinga znali čeští čtenáři ještě dříve než E. A. Poea, Irving vytvořil pro americkou literaturu typ antihrdiny - sympatického packala, s nímž čtenář soucítí a jemuž i trochu fandí, protože se v něm často poznává: třeba Rip Van Winkle nebo Ichabod Crane (Ospalá Díra) inspirovali spoustu pozdějších převyprávění či adaptací, i filmových;

kromě humoristických povídek myslím že i mnohé cestopisné fejetony jsou i pro dnešního čtenáře stále čtivé (v tomto výboru popis Shakespearova města očima soudobého návštěvníka)

5 10.10.2023

brilantní literární experiment Jelinekové: vykostění žánru červené knihovny (kostra jazyka je obnažena jak formálně, tak obsahově a motivicky)

příběhy o "lásce" zbavené "lásky" a vyprávěné "bez lásky", bez tradičního subjektivního vhledu, etického a emocionálního vzorce empatie, touhy a oddanosti, pouze s ohledem na moc a majetek

typizovaná schémata partnerských a rodinných vztahů se zjevují v příbězích brigity (nevzdělaná chudá šička v továrně se vyšvihne na "vyšší" společenskou úroveň těhotenstvím vynuceným sňatkem s úspěšným, ale fyzicky odporným podnikatelem), pauly (náctiletá naivka, kterou pomlouvá celá vesnice, se nechá zbouchnout primitivním lesním dělníkem, jenž ji v opilosti bije) a zuzi (spratek z lepší rodiny)

není to lehké čtení a trefně dávkované jedované slovo dokáže vyrazit dech

5 05.10.2023

dávám plný počet hvězdiček, abych napravil Senkovskému hodnocení, ve své době to byl nejen vynikající satirik, ale rovněž cestovatel a lingvista, který mj. ovládal desítky jazyků a ve 22 letech se stal profesorem orientalistiky

Fantastická putování barona Brambeuse jsou dovednou persifláží vědeckých pojednání i cestopisů, v nichž autor paroduje především soudobou srovnávací anatomii a paleografii, tj. Cuvierovu teorii vzniku Země a člověka, s jejich zálibou ve fosiliích, fragmentech a prehistorických artefaktech = v polovině třicátých letech 19. století to byly převratné (byť mylné) teorie, kterým v českém prostředí podlehl třeba i Karel Hynek Mácha

pokud čtenář zná historický kontext (Darwin, Champolion, Cuvier...), vyrovná se Senkovského neuvěřitelně moderní satira světovým jménům jako Sterne, Gogol či Janin

4 04.10.2023