Lili komentáře u knih

PCT mě moc baví, už proto jsem se na knížku tak těšila. Plánovala jsem si ji koupit, ale vykoukla na mě mezi novinkami v knihovně a tak jsem si ji půjčila.
Myslím, že Monika neplánovala udělat touhle knihou díru do světa. Chtěla "jen" vyprávět svůj příběh, podělit se o něj a možná trochu víc osvětlit jak to na hřebenovce CHODÍ. Smekám před ní, jak fyzicky nepřipravená a s jakou psychikou, se odvážila na jeden z nejnáročnějších treků světa! Cesta za štěstím chce odvahu a právě tu najde málokdo. Monika ji našla.
Knížka je psána docela úsečně, původně jsem jí chtěla dát tři hvězdy, ale jelikož jsem ji sfoukla za den, popírala bych, že mě bavila. Zaslouží si víc.

Klobouk dolů, Sleepy!

7 10.05.2019

Bohužel mi neseděl přihloupě-naivní styl vyprávění, ale to, že jakékoliv zvíře dokáže změnit život člověka a proměnit ho v šťastný, o tom není pochyb.

6 18.03.2022

Myšlenky krásné a silné, ale na můj vkus nudně napsané a zbytečně natahovaný děj. Upřímně mě knížka docela zklamala. Vlastně jsem si uvědomila, že i když to, co je předáváno je skvělé, může to styl napsání naprosto zazdít.

***

„Každá událost má svůj smysl a každý nezdar je lekcí, kterou se učíme.“

„Opravdové změny v životě jsou spontánní. Stanou se mrknutím oka.“

„Úspěch, stejně jako štěstí, není možné vytvářet. Musí vyplynout. A to se stane pouze jako vedlejší efekt osobního odevzdání se něčemu, co je větší než já sám. Jakmile se vám jednou podaří nalézt své poslání, celý svět ožije.“

„Zůstaň zaměřen na své životní dílo a na to, abys ostatním byl k užitku. A vesmír se postará o to ostatní. Tohle je jeden z nejdůležitějších vesmírných zákonů.“

6 25.02.2022

Moc jsem si přála, aby se mi Irving zalíbil, ale jsou věci, který si nevynutíme. Mně ten groteskně tragický styl prostě nesedí. A přitom i život sám je takový. Jednou jste dole, jednou nahoře. Mám ale na mysli černý humor, který nikdy nebudu používat a jaký tak nerada poslouchám. Vadila mi Garpova arogance a zabedněnost v některých věcech. Kdybych si odmazala všechny tyhle „neřesti“, zůstal by Svět podle Garpa daleko tlumenější a vážnější a mně by se moc líbil, ale to by zase nebyl Irving. Musím taky napsat, že jsem hodně situací a úvah obdivovala; příkladem třeba to „o spodním výrovi“ (není tu žádná hrubka, až budete číst, pochopíte smysl). Celou dobu mi příběh svojí atmosférou i jinakostí připomínal Forresta Gumpa.
Neházím flintu do žita. Možná jsem si jen potřebovala uvědomit, že Irving je jiný než jsem původně myslela. Zrovna tak Pravidla moštárny (jako první přečtená) měly podobnou hořkosladkou příchuť. Příště to zkusím s titulem Rok vdovou a Modlitbou za Owena Meanyho a budou další, vždyť to vím.

„Vždycky jsem věděl, že snaha dosáhnout dokonalosti je smrtelný návyk.“

***
NEOBVYKLOST:
Moje vydání od Odeonu (1990) mělo jednu zvláštnost. Chybělo tu 33 stran a jiných 31 stran tu bylo dvakrát! Nikdy dřív jsem se s tím, v takovém rozsahu, nesetkala. Takže mi nezbývalo než zasednout k notebooku, dohledat chybějící strany a přečíst si je tak.

6 02.05.2020

Začnu trochu obráceně.
Film miluju! Byl tu první. Ta nekonečná odpoledne strávená ve školní družině, díky Nekonečnému příběhu utekla jako voda. A jak je něco první, dokonalé a tak zažité, těžko to druhé nahradí. Jenže nebyla bych to já, abych si Nekonečný příběh nechtěla taky přečíst a vidět jej očima autora.
Knížka je neuvěřitelně podrobná a obsahuje spoustu neznámých dobrodružství, kdežto ve filmu je hodně Átrejových cest zjednodušených. Druhou polovinu už z filmu neznáme a to, když se Bastián dostane do říše Fantázie. Musím říct, že těch dvěstě stránek bylo skoro celých protrpěných, protože se postupem času stal z Bastiána namyšlený spratek, vystupující jako spasitel celé Fantázie, který začal pohrdat i svými přáteli, Átrejem a Falcem. Díky bohu za ten konec, kdy se všechno vrátí na správnou cestu.
Mrzelo mě, že i některá z filmu zažitá jména byla jinak - když měl Bastián dát dětské císařovně nové jméno, ve filmu ji pojmenoval Maminka, v knížce naopak Měsíčnice. Něco možná byla chyba jen dabingu. Ve filmu obří želva Morlor, v knize ale Morla. Filmový Falco jako rychlodrak, v knižní podobě ovšem šťastný drak.
Moc se mi líbil autorův květnatý sloh i to, že text byl tištěný ve dvou barvách: červenou svět lidí a černou říše Fantázie. To celý příběh tak krásně ozvláštnilo.

6 07.02.2020

Pro jednou opravdu jednoduše a výstižně: „...někdy musíme bejt v zájmu dobra krutý.“
Ba ne, ještě něco. Mnohokrát položená otázka. Co jsme schopni ve jménu lásky udělat?

6 11.10.2019

Nikdy by mě nenapadlo, že dám pět hvěz.
Hrozně nerada melu dohromady film a knihu, protože obojí je něco jiného, ale tady se tomu prostě neubráním. A víte proč?
Film měl osm nominací na Oscara a když jsem ho před časem dokoukala, vůbec jsem nechápala, co na něm všichni vidí. Nijak se mi nelíbil. Obsazení dobrý, Jennifer mám jako herečku moc ráda. Ale jestli mělo být z filmu cítit to samé co z knihy - a že mi hezky zahrála na struny - pak naprosto chápu tu nadšenou většinu shlédnuvších.
Pat působí sice jako nevyrovnaný blázen, ale není to náhodou proto, že je tak citlivý a že si najednou uvědomil co měl a nevážil si toho? Mně ta jeho citlivá duše naopak dojala. A když se potkají takový zbloudilý osamělý duše dvě, nemůže to být náhoda. Ten nahoře je - jak ta oblaka - žene k sobě, aby se přes všechny strasti našli, ač si skoro denně šlapají na paty.

Taky chci věřit na stříbrný lemování! - to, když skrz temný mrak prosvítá slunce a on pak na okrajích stříbrně září - protože kde je světlo, je i naděje.

6 13.05.2019

Vůbec jsem nečekala takovou hrst povídek, kde zubatá číhá na každém rohu.
Flannery spáchala morbidní lektvar; zvrácený, krutý, občas s kapkou něčeho, co se jako humor tvářilo. Skvěle napsané, psychologicky stavěné a to už před 60. lety!
Napsat, že se mi kniha vyloženě líbila říct nemůžu, ale díky dojmu, který na mě jednoznačně udělala, na ni jen tak nezapomenu.

6 06.11.2015

Knihu jsem si odkudsi poznačila a díky anotaci vybrala. Dlouho jsem sháněla neponičené první vydání. Teď, kdy ji mám konečně možnost číst, držím v rukou to krásné, lety provoněné vydání, které si mě získalo už slovy předmluvy...

„V Brooklynu roste strom. Někteří lidí mu říkají strom nebes. Ať kamkoli padne jeho sémě, vzniká z něho strom, který se dere vzhůru, jako by chtěl až do oblak. Roste v oplocených parcelách a z opuštěných hromad odpadků. Vyrůstá z mřížoví nad průduchy sklepů. Je to jediný strom, který roste z betonu. Roste a oplývá mízou... vydrží bez slunce, bez vody a zdánlivě i bez hlíny. Byl by uznávám za krasavce, kdyby jich nebylo tak příliš mnoho.“

Nemám ráda počešťování cizích jmen, ale v roce 1948, kdy A.J. Šťastný knihu překládal, se to „nosilo“ zvlášť proto, aby byl příběh českým lidem blíž. Aby si takový cizí život tam někde za mořem dokázali představit, jako by se odehrál tady doma v Čechách. A jsou knihy jako tato, kde mi to naprosto nevadilo. Příběh se stává tak nějak milejším a lidštějším.
Je v ní tolik naděje a víry, tolik dobra dokáže nabídnout, jen otevřít...

6 24.10.2015

Reportáže z druhé světové války tak dokonale vylíčené jako byste jí sledovali očima vojáků. Tisíce spících mužů na palubě transportní lodi… Děti sápající se po slupkách pomerančů… Voják schovávající si jako talisman loknu manželčiných vlasů… Rozbombardované město bez jediné lidské duše vyjma bílé kočky. Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha s válečnou tématikou.

6 30.11.-0001

–––––‒‒––‒‒‒‒––––––‒‒‒‒‒––––‒––
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu,
část nějaké pevniny; jestliže moře
spláchne hroudu, je Evropa menší,
jako by to byl nějaký mys, jako by
to byl statek tvých přátel nebo tvůj;
smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.
–––––––‒–– John Donne ––––‒–‒–––

Úvodní citát, který Hemingway vybral, vystihuje i podstatu celého příběhu. Zvlášť se mi líbí jeho první věta. Číst v době korony něco takového, vnímám jako dvojnásob aktuální, protože přesně tak to je - není žádné Já, ale My.

„Není žádné moje já. Já jsem jenom s ním.“

5 28.02.2021

Nejlepší povídky. Na to vemte jed.

5 28.09.2020

Lale mi byl od prvních stránek nesympatický a těžko jsem dokázala pochopit jak se někdo v tak nepředstavitelných hrůzách může zamilovat. Jak může časem natolik otupět a lidi vnímat jen jako čísla. On byl zrovna z těch, kteří na tom nebyli nejhůř: „...dokázal si zařídit pohodlný život, ve srovnání s tím, v čem žila většina.“ I když spoustě lidem pomáhal, měla jsem pocit, že v tom částečně hrálo i jeho ego. Vsugeroval si, že to že je Žid, pro něj nehraje žádnou roli a choval se a vyjadřoval jako někdo na stupínku vyšším.
A možná už jsem knih o holokaustu přečetla tolik, že tenhle příběh vyzníval oproti jiným prostě neuvěřitelně. Pořád jsem pochybovala, nevěřila docela a proto si mě osud tatéra nezískal.

5 09.08.2019

Na autorku jsem byla ze začátku trošku naštvaná. Ne proto, že zbožňovala Kinga, ale proto, že se tak moc zamilovala do jeho To a chtě nechtě použila pro svého Křídáka nemálo společných prvků. Knížka byla ale tak hezká a čtivá, že jsem to všechno hodila za hlavu. Fakt třída, ten pan Křída.

5 25.06.2019

Útlá malá knížka, která mě ale ohromně bavila! Nejvíc se do mě zakousl Prám, ale i další tři. Úžina mi přišla nejslabší, ne ovšem špatná. Všechno tak sugestivně vylíčené jak to King dokáže.

5 10.05.2019

Dívka ve vlaku mi vběhla do cesty sama. Nijak jsem po jejím přečtení netoužila už proto, že jsem viděla filmové zpracování, zápletku jsem si mlhavě pamatovala, ale řetězec událostí už vůbec ne. Dlouho mi trvalo než jsem se začetla, vpravila se „tam k nim“ a začala alespoň trochu akceptovat nepříjemnou Rachel, která se mi oblíbenou nestala ani ke konci. Ale časem mě ten příběh začal opravdu zajímat, co která postava viděla a jak si vyložila. Přečtená byla natošup!
Nemám ráda nálepky typu bestseller, kniha roku aj. Většinou se jim skoro záměrně vyhýbám a pokud na ně přeci jen narazím, jsem často v menšině, která nejásá. Nejásám ani tady, nemyslím, že je to něco velkomyslného, ale od určitý chvíle se stala neskutečně čtivou, napínavou, a ač jsem se nesžila ani s jednou z postav, pro jednou mi to nevadilo. Konečné vyústění mi přišlo trochu přehnaný, ale buď jak buď. Tohle byl příjemně strávený čas.

5 28.10.2018

Rychle jsem se začetla, ale nebyl tam nikdo, koho bych měla ráda. Jedno ale vím, ta zlomyslná pro mě byla rádoby "dobrosrdečná" Ellena. Vždycky všem zavařila a ještě to hrála na všechny strany. Hodně temné, žádný dívčí románek. Teď se chystám na nejmladší sestru Brontëových - Annu.

5 15.08.2018

Jedním slovem nádhera! Nejvíc jsem si lebedila v první části nazvané Hrůza a děs. Pro mě byla nezapomenutelná povídka Vítr, Zástup, Kostra, Malý vrah aj. Z druhé části mě hodně zasáhla povídka Kus dřeva. Bylo jich ale tolik dobrých a tak moc, že nemůžu jinak než hodnotit nejvyšší možnou. Úžasný výběr, určitě se k němu někdy vrátím.

5 06.06.2018

Čekala jsem něco úplně jiného, něco co bude "sedět na zemi", i když co čekat od Bohů? Dlouho jsem se sžívala, přicházela tomu všemu větvení na chuť, ale nakonec mě překvapila. Vím, že je to ten druh knihy, kterou můžete číst pořád dokola a pořád v ní budete objevovat, pokaždé Vám něco dá. Já se vlastně moc těším, až si ji přečtu podruhé. Budu vědět do čeho jdu, a snad si ji vychutnám tak jak si zaslouží. Nedokážu ji ani k ničemu jinému přirovnat.

5 14.02.2018

Krásné, zvířecí a hřející.

5 07.08.2016