Livien komentáře u knih

Úplně první hodinu filosofie zahájil můj nejoblíbenější profesor četbou Agathon čili O moudrosti. Do konce života už asi nezapomenu na hrobové ticho ve třídě a jeho starý, hluboký a vědoucí hlas, který tuto krásnou věc předčítal. Málokdo z nás v té chvíli potlačil v očích slzy. Neváhala jsem a ihned si knihu sehnala. Myslím, že jde o dílko, které by nemělo chybět v žádné domácí knihovně - je totiž dokonalé, krásné a někdy až bolestně pravdivé.

13 16.12.2011

Někdy je dobré podívat se na svět dětskýma očima, už jen proto, že to mnozí z nás dávno zapomněli.

7 29.05.2011

Jde o rozsáhlé dílo a byla bych lhářka, kdybych nepřiznala, že mi činilo obrovské potíže jej dočíst. Teď, když je kniha položena a zavřena na stole a není stránka, po které bych nepřejela očima, chápu.
Chápu, proč jde o klenot světové literatury, chápu její hloubku a význam. Alespoň tak, jak jsem ho dokázala vstřebat,
Přesto - není to kniha pro každého čtenáře. Naopak!

7 30.12.2010

Nádherná kniha!
Když jsem se pouštěla do Cirkusu Humberto, vůbec jsem netušila, co vše v knize najdu. Od lásky k české zemi, k práci, umění, šikovným českým ručičkám, přes zmínky o vrcholných básnících 19. století po úžasné lidské příběhy, které oplývaly citem i vtipem. Nečekala jsem a byla jsem ohromená. Cirkus Humberto je ve školách často opomíjená kniha, která si však zaslouží hodiny a hodiny chvalozpěvů. :) Ano, může se to zdát přehnané, ale v mých očích Cirkus Humberto rozhodně patří na vrchol české literární tvorby.

6 20.07.2014

Pro mě byla Válka s mloky neskutečně silným zážitkem. Na jedné straně fascinující stavba celého díla - počínaje příběhem, pokračuje úryvky z novin, vědeckými pasážemi a takřka dějepisným zápisem událostí, na straně druhé dílo naprosto dokonale reflektující tendence společnosti od počátku věků, ke kterým se bez sebemenšího poučení uchylujeme zas a znova. Obyčejný člověk se pak cítí naprosto bezmocný. Co dodat víc - geniální dílo. Pro mě rozhodně!

6 11.08.2012

Lovci mamutů mě velice překvapili. Po celou dobu jsem se nestačila podivovat nad dovedností Eduarda Štorcha podat zajímavý a napínavý příběh takřka jen formou popisu, aniž by se čtenář jen na chvilku nudil. Jako soudobý čtenář jsem plně zhýčkaná jednoduchostí a čtivostí dnešní literatury plné dialogů, a proto mě toto dílo velmi mile překvapilo. Docela mě mrzí, že se mi do rukou dostalo až nyní, v poněkud vyšším věku, než pro jakou věkovou kategorii bylo určeno. I tak jsem si četbu užila a můžu jen doporučit. Jde o jeden ze zajímavých českých literárání počinů, který stojí za čas strávený nad četbou.

5 03.11.2012

Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.

5 19.03.2011

Poslední díl trilogie dočten a já si svůj komentář šetřila až na samý závěr. Není to úplně správné, protože každá ta kniha byla jiná, přinášela jinou zápletku, jiný vrchol, jiný smysl. Jedno však mají společné - jedná se o knihy plné napětí, skvělého načasování a hlavně nezapomenutelných postav. Všechny tři mě chytily a pohltily. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného a musela jsem pořád číst dál. Ve tři ráno jsem se obvykle násilně donutila jít spát, abych druhý den mohla knihu zase otevřít. Úžasné.

Na druhou stranu bych však chtěla zapřemýšlet nad něčím trochu jiným. Stieg Larsson velice zajímavým způsobem pracuje s ženskými hrdinkami. Prakticky všechny jsou silné, nezávislé a mnohy i velmi krásné. Jedná se o ženy, které si jdou za svým cílem, nenechají sebou zametat a o svém životě mají jasno. To splňují jak Erika, tak Monika, Sonja, Harriet... Téměř všechny se také setkávají s nenávistí ze strany mužů, kterým se totiž celou svou osobností stávají konkurencí. Připadá mi to jako velmi zajímavý obraz, který jde ruku v ruce s hlavní linií příběhu. Na druhou stranu jsou ale tyto ženské hrdinky trochu jednotvárné, jsou si svými vlastnostmi příliš podobné a jediná, která se tomuto "Larssonově obecnému pojetí ženy" vymyká, je Lisbeth.

Právě postavy mi celkový obraz skvěle vymyšleného příběhu v tomto posledním díle trochu kazily. Je jich zde totiž detailně popsáno obrovské množství, ale jejich role je v celkovém příběhu prakticky zanedbatelná a jak se objeví, tak také zmizí (především v případě všech policistů a gangsterů). Kvůli tomu na mě poslední díl působí trochu roztříštěně.

(SPOILER
Stejně na mě působil třeba i románek Mikaela s Harriet - proč tam byl, když byl jednou dvakrát popsán a pak se na něj úplně zapomnělo, tedy nezačato neukončeno.....beze smyslu....)

4 08.01.2016

Zdárně jsem dočetla. První polovina mi nepřišla tak špatná, docela mě to bavilo, postava Katky byla poměrně zajímavá. Ale pak se to zvrtlo. Můj dojem je asi takový - první polovina je ucelená, uzavřená, ale jakoby snad autor nebyl spokojený s rozsahem a nutně potřeboval vydat další knihu, začal doplňovat dalšími částmi, již kratšími. Ty působí jako slátanina a míchájí páté přes deváté, nikam to nespěje, a proto se musí objevit sám "velký autor", který pointu toho všeho vysvětlí. Upřímně? Příště snad psaní věnovat více času a netoužit vše nutně a za každou cenu vydat. Tohle je kus, který měl být opravdu napsaný jen tak pro šuplík.

4 17.12.2015

Velmi strhující vyprávění, které čtenáře chytne, stáhne a pak ho na konci vyplivne naprosto vyřízeného. Tím nechci říct, že by šlo o úmornou četbu, to přesně naopak, ovšem námět knihy je tak přišerný, při domýšlení důsledků tak děsivý, že se od knihy nelze odtrhnout, aniž byste věděli, jak to dopadne. Dle mého názoru stojí za přečtení.

4 28.11.2015

Po dlouhé době jsem si opět přečetla skvělou fantasy knížku a jediný nedostatek, který na ní shledávám, je, že nemám hned po ruce druhý díl. Opravdu palec nahoru - za námět, zpracování, napětí... Rothfuss čtenáře po několika málo stránkách chytí a nepustí, dokud najednou nejste na konci stránek a neříkáte si, neee, já chci číst dál.

4 17.07.2015

Fascinovalo mě, jak Jana veškerými citovými útrapami proplouvá takřka jako andělská bytost z jiného světa. Čtenář se prostě musí chtě nechtě podivit, jaktože ještě neskočila z okna (nebo neudusila "tetičku" ve spaní polštářem). Kniha člověka buď pohltí, nebo unudí k smrti. Ani já osobně jsem po dočtení netušila, jestli se mi skutečně líbila nebo ne, ale donutila mě nad osudy a chováním hrdinů přemýšlet ještě dlouho po dočtení, takže si troufám říct, že za těch pár hodin strávených nad jejími stránkami rozhodně stojí.
Práce s prostředím je fanscinující a prolínání slezského nářečí, němčiny a češtiny také.

4 12.03.2014

Musím přiznat, že mě Hostitel opravdu velmi mile překvapil. Začínám si říkat, jestli si sérií Stmívání autorka neudělala pouze jméno a nyní už se konečně chystá pustit do literatury jí blízké. Hostitel je opravdu čtivý kousek místy až primitivní, přesto přichází s velmi zajímavou a neotřelou myšlenkou. Myslím, že další vývoj autorky budu se zájmem sledovat.

4 12.09.2012

Když jsem v knihovně sahala po Dobrodružství Huckleberryho Finna, vůbec jsem nečekala, že se tak nasměju. Musím jedině souhlasit - některé příběhy časem prach nepokryje a budou obohacovat jednu generaci za druhou, aniž by se omrzely. :)

4 15.08.2012

Myslím, že tak závažná choroba jako je deprese, se nedá nikdy zcela postihnout. Pro někoho jako jsem já, člověka, který ji nikdy nezažil, se to nepovedlo ani Styronovi. Začala jsem Viditelnou temnotu číst, abych pochopila - Styrona, své přátele, mnohé jiné. Nevím, zda se mi to podařilo, ale jedno je jisté - Viditelná temnota přináší naději a to je důležité.

4 28.02.2012

Řekněme, že Jeden den Ivana Děnisoviče nejsou povídky, které si potrpí na přehnaně dobré konce.

4 19.06.2011

Ačkoli není dílko dopracované tak, jak si Karel Čapek představoval, jeho láska k naší zemičce je v něm patrná takřka na každé stránce. Možná je dobře, že zůstalo dlouhé jen takto.

3 01.05.2013

Symposion je první ze slavných Platónových dialogů, který se mi dostal do ruky. Hodně jsem o nich slýchávala, stále je slyšela zmiňované ve škole a nyní už chápu proč - byla jsem okouzlená.

3 05.10.2012

(SPOILER) Já to přečetla za čtyři dny. Nevím, ale i přes zdlouhavé pasáže a odskoky od příběhu, které tam dle mého vůbec nemusely být, mě poslední tři dny života Roberta Jordana naprosto pohltily. Přináší totiž velmi silné poselství o tom, že i ve třech dnech se dá prožít celý život. Někteří z nás totiž přežívají ze dne na den, aniž by si toto uvědomili.

3 19.08.2012

Naprosto úžasná kniha. Myslím, že jsem našla dalšího autora, kterým stojí za to obohatit knihovničku.

3 25.08.2011