Litocha komentáře u knih

Autorce se podařilo u mě vzbudit sympatie k obětem, to je pak vždycky lepší čtení. Postava detektiva z maloměsta se mi zamlouvala, méně už předvídatelné vedení výslechu.

2 23.05.2017

Tahle sbírka mě vůbec nenadchla a potýkala jsem se s ní docela dlouho. Nenašla jsem v ní nic moc objevného, vyjádření působila neobratně, nezapůsobila na mě niterností a naléhavostí, některé verše byly sentimentální. Když srovnám, co ve stejném věku (cca 25 let) napsal třeba Seifert... Možná by mě zralejší Hora zaujal víc.

2 23.05.2017

Jsem jedna z těch, koho pasáže se Simonem Snowem ve Fangirl spíše otravovaly. Taky mi vzaly chuť Nedej se si přečíst, takže jsem to odkládala, dokud se nezačal blížit konec výpůjční doby. A teď? Nemůžu litovat, že jsem se to toho pustila. (Přesto bych ale doporučila číst Nedej se jako první.)
Co naplat, autorka ví, co dělá. Knížka je poutavá a chytře napsaná (vyprávění z pohledu různých postav je trefa do černého), i když trošku předvídatelná. Je to vlastně celkem komorní a docela smutný příběh (s některými osudy se tedy autorka nemazala), který zdobí postavy, jež jsou všechno, jen ne černobílé.

3 22.05.2017

Některé sloupky byly více než zajímavé, některé byly pro mě trošku suchopárné. Autor je nepochybně odborník (čtenář se díky němu leccos netušeného dozví), ale spisovatel už tolik ne. Větší požitek ze čtení bych měla, kdyby měl větší dar slova.

1 22.05.2017

Čekala jsem víc. Flavia mi chvílemi lezla na nervy, vadila mi její všetečnost a určitá povýšenost a dráždilo mě (v mnohých ohledech) nereálné zpodobnění myšlení a jednání jedenáctiletého dítěte - když nechám stranou chemické znalosti, takový přehled o literatuře a kultuře obecně by jí leckterý dospělý mohl závidět. Neseděly mi ani její promluvy k sobě samé. Líbilo se mi ale vykreslení dalších postav a závěr knihy je kouzelný.

3 19.05.2017

Čtyři příjemné jednohubky. Nejzajímavější pro mě byly pasáže psané z pohledu jiných postav a příjezd Tory na ostrov. Virátí parta mi bude chybět, každý je jinak sympatický a všichni mi přirostli k srdci.

1 10.05.2017

Příliš mě nezaujala jako dítě - a ani teď to nebylo lepší. Jednotlivé příhody mi nepřipadaly moc zajímavé, jen občas v textu zasvítila nějaká zajímavá formulace. Čtvrtek to umí mnohem lépe. Navíc ani ilustrace mě neuchvátily, spíš naopak.

1 31.03.2017

Tenhle malý, chlupatý, dětsky bezelstný, neohrabaný magnet na maléry stoprocentně navodí dobrou náladu.

2 24.03.2017

Líbily se mi příjemně životné postavy, které nešustí papírem, a pečlivě vykreslené prostředí. Zvláště Josh byl mimořádně sympatický, ale zaujala mě i Isla a Kurt. Kdyby ta Isla měla jen o trochu víc sebevědomí, ušetřila by sobě i Joshovi hromadu trápení - no jo, ale o čem by pak knížka byla? :-) I když je to třetí díl, četla jsem ho jako první - a už se těším na zbylé dva.

2 23.03.2017

Knížka nebyla špatná, Lile byla vymyšlena zajímavá práce i záliba, Ash na mě byl trošku moc panovačný. Jinak se mi od Roberts obecně více líbí tyhle knížky s kriminální zápletkou než s nadpřirozenem a magií. Je vidět, že ji umělecké prostředí zajímá, právě proto ale u mě více bodů nasbíraly Skryté poklady, které jsem kdysi četla jako jednu z prvních knih autorky a které mají s tímhle příběhem některé společné rysy (ale nepůsobí tam všechno tak hr - tady máme lásku na celý život během pár týdnů).

1 23.03.2017

Po delší době kniha tohohle žánru, ze které jsem nebyla otrávená/zklamaná. Cath mě bavila (většina ostatních postav taky), zajímavé byly postřehy o psaní i linky s oběma rodiči, líbí se mi autorčin styl. Jen toho Simona Snowa na mě bylo trochu moc, ukázky z knih a fanfikcí pro mě byly zbytečné. Navíc mi tak sebraly trochu chuti číst Nedej se, které jsem měla v hledáčku ještě před Fangirl.

3 21.03.2017

Horší než první díl. Z Blaire je ufňukaná ťunťa, které chybí sebevědomí, z Rushe žárlivý blb, který vyvádí jednu pitomost za druhou. Celkovému vyznění moc nepomohly pasáže psané z Rushova pohledu, pro mě nevěrohodné. A zdůvodnění a motivy Blaiřina otce, to mělo být jako co? To si autorka dělá ze čtenářů srandu?

3 21.03.2017

Hm, zase tu máme zpovykaného bohatého zlého hocha, majetnického a nesympatického až na půdu (který se jako zázrakem napraví skoro okamžitě po setkání s hrdinkou), a dokonalou krásku, která všechny dostane na kolena, aniž by si to uvědomovala, naivní a v některých ohledech zabedněnou tak, až se to člověku nechce věřit. Když k tomu připočtu zmatečný závěrečný zvrat, nevychází z toho tahle YA moc dobře. Nutno jí ale přičíst k dobru, že i přes haldu klišé je docela poutavě napsaná a že Blaire má některé celkem sympatické osobnostní rysy (ovšem na druhé straně jsem měla chuť s ní občas pořádně zatřepat, aby se jí rozbřesklo).

6 20.03.2017

Oproti prvnímu dílu sešup dolů. Co jsem na začátku tolerovala, mi tady začalo pít krev. Ani tady jsme nebyli ušetřeni pubertálního slintání nad tělem protějšku, obskurních, rádoby vtipných, oslovení (z nichž pro mě nejvíce vyčuhuje "ty drdole"), lehkých slečen v dialozích, záplavy klišé a exaltovanosti. Autorka se i tady pokouší uplést z lejna bič, a tak jsme vystaveni podrobnému popisu každodenního konání naší hrdinky. A proč se, proboha, dělá taková kovbojka z cca měsíce a půl, kdy se musí držet zpátky? Kdyby se nesměli dva roky vidět, nedivím se, ale tohle bylo přepjaté až k smíchu.

5 18.03.2017

Aubrey byla docela sympatická, jen mě otravovalo, jak třiadvacetiletá (nebo čtyřiadvacetiletá?) žena slintá nad Danielem, jako by jí bylo čtrnáct. Autorka zručně natáhla příběh na několik stovek stran, a dokonce ho rozbředla do dalších dvou (jistě neméně tlustých) knih. Co se tam ale vlastně událo? Proškrtání by jistě neškodilo. A nějak jsem nevěřila náhlé změně vztahu se spolubydlícím.

3 18.03.2017

Jsem ráda, že se ke čtenářům tyhle malé skvosty, kde každé slovo má své místo, dostaly - vyšly totiž až třináct let po autorově smrti. Frynta byl mistr slova, takže jeho básničky-hříčky jsou lehkonohé, zpěvné, zábavné, objevné, často s nečekanou pointou.

Slepice

Člověk sice
snese více,
nežli by se zdálo,
přece ale
na slepice
je to všechno málo.
Doopravdy, pro člověka
je to smutné velice,
že nesnese
to, co snese
malá hloupá slepice.

9 11.03.2017

Čekala jsem trošku více - snad více tajemna nebo dobrodružství. I tak bylo ale nahlédnutí do života dvanáctileté holky v kouzelném prostředí Malé Strany zajímavé. Zaujaly mě plasticky vykreslené postavy a neotřelá vyjádření, i Kapka byla sympatická osůbka. Kdybych ji četla o pár desetiletí dřív, byla bych z knížky nepochybně nadšená.

2 11.03.2017

Typický humorně mrazivý Albee. Nejdříve jsem četla slavnější Kozu, ale více mě zaujala Hra o manželství, snad díky literárním aluzím.

1 11.03.2017

Kladně hodnotím, že tentokrát nebyly žádné paranormální jevy (nevím, proč se autorka zbláznila a cpe je snad úplně všude). Špetka dobrodružství (jen na můj vkus to bylo chvílemi přece jen poněkud překombinované), něco romantiky, jen ta hrdinka je prostě další z řady samostatných excentrických žen, které od první chvíle naprosto uchvátí svého rovněž poněkud excentrického vyvoleného a jsou uchváceny jím, takže jsem se nemohla ubránit pocitu, že jsem to vlastně už několikrát četla (a to jsem se k autorce vrátila po delší době).

4 26.02.2017

Knížka nijak nevybočuje z řady, je vlastně přesně v duchu předchozího dílu. Milé prostředí, absence nějaké podstatnější zápletky (když opominu dost průhledné vyřešení duchařské story), i tady jsou celkem sympatičtí hrdinové. Pokud budu ignorovat občasné hrubky, docela dobře se čte, ale žádný hlubší dojem nezanechá. Vlastně je to typická kniha Nory Roberts s jejími generickými hrdiny (to je tak, když ty knihy seká jak Baťa cvičky). Na ukolébání před usnutím docela dobré. (Jen se mi nechce věřit tomu fenomenálnímu úspěchu podle všeho dost luxusního hotýlku na maloměstě.)

3 26.02.2017