loolee komentáře u knih

Zajímavě uchopený a vyprávěný příběh. Pěkný jazyk, kterým je kniha napsána. Díky trubce jsem si vzpomněla na návštěvy jazzových koncertů U Malého Glenna kdysi dávno...

1 24.04.2024

Knížku jsem četla tak dávno, že už jsem na to zapomněla. Ale zhruba na desáté stránce jsem si uvědomila, že příběh znám a vím, jak to skončí. Nicméně i tak jsem byla napnutá z děje a poněkud nervózní z toho, že proměna ve skutečnost není nemožná.

Děj má spád, knížka se dobře čte.

5 24.04.2024

Poslouchala jsem na Českém rozhlase a vždycky napjatě čekala, kdy bude zpřístupněna další část! Konec byl nakonec trochu předvídatelný, ne že ne, líbil se mi i popis nálady na pracovišti T. Volfa a názorů lidí ve vesnici. Fajn detektivka, od autora si přečtu další knížky.

2 24.04.2024

Příběh, který se nestal, ale mohl stát....že mohli Etienne a Marie-Laure vysílat aniž by byli odhaleni? Proč by ne...za války jistě nasazovalo s rizikem odhalení své životy spoustu lidí, kteří tím pomáhali k porážce nacistů. Hezky shrnuto v dopise tatínka pro Marii-Laure: "poděkuj ve svém srdci všem odvážným lidem, díky nimž se můj dopis dostal až k tobě." Tak takhle nějak.

Potěšily mě úryvky z Dvaceti tisíc pod mořem. Stejně, jako hrdinka, jsem knížku četla mockrát...přesně si i vybavuji, na jakém místě stránky v mém výtisku byly.

Kniha by měla být jako čtyřdílný miniseriál na Netflixu. Názory diváků (nutno říct, že řada z nich knihu nečetla) jsou rozporuplné, sama jsem zatím neviděla.

Nevadí, že to je knížka pro mladé čtenáře, přečetla jsem si ji s chutí. A určitě bych si ji přečetla s chutí i v době, kdy jsem byla ve věku cílové čtenářské skupiny - dobře si pamatuju na "Říkali mi Leni". Z té knížky mě tehdy mrazilo, ale jinak, než teď, kdy o té době vím víc. Teď jsem se o hrdinky knížky bála a napjatě čekala, co je potká a doufala v alespoň zčásti šťastný konec. Nepřečetla jsem si proto ani recenze zde, ani popis.

26.03.2024

Parádní odpočinkové čtení. Některé pasáže mi přijdou tak americké, že hlavní hrdiny úplně vidím zestárlé o 20 let, s dětmi na prestižních univerzitách, chirurgickými vylepšeními, dokonalými chrupy i postavami, obtěžkané nemovitostmi, luxusními vozy, tituly a funkcemi. A možná taky černým svědomím z různých úletů, protože ti růžový jednorožci tam nemůžou takhle poletovat furt. Ale dobře, čtu to proto, že to je slaďárna s akorát porcí erotiky, navíc v rámci žánru opravdu čtivá. :-)

5 25.01.2024

Mám neodbytný pocit, že něco podobného už jsem kdysi četla. Ale nemůžu si vzpomenout. Nevadí. Zajímavě propletené osudy, v průběhu čtení jsem si zjišťovala některé reálie o místech, kde se děj odehrává. Nelze srovnávat třeba se Skleněným pokojem či Pražským jarem, je to úplně něco jiného.

1 27.12.2023

Dobré čtení, hodně dobré čtení. Zajímavý pohled člověka zvenčí na historické období, které dobře známe a řada lidí si je na vlastní kůži pamatuje. Následky toho skvělého systému, kde platilo "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb", kdy se něco jiného říkalo a něco jiného myslelo, všichni měli všechno a nikdo neměl nic....nezmizely ještě ani více než 30 let po revoluci.

1 27.12.2023

(SPOILER) Mám ráda tyhle detektivky z období 60. - 80. let. Nevědět, že jedním z autorů je L. Fuks, tak ho asi neodhalím. Pěkně vystavěný příběh, napínavé čtení, rozuzlení bylo překvapivé. Realita socialistického Československa není rušivá, naopak, beru to jako součást čtení, které v té době vzniklo. Teď už je podobné zboží v podstatě "běžné"... Zaujalo mě skloňování slova "karate".
Deník, ve kterém detektivka vycházela na pokračování, si z dětství trochu pamatuju, myslím, že se doma objevoval, jeho název byl dobré chucpe.

27.12.2023

Čtení, ve kterém se leckdo najde, ať už se cítí jako Alice, Richard nebo jejich děti. Dává možnost lehce nahlédnout do pocitů toho druhého, ale klouže po povrchu. Nenáročná, čtivá, pocitová beletrie, jejíž přečtení je dobré pro to, aby si člověk připomněl, že takto svůj život neprožívá sám. Sám si ovšem své problémy musí vyřešit. Kniha správně připomene, koho všeho takové řešení může ovlivnit.

7 13.11.2023

Pomoc! Po celou dobu, co jsem knížku četla, naštěstí ne dlouho, protože nešlo se odtrhnout. Pomoc! Ať už to skončí, ať už to proboha skončí, ať někdo něco udělá, ať to dočtu a ....prostě ať se něco stane, co to zastaví. Ach, jak dobře vím, proč děti neřeknou, že jim rodiče nebo blízcí ubližují. Jak se bojí, že je někdo vezme i těm rodičům, kteří na ně vlastně kašlou a jak strašně je přes to všechno mají rády a pořád doufají, věří, čekají na milé slovo, zastání, obrat, že přijdou domů a bude to dobré...a ono není. A ony pořád věří. A mezitím v nich něco okorává a kazí se. Nenávratně. To, co jiné děti mají, tyhle ne, cosi v nich zakrnělo a nevyvinulo se, občas se snaží žít, jako by to měly, ale je to jak hýbat pahýlem paže. Není, nejde. Knížka není primárně o pohlavním zneužití, i když to je kauzou celého děje, ale ignoraci, necitlivosti, nefungujících vztazích.

Štastný konec....vlastně jo. U Listopádu nepřišel, tady jsem se dočkala. Aspoň trochu, aspoň že tak! Díky za něj, díky za knihu. Díky za všechny děti, kterým třeba zprostředkovaně tahle kniha pomůže...že si jí přečte někdo, kdo může pomoct.

26 02.11.2023

Nesrovnávám mezi sebou knížky A. Mornštajnové. Hana byla Hana a tohle je něco jiného. Děj jsem si vizuálně zasadila zčásti do jednoho sídliště v Praze, kde jsem prožila část dětství právě v době před revolucí a pak do jedné pohraniční oblasti v severních Čechách, kterou jsem poznala až později. V průběhu čtení jsem se několikrát ujišťovala, jaký je den a ubezpečovala se, že revoluce skutečně proběhla, tak přesvědčivá kniha je. Díky bohu za to, že se tak stalo!

Kniha perfektní.

11 17.10.2023

Knihu jsem si poslechla v adaptaci Českého rozhlasu v hlavní roli s Vladimírem Javorským během postávání v zácpě. U toho mi tedy tyhle "éterické" role sedí (cikánský král v zatracovaném Romingu, neživý v Princi mamánkovi). Cítila jsem s panem Mundstockem tu úzkost a obavy, možná trochu počátek šílenství z beznaděje. Toto uchopení pocitů Židů před transportem je úplně jiné uchopení problematiky holocaustu, než co jsem doposud četla. Co mě tedy poněkud zlobilo, byl nesprávný tvar jména ve vokativu (Pane Mundstock!), ale i to odpovídá náladě díla, i když u některých postav mi nedává smysl.
Knížku si i přečtu, tohle chci "vidět" na papíře. A na tohle musí mít čtenář/posluchač rozpoložení, počtem stran sice nepříliš obsáhlé dílo, ale jednoduché na přelousknutí to nebude, ani na poslech nebylo. Fuks je ojedinělý úkaz.

4 17.10.2023

Tak tohle byla tedy kniha! Není to moje první setkání s L. Fuksem, vedle takřka obligátního Spalovače mrtvol mám za sebou ještě Příběh kriminálního rady. Ovšem toto...nezačlenitelné prostředí, kdy chvíli nevím, jestli se pohybuji v 50. letech nebo v příštím tisíciletí, typické Fuksovy repetice, podivný děj i příběhy postav. Paní Mooshabrová se svými koláči s hrozinkami, tvarohem a vanilkou, ale také saláty, šunkou a limo, směšným klouboukem s pápěřím, její péče o hroby a aktivita v Péči (z nehodných dětí může vyrůst pomocný dělník nebo nádeník, kázeň si lze osvojit jedině hlídáním) je mi chvíli protivná, chvíli z ní mám strach a chvíli je mi jí líto. Děsí mě její nákupy, nepříjemná je mi Nabule a její otlemený smích, člověk černý pes i Wezr. Jako Fuks opakuje, paní Mooshabrová zkracuje (ali, kiosk, paní Eichen, magnet). Mezi podivnými jmény se objevují i jména existující (Guiseppe Verdi). Absurdní Muzeum míru, ve kterém jsou vystaveny zbraně...A ten závěr. Žádné slovo nebylo navíc, vše v románu má své místo. Kniha mi nepřišla hororová ve smyslu hororu, jak jej vnímám, ale měla jsem z ní pocit úzkosti a něco ve mně z toho všeho bylo poněkud nervózní a napjaté.

11 13.10.2023

Knihu jsem si poslechla na Českém rozhlasu, a stejně, jako u ostatních děl Kateřiny Tučkové, jsem fascinována jejím vypravěčským uměním a pečlivostí při práci s prameny. Historie rodiny Offermannů mně dělala společnost během několika běhů. O slavné textilní minulosti Brna jsem netušila, audiokniha je velmi, velmi poslouchatelná, vhodný hudební doprovod a adaptace. Je to něco mezi literaturou faktu a historickým románem, děj se mi úplně odvíjel před očima. Rozhodně bych vydržela, kdyby kniha byla delší, ale to se mi u Kateřiny Tučkové stává pokaždé, bez ohledu na rozsah. Tohle dílo je vystavěno velice citlivě a zdařile.

7 06.10.2023

V průběhu čtení knihy jsem si nejen dopřála virtuální tour, která je k dispozici na stránkách vily, ale pídila jsem se po skutečných osudech jejích majitelů a hlavně proč se jim nevrátila. Po kolikáté už si říkám, kolika lidem válka nenávratně ovlivnila jejich život, jak se v tomto trendu pokračovalo po komunistickém převratu...co idejí bylo spojeno s obdobím před sovětskou okupací... A jak tenká linie je mezi láskou a nenávistí. Příběh, popsaný v knize, je třeba brát jako příběh, vymyšlený spisovatelem, nikoliv něco, co se skutečně stalo. Jde jen o inspiraci, byť styčné body se skutečností jsou. A vymyšlen je hezky, čtivě.


Ta vila je nádherná. Tak krásná, nadčasová, jednoduchá. Fascinující. Majitelé disponovali nejen penězi, ale také vkusem. Báječná kombinace.

11 22.09.2023

Podivné a znepokojující. Nelituji přečtení, už jsem četla horší věci, ale taky lepší, takže zážitek opakovat nebudu a na film se nepodívám. Nevadí mi čtení o nepříjemných věcech, tím to není, ale celé mi to přišlo...zvláštní. Ale to zase lidé někdy jsou.

6 22.09.2023

Na romantice přece není nic špatného. Do mojí čtečky se vejde spousta žánrů a v knížkách Julie Caplin je to, co mě baví: cestování, dobré jídlo, zpravidla taky kafe (i když v Tokiu byl čaj ;-) ), romantika, i když trochu nekomplikovaná, ale proto ty knížky čtu, však si u nich chci odpočinout a ne se trýznit pomyšlením, jaká protivenství ještě na hrdinku čekají. Spíš bych to někdy rozštípla dřív a posílila erotickou část...no jo, když ona je to britská spisovatelka ;-). Kavárna v Kodani mě dost bavila, i když to, jak se nakonec novináři hodili do souladu, mi přišlo pravděpodobné ještě méně, než ta romantická dějová linka. Každopádně i teď jsem v průběhu čtení googlila něco více o kodaňských reáliích a místech, kde se hrdinka pohybuje.

12 15.09.2023

hledala jsem oddychové čtení mezi jinými žánry a natrefila jsem na tuto autorku. Vývoj knížky je předvídatelný, ale popis Japonska se mi líbil. Konečně jsem se podívala, jak vypadá Šibuji, když už jsem to neudělala u knížky Probudím se na Šibuji (která rozhodně stojí za přečtení).

15.08.2023

Ehm, toto čo je? Kdyby to byl aspoň erotický román, ale ono to není ani to! Přečetla jsem to celé, ale slovy klasika jen proto, abych zjistila, jestli druhá půlka bude stejně slabá, jako ta první. Byla, dokonce snad ještě slabší. Mám pochopení pro nenáročné oddychové čtení, ostatně proto jsem se k tomuto literárnímu skvostu dostala, ale musí to být aspoň solidně řemeslně napsané. Editora to čtení taky zjevně nebavilo, pokud tedy vůbec nějaký byl.